Několik stovek spolupracovníků StB je stále v řadách duchovenstva katolické církve Katolická církev v Česku má stále nevyřešené téma: agenti StB v řadách duchovenstva. Podle odhadů LN v církvi stále působí až několik set lidí, kteří se zapletli s komunistickou tajnou bezpečností. Řada věřících i odborníků církev kritizuje, že se s tímto dědictvím éry před listopadem 1989 nikdy nevypořádala.

Pro nejvyšší představitele české katolické církve je to i sedmnáct let po roce 1989 mimořádně citlivá záležitost. Svědčí o tom ostatně i reakce kardinála Miloslava Vlka, který odmítl včera odpovědět na všechny otázky, jež mu v této souvislosti LN položily. „Můžete říct, že jste nám dali prostor, ale že jsme ten prostor nevyužili,“ řekl pouze Vlk. Na rozdíl například od Polska česká katolická církev nikdy nezřídila žádnou oficiální komisi, která by se spoluprací svých duchovních s StB zabývala, a problém řešila jen v osobní rovině. „Pro život v katolické církvi je typické, že člověk otázky svého svědomí neřeší veřejně, ale osobně. Což znamená, že v naší diecézi byli kněží vyzváni, aby se svým biskupem mluvili o svých věcech a svých vinách. To se dělo,“ vysvětluje Aleš Opatrný, který vyučuje na pražské katolické teologické fakultě. To ovšem považuje historik Petr Blažek za nedostatečné. „Ano, je to dobré pro odpuštění, ale k poznání skutečných událostí to nepřineslo vůbec nic,“ tvrdí Blažek. Kvůli tomuto přístupu církve není dnes znám ani přesný počet kolaborantů v jejích řadách. „Číslo vám neřeknu, ale polský historik Grajewski v knize Jidášův komplex tvrdí, že mohlo jít o každého dvanáctého duchovního. Myslím, že u nás může být to procento aktivních spolupracovníků obdobné,“ tvrdí Blažek. Pokud budeme vycházet z neoficiálních údajů, že duchovních na konci 70. let bylo sedm tisíc, znamená to, že spolupracovníků by mohlo být v Československu zhruba šest set. Opatrný je skromnější a počet duchovních, kteří aktivně spolupracovali s StB, odhaduje na zhruba 150 kněží. Další stovky duchovních podle něj byly StB obtěžovány, ale s režimem se nezapletly. I kvůli pasivitě katolické církve je dodnes mnoho lidí, kteří jsou v seznamech StB, v církvi na vysokých postech. Příkladem je biskup ostravskoopavský František Lobkowicz. Lobkowicz byl v letech 1984 až 1989 tajným spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti s krycím jménem Plzeňák. Jeho spis byl po roce 1989 skartován a Lobkowicz své kontakty s StB vždy bagatelizoval a odůvodňoval je tím, že jezdil za příbuznými do zahraničí. V archivu ministerstva vnitra se ovšem zachoval záznam o Lobkowiczově schůzce s jeho řídícím důstojníkem Zdeňkem Klimešem z 23. září 1989. Z dokumentu plyne, že StB Lobkowicze úkolovala na tehdejšího olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka a na duchovního Jana Graubnera, který je dnešním olomouckým arcibiskupem. Během zmiňované schůzky „Plzeňák“ Klimeše podrobně informoval o své srpnové schůzce s Vaňákem. Sám Lobkowicz tvrdí, že poskytl jen všeobecně známé informace a nikomu neublížil. „Jistě jste si všiml, o jaké informace šlo. Všeobecně známé. Panu arcibiskupovi současnému i předchozímu jsem neublížil. Důstojníkem formulované úkolování je už jeho dovětek, žádný úkol jsem nikdy nepřijal a neplnil,“ hájí se Lobkowicz. Historik Petr Blažek má ale jiný názor. „StB dostala podrobný popis postojů olomouckého arcibiskupa. Díky Lobkowiczovi tak vlastně měli pokrytého jednoho biskupa,“ vysvětlil LN historik Petr Blažek. Lobkowicze kontaktovala StB už v roce 1972 a byl v té době veden jako kandidát tajné spolupráce. Později ho Státní bezpečnost brala jako osobu režimu nepřátelskou. V březnu 1984 ale došlo ke zlomu a z Lobkowicze se stal tajný spolupracovník StB. Lobkowicz by přitom mohl v církevní hierarchii i povýšit. Kardinálovi Miloslavu Vlkovi totiž bude 75 let, a papež by ho proto mohl už v květnu příštího roku úřadu zbavit. Jeho nástupcem by se pak s největší pravděpodobností stal jeden z českých nebo moravských biskupů nebo arcibiskupů. Podle Marie Rút Křížkové, která Lobkowiczův případ znovuotevřela, jde o bytí a nebytí církevní hierarchie. „Pokud se církev neočistí, tak ji mladí nebudou brát. Zase pak bude fungovat jako za totality, kdy se soustředila v kroužcích, kolem věrných a spolehlivých knězů,“ uzavírá Křížková. VÁCLAV DRCHAL Zdroj: Lidové noviny 30.11.2006