poslal Seraphim Boží jemnost už s nimi nic nezmůže, nedají se zvládnout ani tresty
Ježíš se na ně obrací s velmi vábivým pozváním: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.“ Ale dobrý Bože, jaké odpovědi se mu dostává od těchto lidí? Dávají najevo, že tomu nerozumějí. Utíkají před tím. Nejhorší pak je to, že si tihle ubožáci za dlouhá léta navykli na onen život mezi plameny pozemských útěch, a tak mezi těmi ohnivými jazyky zestárli a již nejsou schopni cítit Vaše výzvy, dobrý Ježíši (PZ: v italštině se Pánu Ježíši uctivě vyká), dokonce ani tehdy ne, když se nacházejí ve velkém, strašlivém nebezpečí.
Jaký lék by bylo třeba užít pro tyto nešťastné Jidáše, aby se zase vrátili do svého vlastního nitra? Jaký lék by mohl vzkřísit tyhle vskutku mrtvé? Ach! Můj otče, má duše překypuje bolestí. I těmhle lidem dal Ježíš pozdravení, objal je, políbil je. Ale pro tyhle nebožáky to byl pozdrav, který je neposvětil, objetí, které je nepřivedlo k obrácení, a políbení, ach..! Už jsem se chystal říci, že je nejen nespasil, nýbrž že už pro ně prostě nikdy nebude spásy!
Boží jemnost už s nimi nic nezmůže, protože dobrodiní je nepřitahují. Nedají se zvládnout tresty. Slasti v nich probouzejí drzost. Strohost je přivádí k zhrubnutí. Když mají prospěch, nadýmají se. V protivenstvích podléhají beznaději. Jsou slepí i hluší, takže nevnímají ani tu nejsladší výzvu, ani tu nejostřejší výtku Božské dobrotivosti, která by jimi mohla otřást a přivést je k obrácení. Nedělají nic jiného, než že se utvrzují ve své necitelnosti, a tak upadají do stále hlubších temnot.
Z korespondence patera Pia dne 10.10.1915. Tento stigmatizovaný chudý kapucín zemřel r.1968 v pověsti svatosti a kolem r.2000 byl Katolickou církví svatořečen.
Z Gianluigi Pasquale: Duchovní odkaz otce Pia 2, Paulínky Praha 2003, str.33-34.
