Grano Salis - Moje vyznání

Moje vyznání Vyrůstal jsem od malička v duchovním prostředí baptistického sboru, takže jsem měl spoustu informací o Bohu a křesťanství z první ruky. Bibli jsme měli doma a mnoho jejích příběhů jsem znal zpaměti. Důležité bylo, že jsem jako dítě mohl pozorovat lidi kolem sebe v těžkých životních situacích, jako je úmrtí v rodině, vážná nemoc, trvalá invalidita, útlak režimu. Jejich reakce na tyto rány byla jiná, než v podobných situacích reagovali ostatní lidé. Uvědomoval jsem si, že osobní vztah k Bohu přináší člověku do života jakousi Konstantu, Jistotu či Důvěru ve věci budoucí. Tito lidé nebyli na své rány sami, opírali se o Něhoho vyššího, který má nadhled nad dějinami, nad tokem času a vidí až k posledním věcem. A já jsem už tehdy začal toužit po tom, mít také svůj pevný bod v životě, který se nepohne. Bylo mi deset, když jsem se odvážil sám promluvit k Bohu. Ležel jsem večer ve své posteli a mluvil jsem k němu úplně obyčejně, jako když mluvím k otci. Především mě trápily špatné věci v mém životě, o nichž jsem věděl, že je Bůh nesnáší a vytvářejí bariéru pro naši vzájemnou komunikaci. Bible je pojmenovává jako hřích a já jsem věděl, že mi je Bůh pro oběť svého Syna odpustí, když Ho o to poprosím a budu se snažit je už nedělat. Bylo mezi nimi i několik tajných věcí o kterých jsme věděli jen my dva. Byl to krásný pocit, když jsem uvěřil tomu, že mi všechno odpustil. Bylo mi lehko u srdce, nádherný pocit být čistý, bez viny. Řekl jsem Mu o tom, jak mi je s Ním dobře. A taky, že chci, abychom byli spolu celý život. Tak začalo naše přátelství na život a na smrt. Spíše to je vztah Otce a dítěte. Protože je mezi námi neměřitelný rozdíl. Nechápu často jeho záměry, někdy bych chtěl tvrdošíjně prosadit svou, jindy zápasím a podléhám věcem, které nás oddělují, a pak se vracím zahanben a s lítostí, ale rád zpět, abych ho prosil o odpuštění. Přišla léta dospívání, dospělosti, zakládání rodiny a výchovy dětí. Přišly krize a těžké rány života, kterých jsem se bál na začátku. Chci vyznat, že Bůh mi byl i v těchto chvílích nablízku a s jeho pomocí jsem mohl tyto události překonat. Je mi silou a oporou pro všechny obtížné situace. Je mi intimním přítelem, s kterým se raduji, když přicházejí chvíle krásné a neopakovatelné. S Ním se radím, když mám učinit závažná rozhodnutí mého života. V průběhu života jsem měl mnoho přátel a lidí, kterým jsem velmi důvěřoval. Prožíval jsem však i velká zklamání, když moje důvěra se ukázala jako naivní a byla zneužita. Bůh je jediný, který mě nezklamal. Život s Ním je krásný. Mám Ho rád. Štěpán

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace