 |
Právě je 427 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116464849
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není?
Vloženo Neděle, 30. duben 2006 @ 08:13:04 CEST Vložil: Bolek |
poslal Serafim Je to Marie, Kristova maminka, nebo není ?
Může se ještě dnes skrze vidění, sen či hlasy zjevovat křesťanům Ježíš Kristus, jeho maminka Marie, Enoch, Abraham, Eliáš, Mojžíš či jiní svatí?
Co si myslíte?
Na vaše názory se těší Mgr. Libor Serafím Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve.
|
Re: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není? (Skóre: 1)
Vložil: ianka v Neděle, 30. duben 2006 @ 13:55:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Aj v dnesnej dobe moze mat niekto proroctva, to je jeden s darov Ducha Sväteho. Myslim, ze aj sen moze byt od Boha, len to treba vediet rozlisit. Videnia ake mal Jan, alebo Daniel podla mna uz nebudu. Ved Jan dostal videnie obsahujuce buduce veci az sudu Boziemu, a vecnosti. Zjavenia typu, ze obraz ozil, ale podobne, tomu neverim, a myslim, ze to je demonicke. Pocut hlasy, to je podla mna jeden z prejavov posadnutosti. Ale predsa Bozie slovo hovori, moje ovce pocuvaju moj hlas, aj ja ich poznam a nasleduju ma. Dnes, ak by ste poculi Jeho hlas, nezatvrdzujte si srdcia. Poznat hlas Ducha Sväteho, co nam hovori. Co sa tyka Marie, alebo svätych, to je od satana, je to ohavnost pred Hospodinom dopytovat sa mrtvych. |
Re: Maria a svatí nejsou mrtví (Skóre: 1)
Vložil: Speranza v Středa, 03. květen 2006 @ 18:58:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Matka Boží, Panna Maria není mrtvá, zrovna tak všichni svatí, ketří jsou svým duchem u Boha, kde očekávají vzkříšení těla. Je - li kdo v nebi u Pána, je svatý. A jakýkoli styk , kontakt se svatým není nebezpečný, naopak, je mu ku prospěchu.
Žijeme v novozákonní době. Bůh se vtělil ve svém Synu, byl seslán Duch Svatý. Pán je s námi po všechny dny až do skonání světa. Tedy odlišná
situace než v době starozákonní.
Zdraví Speranza |
]
Re: Maria a svatí nejsou mrtví (Skóre: 1)
Vložil: ianka v Středa, 03. květen 2006 @ 22:23:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | mila speranza.Nikdy ani v novom zakone sa nehovori ze mame komunikovat s tymi co zomreli,ci uz su u Boha alebo nie. Ano,stary zakon neplati,ale myslim,ze neplati v tom,ze hriechy sa neodpustia pre krv zvierat ale pre krv Pana Jezisa. Ale desatoro a mnohe ine prikazy,to pred Bohom zostava rovnake. Pan povedal,neprisiel som zrusit zakon,ale ho naplnit. Modlisluzba je uctievat svätych,Mariu. Aj anjel povedal Janovi,ale pred nim neklakal. Bohu sa ma klanat. Tiez,utekajte pred modlosluzobnictvom. Pan Jezis povedal,ze mame prosit v Jeho mene,a Jeho. On je Boh,preco sa utiekate k ludom,ci uz svätym,ci nie? A co vam sprostredkuju. Vsetka milost je v Panovi Jezisovi. K Nemu sa mame utiekat,nemame dufat v cloveka. Kde tu prax modlitby k svätym,Marii nachadzate v Pisme Svätom? |
]
|
|
Re: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není? (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Pondělí, 01. květen 2006 @ 17:27:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Napsal jsem nedávno Gojimovi soukromou zprávu, že od r.1965 je k mému velkému smutku přítomna v Katolické církvi modloslužba. Ta boří křesťanský ekumenismus. Oficielně se této modloslužbě říká mezináboženský dialog (s hinduisty, budhisty a dalšími) a zúčastňují se ho zejména mnišské řeholní řády, kněží, biskupové, papežové. Nejznámější byly mezináboženské pobožnosti v Assisi. Po nich došlo v Assisi k zemětřesení, které narušilo stavbu místního kostela – i to pokládám za vyjádření Božího nesouhlasu s modloslužbou. Kvůli této modloslužbě byla od současného vedení Katolické církve administrativně oddělena početně menší skupina katolických věřících, která bývá označována za „lefébristy“. Lefébristé totiž odmítají mezináboženský dialog, který před r.1965 nikdy v minulosti nebyl součástí katolické víry ani praxe. Ano, myslím si, že v posledních 40 letech je v katolické teologii přítomna modloslužba.
Gojimovi jsem také soukromě napsal, že jsem přesvědčen, že v současné době, přibližně posledních 90 let je k mému velkému smutku mezi katolíky mnoho falešných vidění, hlasů a proroctví. Tato vidění atd. jsou nekriticky připisována skutečné Panně Marii. Bohu žel, tato vidění utvrzují zbožné katolické laiky v iluzi, že skoro vše je v jejich církvi jako dřív, že současná Katolická církev není v tak hrozně bludné modloslužbě s pohany a že není v nesmírných kompromisech s darwinistickým ateismem. Oklamaní katolíci se pak radují tam, kde by měli spíše plakat. To je stručně vše, co lze k modloslužbě říci.
Věřím, že čarování, magie a veškerá psychotronika, včetně tzv. lidového léčitelství s pomocí spirál, proutků, zázračných kamenů či jiných amuletů je inspirována otcem lži – satanem. Věřím, že král Saul, když zašel za čarodějnicí, aby mu vyvolala svatého proroka Samuele, těžce zhřešil a po spáchání sebevraždy skončil v pekle.
Věřím podle evangelií, že 3 apoštolové na hoře Proměnění uviděli nejen Krista, ale i nanebevzatého Eliáše a zesnulého Mojžíše. Věřím podle Bible, že když zesnul starozákonní prorok Elizeus, tak mrtvý voják zázračně ožil, jakmile dopadl na Elizeovy kosti. Věřím podle Zjevení sv.Jana v Novém zákoně, že apoštol Jan skutečně viděl starozákonní zesnulé patriarchy, jak se klaní v nebi Bohu; že tam viděl i Pannu Marii (ženu oděnou sluncem, která dříve porodila Krista – Zj12,1-5) a zabité mučedníky. Já takové vidění neměl, avšak nevylučuji, že některý křesťan ho dostat může, bude-li to Boží vůle a nezpychne-li kvůli tomu.
Myslím si však, že většinou k člověku Duch svatý mluví nenápadně při četbě Písma svatého a při modlitbě. Že v křesťanovi, který se snaží ze vší své síly, celým srdcem a vší myslí sloužit Pánu Bohu, vypůsobí chtění a činění, aby vykonal Boží vůli. A když je nouze nejvyšší – v době pronásledování křesťanů a jeho osoby - mu Duch svatý vnuká slova přímo do úst či myšlenky do hlavy.
Věřím, že ten, kdo se chce pyšnit zázraky, bude brzy či už je oklamáván maskovaně satanem v podobě anděla světlosti, či v podobě Ježíše Krista, či v podobě Panny Marie, nebo v podobě jakéhokoli svatého.
Křesťan totiž musí být pokorný a skromný, i když současně velmi odvážný a statečný, jinak je snadno oklamán jinými oklamanými lidmi, či satanem.
Pozdravuji Gojima i ostatní
Mgr. Libor Serafím Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
|
|
Re: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Pondělí, 01. květen 2006 @ 23:48:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Verše Job 33, 14-16 jsou o daru snů, a verš 23 oznamuje o výkladu snu (že je potřebný).
Sny uměl vykládat i syn Jakubův, druhý nejmladší – Josef. To je ukázka, že i člověk dokáže být interpretem. U Arabů se i pro toho, kdo umí vyložit sen používá název ´prorok´ (vyloží poselství).
|
|
|
Re: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Úterý, 02. květen 2006 @ 14:32:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Vazeny pan Halik !
Na uvod by som chcel zdoraznit, ze sledujem a nesmierne si vazim vsetko to, co robite
pre Boha vo vasej krajine. Ludia v Pisme ako napr. Jeremias, Izaias, Jan Krstitel
bojovali podobny boj ako Vy, aky to kontrast pasivite a laxnosti vacsiny duchovnych a
knazov v Cechach ! Prajem Vam mnoho sily a mudrosti Ducha Svateho, Jeho pozehnanie a
osobne by som Vam chcel vyjadrit podakovanie. Preto by som vas chcel poziadat, aby ste
akekolvek nazorove nezhody medzi mnou a Vami v buducnosti nebral nikdy ako utok na Vasu
osobu. Zastavam urcite ine nazory vo vela oblastiach, v otazke zosadzovania s Tronu
Jezisa Krista a zbozstovania Marie vystupujem asi najradikalnejsie kvoli rozsahu a
nasledkom tohto bludu medzi krestanmi vseobecne...
Uplne sa s Vami zhodnem na postoji k vyvoju v rkc po
druhom vatikanskom koncile. Je mi nesmierne luto smer
ktori rkc nabrala a povazujem tento vyvoj v sucasnosti
za nasledok prieniku slobodomurarstva do najvyssich
vatikanskych struktur. Problemom je tak isto povedomie
medzi "staro" - katolikmi o tom, ze tento vyvoj prisiel
do rkc az teraz, a pred rokom 60 bolo vsetko v poriadku.
To je dalsia loz. V rkc nebolo vsetko v poriadku nikdy
od doby, co prijala do jej ucenia "pridavky",
"apokryfy" a odchylila sa od Pisma. Vsetko to, ca sa
deje teraz a este sa bude diat je len nasledok toho,
vratane spomenuteho spiritizmu.
Věřím podle evangelií, že 3 apoštolové na
hoře Proměnění uviděli nejen Krista, ale i nanebevzatého
Eliáše a zesnulého Mojžíše. Věřím podle Bible, že když
zesnul starozákonní prorok Elizeus, tak mrtvý voják
zázračně ožil, jakmile dopadl na Elizeovy kosti. Věřím
podle Zjevení sv.Jana v Novém zákoně, že apoštol Jan
skutečně viděl starozákonní zesnulé patriarchy, jak se
klaní v nebi Bohu; že tam viděl i Pannu Marii (ženu
oděnou sluncem, která dříve porodila Krista – Zj12,1-5)
a zabité mučedníky.
Az na zenu odetu do slnka (o ktorej si nemyslim ze je Maria,
v pripade ze by to aj bola Maria to nieje dovod k jej
zbozstovaniu, modlitbam ku nej a i. ) je to vporiadku
ale v
kontexte z 2.Moj. 20,4 nasl. Neučiníš sobě rytiny, ani
(kral.) nezobrazíš si Boha zpodobněním ničeho, co je
nahoře na nebi, dole na zemi...
Nizsie skusim uviest jeden skutocny pripad z prostredia
rkc, ako priklad nasledkov toho co za sebou zanechava viera v
tradiciu:
Jedna paní dala zhotovit do kostela svatostánek. Nechala
si ho na památku vyfotografovat a když film vyvolali,
byl tam místo svatostánku obrázek Pána Ježíše. Ta paní
jela s obrázkem k otci Piovi, ten obrázek vzal, políbil
a řekl: "Toto je pravá podoba Pána Ježíše Krista."
" Každý, kdo s láskou a zbožností uctívá ve svém
bytě Můj Božský obraz, bude uchráněn od potrestání
stejným způsobem, jako staří židé označili své domy krví
velikonočního beránka a byli ušetřeni andělem záhuby.
Tak tomu bude i v těchto smutných dobách s těmi, kdo
vystaví můj obraz.
Otazka je: Aka mocnost za tymto stoji? Je to Kristov
duch lebo demonska snaha vystupovat ako anjel svetla? Co
ma spolocne krv velkonocneho baranka z okultnymi
praktikami ktore sa zvyknu nazyvat biela magia? Ako moze
Boh ktory zakazoval v polovici Mojzisovych knih klananie
sa napodobeninam Boha prikazovat uctievanie " Bozskych
obrazov"? Odkial toto rkc zobrala?
Ku katolickej Marii:
RKC hovorí, že Mária je posadená v nebesiach ako „Kráľovná nebies a zeme.“ Svojim verným prikazuje, aby ju uctievali ako „Najmocnejšiu Pannu“, „Matku milosrdenstva“, „Stolicu múdrosti“ a „Celú svätú.“ Ľudia majú svoje modlitby smerovať k nej, pretože ona je „Orodovnica“, „Pomocnica“, „Matka milosti“ (cez ktorú prúdia všetky požehnania) a „Prostrednica“.
Biblia vyhradzuje tieto tituly pre Boha. Učí, že existuje „jeden prostredník medzi Bohom a ľuďmi - človek Kristus Ježiš“ (1. Timotejovi 2:5). Hovorí kresťanom, aby svoje potreby priniesli priamo k svojmu nebeskému Otcovi v mene Ježiša (Ján 14:13,14). Nikde v celej Biblii sa nenachádza ani len jeden príklad, kde by sa ktokoľvek modlil k Márii alebo k svätým.
Nakoniec ešte Cirkev hovorí, že Mária je „Útočisko hriešnikov“. Podľa Katechizmu Katolíckej cirkvi majú katolíci v hodinu svojej smrti odovzdať svoje duše úplne do jej opatery. V kontraste k tomu Biblia hovorí, že máme v úplnej dôvere uveriť Kristovi, že On nás zachráni (Rimanom 10:8-13).
Budem sa snazit na tuto temu priniest v blizkej buducnosti rozsiahli clanok.
Prajem Vam mnoho Bozieho pozehnania.
Gojim.
|
Re: Panna Maria, Bohorodice v Pravoslaví (Skóre: 1)
Vložil: Speranza v Středa, 03. květen 2006 @ 18:50:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Také pravoslavní uctívají Matku Boží jako tu, která je "nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější". V jedné modlitbě dokonce říkáme - "přesvatá Bohorodice, spasiž nás".
Věříme, že Maria je u svého Syna a přivádí k Němu - NE K SOBĚ - hříšníky, neboť si přeje jako Její Syn,
Ježíš Kristus, aby všichni došli spásy. A On Jí to ve svém Milosrdenství umožňuje.
Zdraví Speranza |
]
Re: Panna Maria, Bohorodice v Pravoslaví (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Pátek, 05. květen 2006 @ 14:35:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Len skoda, ze v Pisme je to uplne inak... |
]
|
|
Re: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není? (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Středa, 03. květen 2006 @ 03:40:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Doplňuji k tomu, co jsem napsal v závěru svého předchozího komentáře. Satan je velmi inteligentní a drzý, proto se z Božího dopuštění někdy může zjevovat zamaskován jako vlk v beránčím rouchu. Tehdy na sebe bere dokonce i velmi kvalitní masku Ježíše Krista, Panny Marie, dobrých andělů či svatých. Je geniálním hercem. Stávalo se a stává se proto dodnes, že i velmi horliví a zbožní křesťané občas uvěří satanovu maskování. Pokud současně nezpychnou, Bůh jim dříve či později jejich omyl zjeví. Tehdy křesťan po porážce nesmí zoufat, ale musí znovu povstat k boji. Vždyť jeho protivníkem nebyl pouhý člověk, ale sám satan, nejchytřejší z padlých andělů. Proto volá k Bohu:
„Pozvedni se Hospodine ve své moci! Budeme zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.“ (Ž 21.,14.verš)
Přiznat si porážku, učinit pokání a znovu povstat k boji. To je cesta za větší a větší plností Ducha Svatého.
Tuto zkušenost měl i historicky známý ruský pravoslavný křesťan - ctihodný Izák z Pečerské lávry:
„Jednou večer, když podle svého zvyku odezpíval Žalmy a skončil s klaněním, usedl únavou. Zhasl svíci a seděl tiše jako obvykle. Tu se pojednou v jeskyni rozzářilo světlo oslepující lidský zrak. Zjevili se 2 krásní jinoši, jejichž tvář zářila jako slunce, a pravili: "Izáku, jsme andělé a přichází k tobě Kristus s anděly." Izák vstal a viděl zástup běsů s tvářemi nad slunce jasnějšími, z nichž jeden uprostřed zářil nade všechny, neboť z jeho obličeje vycházely paprsky. Řekli mu: "Izáku, to je Kristus, padni na kolena a klaněj se mu." Izák nepoznal, že jde o ďábelské pokušení, vyšel z cely a klaněl se ďábelskému šálení jako Kristu. Běsi zajásali a řekli: "Teď jsi náš, Izáku!"
Bratří našli Izáka, jehož pokládali za mrtvého. Vynesli ho před vchod do jeskyně. Tam teprve uviděli, že je živ. Izák byl zesláblý na duchu i na těle, nemohl se obrátit na lůžku, ani vstát či sedět. Jen ležel na jednom boku, takže se do jeho beder dávali červi, protože močil a dělal pod sebe. Opat Feodosij ho vlastníma rukama omýval a čistil. Tak Izák ležel 2 roky a světec o něj pečoval. Feodosij se za něj modlil k Bohu. Pronášel nad ním slova prosby dnem i nocí, dokud ve třetím roce Izák nepromluvil a nepostavil se na nohy. Izák ale nyní odmítal chodit do kostela, takže ho museli nejdřív vodit násilím, až si pak zvykl přicházet sám. Tak ho velký Feodosij vysvobodil z ďábelských pastí. Izák pak na sebe znovu přijal strohou řeholi odříkání. Satanovi Izák řekl: "Už jednou jsi mě obelstil, ďáble, a proto tě budu s Boží pomocí přemáhat." Běsům říkával: "Kdysi jste mě obelstili, protože jsem neznal vaše úklady a proradnost, avšak nyní při mně stojí Ježíš Kristus, můj Bůh, a ochraňován modlitbami svého otce Feodosije nad vámi zvítězím." Potom opět žil v přísné řeholi, a tak ho zastihl konec žití.“
Pro poučení zaslal duchovní Pravoslavné církve Mgr. Libor Serafím Halík PhD.
|
|
|
Re: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není? (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Středa, 03. květen 2006 @ 14:18:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Doplňuji, že existují nejen ďábelské zázraky, kde se satan maskuje do podoby Ježíše Krista, Panny Marie, dobrých andělů a svatých.
Jako existence např. falešných bankovek potvrzuje, že existují i bankovky pravé – originální, podobně existují i dnes kromě ďábelských (jakoby Božích) zázraků i zázraky od skutečného Boha. Zde přeposílám případy Božích zázraků, které Duch svatý konal skrze modlitby svého věrného služebníka. Jeho život se podobal poustevnickému životu svatého Jana Křtitele. Právě kvůli věrnosti evangeliu jsou v Pravoslavné církvi někteří známí křesťané označováni termínem svatý – čili svatý nejen při svém obrácení, ale i na tzv. smrtelné posteli.
Mgr. Libor Serafím Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
Svätý Serafim Sarovský
Svätý Serafim Sarovský žil v 18. a 19. storočí a zachovalo sa o ňom mnoho dobre overených správ, takže je možné jeho životopis popísať podrobnejšie, ako svätcov starších dôb. Z jeho života je možné urobiť závery o povahe ruských svätcov, pokiaľ boli mnísi a pustovníci, pretože mal svoju vlastnú a silnú individualitu, uberal sa cestou svojich starších vzorov.
Narodil sa 19.júla 1759 v meste Kursk a bol pokrstený menom Prochor. Pochádzal z bohatej rodiny Mošnonov, ktorá sa preslávila zbožnosťou, čestnosťou, pravoslávnym i ruským národným uvedomením a taktiež tým, že vlastnými nákladmi dala postaviť niekoľko veľkolepých chrámov. Práve v dobe, keď sa Prochor narodil, staral sa o jeho otec Izidor spoločne s iným kupcom, ktorý sa menoval Pervyšev, o stavbu Kazaňsko-Bohorodičného chrámu v Kursku. Zomrel však, keď Prochorovi boli tri roky. Matke Aghafii pripadla starosť nielen o výchovu dieťaťa, ale i o dokončenie chrámovej stavby, ktorá trvala 15 rokov.
Synček bol veľmi nadaný a pokračoval v školskom učení s mimoriadnym úspechom. Zvlášť srdce ho ťahalo k náboženským predmetom. Čítaval rád Sväté Písmo, Časoslov (Hodinky), Žaltár a iné knihy duchovného obsahu. Kupectvo, ktoré viedol jeho starší brat Alexij ho nezaujímalo, ale z poslušnosti sa ním svedomito zaoberal. V účasti na bohoslužbách bol úzkostlivo starostlivý. V 18 roku života v ňom dozrel úmysel stať sa mníchom. Zveril sa ním svojej dobrej matke. Tá prehlásila, že si ctí jeho rozhodnutie, ale ho žiada, aby sa neprenáhlil. Vtedy vykonal púť do Kyjeva, aby sa v tamojšej Pečerskej lárve pomodlil k Bohu. Po návrate z Kijeva žil doma ešte dva roky a potom sa rozlúčil s rodinou. Matka ho objala a pobozkala, a keď padol na kolená, dala mu svoje požehnanie. Odobral sa do Sarovského monastiera.
Ako poslušník (novic) vykonával radostne a svedomito všetky práce v rôznych dielňach, kde bol pridelený. Naučil sa v dobe poslušenstva niekoľkým remeslám a najviac vynikal v stolárstve. Všetky práce konal ako službu Bohu, na ktorého stále myslel, vedomý si jeho prítomnosti. Vo voľných chvíľach sa oddával modlitbe, či už v chráme, alebo vo svojej kélii (svätyni) a okrem toho pozorne čítal Sväté Písmo i spisy svätých cirkevných Otcov, zvlášť svätého Bazila Veľkého a Makarija.
Čítal však, majúc na pamäti slová svätého apoštola Jakuba :
„Buď tiež činiteľ slova a nielen poslucháč“ (Jk 1, 22).
Ešte v poslušenstve si vyžiadal od svojho duchovného vodcu Jozefa dovolenie, aby k modlitbe mohol odísť občas do lesa. V tom čase vážne ochorel, ale prejavoval mimoriadnu trpezlivosť a prijímal často Svätú Tajinu. Keď sa uzdravil, bol poslaný, aby v okolitých mestách zbieral milodary na postavenie chrámu v monastierskej nemocnici. Pre tento chrám zhotovil Prestol z cyprusového dreva.
13. augusta 1786 roku skončilo jeho sedemročné poslušenstvo, bol vysvätený na mnícha a prijal meno Serafim. Vtedy mu bolo 27 rokov. V tom roku bol od vladimirského biskupa Viktora rukopoložený na jerodiakona. Taktiež v tejto funkcii bol mimoriadne svedomitý.
Dňa 2. septembra 1793 bol poslaný do Tambova, kde vo veku 34 rokov bol tamojším biskupom Teofilom rukopoložený na kňaza (jeromonacha). Službu kňaza vykonával s rovnakou zbožnosťou a horlivosťou ako jerodiakonskú.
V tej dobe zomrel predstavený Sarovského monastiera otec Pachomij. To bolo podnetom, aby s požehnaním nového predstaveného otca Isaja odišiel do pustovníckej samoty, vzdialenej niekoľko hodín, podľa slov žalmu 55:
„Ó, keby som mal krídla ako holubica. Zaletel by som si a odpočinul. Aj, ďaleko by som sa vzdiali, a prebýval by som na púšti“.
Z pustovne prichádzal do monastiera len na bohoslužby. Inak sa v nej zdržiaval a svoj čas rozdelil medzi modlitbou, čítanie Svätého Písma a spisov svätých Otcov, ako aj práci v záhrade, ktorú si pri svojej pustovni zriadil. Živil sa výlučne z toho, čo mu dávala záhrada. Rozličné časti lesa, v ktorom bola jeho pustovňa, pomenoval biblickými menami:
a tak mal okolo seba...
„Sväté mesto Jeruzalem“, „Nazaret“, „Betlehem“, horu „Tábor“ a „Golgotu“, aj rieku Soravku nazval „Jordan“...
Modliac sa na týchto miestach, pripomínal si rôzne biblické udalosti. Onedlho začala k nemu prichádzať aj divá zver, medvede, vlci, líšky, zajace a iná zver, ktorá sa s ním spriatelila. Je to potvrdené mnohými svedkami a je dokázané, že legendárne správy o podobných zjavoch zo života svätých pustovníkov dávnych storočí (ako sv.Juraja, sv. Ivana Českého, sv. Prokopa Sázavského a iných), nie je len výmysel.
Prišli však i ťažké skúšky. Svätého Serafima 12.septembra roku 1804 prepadli lupiči, ktorí hľadali v jeho pustovni peniaze. Tĺkli ho polenom po hlave a krvácajúci z úst a uší spadol, šliapali po ňom, ťahali ho po zemi, zviazali mu ruky i nohy. Našli však, okrem ikony, len málo zemiakov a odišli. To všetko nedokázalo zlomiť jeho ducha. Keď nastávajúcu nedeľu neprišiel na službu Božiu, vyhľadali ho monastierskí bratia a ošetrili ho. Zotavil sa síce, ale od tej doby mohol chodiť len zhrbený. V tej dobe sa na ňom objavili i jazvy Pána Isusa Christa (stigmata).
V roku 1807 zomrel predstavený monastiera, otec Isaj, a keď svätý Serafim rázne odmietol prijať voľbu, zvolený bol predstaveným otec Nifont. Toho roku sa svätý Serafim oddal úplnému mlčaniu, aby sa oddal Bohu. V roku 1810 sa vrátil do monastiera nakoľko mu nohy veľmi zoslabli a nebol schopný v nedeľu a sviatky chodiť na spoločné služby Božie z takejto diaľky. Žil však i v monastieri uzavretý. Oddal sa výlučne modlitbe a čítaniu Svätého Písma až do roku 1825, do svojho 66 ročného veku. Až potom dovolil, aby k nemu chodili monastierskí bratia, aj ľudia zo sveta, a rád im dával duchovné rady a ponaučenia.
Stovky a tisíce mužov a žien ho navštevovalo a on im otváral pokladnicu svojej duše. Pred jeho kéliou stávali denne celé zástupy ľudí, aby sa mu zdôverili so svojimi bolestnými tajnosťami. Každého návštevníka i návštevníčku nazýval „radosť moja“, alebo „poklad môj“. Na základe víťazne prežitej askéze sa stal „starcom“, akých žilo v ruských monastieroch veľa. Z tejto poslednej doby je zaznamenaná rada uzdravení ťažko nemocných pri svätootcovskej modlitbe.
Krátko tu uvediem aspoň tri prípady.
Až z Petrohradu priviezli do Sarovského monastiera veľa rokov ťažko reumatického N. A. Motovilova, jeho kĺby boli nielen silno opuchnuté, ale už vôbec nepohyblivé a roky i nohy skrčené, boky a zadok preležané. Svätý Serafim, ku ktorému nemocného priniesli z voza štyria ľudia, vopred s nimi hovoril. Potom poznamenal:
„Veď ja nie som lekár, a je treba sa obracať k lekárom“.
Motovilov vo veľkých bolestiach hovoril, že bol už u mnohých lekárov, že neočakáva už od nikoho pomoci, len od Boha, a prosil svätého Serafima, aby sa modlil za jeho uzdravenie.
Svätec ho prosil:
„A veríš v Pána Isusa Christa, že je Bohočlovek?“
Nemocný odpovedal:
„Verím.“
Svätec ďalej hovoril :
„A veríš, že Pán môže i teraz uzdraviť, ako predtým uzdravoval jediným slovom, alebo svojim dotykom všetky nemoci, môže i teraz teba uzdraviť ?“
Motovilov hovoril :
„Áno, verím to celým srdcom“.
Svätý Serafim nato :
„Nuž, keď veríš, tak si zdravý“,
...a prikázal ľuďom, ktorí Motovilova držali na rukách, aby ho pustili, a potom ho postavil na nohy a povedal :
„Stoj pevne“.
Potom poznamenal :
„Hľa, ako dobre stojíš! Začni chodiť“.
A vzal ho za ruku, viedol ho. Na to mu povedal :
„Hľa, Pán Ťa uzdravil a odňal od teba tvoje hriechy. Pevne ver v Neho, nášho Spasiteľa, a miluj ho celým svojim srdcom“.
V tom okamihu Motovilov pocítil, že už je zdravý, a ostal úplne zdravý, až do svojej smrti.
Bolo k nemu prinesené dievča so silnou vodňavkou, sprevádzané dvomi ženami.
Svätec riekol :
„Si veľmi nemocná, poklad môj. Ale umy sa v tamtej studničke, napi sa z nej a zajtra znovu príď“.
Druhého dňa prišla s obidvoma ženami celkom zdravá. V noci sa jej vodnatelosť stratila.
Zďaleka, až z Vjatskej gubernie, prišiel na trojke mladý kupec Gurij Vorotilov. Išiel celé tri dni za stáleho klusu. Jeho žena bola nemocná a lekári si nevedeli rady. Po príchode sa prosil, kde býva otec Serafim a ihneď sa hnal k nemu a prosil ho o modlitbu za ženu. Svätý Serafim vypočul, prižmúril oči, pohrúžil sa do tichej modlitby, počas ktorej Gurij kľačal a taktiež sa ticho modlil.
Za chvíľu mu hovoril svätý Serafim :
„Vstaň, poklad môj, Pán uzdravil tvoju ženu. Vráť sa v pokoji“.
Kupec po príchode domov našiel ženu zdravú.
Takéto prípady boli v tomto období života svätého Serafima na dennom poriadku. Mal dar vidieť do duše svojich blížnych i do budúcnosti a predpovedal mnoho vecí. Mal niekoľkokrát zjavenie a to ešte v skorších obdobiach svojho života. Bol nielen modlitebníkom, znalcom sŕdc, divotvorcom, ale i bohoslovcom a učiteľom duchovného života. V ničom, čo prežil a čo činil, nech už to bola pustovnícka samota, mlčanlivosť, uzavretosť, pôst, modlitba, nevidel účel, ale len prostriedky k vnútornému usmerneniu a k utvrdeniu v Boha. Nechcel tým dať najavo, že snáď jedine takýmto spôsobom sa môže stať účastným života Božieho, naopak neraz sa vyjadril, že cesty k Bohu sú rôzne, podľa osobnej individuality i podľa pohlavia, hlavne však, že je človek oddaný Bohu.
Za najlepšiu pomôcku duchovného života označil snahu činiť všetko z lásky k Christovi. Bol si vedomý na začiatku 19. storočia, že ruská inteligencia nábožensky upadá a vyslovil sa už vtedy takto:
„V prítomnej dobe nastáva všeobecná chladnosť k svätej viere v Pána nášho Isusa Christa a jeho prezreteľnosť, neschopnosť chápať vplyv života v spoločnosti s Bohom. Ľudia sa vzďaľovali od pravého kresťanského života, od prostoty prvotného kresťanského zrenia a pod heslom osvietenosti upadali do tmy duchovnej nevedomosti. Nemyslia na svoje spasenie v dôsledku toho ani slová Svätého Písma neprijímali v tom zmysle, ako by mali. Nielenže nehľadali milosť Božiu, ale svojím pyšným zmýšľaním znemožňovali, aby sa usídlila v ich srdciach, a preto sa im nedostávalo svetla Božieho“.
V tejto súvislosti tiež predpovedal (už pred sto rokmi) veľkú ruskú revolúciu. Taktiež predpovedal svoje zosnutie. Deň pred ním bol na svätej liturgii a prijal svätu Tajinu. Keď odchádzal z chrámu, pobozkal kríž, ikonu Presvätej Bohorodičky, obišiel okolo svätého Prestola dookola, ako by sa s ním chcel rozlúčiť a odobral sa do svojej kélii. Bolo počuť, ako v kélii svojím stareckým hlasom spieval veľkonočné piesne.
Nasledujúceho dňa, ráno, ho monastierskí bratia našli už mŕtveho s rukami skríženými na hrudi.
Dožil sa 74 rokov. Bolo to 2.januára 1833.
Spracoval brat Peter Simeon
|
|
|
Re: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není? (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Pondělí, 08. květen 2006 @ 19:24:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Hodnota přímluvné modlitby
V Písmu svatém Starého zákona jsou občas u proroků zmínky, že i kdyby se za vás přimlouval David, Noe a jiní spravedliví, já Hospodin vám neodpustím, neboť nejste ochotni činit pokání a napravit se. Je jisté, že stejně je tomu s přímluvnými modlitbami Panny Marie za druhé lidi, přestože pouze Panna Marie počala, porodila a vychovávala Syna Božího (z toho důvodu se o ní v Pravoslavné církvi zpívá, že je nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější). Myslím, že Panna Marie se modlila za ty 2 lotry, kteří viseli vedle Krista na kříži. Zpočátku se podle evangelií posmívali Kristu oba, pak se jeden z nich posmívat přestal, napomenul druhého lotra, uznal svou vinu i spravedlivý trest a poprosil Krista o milost. Pouze na tohoto lotra zapůsobila svatost Ježíše Krista i modlitby jeho vzácné maminky Marie. Na druhého lotra Kristova oběť ani modlitby jeho maminky nezabraly.
Kdo si myslí, že Panna Maria je nyní v nebi tak mocná, že vyprosí Boží odpuštění úplně všem lidem – tedy i těm lotrům, kteří ani na smrtelné posteli nečiní pokání, ten se velmi mýlí a sám sebe obelhává. V době, kdy Kristova maminka už ukončila svou pozemskou pouť, tak svatý apoštol Jan dostal na ostrově Patmos zjevení nanebevzatého Ježíše Krista. Zde mu bylo, mimo jiné připomenuto, že ani nanebevzatý Ježíš Kristus, ani Duch svatý, ani Panna Marie, ani žádný spravedlivý nemůže vyprosit odpuštění Boží těm milionům lidí, kteří zemřeli či zemřou jako nekající těžcí hříšníci. Že o nich platí Zj 21,8 „Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt."
O myšlenky se s vámi podělil Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
|
|
Re: Je to Marie, Kristova maminka, nebo není? (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Pondělí, 08. květen 2006 @ 20:58:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Zhřešila tehdy Panna Marie ?
Ježiš nebol ochotný urobiť kompromisov na úkor pravdy, len aby sa ĺudia nepohoršili. Obyvatelia mesta Nazaret, v ktorom vyrastal boli takí rozhnevaní, že sa ho snažili zabiť (Luk 4: 28-30). Ježiš neprestal kázať pravdu ani v ohrození života. Ako veľmi v dnešných časoch potrebujeme mužov a ženy s podobným postojom!
Ježiš pohoršil členov svojej rodiny
Ježišove slová a činy pohoršili dokonca aj jeho najbližších príbuzných. Nepáčilo sa im, pod akým tlakom zo strany okolia sa ocitli vďaka Ježišovmu správaniu. Nešlo im to do hlavy a mysleli si, že sa zbláznil. Evangelium sv. Marka, 3. kap., verše:
21 Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.
22 Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony."
23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana?
24 Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát.
25 Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.
26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec.
27 Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.
28 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.
29 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem."
30 Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."
31 Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.
32 Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě."
33 Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?"
34 Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři!
35 Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."
Vlastná rodina považovala Ježiša za blázna. Písmo hovorí, že prišli do domu, v ktorom kázal, aby ho doslova odviedli ako nepríčetného.
Jánovo evanjelium 7. kap., 5. verš hovorí: „Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.“
Ježišovi bratia si vtedy mysleli, že stratil rozum. Uvěřili autoritě tehdejších odborníků, zákoníků, že je posedlý démonem, že se zbláznil. Později, po jeho vzkříšení však jeho bratři v něj uvěřili. Viz Skutky apoštolů 1. kap., 14. verš: „Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.“
Křivdil bych Ježíšově mamince, kdybych si myslel, že v něj na chvíli přestala věřit – že i ona uvěřila autoritě zákoníků. Nic takového není v evangeliích psáno, takže tomu nevěřím. Myslím si, že ji k Ježíšovi dovlekli příbuzní pravděpodobně kombinací násilí a lsti jako návnadu. Pravděpodobně si řekli: „Opustí zástup, aby pozdravil svou matku a my ho zajmeme, abychom ho zavřeli do blázince.“ Past však nesklapla. Verš 33 - Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" Matku nenavštívil. Proto nebyl zajat a odveden do tehdejšího blázince. Matka byla ráda, že ji nenavštívil. Nejspíš se modlila za to, aby ho bratři nepřelstili. Věřím, že ona i tehdy činila vůli Boží, jeho bratři však tehdy Boží vůli nečinili – činili vůli zákoníků. Děj pokračuje takto dle 4. kap., 1. verše Markova evangelia „Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.“
Česko-slovenskou úvahu zaslal duchovní Pravoslavné církve Mgr. Libor Halík PhD.
|
|
|
|
|
