Grano Salis - Šifra mistra Leonarda

K některým teologickým a historickým tvrzením v knize „Šifra mistra Leonarda“ Na mnoho čtenářů zapůsobila kniha Dana Browna „Šifra mistra Leonarda“ (Sacrileg) sugestivním představením dějin křesťanství. Kniha se zásadně odchyluje od katolické víry, a přitom prý se údajně opírá o vědecké důkazy. Překvapivě mnoho čtenářů nepřijímá tyto nároky na pravdu jako fiktivní hru, jak to dělá u jiných románů, a recenzenti udělali z knihy dokonce rešerši a užitečný nástroj teo-logického myšlení.

Je tedy třeba znovu připomenout elementární skutečnost, že „Sacrileg“ je pouhý román, tedy fikce a výmysl. Jelikož se vyprávění v knize odívají do šatu historické skutečnosti, je tato kniha vysloveně nepřípustná. Především její výpovědi o církvi a teologii, její dějiny institucí obsahují nesčetné omyly a groteskní karikatury. Některé z nich stručně komentuje tento článek, zpracovaný v Opus Dei. O Kristově božství Tvrzení: Původně nepokládali křesťané Krista za Boha, nýbrž pouze za člověka. Římský císař Konstantin (†337) měl z politických důvodů zájem na víře v Kristovo božství. Svolal proto do Niceje sněm, kde dal Ježíše oficiálně prohlásit za Boha. Koncil přijal jeho návrh těsnou většinou. Ježíš vůbec nebyl vyhlášen Bohem od Konstantina. Všechna čtyři evangelia dosvědčují výslovně, že Ježíš byl Boží Syn. Koncil v Niceji vysvětlil otázku božské Trojice, zda Syn je jedné podstaty s Otcem. Velká většina koncilních otců vyslovila souhlas a tím nepřímo potvrdila božství Ježíše Krista. Tvrzení: Aby rozšířil víru v božství Ježíše Krista, vydal Konstantin novou Bibli. Z 80 kolujících evangelií byla vybrána čtyři a přizpůsobena pro tento účel, zatímco jiná mnohem starší byla zničena, protože představovala lidské rysy Ježíše Krista. Některá však tuto čistku přežila. Existuje několik desítek apokryfů, tj. evangelií, která nebyla přijata do Bible. Většina z nich je však určitým druhem náboženského románu, často pozdějšího data a nedá se použít jako historické prameny. Nicméně i ony potvrzují božské rysy Ježíšovy, a často dokonce přehnaným způsobem: líčí četné údajné zázraky, které Ježíš vykonal již v dětství. Tak prý po-dle libosti zabíjel zvířata a opět je křísil k životu. Kromě některých platných prvků obsahují tedy apokryfy výmysly a různé naivní teorie nekřesťanského původu. Proto byly prvotní církví zavrženy jako nebiblické. Čtyři evangelia Bible (podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana) byla uznána za součást Bible již v druhém století. Nebyl to tedy císař Konstantin, kdo je vybral, protože se narodil o sto let později. Ta patří k nejstarším evangeliím a zachovala se v tisícerých opisech, které vznikly na různých místech, a přesto se od sebe neliší (srov. Dei verbum, II. VK). Tvrzení: Na křesťanství není nic původního: Ježíšovy rysy jsou odvozeny od předkřesťanských božstev jako Mithra, Krišna, Osiris, Adonis a Dionysios. O originalitě křesťanství nemůže být nejmenších pochyb. Za své rozšíření vděčí právě okolnosti, že bylo hlásáno „s velkou mocí jako zcela nové učení“ (Mk 1,27), které radikálně překračovalo obvyklé světonázory: jeden Bůh, který se stal skutečným člověkem; neodstranil své nepřátele násilím, nýbrž postavil proti triumfující moci světa bezmocnou moc lásky, dokonce za cenu potupné smrti na kříži. I v tomto utrpení odpouští svým nepřátelům. Po třech dnech vstává z mrtvých. S citovanými postavami má Ježíš některé vnější podobnosti (ostatně i s jinými, např. Sokratem), ale v rozhodujících rysech nejsou vyprávění o těchto mytických bytostech s historicky dosvědčeným životem Ježíše Krista srovnatelná. O údajném sňatku Ježíše s Marií Magdalénou Tvrzení: Ježíš a Maria Magdaléna byli spolu sezdáni. Je to prý historicky dokázáno. V „Evan-geliu Filipově“ stojí např., že Maria Magdaléna byla „Ježíšovou družkou“. Miloval ji údajně více než ostatní a líbal ji na ústa. Ježíš chtěl, aby církev po jeho smrti přešla do jejích rukou. Ale – jak nás informuje evangelium Tomášovo – když chtěl Ježíš uvést Magdalénu do kolegia apoštolů, Petr protestoval a řekl: „Marie nás musí opustit, protože ženy nezaslouží žít.“ A skutečně apoštolové po Ježíšově smrti Magdalénu vyhnali a sami se zmocnili církve. A co více: Z manželství Ježíše a Marie Magdalény vzešlo královské potomstvo. Na to se vztahuje legenda o svatém Grálu, protože Grál, který obsahuje krev, je samotná Magdaléna, a královská krev Ježíšova dále proudí v žilách jeho potomstva. Proti tomuto tvrzení svědčí už to, co mají označovat uvedené citáty: žádné evangelium ani apokryf neví nic o potomstvu Ježíše a Magdalény. Evangelium Filipovo je jakýsi druh katechismu gnostické valentiniánské sekty, která se záhy oddělila od církve. Jádrem učení této učebnice, která vznikla koncem 2. nebo ve 3. století, je pohrdání světem jako takovým a pohrdání každým pohlavním spojením a plozením. S naprostou jistotou nechtěl tento text ani naznačit, že byl měl Ježíš s Marií Magdalénou intimní poměr nebo děti. Tím méně, že políbení na ústa v oné kultuře bylo běžným pozdravem a projevem výlučně duchovního společenství. Ve Filipově evangeliu se vyskytuje často, a to i mezi muži. V Tomášově evangeliu je pro správné pochopení kontextu dotyčného citátu rozhodující: Když Petr údajně Magdalénu odmítl, protože je žena, odpověděl mu Ježíš: „Neboj se, já z ní udělám muže, aby byla živoucím duchem jako muži. Protože každá žena, která se stane mužem, přijde do nebe.“ Ať už tento text čteme v jakémkoliv smyslu (Braun jej chápe doslovně), nevyplývá z něho ani hodnocení ženy, ani narážka na potomstvo. Naproti tomu čtyři evangelia jednají se ženami velice uctivě a jak evangelia, tak Písmo představují velice pozitivní obraz ženy. Ježíš s nimi jedná velice uctivě. „Zbožné ženy“ (jeho matka Maria a Marie Magdaléna a jiné) se ukázaly při ukřižování silnější než apoštolové, protože vydržely s Ježíšem, a jsou svědky jeho zmrtvýchvstání. Další tvrzení o katolické církvi Tvrzení: Katolická církev chtěla zabránit rozšíření svitků Písma, které byly nalezeny v Kumránu u Mrtvého moře. Toto tvrzení odmítla samotná protestantská strana (Otto Betz a Rainer Riesner, Jesus, Qumran und der Vatikan, Herder 1993). Takový manévr by byl nesmyslný už proto, protože v Kumránu nebyly nalezeny křesťanské apokryfy. Navíc tam byl nalezen fragment 7Q5, který nejen že neodporuje evangeliím, nýbrž představuje pravděpodobně nejstarší fragment Markova evangelia napsaný před rokem 70. Tvrzení: katolická církev upálila ve středověku 5 milionů žen kvůli čarodějnictví. Máme zde co do činění s fantazijním počtem. Podle nejnovějších výzkumů bylo obětí takového upálení 30 000–50 000 a ne všechny byly ženy. Hon na čarodějnice nebyl ostatně specificky katolický fenomén, naopak v nekatolických zemích byl delší a násilnější. Tvrzení: Pro katolickou církev je manželství a sex zlem Toto tvrzení je skrz na skrz falešné. Církev manželství nejen akceptuje nebo trpí, ale je to pro ni svátost v jedné řadě s křtem, biřmováním, Eucharistií, svěcením kněžstva atd. Proto také odsoudila všechna bludná učení manželství nepřátelská, která v průběhu dějin vznikla. (srov. Benedikt XVI. Deus Caritas est 2006; Jan Pavel II.: Mulieris dignitatem 1998). O převorství na Siónu Tvrzení: V roce 1975 byly v Národní knihovně v Paříži objeveny „Dossiers secrets“. Tyto pergameny dokazují, že legitimními dědici francouzského královského trůnu jsou ještě dnes Merovejci, kteří byli svrženi v roce 751. Protože se církev a karolinští vládci pokoušeli je vyhladit, vznikla na jejich ochranu tajná společnost Převorství Siónu, která trvá dodnes. Převorství chránilo současně tajemství manželství a potomstva Ježíše a Magdalény. Patří mezi ně údajně Newton, Botticelli, Victor Hugo a Leo-nardo da Vinci. Dossiers secrets nejsou pergameny, nýbrž návody, jak interpretovat určité pergameny. Samotné pergameny se dnes nacházejí v držení esoteriků: Tři francouzští esoterici je zfalšovali v roce 1967. Uložili je ještě téhož roku v Národní knihovně a inscenovali jejích objevení. Později bylo paleograficky dokázáno, že jsou to padělky. Tyto dokumenty ostatně nikde nemluví ani o Ježíši, ani o Marii Magdaléně. Historicky je dokázáno, že rytíř Gottfried z Biuillonu 1099 založil v Jeruzalémě opatství naší Paní Siónské (nikoliv převorství). R. 1291 museli mnichové opatství opustit a utekli na Sicílii, kde řád ve 14. století vymřel. Opatství nemělo nic společného ani s templáři, ani s Marií Magdalénou. To platí tím spíše pro „Siónské převorství“: tento esoterický spolek byl založen 1956 a odvozoval svůj název nikoliv od hory Sión v Jeruzalémě, nýbrž od pahorku v blízkosti Annemasse u Ženevy. Nemá více než 15 členů. Brownovo tvrzení o siónském převorství nemá nejmenší historický podklad. Závěr: Román „Sacrileg“ neodhalil žádný falešný mýtus, nýbrž sám ho vytvořil, jako mnoho jiných v minulosti. Přesněji bychom měli říct, že ohřívá staré mýty a sešrouboval z nich fantazijní celek. Tak se mu přesto podařilo získat aureolu vědeckosti. Vložil s čas.Světlo……..Ferda Překlad –lš. Podle Kath-net

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace