Grano Salis - Překračuje Bůh svá přikázání?

Zpodobení Boha aneb překračuje sám Bůh svá přikázání? Vážení přátelé, dovolte, abych odpověď Gregoriovi777 stran zpodobení Boha podal formou vloženého nového článku, který jistě vyvolá diskusi, o což jde - abychom se mohli ve vzájemné diskusi navzájem obdarovat zajímavými postřehy. Zde je Gregoriův komentář, na který míním reagovat:

„Jedním z důkazů, že napsání Bible neinspiroval člověk, je skutečnost, že Písma SZ ani Nový Zákon NIKDE neuvádí konkrétní podobu Pána Ježíše. Jaké měl vlasy (barva, délka), jaké měl rysy tváře, jaký měl vous, jak byl vysoký, jak měl stavěnou postavu atd. Kdyby Bibli psali lidé, zcela určitě by tam tento popis, uspokojující zvědavost tělesnosti BYL. Již v Desateru Božích přikázání je zapovězeno zobrazovat Boha a NEJEN Boha, ale také jakékoli stvoření ( Dt pak toto rozšiřuje - ať už na zemi, nebo na nebi, či pod zemí nebo ve vodě ). Svatý Izraelský prostě zakázal jakékoli zobrazování SEBE nebo čehokoli jiného. Novozákonní pisatelé tento princip zachovávají do puntíku (zde vidíme jejich respekt k Písmům SZ) a NIC o skutečné podobě Pána Ježíše se tam NEDOZVÍME, vyjma všeobecného popisu ve Zjevení. A to přesto, že většina pisatelů Pána Ježíše OSOBNĚ znala a věděli jak vypadal. S tím kontrastuje postoj ignorance tohoto principu Písem katolickou i pravoslavnou církví, ale i protestantskými církvemi, když zobrazují Pána Ježíše a někde dokonce i Boha Otce na obrazech nebo ve filmu. Je to rouhání a svatokrádež.“ A moje odpověď: Tvrdím, že tím prvním, kdo toto přikázání Desatera "porušil", byl Bůh - on sám totiž na sebe vzal podobu člověka, tedy podobu stvořeného. V tom byl jeden z kamenů úrazu u Židů, že totiž nemohli přijmout, že Ježíš, ačkoliv je člověk, tvrdí o sobě, že je Bůh: „Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."“ (Jan 10,33) Pro Židy bylo na základě Desatera naprosto nepřijatelné zpodobovat Boha čímkoliv stvořeným a najednou přijde člověk (stvoření) a říká o sobě, že je Bůh! Je jasné, že pro Židy to bylo naprosté rouhání. Ale Ježíš z Nazareta byl, je a bude navěky Bohem, a zároveň i člověkem. A to je jeden z paradoxů křesťanství. Pokud chceme ukázku z Písma na zvýraznění této teze, přejděmě k citaci z Desatera a k citaci z Listu Filipanům: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.“ (Ex 20,4) Zvýrazněné pojmy, které nás zajímají, jsou v originále tyto: .... (pésel) - socha, obraz, modla, zpodobení zvířete či člověka, ........ (tmuna) - obraz, podobizna, zpodobení. Septuaginta je pak překládá jako ei;dwlon (eidólon) – podoba, tvar, nápodoba, kopie, zobrazení, soška, používáno i pro označení modly, o`moi,wma (homoióma) – vytvoření nějakého zpodobení jiné věci, podobnost, podoba, nápodoba, vnější podoba. Překlad by měl přesněji znít: „Neučiníš sobě žádnou sochu (zpodobení, idol), ani žádný obraz (zpodobení, podobiznu) toho, co je nahoře na nebi, ani toho, co je dole na zemi, ani toho, co je ve vodách pod zemí.“ Nyní se však podívejme na verše z Listu Filipanům: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil…“ (Fil 2,6-8) U zvýrazněných slov se v originálním znění jedná o tato slova: morfh/ (morfé) – forma, podoba, tvar, způsob, vnější vzezření, vzhled, ale také povaha, přirozenost, druh, podstata, o`moiw,mati (homoiómati) – tvar slova homoióma, viz výše sch,mati (schémati) – to, co může být z vnějšku poznáno o nějaké osobě či věci, u osob o vnějším vzhledu, podobě, ale i chování či držení těla, nebo způsob života. Všechna uvedená slova hovoří přibližně o tomtéž (a v řeckém znění je v citaci ze SZ a z NZ dokonce 1x použito totéž slovo – homoióma) – o vnější podobě, která je spjata i s vnitřní podstatou či přirozeností dané věci (ať stvořené – člověka apod., tak nestvořené – Boha) a každá podoba dané věci je adekvátní její podstatě: podoba Boha je adekvátní jeho podstatě (tzn., že ve svém božství je nezpodobnitelný, neboť Bůh nemá žádnou smysly vnímatelnou podobu), a podoba člověka je adekvátní zase jeho podstatě (člověk je stvořen jako duše a tělo a je tudíž ve své tělesnosti zpodobnitelný). Myslím, že k tomuto nemusím dodávat obšírný výklad, aby na základě uvedených veršů bylo jasné, že Hospodin se sám skrze svého věčného Syna „zpodobil“. On sám skrze přijaté lidství svým Synem přijal viditelnou podobu. Stal se tak Bohem, kterého jsme viděli, slyšeli a kterého jsme se dotýkali (srov. 1 Jan 1,1). Ano, On, nestvořený Bůh, vzal na sebe podobu stvoření, jak je mimo jiné vidět na úryvku z Listu Filipanům. A proto byl Ježíš pohoršením pro Židy. Na Gregoriovy věty: „Jedním z důkazů, že napsání Bible neinspiroval člověk, je skutečnost, že Písma SZ ani Nový Zákon NIKDE neuvádí konkrétní podobu Pána Ježíše. Jaké měl vlasy (barva, délka), jaké měl rysy tváře, jaký měl vous, jak byl vysoký, jak měl stavěnou postavu atd. Kdyby Bibli psali lidé, zcela určitě by tam tento popis, uspokojující zvědavost tělesnosti BYL.“ pak odpovídám, že nevíme detaily Ježíšovy podoby, ale víme, že nám byl ve svém lidství podobný – měl dvě nohy, dvě ruce, hlavu atd., proto ho můžeme takto jako člověka zobrazovat. Jinak co se týče zobrazování Boha Otce v lidské podobě, souhlasím s Gregoriem – i já to považuji za blasfémii. Ale při zobrazování Syna kráčím v Božích šlépějích – Bůh na sebe vzal tělesnou podobu a proto není hříšné o této podobě vydávat svědectví hmotnými „upomínkami“ – krucifixy, filmy, obrazy, neboť ničemu z tohoto se neklaníme, ale toto vše nás vede k upomínku na věčného a živého Krista, který jediný je spolu s Otcem a Duchem hodný klanění.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace