Teologie: Co je to křesťanství?
Vloženo Sobota, 24. září 2005 @ 10:58:28 CEST Vložil: Karels |
Karels poslal:
Co je to křesťanství aneb polemika s článkem
od pastýře „Mohou být malé rozdíly důležité?“
Rozhodl jsem se, při posledním dění na Grano Salis, vyjádřit k myšlenkám různých návštěvníků. Když si položíme jako křesťané sami sobě otázku, „Co je to křesťanství?“ Známe na ni odpověď? Co bychom si sami sobě upřímně odpověděli? A kdyby se nás zeptal někdo z našich nevěřících blízkých? Umíme vůbec nějak odpovědět?
Budu mluvit sám za sebe. Je křesťanství přesné teologické poznání? Nebo to je nedělní návštěva v kostele? Nebo je to čtení Bible každý den?
Ve své odpovědi nebudu nijak obzvláště originální. Samozřejmě budu citovat ze slov našeho Pána Ježíše Krista: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3) Pokud bych si tato slova dovolil parafrázovat, potom život věčný je jiným vyjádřením pro smysl života! „Smysl života spočívá v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“
Pro mě je křesťanství poznávat Boha a Ježíše Krista v každodenním životě, z Písma, ve shromáždění. Samozřejmě, počítám s tím, že první předpoklad je, abych věděl, že Bůh je! Hlavní charakterem Boha je láska. Protože stojí psáno – Bůh je láska. (1 Jan 4:8) Co to obnáší? Jedno pěkné vysvětlení, kterého se mi dostalo od zesnulého evangelického faráře Honzy Nohavici. V hebrejštině el je předložka k, ale také je to jedno z označení pro Boha. El znamená v hebrejštině Bůh! Tedy, náš Bůh je ten, který má zájem o člověka, není mu lhostejný jeho osud, co se s člověkem děje. Není vydán na milost a nemilost přírodě, osudu. Nad tímto vším panuje Bůh, který je ve svém vztahu „k“ člověku. Což je rozdíl od tzv. neosobních bohů zaznamenaných například v řecké mythologii. Kde se musí snažit člověk, Prometheus, aby „ukradl“ oheň z Olympu a přinesl ho lidem.
A nestačí jenom tato slova, že Bůh je láska? A to ostatní je zbytečné? Pokud by to bylo zbytečné, potom bychom to neměli zaznamenáno v Bibli. Ale domnívám se, že je to jenom vysvětlení Božího zájmu o člověka. Jistě nějakým způsobem všechny nauky, učení začínají a končí v tom biblickém textu o poznávání Boha. (Jan 17:3) Ale cožpak to není k našemu povzbuzení, k naší nápravě? Ale jenom k našemu povzbuzení a jenom k naší nápravě!
Pokud bych například chtěl přijmout pastýřův pohled na charismatiky, Kurz Alfa. Musel bych pastýře přijmout jako biblického učitele. Vzhledem k tomu, že tentýž pastýř vystupoval proti nekritickému následování autorit, potom je to až legrační situace. Sám chce být přijímaný, ale na druhou stranu proti přijímání vystupuje. Mimoto, bych musel mít jistotu, že tento bratr je z naší konfese, což do dnešního dne nevím. Pokud by byl, potom by se dalo uvažovat o respektování jeho myšlenek, názorů, článků.
Mám vůbec právo, šířit svůj názor? Ale ano, je doba milosti a na Grano Salis je svoboda, která asi není nikde jinde. Ale měl bych si uvědomit, že nejsem nikým delegovaný jako biblický učitel. Proto bychom měli být více než obezřetní. Na to, co tvrdíme, že je důležité a co ne, s vysvětlením až do absolutních podrobností, absolutních nuancí. Jestliže něco tvrdím, potom jsem si vědom, že jsem omylný. Můžu se také mýlit. Takže články, které píšu, berte s rezervou. Psaní mě baví, beru to ale také jako službu Bohu. Jsem si vědom omylnosti, která se nevyhýbá ani mně.
Co je v křesťanství to podstatné? Pro mě osobně je to tento text, proti kterému, doufám, nemůže namítnout nikdo nic „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3) A další nauky? Které se od sebe mohou až diametrálně lišit? Je to jenom „pomocné lešení“ v mém vztahu s Bohem. „Pomocné lešení“ abych mohl překonat to, čemu jsou poddáni všichni bez rozdílu konfese, vyznání, jiných náboženství a rasovému původu, totiž životu samotnému.
S pozdravem a přáním pokoje, Karels
|
