poslal Seraphim Proč se lidé navzájem klamou?
Aby zdroje klamání více vynikly, je možno položit opačnou otázku: Proč a kdy se lidé vzájemně neklamou?
V první řadě proto, že k tomu nemají důvod. Za normálních okolností říkají to, co si myslí, a popisují skutečnost tak, jak ji vidí. Pro každé klamání se musí subjekt zvlášť rozhodnout, musí je vymyslet a uskutečnit. Vyjma nejjednodušší případy záměrného neinformování zatajování to klade na subjekt určité nároky.
Někteří neklamou – až na běžné konvenční lži – ze zásady. Vedou je k tomu zpravidla morální důvody.
Někteří neklamou, protože jejich způsob života a sociální prostředí jim nevytváří potřeby ke klamání.
Někteří neklamou, protože to prostě neumějí; nedovedou si vymýšlet věrohodné lži a přesvědčivě podvádět.
Někteří se vyhýbají klamání, protože se bojí následků. Neklamou, aby za to nebyli postihováni. Perlička ze soudní síně: Žádného svědka nechci, mám dojem, že stejně se před vámi bojí lhát.
V některých situacích jsou lidé donuceni třeba i drastickými prostředky mluvit pravdu. To se týká zejména výslechů pod fyzickým nebo psychickým nátlakem.
Někteří neklamou, protože dojdou k tomu, že je to pro ně výhodnější. Ne tedy ze zásady, ale na základě střízlivé kalkulace.
Většina lidí lže jen v určitých situacích k vlastní obraně, vyhýbá se ofenzivnímu klamání.
Každý člověk používá při klamání jen ty formy a způsoby, jež považuje za přijatelné a které zvládá.
A jestliže se tedy někdo rozhodne klamat, co ho k tomu vede?
Tak např.: snaha vyniknout – sebechvála, získání hodnot – podvod, poškození druhého – lest, diskreditace – pomluva.
Chronický podvodník ví, že bude klamat, i když se ještě nerozhodl kdy, jak a koho - např. apoštol Jidáš ještě nevěděl kdy a jak, ale už se nabídl zradit Krista. Viz Matoušovo evangelium:
26,14 Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím
26,15 a řekl: "Co mi dáte? Já vám ho zradím." Oni mu určili třicet stříbrných.
26,16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
Naopak normálně pravdomluvný člověk, náhle klame, když mu jde o fyzické přežití – např. apoštol Petr, když 3x zapřel Krista. Viz Matoušovo evangelium:
26,66 Co o tom soudíte?" Jejich výrok zněl: "Je hoden smrti."
26,67 Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře
26,68 a říkali: "Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!"
26,69 Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: "I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!"
26,70 Ale on přede všemi zapřel: "Nevím, co mluvíš."
26,71 Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: "Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem."
26,72 On znovu zapřel s přísahou: "Neznám toho člověka."
26,73 Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: "Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!"
26,74 Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka." Vtom zakokrhal kohout;
26,75 tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: 'Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.' Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Janovo evangelium:
18,17 Tu řekla služka vrátná Petrovi: "Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?" On řekl: "Nepatřím."
18,18 Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.
18,19 Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.
18,20 Ježíš mu řekl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně.
18,21 Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl."
18,22 Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: "Tak se odpovídá veleknězi?"
18,23 Ježíš mu odpověděl: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?"
18,24 Annáš jej tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.
18,25 Šimon Petr stál ještě u ohně a ohříval se. Řekli mu: "Nejsi i ty z jeho učedníků?" On to zapřel: "Nejsem."
18,26 Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: "Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?"
18,27 Petr opět zapřel; a vtom zakokrhal kohout.
Lukášovo evangelium:
22,54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.
22,55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.
22,56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním!"
22,57 Ale on zapřel: "Vůbec ho neznám."
22,58 Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: "Ty jsi také z nich." Petr odpověděl: "Nejsem!"
22,59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: "I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!"
22,60 Petr řekl: "Vůbec nevím, o čem mluvíš!" A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
22,61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát."
22,62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Markovo evangelium:
14,66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,
14,67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!"
14,68 On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout.
14,69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!"
14,70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!"
14,71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte."
14,72 Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.
Zpracoval Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve, dle Bible a knihy PhDr. Emil Mleziva: Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a ochrana proti nim, Vyšehrad Praha r.2000, str.166-169
