poslal Pavel Dobro a zlo
kapitola 254 z 22.10.2005 .
O dobru a zlu už toho bylo tolik napsáno a
pověděno, že si jsem skoro jist, že k tomu lze ještě něco dodat. Nicméně je v
tomto případě opakování matkou naší moudrosti a tak snad nic nezkazím, když
zkusím dopsat ještě jednu malou kapitolku.
Především je dobré si ujasnit, co dobrem a
zlem míníme. Není totiž zlo jako zlo. Je tu třeba to, co se nám jeví jako zlé,
ale co je pro nás ve skutečnosti nutné a co nám má sloužit a pomáhat. To je
bolest, která nás varuje třeba při prvním dotyku rozpálené plotny před
spálením, bude-li nám zima, vyhledáme teplo a nebo se přikryjeme a tak se
uchráníme před nachlazením, prochladnutím a nebo i zmrznutím. Hlad nás donutí
vyhledat si potravu a podobně dále.
Pak je tady ale zlo, které někdo nebo něco
produkuje, když nás někdo bude chtít popálit nebo zranit, když do nás někdo
vrazí autem a nebo nás strčí ze skály a nebo pod vlak.
Pak je tady zlo živelné, když nás spláchne
vlna tsunami a nebo když se na nás při zemětřesení sesype strop našeho domu.
Dále je tady zlo v podobě komárů,
bakterií, virů a degenerativních genetických změn, které způsobí nemoci,
předčasné stárnutí či smrt.
Nakonec bych dal zlo, o němž nevíme, odkud
přichází a nebo přišlo. Často bývá spojeno s námi - uděláme osudovou chybu,
vypoví nám službu motor nebo brzdy, poryv větru smýkne letadlem, zastihne nás
bouře a nebo zasáhne blesk. A nebo se nás zmocní temná zlá síla, která nám
zatemní rozum a způsobí neblahou změnu našeho chování, například.
Další otázkou, která se obvykle řeší, je
odkud se zlo bere, zda je nutné, kdo ho má na svědomí a zda je možné se ho
úplně zbavit. Aneb jak se zpívalo v jedné písničce ... na co má svět mráz, když
bez něj dá se žít snáz.
Dá se ještě něco dodat ke všemu co již
bylo napsáno a vyřčeno? Těžko, bude to nejspíš jenom rekapitulace. Ale - i
rekapitulace bývá matkou moudrosti.
Co vidíme - že svět, ve kterém žijeme,
není žádným a permanetním růžovým sadem a nebo pohodlným obývákem. I když je ve
svých rozměrech, energiích a ve své konstrukci víc než impozantní, pro nás jako
pro lidičky zase tak ideálně příjemným místem není.
Koloběh světla a tmy, tepla a zimy, sucha,
bouří a povodní, erozí a zemětřesení ( a ne v neposlední řadě i lidského
plenění a plundrování) není pro nás nijak ideálním domovem.
Prvním závěrem, ke kterému tak docházíme,
je fakt, že čas od času musíme počítat s tím, že někde něco nebo někdo dojde k
nějakému úrazu, přijde o střechu nad hlavou a nebo půdu pod nohama. Proti tomu
je zřejmě jediná obrana, a sice najít si takové místo, které je z hlediska
životních pohrom co možná nejméně nebezpečné. A dál to raději nebudu rozvádět.
Daleko problematičtější se tak jeví zlo,
které je někde v nás samých a které nás nutí k tomu, abychom se zle chovali jak
ke světu tak ke svým bližním.
V první řadě jsou tu všelijaké duševní
poruchy a choroby. V druhé řadě je to pak něco, co nás tlačí do problémů jak
pro nás tak a především pro naše bližní a potažmo pro celou naši planetu. Může
to být třeba jen naše chvilkové selhání, způsobené únavou a nebo stresem, může
to být i vyprovokované druhou stranou, často to bývá nějaké fanatické upnutí se
na pochybné a zdánlivě pro nás výhodné ideje a představy (jako u teroristů). V
poslední řadě to může být tajemná a temná moc, proti které se nedokážeme
bránit.
Druhým závěrem, který se nám objevuje, je
fakt, že my jako lidé máme dost daleko do jakékoli mravní dokonalosti a že
proto musíme počítat s tím, že se jednou můžeme nechtěně potkat s nemocným nebo
vyšinutým člověkem nebo s tlupou fanatiků a že na to můžeme hrozným způsobem
doplatit. Ani tohle raději nebudu dál rozvádět.
Pojďme tedy ke zlu v podobě bodavého
hmyzu, bakterií, virů, nemocí, degenerace, stárnutí a předčasných smrtí. I když
jsem to zařadil to jednoho bodu, protože to všechno se vším dost souvisí, přeci
jen jsou tady jisté a podstatné odlišnosti. Zatímco stárnutí a smrt se jeví z
hlediska lidského koloběhu jako rozumné uspořádání, s tím ostatním už to tak
evidentní není. Ale později si ukážeme, že se i s tím můžeme a musíme smířit a
že i zde můžeme najít i kousek logiky, byť nám to je a bude víc než nepříjemné.
A do našeho výčtu nám už schází pouze zlo
jaksi osudové a temné, zlo od temné a zlé, ba přímo ďábelské moci. Zlo, které
s úspěchem plní naše pohádky, ale u kterého si nebudeme nikdy jisti, že
existuje a že může a nebo nemůže zasáhnout i nás.
Takto zorientováni, dostáváme se k obvyklé
filosofické otázce o vztahu Boha - Stvořitele či nestvořitele a zla všech výše
uvedených kategorií.
Pokud jsme na bázi nestvořitelné a
nestvořené hmoty, hry chaosu a náhod, máme jedině možnost (bez povinnosti) -
starat se o to, aby výše uvedená zla nás mohla zasáhnout co nejméně, a ani to,
anžto v to téměř nevěřím, nebudu dále rozvádět.
Pokud jsme na bázi řádu a smyslu a věříme
v inteligentního Boha-Otce-Stvořitele, pak se obvykle a logicky ptáme , proč je
tu v našem pozemském domově tolik problémů, zla a utrpení.
A protože Bůh a Stvořitel, možná i Otec,
nechává odpověď jen na nás samých, musíme tu odpověď hledat a promýšlet sami se
sebou.
Filosofové nám v podstatě nabízejí tři
možnosti :
1) Bůh-Stvořitel vykonal svoje
stvořitelské dílo, tím však se buď vyčerpal a nebo sám podlehl svému výtvoru a
pro nás na věky zmizel - vidíme, že tato varianta deklinuje k řešení
ekvivalentnímu s nestvořením, nebudeme se jí tedy dále zabývat.
2) Bůh-Stvořitel vykonal svoje
stvořitelské dílo, tím však se buď vyčerpal a nebo sám podlehl svému výtvoru,
pro nás jakoby zmizel, v jeho díle však pokračují jeho méně schopní žáci.
Nahlížíme, že tato varianta nebude dávat
jednoduché řešení. Bývá reflektována v podobě mnoha dualistických systémech,
kde dobří žáci bojují v různém počtu s těmi zlými.
Vzhledem ke komplikovanosti této varianty,
která postupně rovněž degeneruje do varianty s nestvořením, nebudeme se ani jí
dále zabývat.
3) Bůh Stvořitel ( a nejspíš i jeho dobří
a špatní žáci) jsou tady stále s námi a tudíž i my s nimi.
Téhle variantě se zkusíme věnovat více,
ale až někdy příště.
