poslal Seraphim Bojovali i za nás – křesťanští mučedníci (o Sebastiánovi)
Sebastián (Šebestián) pocházel ze šlechtické rodiny. Narodil se v Miláně. Jako dospělý byl aktivním křesťanem. Jeho snahou bylo dostat se do prostředí pohanů a šířit tam křesťanskou víru. Aby mohl pomáhat křesťanům v době pronásledování, vstoupil do armády. Byl vojákem ve vojsku císaře Carina. Po smrti Carina nastoupil na trůn brutální Diocletianus. V armádě Sebastián brzy tak vynikl, že ho císař Dioklecián jmenoval plukovníkem a vůdcem své ochranky, tělesné stráže. Tak se Sebastián dostal do jeho nejbližšího okolí. Císař Dioklecián k němu měl velikou důvěru.
Tohoto postavení užíval Sebastián, ne aby se obohatil, nýbrž aby zabránil nespravedlnostem. Posiloval křesťany, aby zůstali věrni své víře i za pronásledování.
Toho času byli dva bratři Marek a Marcelián pro víru zajati a vězněni. Měli lhůtu 30 dnů na rozmyšlenou. Jejich maminka přiběhla za nimi a hořekovala: „Slitujte se nad svou matkou, která vás vychovala a nevydávejte se svévolně na smrt! Kdybyste byli šli do války, byla bych se pro vás vrhla i do nejprudší řeže. Kdybyste do zajetí byli padli, byla bych běžela za vámi, abych vás vysvobodila. A hle! Teď sami pospícháte na smrt.“ Také jejich tatínek, kmet stříbrovlasý, řekl: „Synové moji, doufal jsem, že děti budou pohřbívat mne, a zatím já je mám pohřbívat. Rozvažte, jaké pošetilosti se dopouštíte, když sami hledáte svou smrt. Podrobte se vůli císařově, abych neviděl téci vaši krev!“ Manželky obou bratří přišly s dětmi v náručí a plakaly: „Co bude s námi? Jak vyrostou tato nemluvňátka? Komu nás necháte za otrokyně? Komu budou náležet naše domy? Jste krutí manželové, když takto opouštíte své manželky a děti a sami se vydáváte katům!“ Oba vězňové se ocitli v hrozném duševním zápase, a již již ochabovali. V pravý čas se do vězení dostavil Sebastián. Napomínal vězně, aby vytrvali v křesťanské víře a příbuzným řekl: „Nepřemlouvejte tyto Kristovy bojovníky! Nechtějte, aby si více vážili života pozemského, časného, než života věčného! Pamatujte: Krátkým utrpením lze získat radost věčnou!“
A když před nimi Sebastián vyléčil z němoty ženu Zoe, uvěřili všichni příbuzní bratrů i přítomný žalářník se dvěma syny.
Po třiceti dnech si povolal prefekt Chromatikus otce bratří k sobě a ptal se jej, jak se synové rozhodli. Ten vypravoval, co se ve vězení stalo. Událost na prefekta zapůsobila tak silně, že se dal pokřtít.
I když se nově obrácení uchýlili na venkov, nedalo se tak velké množství konverzí utajit. Nastalo vyšetřování a mučení. Jako první padla za oběť Zoe. Byla trápena šest dní hladem a pak pověšena nohama na kůl a mučitelé pod ní rozdělali oheň. Stoupající dým ženu udusil. Brzy ji následovali i bratři s rodinami, jejich rodiče i žalářník se syny.
Došlo ale i na Sebastiána. Po dlouhé době císař konečně zjistil, že jeho oblíbený voják je křesťanem. Jakýsi odpadlík od víry císaři udal, že Sebastián mnohé vznešené osoby obrátil na víru Kristovu. Císař Dioklecián povolal Sebastiána k sobě a řekl mu pln hněvu: „Učinil jsem Tě prvním ve svém paláci. Učinil jsem Tě svým důvěrníkem a přítelem. Ty však ses mi odměnil nevděkem. Kul jsi zradu, jednal jsi proti bohům, proti říši i proti mému blahu.“ Sebastián mu odpověděl důstojně a klidně: „Věř, pane můj, že nemáš sluhy věrnějšího nežli mne a poddaných lepších nad křesťany! Modlím se za Tvé blaho ustavičně k pravému Bohu, od něhož máš svou císařskou moc. Prosím ho dnem i nocí za spásu celé říše, nemodlím se však k němým modlám, ty žádné moci nemají!“
Císař rozkázal, aby byl usmrcen šípy. Střelci ho přivázali ke sloupu a stříleli na něj z luků, až omdlel. Pak odešli, neboť se domnívali, že je mrtev.
V noci přišla svatá Irena s jinými křesťany, aby tělo mučedníka pohřbila. Když uviděla, že dýchá, tak ho léčila a ošetřovala, až se uzdravil. Křesťané mu radili, aby se zachránil útěkem. Ale křesťanský hrdina neznal lidskou bázeň, neznal strach z lidí. Proto vstoupil do císařského paláce a pravil císaři: „Proč pronásleduješ nevinné křesťany? Proč věříš pomluvám proti nám? Křesťané se vůči Tobě ničím neprovinili. Jsou věrni Tobě i říši a nepřestávají vzývat věčného Boha za Tebe, za Tvou armádu a za blaho vlasti.“ Císař ustrnul, když uviděl Sebastiána, kterého pokládal za mrtvého. Tázal se ho, zdali je skutečný Sebastián. „Jsem Sebastián“ uslyšel. „Právě z toho, že mne Bůh zázračně vysvobodil ze smrti a uzdravil, poznej císaři a pane můj, jak mocný je tento Bůh. Jemu se my, křesťané, klaníme. Uznej, jak nespravedlivě jednáš, když pronásleduješ Jeho služebníky.“ Jakmile se císař probral z překvapení, rozhorlil se a rozkázal, aby Sebastiána popravili. Vojáci odvedli odsouzeného na popraviště a tam ho 20.1.305 utloukli železnými sochory. Mrtvolu hodili do stoky, aby ji křesťané nenalezli. Věřící ale mrtvolu přece objevili a pochovali v katakombách sv. Sebastiána na Via Appia v Římě. Zesnulý Sebastián, díky milosrdenství Božímu, odhalil své tělo Lucině, řka: „Nalezneš mé tělo trčící v žumpě“ Proto se dodnes v Římě může ukazovat historická stoka, kam byl uvržen tento svatý mučedník. Mučedníka Šebestiána, kterého si připomínáme, známe z řady středověkých i novověkých obrazů proslulých malířů. Vídáme na nich většinou krásného mladého muže přivázaného ke sloupu a prostříleného šípy.
Zejména dle knihy R. Schikory: „Naše světla“, z r.1947 informoval Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
Doplňující informace lze číst na:
http://www.acizek.nfo.sk/teolog/saints/texty/12/18sebastian.htm
