poslal likvid Zase pozoruji to obrovské moře vody, ten nekonečný oceán. Jak maličká je v porovnání s ním naše loď. Ale nedejme se mýlit. Včera jsem zabloudil do jiných podpalubí a dlouhé hodiny mi trvalo, než jsem se dostal do toho správného patra, mezi ty moje spolucestující. Potkal jsem spousty pasažérů, které jsem dosud nikdy neviděl, ale uklidnilo mě, že znali mého Nebeského Otce. Pochopil jsem, jak zajímavě je vystavěna naše loď. Každopádně je velká a mocná , o tom není pochyb. Po včerejšku je mi jasné, že nikdy nemohu projít všechna podpalubí, všechna patra naší lodi. Stále jsem trochu překvapen co jsem viděl.
Když jsem zabloudil opravdu hodně daleko, otevřel jsem dveře jedné velké kajuty. Jen jsem tak lehce škvírkou nakoukl dovnitř. Dost jsem se bál, protože jsem slyšel nepříjemné a hrubé hlasy, ale proti tomu co jsem zahlédl to nic nebylo. Kajuta byla plná jakýchsi otrapů, špinavých a zanedbaných. Pohled na některé z nich byl zvlášť otřesný. Mnozí byli tetovaní po celém těle a očividně o sebe moc nepečovali. Byly tam i ženy, které své ženství již dávno ztratily. Bývalé prostitutky, pouliční zlodějky, vražedkyně. Prostě pěkná sebranka. Bál jsem se jen vstoupit mezi tu lůzu, ten odpad lidské společnosti. Raději jsem chtěl rychle odejít někam jinam, ale má zvědavost byla silnější. Všichni v oné místnosti totiž hleděli na muže uprostřed nich, který jim něco vyprávěl. Ten muž seděl zády ke mě a očividně poutal pozornost všech v místnosti. Má zvědavost dostoupila vrcholu. Kdo je ten muž a co jim to povídá. Kdo se to zahazuje s takovou bandou. Náhle se otočil a podíval směrem ke dveřím, za kterými jsem byl ukryt. Kapitán. Nemohl jsem v tu chvíli překvapením ani dýchat. Jeho laskavé oči se dívaly směrem ke mě a já v tu chvíli věděl, že o mě ví. Srdce mi bušilo, jako snad nikdy předtím. Pěknou chvíli mi trvalo než jsem se trochu uklidnil. Mezi tím se Kapitán otočil k nějakému otrhanci a svým mírným hlasem s ním promlouval. Vydal jsem se hledat cestu do našeho patra a stále přemýšlel o tom co jsem viděl. To největší překvapení mě teprve čekalo. Kdo myslíte, že mě přivítal, když jsem se utrmácen vrátil do své kajuty. Kapitán. Tytéž laskavé oči na mě hleděly a já v tu chvíli věděl, že On miluje ty podivné lidi, kterými jsem opovrhoval. Došlo mi to. Kapitán je zároveň ve všech patrech lodi a stará se o všechny pasažéry. Už tolik nepochybuji o naší lodi. Posádku sice tvoří nedokonalí a problematičtí lidé, ale Kapitán je dokonalý. S Ním nemůžeme ztroskotat to On nás dovede k cíli naší cesty. To On mě usvědčuje z toho jak přemýšlím, to On mi dává poznat můj charakter. Je velké štěstí se plavit na této lodi. Přes každodenní problémy, které tady zákonitě budou do konce plavby je velkým darem tady být. Sám jsem problematický a nemohu po svém spolucestujícím chtít, aby byl lepší. Mohu to chtít jen po sobě. Opět se dívám na moře, přemýšlím o Kapitánovi a cítím, že naše loď je bezpečná. Tak bezpečná, že nás dopraví k cíli naší cesty. K samotnému Otci Kapitána.
