Grano Salis - Je dnes mluvení jazyky důvěryhodné a pravé?

Dovolte mi, abych Vás seznámil s článkem, který pojednává o mluvení jazyky. Přál bych si, aby tento článek byl vnímán v pokojném duchu bez jakýchkoliv negativních emocí a vlivů. Mým záměrem a cílem je vyvolat zdravou diskuzi s tím, že každý nechť čte velmi pozorně a vezme si z tohoto článku jen to co je zdravé a prospěšné. Společně a vroucně prosme našeho Pána, aby nás vedl a ukázal nám svou vůli a pravé poznání. Lukáš 11:9 I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno. Jan 15:7 Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám. ___________________________________________________________

JAZYKY Apoštolům, drsným rybářům, jimiž někteří z nich byli, se dostalo významného poslání vyjít do celého světa a kázat evangelium (Mk 16,15-16). Jejich první reakcí možná bylo: „Vždyť já neznám žádné cizí jazyky!“ Nešlo dokonce ani o případ typu: „Ve škole jsem nebyl dobrý na jazyky“ – žádné výuky se jim totiž předtím nedostalo. Když došlo na tyto záležitosti,bylo o nich napsáno, že „jsou to lidé neučení a prostí“ (Sk 4,13). A dokonce i pro vzdělanější kazatele (např. Pavla) byla jazyková bariéra stále ještě vážnou překážkou…Když se obrátili noví věřící, znamenala důvěra potřebná pro vzájemnou výměnu vědomostí (při absenci psaného Nového zákona), že neporozumění jazyku toho druhého bylo nemalým problémem. K překonání těchto problémů byl předán dar mluvení cizí řečí („jazyky“) i schopnost porozumět jí. Existuje evidentně silný rozpor mezi tímto pohledem na „jazyky“ a hlediskem mnohých „znovuzrozených“ křesťanů, kteří popisují svá extatická pronášení nepochopitelných zvuků jako „jazyky“. Toto zmatení může být objasněno poukazem na biblickou definici „jazyků“ jakožto „cizí řeči“. O židovském svátku letnic, brzy po Kristově nanebevstoupení, byli apoštolové „naplněni Duchem svatým a začali … mluvit cizími jazyky … sešlo se jich mnoho /opět: veřejná prezentace darů!/ a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: ,Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové… slyšíme je mluvit v našich jazycích…‘ Žasli…“ (Sk 2,4-12). Je nepravděpodobné, že dvojí důraz na úžas a údiv lidí by byl nutný, kdyby slyšeli pouze hatmatilku, pronášenou těmi, kdo prohlašují, že mají ten dar v dnešní době. Z toho vzniká lehký úšklebek či lhostejnost spíše než úžas a přesvědčení na základě pochopení pronesených slov, což se dělo v 2. kapitole Skutků. Vedle jasné paralely mezi „jazyky“ a „(cizí) řečí“ ve Skutcích 2,4-11 jsou „jazyky“ očividně použity ve významu „(cizí) řeč“ i v jiných částech Nového zákona; obrat „kmeny, národy a jazyky“ je užit pětkrát ve Zjevení ve smyslu lidé z celého světa (Zj 7,9; 10,11; 11,9; 13,7; 17,15). Řecké slovo pro „jazyky“ se objevuje v řecké verzi Starého zákona (zvané „Septuaginta") rovněž ve smyslu (cizí) řeč (viz Gn 10,5; Dt 28,49; Da 1,4). Přehled příkazů týkajících se použití daru jazyků je v 1 K 14; verš 21 cituje Izajáše 28,11 a hovoří o tom, jak bude tento dar použit ke svědectví proti Židům: „V Zákoně je psáno: ,Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu…‘“ Izajáš 28,11 odkazuje v první řadě na útočníky, kteří napadnou Izrael a budou mluvit k Židům řečí („jazyky“), již nebudou znát. Paralela mezi „jazyky“ a „rty“ naznačuje, že „jazyky“ je míněna cizí řeč. V 1 K 14 je i mnoho dalších míst, která odkazují na význam „jazyků“ jako cizí řeči. Tato kapitola je Pavlovou inspirovanou kritikou zneužívání zmiňovaných darů, které se objevovalo v rané církvi – to nám umožňuje dobrý vhled do podstaty darů jazyků a proroctví. Pokusíme se nyní krátce okomentovat důležitá místa. Za klíčový lze pokládat verš 37: „Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně.“ Prohlašuje-li kdokoli, že je duchovně obdarován, musí tedy přijmout, že příkazy, předcházející použití těchto darů, jsou inspirovány Bohem. Kdokoli tedy dnes nerespektuje ony pokyny, tak vlastně otevřeně připouští, že nevidí překážku v opovrhování Božím inspirovaným slovem. Verše 10-17: „Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova. Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne. Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch,
které slouží růstu celé církve. A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat. Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna. Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí. Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš? Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek.“ Mluvit jazykem, kterému přítomní na bohoslužbě nerozumí, je tedy neúčinné. Používání zatemňujícího jazyka je odmítáno – neboť jak by mohlo být vyřčeno pravdivé „Amen“ na konci „modlitby“, sestávající z drmolení, kterému nikdo nerozumí? Pamatujme, že „Amen“ znamená „budiž“, tj. „úplně souhlasím s tím, co bylo řečeno v této modlitbě“. Pavel říká, že mluvení jazykem, kterému bratři nerozumí, je nemůže vzdělávat. Pamatuji si na distribuci brožur, doprovázející tažení Billy Grahama a apelující na lidi, aby se vrátili k přístupu ke křesťanství, který je více založen na Bibli. Jedna rozrušená žena se mě snažila přesvědčit, že moje christadelfiánské učení je „vedeno ďáblem“ – činila to ovšem desetiminutovým brebentěním „jazyky“… Tím jsem nemohl být nikterak „poučen“; jde nepochybně přesně o to, co Pavel odmítá. Verš 18: „Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni.“ Pavel potřeboval dar cizí řeči („jazyky“) více než ostatní vzhledem k rozsáhlému cestování a kázání o Kristu. Verš 19: „Ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.“ To je zcela jasné. Krátká věta o Kristovi v angličtině mi dá více než hodiny kázání v řeči, které jako Angličan nerozumím, nebo v podobě nesrozumitelné hatmatilky. Verš 22: „Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře.“ Užívání jazyků tak sloužilo zejména pro veřejné kázání evangelia. Avšak dnes se většina nároků na vlastnictví „jazyků“ objevuje mezi skupinami „věřících“ či (očividně) v jejich individuální, osobní zkušenosti, když jsou sami. Existuje trvalý nedostatek příkladů takových lidí, kteří by byli schopni zázračně hovořit cizími jazyky při šíření evangelia. Na počátku 1990. let se otevřely dveře příležitostí hlásat Krista ve východní Evropě, avšak (tzv.) „evangelické“ církve musely kvůli jazykové bariéře rozšiřovat svou literaturu v angličtině! Což by nebyl zajisté použit dar jazyků – byl-li by skutečně k dispozici? A evangelista pro masy, Reinhardt Seiber, pyšnící se, že je obdarován Duchem, musel hovořit k davům v ugandské Kampale skrze tlumočníka. Verš 23: „Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení, a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?“ A přesně takový případ se i stal. Muslimové i pohané se společně vysmívali v západní Africe bizarnímu chování těch, kteří prohlašovali, že mají dar jazyků. Dokonce i rozumní křesťané, kteří by nakoukli na mítink letničních, by se ocitli v pokušení domnívat se, že jejich členové jsou šílení… Verš 27: „Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá.“ Během jakéhokoli shromáždění mají tedy mluvit jazyky dva nebo tři lidé. Je nepravděpodobné, že by při nějakém setkání bylo třeba mluvit více než třemi odlišnými jazyky. Jakékoli shromáždění by brzy ztratilo svou souvislost, kdyby musela být každá pronášená věta překládána více než dvakrát. Kdyby byly dary jazyka k mání na shromáždění v centrálním Londýně a přítomni by byli Angličané a několik francouzských a německých turistů, tak by mohl začátek vypadat asi takto: Pastor: „Good evening." Řečník s prvním jazykem: „Bon soir.“ Řečník s druhým jazykem: „Guten abend.“ Přirozeně musí mluvit „v řadě“, jeden po druhém. Zmatek by nastal v okamžiku simultánního mluvení; avšak vzhledem k podstatnému emocionálnímu naladění přítomných „mluvících jazyky“ se tento jev vskutku objeví z úst mnoha lidí současně. Jednou jsem to pozoroval: jedna osoba začala a ovlivnila rychle ostatní, aby činili totéž. Dar jazyků bývá často užíván ve spojitosti s darem proroctví, takže inspirovaná zpráva od Boha může být předávána (darem proroctví) jazykem (darem jazyků), který je řečníku cizí. Příklad takovéhoto použití obou darů lze nalézt ve Skutcích 19,6. Kdyby však na shromáždění v Londýně, navštíveném Angličany i mnoha francouzskými návštěvníky, mluvil řečník francouzsky, přítomní Angličané „by nebyli poučeni“. Aby každý mohl rozumět, měl by být tedy přítomen i dar vykládat jazyky (řeč) – v našem příkladu schopnost překládat z francouzštiny do angličtiny. Podobně v případě položení otázky jedním z Francouzů by anglický řečník nerozuměl bez pomoci – dokonce i kdyby měl dar mluvit francouzsky, ovšem bez skutečné znalosti řeči. Řešit tuto situaci by mohla pouze přítomnost daru interpretace (výkladu). Bez přítomnosti alespoň jednoho člověka s tímto darem, když je to potřebné, by dar jazyků vůbec neměl být použit: „… někdo ať vykládá. Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí…“ (1 K 14,27-28). Skutečnost, že je mnoho těch, kdo si v moderní době nárokují mluvení „jazyky“ v podobě řeči, jíž nikdo nerozumí, a že tak činí bez vykladačů, je tak jasným případem zřejmého nerespektování výše uvedených pokynů. Verše 32 a 33: „Prorok přece ovládá svůj prorocký dar. Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje.“ Vlastnictví darů Ducha svatého není proto spojeno s typem zážitků, které zažívá nějaká osoba mimo rámec normálního vědomí; duch je spíše pod kontrolou jeho uživatele, než aby šlo o sílu, která funguje místo něj a on koná vše nedobrovolně. Často se chybně prohlašuje, že démoni či „zlí duchové“ posedli ty „nespasené“, zatímco Duch svatý naplňuje věřící. Ale moc ducha, o které se hovoří v 1 K 14,32, byla předmětem ovládání pro svého nositele, a to ke specifickým účelům; nešlo o oživující sílu dobra v protikladu k síle zla, která je obsažena v lidské přirozenosti… Vedle toho jsme si již dříve ukázali, že moci Ducha svatého se dostalo apoštolům v určitém čase k vykonání specifických věcí – nešlo o to, být s nimi trvale přítomno. Zdá se, že prosba vlastníkům oněch darů, aby je používali způsobem odpovídajícím Boží lásce k pokoji a nenávisti k zmatku (v. 33), nedošla u dnešních „letničních“ církví sluchu. Verš 34: „… Jako ve všech obcích Božího lidu, ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.“ V tomto kontextu užívání duchovních darů je nepopiratelně vyloženo, že by je ženy neměly používat během bohoslužby. Velká nevážnost k řečenému nastává, jestliže současné projevy nesrozumitelného mluvení jsou vysvětlitelné termíny jako emocionální vydráždění, přecházející během shromáždění z jednoho na druhého. Ženy, děti – vskutku každý, kdo je přítomen s poddajnou myslí, může být zasažen takovým podnětem a následně se extaticky projevovat, což je pokládáno za „jazyky“. Význačnost žen v domnělém „mluvení jazyky“ a „proroctví“ v moderních církvích nelze nikterak usmířit s jasnými příkazy těchto veršů. Směšný a bezohledný argument, že Pavel nenáviděl ženy, je vyvrácen o několik veršů dále: „Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně.“ (1 K 14,37). Přikázání Páně – nikoli osobně Pavlovo. Kdo věří v inspirovanost Bible, musí tedy akceptovat, že ona přikázání z 1 K 14 je třeba brát vážně; otevřeně se jim posmívat značí nedostatek víry v plnou inspirovanost Písma – nebo výpověď o sobě, že dotyčný není duchovně obdarován, a to při zohlednění faktu, že někdo, kdo postrádá tyto dary, bude popírat, že příkazy z 1 K 14 jsou příkazy Páně pro nás. Logika tohoto argumentu je výmluvná a drtivá. Jak byste v jeho světle mohli zůstat členy takové církve , či toužit spojit se s ní?

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace