Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

EDITORIAL



O působení sv. Jana Křtitele nacházíme zprávy u všech

evangelistů. Z jeho vystoupení je zřejmé, že Boží Syn se před zahájením svého

veřejného života nespokojuje s tím, co už je o jeho příchodu z dřívějších dob a

knih obecně známo, ale posílá bezprostředně před sebou ještě zvláštního posla,

aby jasně oznámil, že nadešla doba příchodu Mesiáše, který ho poslal před

sebou, aby mu připravil cestu.

Ze zachovalých úryvků Janova kázání víme, že

nikoho nešetřil, nikomu nelichotil a nikomu se nepodbízel. Jeho hlásání se nese

spíše v duchu nesmlouvavé přísnosti. Neskrývá, že s příchodem Božího království

je spojeno i vážné varování těm, kteří tuto skutečnost nechtějí vzít na vědomí.

Slova o připravené sekeře a pálení plev nikoho nenechávají v té věci na

pochybách. Vladař od něho slyší dokonce nekompromisní slova: „Není ti

dovoleno…“ Jan vystupuje v duchu a v tradici starozákonních poroků. Plní své

poslání důsledně bez ohledu na to, co mu to vynese. Nezanechal nám žádnou

zprávu o tom, jakým způsobem se dověděl o svém poslání a o tom, co má hlásat a

dělat, ale nepochybně jeho vystoupení předcházelo zcela konkrétní povolání,

které se asi nelišilo od způsobu, jakým byli povolání patriarchové sv. Josef a

sv. Zachariáš a jakým byla o svém poslání informována svatá Panna z Nazareta.





Reakce na jeho kázání je značně rozdílná.

Panovník odpoví tak, že proti němu použije svou moc: dá proroka nejdříve uvěznit

a nakonec popravit. Náboženští předáci vystupují ze sebevědomé pozice, že jich

samotných se jeho výzvy netýkají, ale pokládají za svou povinnost ho především

„legitimovat“: „Kdo jsi? Jak to, že křtíš?“ Jeho odpověď je výmluvná: Nevšímejte

si mne, ale toho, který přichází za mnou. Je větší než já!





Jen

prostí lidé v hojném počtu záhy z jeho vystupování a z jeho způsobu života

pochopili, že jeho poselství je třeba brát vážně, a vzali je za své, a to je

také přimělo k zásadní otázce: Co máme dělat? Reakce podobné těmto „vzorcům chování“ se zachovaly až

do dnešní doby.





Ať už

si to připouštíme nebo ne, Pán je blízko a měli bychom mu připravit cestu.





Pro

první křesťanské obce je příznačné, jak živě měli stále před očima Kristův opětovný

příchod a jak podle toho usměrňovali svůj život bez ohledu na to, jak měli k té

době ještě daleko. Oč více musíme na slíbený Pánův příchod myslet my, a to

nejen proto, že už skutečně uplynulo mnoho času, ale protože jsme již svědky všech

těch příznaků, které sám Pán označil za znamení konce časů: povstaly národy

proti národům, na mnoha místech je hlad a zemětřesení. Lidé se zrazují a jeden

druhého nenávidí, jsou bezradní nad hukotem a příbojem moře. Vystoupily zástupy

falešných proroků. Hřích se rozmohl nevídaným způsobem a navíc se tváří, jako

by ani hříchem nebyl.





Tak

jako před prvním příchodem i nyní jsou to nejen tyto předem ohlášené příznaky,

ale také varovné hlasy proroků, které naléhavě vyzývají k bdělosti, pokání a

obrácení. A opět jsou to především prostí lidé, kteří tyto prorocké hlasy

pozorně vnímají a následují. Především díky jejich neodbytné vytrvalosti nezůstávají

tato prorocká poselství odsunuta stranou a nepovšimnuta. To, co by mělo být očekávaným

a vítaným poselstvím z nebe, abychom „pozvedli hlavu a radovali se, že se blíží

naše vykoupení“, zůstává však namnoze jen tolerovaným projevem lidové zbožnosti.

Dále platí Janovy postesky: „Ačkoliv Pán vykonal tolik znamení, neuvěřili v něho.“

„Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali, komu se zjevila moc Páně?“ A přitom

nic není tak naléhavé jako potřeba velkého obrácení.





Velice

nám záleželo na tom, aby preambule evropské ústavy obsahovala zmínku o Bohu a o

křesťanských kořenech Evropy. Vůbec nás přitom nenapadlo, že hlavní problém

ústavy není v tom, co prohlašuje, ale v tom, co tato ústava ve skutečnosti umožňuje

a podporuje. Byly doby, kdy Evropa, tehdy křesťanská, vysílala hlasatele Kristova

evangelia do celého světa. Nyní táž Evropa vysílá zcela jiné apoštoly, kteří za

podpory nesmírných finančních prostředků jdou do misijních zemí hlásat

antievangelium „reproduktivního zdraví“, což je krycí název pro zákonem chráněnou

likvidaci nenarozeného života. Pokud bychom si mysleli, že se jedná o akci zapřisáhlých

nevěrců, byli bychom na velkém omylu. Za tímto počinem stojí také tzv.

„Katolíci pro svobodnou volbu“ (CFFC). Jejich základní deviza je novodobou

variantou lži hada z ráje: „Nemorální je dnes to, co učí tradiční katolická

morálka. Když nás bude většina, i Bůh musí ustoupit!“ Aby i věřícím ženám

„usnadnili“ rozhodnutí k potratu, vymysleli k tomu dokonce zvláštní obřady s

modlitbami, zpěvem a požehnáním. I v tradičně katolickém Bavorsku, kde vládnou

tzv. křesťanští demokraté, se prosazuje tento nový duch. Ministerstvo odpovědné

za výchovu mládeže organizuje přímo náborovou kampaň, která má učinit

homosexualitu samozřejmou a přitažlivou již pro děti a mládež, aby prý nikdo

nebyl diskriminován. Vše pod heslem „Jsme tu pro tebe“, „Můžete být »homo«, jen

když chcete“. Diskriminováni budou nadále naopak ti, kteří se tomuto duchu

nechtějí přizpůsobit. Máme ještě čekat, že se Antikrist teprve objeví v osobní

podobě? Zdá se, že už si našel lepší a účinnější způsob jak se uplatnit a

prosadit svůj vliv. Ty, kteří ještě věrně slouží Bohu, chtějí jejich vlastní

souvěrci všemožně usvědčit, že jsou ve službách lidem nebezpečného

fundamentalismu a nesnášenlivosti, tedy ve službách zla, a tak je umlčet, aby měli

volný prostor pro plánovité šíření zkázy do lidských duší.





Pod

zorným úhlem nadcházejícího konce se radikálně mění pořadí hodnot a pod tímto

zorným úhlem je třeba znovu číst prorocká poselství z různých míst zjevení.

Ptáte se: „Co máme dělat?“ To je závažná otázka: Máme v této rozhodující chvíli

usilovat o to, abychom s těmi, kteří svým jednáním hrubě urážejí Boží

svrchovanost a svatost a masově zabíjejí Boha v lidských duších, za každou cenu

dobře vycházeli, nebo je naší povinností říct jednoznačně vhod či nevhod ze střech

domů: „Zadržte.

Obraťte se, dokud je čas. Je jen jeden Bůh svrchovaný a nejvýš svatý, a ten,

kterého poslal, aby nás zachránil, jeho Syn Ježíš Kristus, který vás nekonečně

miluje a který přijde ve slávě a moci, aby vykonal spravedlnost. Před ním se

skloňte, dokud je čas milosrdenství!“ ? Učení nám řeknou jako Janovi: Co si to dovolujete?

Mocní nás budou za to likvidovat. Kdo má uši k slyšení, uslyší. Při konečném zúčtování

půjde o víc než jen o to, zda jsme dali hladovým najíst a žíznivým napít. Hlad

a žízeň má také ještě závažnější duchovní podobu: Budeme voláni k odpovědnosti

za ty, které jsme mohli zachránit, a nezachránili: „Uslyšíš-li slovo z mých úst

a nebudeš domlouvat bezbožnému, aby se odvrátil od svého chování, on zemře pro

svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky.“ (Ez 33,9)





S čas.Světlo-Editorial-------------změnil název a vložil

Ferda