poslal Seraphim Jak začíná manželská nevěra. Kromě toho - sen o Marii panně.
Vystěhování českých Němců bylo dohodnuto velmocemi, které vedly válku s Německem. V našich vesnicích a městech byl dělán nábor na osídlování pohraničí. Využili toho i manželé Morávkovi. Měli 2 malá děvčata. V pohraničí si vyhlédli jednopatrovou vilku. Ta vilka původně patřila mladému Němci, který padl ve válce. Manželka byla Češka, ale pod nátlakem se za nacismu přihlásila k německé národnosti. Podle Benešových dekretů měla jít i ona na odsun. Měla však podanou žádost o výjimku, a tak si myslela, že v Česku zůstane. Obývala dvě místnosti v 1.poschodí vilky, v jejímž přízemí se zabydleli manželé Morávkovi. Byla hezká a za krátký čas svedla Pavla Morávka.
Ten se u ní zdržoval více, než u své manželky a dětí. Anička Morávková ze začátku myslela, že to je zájem jen sousedský, proto vařila i prala za oba. Po čase se manžel odstěhoval do 1.patra a žil s tou Němkou. Anička se denně modlila, aby se k ní manžel vrátil. Poměr Pavla s Němkou však nezůstal bez následků - narodila se jí holčička. Anička se ale nepřestávala modlit a jedné noci měla sen. V aleji třešní viděla v koruně stromu v květech Pannu Marii, která jí říká: „Vytrvej, on se Ti vrátí!“ S ještě větší vroucností se nyní modlila. Třetí den nato dostala ta Němka vyrozumění, že se její žádost zamítá a že půjde příštím vlakem na odsun. Pavlovi se nechtělo do Německa jít s ní, a tak zůstal.
Ještě ten den se odstěhoval dolů ke své Aničce a dětem. Od té doby se změnil. Začal s manželkou chodit do kostela a byla mezi nimi celkem shoda. Nic mu nevyčítala, on o tom též nemluvil. S tou Němkou si však dopisoval. Ta ho informovala, jak jeho dcera roste. Později, když byla na vysoké škole, tak jí maminka umřela. Byla to nějaká rakovina a byl dost brzy konec. A v Čechách zemřel brzy po ní i Pavel. Anička při prohlídce jeho korespondence zjistila, že Pavlova dcera z Německa psala svému tatínkovi. Měla její adresu, a tak jí poslala telegram, kdy bude pohřeb. Eva na ten pohřeb přijela. Když se setkala s Aničkou, povídá: „Mohu Vám říkat maminko? Já nemám nikoho, jsem sama.“ A tu Anička tu dceru svého manžela obejmula a přitiskla ji k sobě a říká: „To víš, že můžeš!“
Tento příběh Anička vyprávěla Bohumilu Černíkovi a označila mu místo, kde ve snu v koruně konkrétního kvetoucího stromu viděla Pannu Marii. Ten strom je vzdálen od jeho domu necelých 20 metrů.
Anička Morávková byla statečnou ženou, uměla odpustit, nepočítala křivdy. Proto si nemyslím, že by se jí ve snu zjevil zlý duch v podobě Marie panny. Myslím si, že ta Marie panna, byť ve snu, byla skutečnou maminkou Ježíše Krista.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
