 |
Právě je 557 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116487052
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Velikonoce jsou největšími svátky v roce
Vloženo Neděle, 24. březen 2002 @ 16:04:19 CET Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený Velikonoce jsou největšími svátky v roce
Pro křesťany jsou Velikonoce největšími
svátky v roce. Vždy znovu nám připomínají Ježíšovu smrt ukřižováním
za naše hříchy a jeho zmrtvýchvstání. Zde je centrum křesťanského vyznání.
Velikonoce zásadně vypovídají především o třech skutečnostech: 1) o Boží
lásce, 2) o lidském hříchu, 3) o záchraně.
-
Stvořitel nepřestal člověka
milovat, i když se mu člověk ve své pýše a touze po bohorovnosti vzepřel
a vzpírá. Přichází v lásce za ním, aby ho vysvobodil.
-
Hříchem nazývá Bible tu pyšnou
vzpouru člověka vůči Bohu, která má těžké důsledky do vztahů s
druhými lidmi. Trefně to definoval náš prezident Václav Havel v americkém
Kongresu, když řekl: "Stále ještě jsme poplatni zhoubnému a
veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoliv jeho
součástí a tudíž SMÍ COKOLI." Hřích prolínající celý lidský
život má základní vlastnost, že odděluje: člověka od Boha, člověka
od člověka. Výsledkem jsou utrpení, války, sociální rozdíly, třídní
nenávist, katastrofy, nemoci aj. Posledním článkem je smrt. To je odměna,
kterou hřích vyplácí.
-
Do marných pokusů se z toho
vymanit zaznívá slovo biblického proroka: "BŮH SÁM PŘIJDE A SPASÍ
VÁS!" Dodržel slovo. Kdo Boží řešení vírou přijal ví, že za
jeho hříchy Ježíš umíral a Bůh jeho obět uznal jako dostatečnou.
Potvrdil to vzkříšením Ježíše z mrtvých, přemožením smrti. Nikoli
smrt, ale život má poslední slovo nad křesťanem. I když smrt těla dočasně
zůstává, je již o nás rozhodnuto. Pohřeb není tečkou za naším životem.
Ježíš řekl: "Já jsem živ, i vy živi budete". Křesťan ví
o věčnosti s Bohem, ale už tady poznává moc odpuštění, sílu Ježíšovy
lásky a objevuje radost ze života. Velikonoce jsou velikou nabídkou pro
každého.
Jan Valeš
Kazatel Církve bratrské
|
Re: Velikonoce jsou největšími svátky v roce (Skóre: 1)
Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Úterý, 26. březen 2002 @ 22:15:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Dobrý večer Bolku,
původně jsem si chtěl dát chvilku oddech, ale když jsi mi poslal tak skvěle inspirující studijní materiál, mám k tomu co podotknout :
Pro mne jsou nejhezčími křesťanskými svátky určitě Vánoce a to od samého mládí. A vážím si arci(?)biskupa Václava Malého, který v televizi dokázal přiznat, že vlastně nevíme ani kdy a kde se Ježíš narodil, ale že většina lidí slavila již dávno předtím pohanské svátky v době slunovratu a tak katolická církev moudře přidala oslavu Kristových narozenin do této doby. A věru dobře udělala, nakonec, ruku na srdce, kdo z nás se netěšil na dárky od Ježíška ? Snad jenom židé, muslimové nebo budhisté ....
S Velikonocemi je to trochu podobně a trochu jinak. Stejně jako se neví, kdy se Ježíš narodil, nejspíš se ani neví kdy, kde a jak a proč zemřel. Jeho ukřižování v Jeruzalémě je však pravděpodobné. A to, že se ukřižování odehrává na konci zimy a začátkem jara zase zmrtvýchvstání, bude nejspíš rovněž symbolika - Ježíš umírá a odchází jako zima a jako jaro se oživený vrací - a navíc, jsou tu a byli tu i židovské svátky pesach, jaká náhoda, a Ježíš byl přece-snad žid ...
Podle autora knihy " Ježíš žil v Indii " ( nebo tak nějak, zapomněl jsem i jméno autora, ale co se v té knížce psalo si jakž takž pamatuji ) Ježíš na kříži nezemřel, ale když byl sejmut, ještě žil a jeho bohatému příteli a příznivci Nikodémovi vděčí za svoje přežití. Poskytl mu nezbytnou pomoc, nechat zmizet jeho tělo z hrobu zřejmě stálo dost peněz, ale vyplatilo se . Ježíš se pak mohl sejít se svými následovníky, dosvědčit jim své "zmrtvýchvstání" a v klidu se opět odebrat tam, odkud přišel, tedy do Indie, kde působil pod jménem Jossafat a dodnes je možno tam navštívit jeho hrob někde u Larnaku v Nepálu. Je nasnadě, že Ježíš, maje indickou školu, školil své následovníky v jakémsi modifikovaném židovství obohaceném o poznatky hinduismu či budhismu ( viz knížka Jana Kozáka " Evangelium neznámého boha " z Bibliothecy gnosticy ) . Je na tom něco tak nepochopitelného ? Pro mne určitě ne.
Ale jistě , není to též úplně jisté. Podle jiné hypotézy žil Ježíš mezi esénci, podle jiné byl nazorejec a nebyl tedy ani z Nazarethu. A jak si správně všimli ateisté, nebyl ani z rodu Davidova ( byl-li synem Božím ), a nebo byl z rodu Davidova, pak ale nebyl synem Božím ... Inu, jako křesťané to nemáme jednoduché, tak jak z toho ven a dopředu ...
Po velikonocích se pokusíme nějak se z toho vymotat a dostat se dál. Řekněme si teď jen, že konec konců to, jak Ježíž zemřel či přežil, ani to , zda byl synem Božím či zda byl z rodu Davidova není zase až tak podstatné. Daleko podstatnější bylo to, co dělal a co učil ...
Podívejme se teď na tři skutečnosti, o nichž mají vypovídat Velikonoce :
1. Stvořitel nepřestal člověka milovat, i když se mu člověk ve své pýše a touze po bohorovnosti vzepřel a vzpírá. Přichází v lásce za ním, aby ho vysvobodil.
Tak tomu rozumím - já si představuji vztah Bůh - člověk tak nějak jako vztah rodič - dítě . Naše děti dospějí a osamostatní se , nejsou vždycky jen hodné a nedělají vždycky jen věci, za které je můžeme mít bezvýhradně rádi. Často se snaží postavit se nám naroveň a právem . A´t už dělají , co dělají, jsou to stále naše děti a náš vztah k nim se nedá téměř ničím změnit a nemění se ... I když se nám děti budou vzpírat a přerůstat "přes hlavu", i když budou dělat kotrmelce a padat, vždy jim budeme nápomocni a budeme je podporovat ....
2. Hříchem nazývá Bible tu pyšnou vzpouru člověka vůči Bohu, která má těžké důsledky do vztahů s druhými lidmi. .... Hřích prolínající celý lidský život má základní vlastnost, že odděluje: člověka od Boha, člověka od člověka. Výsledkem jsou utrpení, války, sociální rozdíly, třídní nenávist, katastrofy, nemoci aj. Posledním článkem je smrt. To je odměna, kterou hřích vyplácí.
S hříchem, natož dědičným, je to už horší. Jakýpak dědičný hřích. A po kom? Kdo nás stvořil ? Zdědili jsme ho od Boha? No , to by bylo řešení ! Jinak starozákonní historka o hadu a jablku poznání je spíš pohádkou pro neposedné děti. Jak to bylo se stromy v ráji, to si můžeme přečíst v Tomášově evangeliu, podle Jana Kozáka byl ten ráj tak jako tak v Indii ...
Ráj, ve kterém roste poznání na stromech a navíc je zakázané mi spíš připomíná zakázanou knihovnu ve Vatikánu ...
Pojďme však dál ... člověk se vzepřel Bohu . A proč? Tak , jako se děti vzpírají svým rodičům ? Možná ...
Jsme-li hříšní, pak především proto, že nejsme dokonalí a nežijeme v dokonalém světě. Jsme takoví, jak nás náš Bůh stvořil a žijeme ve světě, do kterého jsme byli po Sartrovsku vrženi, jaký je takový je a takoví jsme pak i my. Války atd. jsou často výsledkem těchto nedokonalostí , které jsme zdědili a za které většinou nemůžeme, a rovněž výsledkem toho, že se s těmito nedokonalostmi nedokážeme zcela vyrovnat - někdy to prostě ani nejde, někdy se nám nechce se namáhat, někdy to neumíme a někdy si tak říkajíc lžeme do kapsy. A smrt je nám pak a snad spíše téměř vysvobozením .....
3. Do marných pokusů se z toho vymanit zaznívá slovo biblického proroka: "BŮH SÁM PŘIJDE A SPASÍ VÁS!" Dodržel slovo. Kdo Boží řešení vírou přijal ví, že za jeho hříchy Ježíš umíral a Bůh jeho obět uznal jako dostatečnou. Potvrdil to vzkříšením Ježíše z mrtvých, přemožením smrti. Nikoli smrt, ale život má poslední slovo nad křesťanem. I když smrt těla dočasně zůstává, je již o nás rozhodnuto. Pohřeb není tečkou za naším životem. Ježíš řekl: "Já jsem živ, i vy živi budete". Křesťan ví o věčnosti s Bohem, ale už tady poznává moc odpuštění, sílu Ježíšovy lásky a objevuje radost ze života. Velikonoce jsou velikou nabídkou pro každého.
Historka, že Ježíš umřel za naše hříchy a že ho na smrt poslal sám Bůh, je podle mne stejně nemravná jako hloupá. Sice chápu, odkud se vzala - zemře-li prorok a vůdce sekty hanebnou smrtí ( a Ježíš a jeho učedníci beze sporu ve své době sektou byli ) , pak tato sekta si smrt svého proroka musí nějak zdůvodnit. No, možná ve své době takové zdůvodnění bylo i na místě, konec konců svůj účel splnilo ....
Morbidita Ježíšova ukřižování se pak hodila zejména v dalších stoletích jako odstrašující podívaná pro všechny, kdo by si snad chtěli myslet něco jiného, než jím církev svatá diktovala. Jen z piety se už nekřižovalo - spíše se stínalo, topilo a pálilo ...
Velikonoce v tomto podání tak pro mne nikdy velkou nabídkou nebyly, vždycky mi na nich tahle křížománie trochu vadila .
Velikonoce jsou však i o zmrtvýchvstání . Jak to bylo pravděpodobně s tím Ježíšovým jsem už napsal výše. Ale jaký by takovéto "zmrtvýchvstání" mohlo mít smysl? Já věřím, že při mé smrti zemře jen moje tělo, moje duše však získá nový život, možná nesmrtelný, tak daleko nevidím . K čemu by mi pak bylo mé vzkříšené tělo ? Věru, nerad se modlím, že věřím " v těla z mrtvých vzkříšení " . K čemu ?
Jako křesťan zbavený nepotřebných předsudků a pověr toužím po životě s Bohem a vážím si Ježíšova učení, jeho smyslu pro lásku a spravedlnost a radost ze života, ovšem tak, jak to bylo zřejmě nejpoctivěji dosvědčeno v Tomášově evangeliu ...
Pokoj všem a veselé Velikonoce přeje Pavel .
|
|
|
|
|
