poslal Effrime
„Bůh.. Jaký vlastně je? Neškodný stařík sedící na plujícím obláčku Jeana Effela? Rozzlobený vůdce Izraele sršící oheň a síru ze Sínaje? Milosrdný Ježíšův Otec odpouštějící i těm největším „hříšníkům“? Nemohoucí židovský Jahve, který odvrací svůj zrak od svých dětí pochodujících do plynových komor…?“
Zrovna mám rozečtenou knihu, která se jmenuje Nekonečná milost od mého nejoblíbenějšího autora Dwighta Nelsona. Mimo jiných mne tam zaujala pasáž, která byla nazvána „Boha není třeba se bát“. Pousmála jsem se nad tím a řekla si, co je to za blbost? Vždyť to je přeci jasné, že můj (náš) Bůh je přeci tak milostivý a laskavý..Dobrosrdečný, milující.., tak proč bych se ho bála? Jenže poté mi došlo, že tomu tak opravdu je… Že vlastně mám neustále skreslenou představu o mém drahém Otci. Je to jasné, jeho velikost a bytí chápu svým lidským chápáním. Ne jeho velikostí.. Jeho rozměrem a úhlem pohledu. Proto jsem se začala více ptát sebe, proč je tomu tak. Proč, když si sem tak jistá tím, že mne Bůh miluje dělám plno věcí ze strachu..ale ze strachu z čeho…koho…?
Dokonce ani tehdy, když jej odmítnu, když se k němu nakonec obrátím zády, odejdu od něj a už s ním nebudu mít nic společného. Tehdy se jej nemusím bát! Opravdu veliké zaslíbení. Když to vezmu ze svých zkušeností, přestože jsem Boha zavrhla, že jsem se od něj odvrátila a zapřela jej, tak sem měla strach..Obrovský strach.. Tenkrát jsem neměla ještě tušení z čeho, proč a jak! Jímala mne úzkost a neustále sem obviňovala Boha, že když sem se tedy rozhodla mu dát „vale“ tak proč mi nedá pokoj? Kamkoliv jsem šla, tak sem cítila jeho pohled, jeho přítomnost! Nemohla jsem utéci nikam… Cítila jsem se nesmírně podvedena. Chtěla jsem si dělat co chci, ale přesto jsem nemohla! „Tak toto je můj Bůh? Co? Ty, který tvrdíš, že mi dáváš svobodu, ale přitom Tě cítím na každém kroku se mnou? Ty, který tvrdíš, že respektuješ mé rozhodnutí, ale přesto děláš vše možné proto abych na Tebe neustále myslela?!!!!“ Nechápala jsem to… Člověk dělá vše možné proto aby Bůh rezignoval, aby si vedl svůj život sám. Ale pokud hledá pravdu a ta je naštěstí jen jedna, časem rezignuje sám. Já osobně sem rezignovala..A velice ráda..Zjistila jsem, že plno věcí, které jsem dělala tak bylo proto, že jsem na sebe shlížela okem člověka, ale zaměňovala jsem si to s pohledem Boha. Zcela normální věc, že lidé si rádi hrají na Boha. Nedokázala jsem se smířit s tím, že ač jsem od podstaty hříšný člověk, tak přesto mne Bůh nesmírně miluje. Miluje mne takovým způsobem, že zrovna kvůli mne obětoval to nejdražší co měl. Že zrovna kvůli mne umřel jeho Syn abych JÁ mohla žít spolu s ním a radovat se s ním. Vím přesně i kdy se to stalo, ale najednou sem byla smířená sama se sebou. Přitulila jsem se k Bohu a děkovala mu za to, že mne nenechal odejít. Že věděl, že největší strach mám ze sebe, z toho že zklamu…že věděl, jak moc stojím o jeho lásku a o to abych s ním mohla být!
Při čtení této knihy mi opět došlo, jak nekonečnou milost nám Pán dává. Jak neustále bojuje o to abychom s ním mohli být. Je jasné, že člověk by to už daleko dříve vzdal a rezignoval. Ale On ne. Tu mi daleko více jasněji došlo, jak nad námi stojí a chrání nás! Pro mne jsou naštěstí ty doby, kdy sem slýchávala „ jestli nebudeš hodná, Bůh tě zatratí“…“jestli neuděláš to či ono, Pán to vidí a už teď tě nemá rád“ apod.…pryč a mohu se radovat z jeho poselství a z jeho společenství spolu se všemi, kdo přijali jeho výzvu! Můj problém není v tom, že se kolikrát chovám jako trotl, že neustále dělám průšvihy ze kterých mne s klidem vytahuje.. Problém byl v tom, přijmout samu sebe, že ač neustále zlobím svého Otce, On mne přestože jsem taková jaká jsem, velice miluje!
1.J 4,18 „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání.“
Z čehož plyne, že dokonalá láska není někdo.. něco..čeho se je třeba bát, protože je to náš přítel. Boha se tedy nemusím bát, protože toto je prostá a jednoduchá pravda evangelia o Bohu a Ježíšovy ruce rozepjaté na kříži hlásají nevyvratitelnou pravdu, že Bůh je naším přítelem i když si to většinou sama nechci přiznat! Proč? Nejspíš protože jediný z koho mám největší strach jsem já sama!
