poslal Nepřihlášený V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.
Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.
Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem…
Lukáš 1,39 - 42
Co to znamená naplnění Duchem? Je to stejná věc, jako Křest Duchem Svatým? Co znamená přijmout Ducha Svatého a co znamená mít Ducha? Jaký je Život s Duchem?Co se děje při Křtu Duchem? A co při naplnění? Neplete se nám jedno s druhým?
Začněme křtem Duchem. (Mat 3,11) Co to tedy je? V první řadě se jedná o porod, o znovuzrození. „Nenarodí-li se kdo z Ducha a z Vody, nemůže vejít do království nebeského,“ říká Ježíš Nikodémovi. (Jan 3,5n) Znovuzrození. Co se narodilo z vůle těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Co je staré, pominulo, hle je tu nové. (2. Kor 5,17). Již nevidíme svět tělesným způsobem, ale z duchovní roviny, která se nám stává vlastní. Tělesný člověk umírá a rodí se člověk duchovní. To je ale revoluce, že? NENÍ!!! Je to postupný proces.
Když se narodí dítě, taky hned nezpívá jako Karel Gott, neběhá jako Šeberle a nebruslí jako Jágr. Když se narodí, je slabé, musí sílit, je závislé na péči rodičů. Také duchovní člověk, když se narodí z Ducha, je slabý, neslyšitelný, potřebuje růst, sílit, potřebuje mateřské mléko, jimž je Slovo Boží a potřebuje také lásku svého Rodiče, jimž je Duch Svatý.
Dále jsme Duchem zapojeni do Kristova Těla. Stáváme se jedním z Jeho Údů. Každá část těla je vybavena určitými vlastnostmi potřebné pro svou funkci, které jsou prospěšné celku. Také nás, křesťany, Duch vybavuje svými dary, abychom sloužili jeden druhému a společně vzájemnému růstu.
Tyto dary však rozdává svým svébytným rozhodnutím právě Duch. Oko si nemůže říci: „Závidím uchu jeho lalůček. Pane, vybav mne jím také! A ten třmínek a kovadlinka, oj, to by se mi líbilo. Pane, dej mi dar kovadlinky!!“ Ne! Oko bylo stvořeno k jinému účelu, než ucho, a proto má jiné obdarování, než ostatní údy. (1. Kor. 12,12 nn) Naše modlitby by proto neměli znít: „Pane, dej nám dar prorockého ducha, dar uzdravování …“, ale: „Pane, chytni nás a použij nás Podle Svého Slova, Plánu, ke Tvé větší slávě!“
Při křtu Duchem také do našeho života vstupuje Království Boží, Boží vláda. (Luk 17,20) Už nejsme součástí světa, svět na nás nemá svůj právní nárok. Patříme Našemu Pánu, Kristu Ježíši. Ale stále hovoříme o duchovní rovině. Když píši, že přichází do našeho života království nebeské, nemyslím tím stejně jako Ježíš v mnou odkazované části fyzický příchod, ale příchod duchovní. K čemu to přirovnat?
Jestliže získáš pas USA, stáváš se občanem USA, i když teď můžeš žít jinde na světě. Fyzicky sice nejsi v USA, ale právo a ochrana USA na tebe „sestoupilo“, protože ses stal vlastníkem tohoto pasu. Duchovně ses stal členem společenství USA, byť fyzicky bys nemusel na toto území ještě ani vstoupit. Nechytejte mne prosím za slovo. Neříkám, že v realitě se člověk může stát občanem Spojených států, aniž by vstoupil na jejich území, ale technicky to možné je.
Křest Duchem je jednou za život. (Ef 4,5) Přichází nepozorovaně (Luk 17,20). Všechno toto se děje na duchovní rovině, ne v našem hmotném světě. Když se Znovuzrodíš z Ducha, máš stejné tělo, slyšíš stejně špatně nebo dobře jako před tím, kdy jsi ještě nebyl znovuzrozen. Křest Duchem NENÍ zkušenost, kterou zažíváme. Je to akt Boží, který si nemůžeme ověřit.
Je to jako kdyby nám řekl náš otec: „Uložil jsem ti milion v bance!“ Zní to sice krásně, ale ty jsi při tom nebyl. Nezažil jsi to. Kdyby ti to neřekl, ani by sis nevšimnul, že jsi milionář. Nemůžeš si to ověřit svou životní zkušeností, musíš se jen spolehnout na slovo svého otce. Také křest Duchem si nemůžeš nijak ověřit, nijak osahat . Můžeš jen důvěřovat a věřit Božímu Slovu.
Toto vše tedy je a toto vše se děje při Křtu Duchem. Křest může, ale také nemusí, být provázen naplněním Duchem. Může být provázen například i hlubokým prožitkem pokáním. Křest Duchem je Boží Odpověď na naši víru. (1. Jan 4,15) Je duchovní záležitostí a nezasahuje primárně do fyzického světa.
Křest Duchem se liší od Naplnění Duchem. Mnohdy se obě události považují za jedno a to samé, ale není to tak. Naplnění Duchem je akt Ducha Svatého, kdy převezme přímou kontrolu nad naší osobností. Odstaví buď plně, nebo částečně, naši vůli a naše vědomí na vedlejší kolej. V Bibli a v NZ obzvláště vidíme častý vzorec: Ten a ten je naplněn Duchem Svatým a udělá to či ono. (Sk 2,1nn; 4,8; 4,31) Bůh si nás v takovýchto situacích využívá přímo, jako řemeslník svůj nástroj. Použije při tom nejenom některé naše charakterové vlastnosti, ale jiné do nás při tom vkládá. Také si používá dary, které nám svěřil.
Tento zážitek je krátkodobý a opakovatelný. Opakovaně jej ve Skutcích zažívali apoštolové i celé církve.
Život v Duchu pak znamená, že se vědomě poddáváme Duchu a Jeho vedení. Tedy ne, že je naše vůle a vědomí postaveno na slepou kolej, ale že se naše vůle podřizuje vedení Ducha Svatého. Naše vůle se stává vůlí Boží a naše mysl se podřizuje Mysli Kristově. Tehdy začínáme vnímat svět jako Kristus, cítit jej tak, a jednat jako On. Duch v nás pak přebývá (1kor 6 19-20; Gal 2,20, Řím 8,9; 1Jan5,12) a vede nás k životu v lásce. Jak jsme si už řekli:, naše vůle již není tělesná, ale duchovní. Nejsme tělo, jsme duch. Nejsme tělesný člověk, ale duchovní člověk.
Jsme Duchovní člověk, který má hluboký intimní vztah k Ježíši Kristu. Vztah ještě intimnější, než se svou ženou, neboť se svou ženou jsme jedno tělo, ale s naším Pánem jsme jeden duch! (1. Kor. 6,17) Se svou ženou můžeme sdílet svoje tělo přímo, ale ne svého ducha. Můžeme sice svou manželku do vnitřního světa pustit, ale vždy se*****árně, skrze mluvené slovo. Ale s Pánem Ježíšem jsem jeden duch! Sdílím jednoho ducha!
Proto nejde ztotožňovat Křest Duchem a naplnění Duchem. Nedá se ani ztotožňovat naplnění Duchem a život v Duchu. Jedná se o dvě různé věci, o dvě různé formy žití s Duchem Svatým.
Ono totiž je možné mít duchovní dary, ale nemít lásku! (List Korintským, celý). Ono je možné mít dary, ale být nadutí, hádaví, žalovat na druhého u soudu, tolerovat smilstvo, které není ani u pohanů, zapomínat na Kristův Kříž, evangelium, být tělesní, pro samotné usilování o dary zapomínat na dárce. Apoštol Pavel říká: „Ano, je dobré, že máme dary, ale bez lásky nejsme nic!“ Naproti tomu právě podle Lásky svět poznává, zda-li jsme Kristovi služebníci, (Jan 13,35).
Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?'
A tehdy jim prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.'
Matouš 7,21-23
Ono je možné dělat mocné a úspěšné činy a nebýt při tom znán Kristem. Slovo znát je tu velmi silné, velmi intimní. Jak to? Neboť nežijí s Duchem Svatým! Ani my neznáme toho, s kým nežijeme. Ano, jednou za čas můžeme použít taxikáře, abychom se z bodu „á“ dostali do bodu „bé“. Můžeme jej použít jako svého nástroje, ale znamená to snad, že jej známe? Že spolu žijeme? Chodíme po cestách dobrých a zlých?
Bůh zná našeho ducha stejně dobře a mnohem lépe, než muž zná tělo své ženy. Ale zde Ježíš říká: Neznám vás! Nepoddali jste se mne (1. Kor. 6,17).
Život s Duchem není příčinou naší spásy, je jejím důsledkem. Naše spása je v Boží Milosti. Spása je v Kristově Kříži. Kristus nás pak proměňuje, používá k tomu svého Ducha.
· Křest Duchem je tedy neopakovatelná jedinečná událost na duchovní úrovni.
· Naplnění je opakovatelné krátkodobé převzetí kontroly naší osobnosti Duchem Svatým.
· Život v Duchu pak znamená vědomé a celoživotní se podřizování vedení Ducha ke Slávě Boží. Ducha Kristova má ten, jehož duch je Kristův (1. kor 6, 17)
Citované části:
Matouš 3,11 Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
Jan 3,5-3,6 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha je duch.
2. Korintským 5,17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
1. Korintským 12,12 - 17 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž duchem.
Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla.
A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
1. Korintským 12,27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
Lukáš 17,20-21 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat;
ani se nedá říci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!"
Efezským 4,5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest,
1. Janův 4,15 Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
Skutky 2,1-4 Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.
Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
Skutky 4,8 Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil:
Skutky 4,31 Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.
1. Korintským 6,19 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!
Galatským 2,20 nežiji už já, ale žije ve mne Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
Římanům 8,9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
1. Janův 5,12 Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.
1. Korintským 6,17 Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.
Jan 13,35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."
S použitím knihy Alfred H. Pohl, 17. důvodů, proč jsem opustil jazykové hnutí, vydal Alef s.r.o., Borivojova 29, 718 00 Ostrava, v roce 1994.
Zdroj: www.biblenet.cz/bible, ekumenický překlad.
