poslal Nepřihlášený mertaj nám poslal charakteristické věroučné body svého Křesťanského sboru v Brně:Co
jsou Křesťanské sbory?
NEBO TAK
BŮH MILOVAL SVĚT, ŽE SYNA SVÉHO JEDNOROZENÉHO DAL, ABY KAŽDÝ, KDO V NĚHO
VĚŘÍ, NEZAHYNUL, ALE MĚL ŽIVOT VĚČNÝ.
JAN 3,16
Křesťanský
sbor je obecenstvím lidí, kteří se scházejí k četbě a slyšení Božího
slova - Bible. Dle příkladu ranných křesťanských obcí jsou pospolu bez náboženských
titulů a ordinovaných kazatelů jako bratři a sestry - pouze křesťané, což
je slovo odvozené od jména Kristus. Nepropagují zázračné činy, ani nějakou
vůdčí osobnost, ale Pánu Ježíši Kristu důvěřují jako svému zachránci
a průvodci. Chtějí být Boha poslušni a slovem i činem užiteční svému
okolí. Rádi uvítají i další zájemce jako hosty.
Při mnohotvárnosti Božího díla
současné doby má v životě sboru zřejmou důležitost 7 skutečností,
uvedených v tomto sdělení.
* Víra v Pána
Ježíše Krista, který ač věčný Bůh se
narodil jako člověk na tuto zemi, jako dar hledající Boží lásky. Tato zpráva
je hlavním obsahem Bible,
jak to i On sám zdůrazňoval svým posluchačům - aby
rozuměli Písmům: "tak je psáno a tak musel Kristus trpět a třetího
dne vstát z mrtvých, aby ve jménu Jeho bylo zvěstováno pokání a odpuštění
hříchů".
* Důvěra Bibli,
která není jen pouhým textem, nýbrž dokonalým a živým Božím slovem, směřujícim ke každému člověku. Ono je úplné
i dostatečné pro zvěst evangelia, pro učení, výchovu a usměrnění
jednotlivců i Církve.
Při dnešním kritickém či
liberálním přístupu na straně jedné, nebo nadřazování vlastních
"duchovních" prožitků na straně druhé - je toto chápání Písem
důležitým důrazem.
* S tím souvisí i stálé očekávání druhého příchodu
Pána Ježíše - nejprve pro vtržení Církve, kdy povolá sobě vstříc všechny
vykoupené - potom k veřejnému převzetí vladařství na této zemi před
konečným uspořádáním všech věcí.
* Svědectví o Boží lásce jako východisku před Jeho věčným
hněvem. Ta zvěst je pozváním k Pánu
Ježíši, jedinému prostředníku mezi člověkem a Bohem.
Spasení
nikdo nemůže získat za své domnělé "dobré" (a vždy nedostatečné)
skutky; není podmíněno tím, co dokáže člověk, nýbrž tím, co vykonal Pán
Ježíš - a v tom je jistota záchrany. On již vzal na sebe spravedlivý
Boží soud za náš hřích a zlobu; záleží teď na každém člověku, aby
to vírou přijal, Pánu Ježíši se svěřil i Mu poděkoval, a tak se
stal nově narozeným Božím dítkem.
Každý, kdo uvěří, se následně
má dát pokřtít ponořením do vody - na znamení konce (pohřbu) starého
a začátku nového způsobu života.
* Vděčnost za přijetí
Ducha svatého. Jednou vylitý Duch svatý je v nynějším čase milosti
trvalou Boží pozemskou přítomností. Tímto je napojen (pokřtěn) každý v
té chvíli, když uvěří v Pána Ježíše. Tak se stává údem Jeho Církve.
Vědomí vzájemného spojení v
Duchu svatém se všemi znovuzrozenými lidmi v tělo Kristovo. Ve svazku s
jedinou hlavou Pánem Ježíšem jsme bratři a sestry.
* Každé Boží dítko (má kněžské postavení) i každá
místní Církev (je Pánu samostatně odpovědný sbor) - má přístup k Bohu bez lidského prostřednictví, bez členění na
"duchovní" a "laiky".
Na různých úkolech a oblastech
života sboru se podílejí údy církve - bratři i sestry - rozdílnou a přece
rovnocennou službou, podřízenou biblickým pokynům, podle svěřeného
obdarování, s odpovědností a správou starších.
* Podle přání Pána Ježíše a příkladu prvních učedníků
bývá v první den týdne sejití při chlebu a kalichu k Jeho památce. Je to chvíle pocty
a vděčnosti.
POZNÁMKA
Z historického hlediska je možné
sledovat obecenství Křesťanských sborů v naší vlasti od počátku minulého
století.
Ze
státoprávního hlediska je seskupení Křesťanských sborů registrováno dle
zákona o církvích a nábož.spol. č. 308/1991 Sb. (dtto zákon č. 3/2002
Sb. s přílohou), přičemž každý sbor má samostatně přiznanou právní
subjektivitu.
