poslal Serafim Podoben proroku Eliáši a apoštolům – sv. František z Pauly
Během cesty do Francie, jak to potvrzuje pověřenec krále Ludvíka, přicházelo množství těch, kteří chtěli Františka (z Pauly) vidět a snažili se k němu přiblížit. Ze všech stran mu přinášeli nemocné, které František uzdravoval. Nedá se ani vypovědět, kolik bylo těch, kteří byli na jeho přímluvu zbaveni svých nemocí. Někteří si s sebou odnášeli kusy jeho oděvu, jiní mu odstřihovali vlasy na hlavě a jiní brali i to, čeho se jen dotkl, uchovávajíce to s úzkostlivou zbožností. To všechno se dělo natolik, že světci nezůstalo vůbec nic.
Jedna zbožná Římanka se za ním vydala, aby měla od něho nějakou památku (tedy nějakou věc jím používanou nebo aspoň takovou, které se dotýkal). Ale protože dobrý otec (František z Pauly) už odešel, žena byla zarmoucena nad tím, že se jí od něho ničeho nedostalo, a tak si vzala slámu z lůžka, na němž spal svatý muž, a chovala k ní velkou úctu. Po návratu domů ji opatrně položila na stůl; muž jí však slámu vzal a odnesl ji na záchod, proti vůli své ženy. Když přišel na záchod a chtěl se utřít tou slámou, jak bylo zvykem v takových latrínách, ruka mu zůstala jakoby přirostlá k zadnici. Nebylo možné žádným způsobem dosáhnout oddělení, až než se opět setkal s dobrým otcem, a ten byl už hodně daleko. Dostihl ho a požádal o požehnání a potom se ruka vrátila na své místo. Domů se vrátil povzbuzený a žil potom v bázni před Bohem a jeho svatými jako nikdy předtím ve svém životě.
Život svatého Františka z Pauly napsaný jedním anonymním učedníkem jeho současníkem r.1502, Vranov u Brna 1994, str. 36-37
Viz: Evangelium sv. Marka, 16. kapitola, verše 14-20:
14 Konečně se zjevil (Ježíš) samým jedenácti (apoštolům), když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a JEJICH SLOVO POTVRZOVAL ZNAMENÍMI.
Skutky apoštolů, 5. kapitola, verše 14-16:
14 A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřili Pánu.
15 Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem.
16 Také z ostatních míst v okolí Jeruzaléma se scházelo množství lidí; přinášeli nemocné a sužované nečistými duchy a všichni byli uzdravováni.
Skutky apoštolů, 19. kapitola, verše 10-12:
10 To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně, židé i pohané.
11 Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy.
12 Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli.
