poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 22. Sola Scriptura?
Jak si mladý muž udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet Tvého Slova...Tvé Slovo je světlem pro mé nohy na cestě.
Žalm 119:9, 105.
„Už od dětství znáš Svatá Písma, která Ti mohou dát moudrost ke spáse skrze víru....“
2 Timoteovi 3:15.
Ze zkušenosti víme, že Bible, kterou si lidé čtou v obyčejném jazyku, nadělá více škody než užitku.(Parafráza Trent-u1).... Uvažovali jsme na správném opatření, jak tento nešvar vymýtit .... toto znečištění víry, tak nebezpečné naší duši"
Pius VII. v dopise z r.1816 polskému biskupu.
"Budu-li uvržen do vězení ... bude lehčí pohnout alpskou horou, než pohnout mne od Slova Ježíše Krista!"
Ulric Zwingle 13 srpen 15222
To staré známé pořekadlo že "moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně," je právě tak pravdivé v náboženství, jako je v politice. Vlastně ve skutečnosti, náboženská moc korumpuje mnohem více, než politická. Absolutismus dosahuje svého arogantního vrcholu, když tvrdí, že hovoří za Boha. Vatikán II. vyžaduje "loyální podřízení se vůli a intelektu" papeže "i když nemluví ex cathedra...." (Austin Flannery)3 Žádný Katolík nemůže předpokládat, že by mohl přímo uposlechnout Boha a Jeho Slovo - ale musí odevzdat tuto absolutní poslušnost církvi, která jedná za Boha a stojí mezi jednotlivcem a Bohem.
Korupce moci dosahuje svůj vrchol v arogantním názoru Katolicismu, že nikdo není schopen rozumět Bibli sám za sebe, ale musí přijmout - bez otázek výklad církve: „Úkol vydávat pravý výklad Božího Slova .. byl svěřen pouze vyučovacímu úřadu církve.“ (Vatikán II.)4 Tímto ediktem, Boží Slovo které jediné obsahuje pravdu a svobodu, schopné zničit despotismus, je pod kontrolou církve, zahaleno v tajemno. To ponechává zbožného Katolíka na milost jeho duchovenstvu které, jak už jsme viděli, se dá lehko korumpovat.
SLEPÁ VÍRA.
Aby unikli tomuto ničivému zotročení, Reformátoři učili podřízení se čistému Božímu Slovu jako konečné autoritě spíše, než církvi či papeži. Ten základní problém, který vznítil Reformaci (a který zůstává tou základní otázkou až podnes) je, zda pokračovat ve slepém pořízení se církevním dogmatům - i když jsou v kontradikci k Bibli, a nebo se podřídit pouze Božímu Slovu, jako konečné autoritě. Historik, který psal život Menno Simonse, popisuje problém, který musel Simons řešit:
Ten skutečný problém se dostavil, když Menno, po tom co se odvážil otevřít Bibli, shledal že neobsahovala vůbec nic z tradičního učení církve o mši. Tímto objevem jeho vnitřní konflikt vyvrcholil, protože nyní byl nucen rozhodnout - sám pro sebe, která z těchto dvou autorit bude tou svrchovanou v jeho životě - církev, nebo Bible. (Harold S.Bender:"A Brief Biography of Menno Simons, 1496-1561", 1956)5
Reformátoři udělali své rozhodnutí ve prospěch Bible a jejich heslem se stalo:"Sola Scriptura!" Tato osvobozující pravda byla odmítnuta Sněmem v Trentu biskupy, kteří nebyli ochotni se vzdát kontroly nad lidmi, kteří stáli pod nimi. Bylo dokonce považováno za velmi škodlivé pro lid, aby vlastnil Bibli v jejich jazyku, protože by mohli brát Bibli doslovně - což Řím dodnes považuje za nebezpečné! Z pohledu Vatikánu, pouze speciálně vzdělaná elita může Bibli porozumět:
Vykladatel musí jít v duchu zpět do vzdálených staletí, s pomocí historie, archeologie, etnologie a jiných věd přesně rozhodnout, jaký způsob vyjadřování tito pisatelé asi používali, a skutečně použili. (Papež Pius XII. "Divino Afflante Spiritu",1943)6
Názor Trentu, že autoritou pro Katolíky je církev - ne Bible, je v platnosti dodnes! "Jedině učenci, školení "Biblickým Institutem v Římě, "s diplomem teologie a znalostí šesti či sedmi jazyky (včetně hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny) jsou schopní Bibli porozumět! Když si vysloužili "Licenci ve Svatém Písmu," (George Martin:"Is there a Catholic Way to Read Scripture?" 1993)7 pouze oni mohou vykládat Bibli. Žádný laik není kvalifikovaný pro výklad Bible. Vatikán II. trvá na:
Je to pouze na biskupech, u kterých apoštolská doktrína spočívá, aby vhodně poučovali věrné, kteří jsou jim svěřeni, ve správném používání Nového Zákona tím, že jim dají překlad svatých textů, u kterých je připojeno řádné a dostatečné vysvětlení..."8
A CO ŘÍKÁ BIBLE?
Bibli dal Bůh lidstvu - ne nějaké elitní skupině, která by ji vysvětlovala těm méně schopným! Má být lampou-světlem pro všechny, kteří ji studují. Mojžíš prohlásil, že člověk nebude žít pouze chlebem, ale každým slovem, které vychází z úst Boha (Deuteronomy 8:3) a ne nějakým šeptáním o Slovu, které je vyloženo elitní hierarchií. Žalm 1. mluví o šťastném člověku, který medituje o Božím Slovu (nazývané zákon, předpisy, soudy, nařízení a pod) dnem i nocí. "Člověk" pochopitelně zahrnuje také "ženu," ale v žádném případě nemůže být vykládán jako "pouze" elitní skupina speciálních expertů!
Dojem který dostáváme při čtení Pavlových dopisů je ten, že od těch, kterým byly dopisy psány, se očekávalo, že jim budou rozumět. Epištoly nejsou adresovány biskupům, nebo nějaké vybrané skupině vůdců, ale všem Křesťanům v Korintu, Efezu a.t.d. Každý Křesťan získá porozumění Božím Duchem, který v něm obývá. Duch, pod jehož inspirací "svatí Boží lidé" psali. (2 Petr 1:21).
Dokonce i od mladých lidí je očekáváno vnímat Boží Slovo (Žalm 119:9) A opět tu není ani zmínka o tom, že by to Slovo mělo být vysvětlováno nějakým rabínem. Ježíš, když citoval Mojžíše potvrdil, že každý člověk se má živit Slovem po celý svůj život. (Deuteronomy 8:3, Matouš 4:4) Job považoval Boží Slova "za víc, než mé nutné jídlo" (Job 23:12) Nikde ani zmínka o tom, že by potřeboval "vrchnost" k vysvětlení!
VĚŘIT CÍRKVI NAMÍSTO BIBLE.
Papež, ve svém proslovu k "zástupcům vietnamské obce," 15. srpna 1993 v Denveru, jim řekl: "Úkol, ležící před vámi, je udržet se čistý v katolické identitě."9 Člověk jen zřídka kdy slyší katolické vůdce, kteří by vyzývali "stádo," aby byli prostě věrní Kristu, nebo Božímu Slovu ale vždy církvi! "Veritatis Splendor," úvaha Jana Pavla II. o morálce, poukazuje na pravdu učenou Kristem a promyšlenou církví! Bez tohoto "promyšlení" nemůže Katolík poznat Boží pravdu jednoduchým studováním Bible! POUZE TAKOVOUTO DOKTRÍNOU MŮŽE ŘÍM DRŽET SVÉ ČLENY, ABY SLEPĚ NÁSLEDOVALI JEHO ZKORUMPOVANÁ A NEBIBLICKÁ UČENÍ!
Kardinál Ratzinger, hlídací pes "správné víry," zpříkladňuje tuto slepou víru v Katolicismus. Hovoří o profesoru teologie, který připustil, že Nanebevzetí Panny Marie, které se stalo katolickým dogmatem v r. 1950 pod papežem Piem XII, se nedá podpořit Božím Slovem, ale profesor se rozhodl i přesto tomu věřit protože, jak prohlásil, "církev je moudřejší nežli já". Bohužel, tento profesor vlastně přiznává, že církev je moudřejší než Bible a tak je schopná jí kontradiktovat!
Ratzinger má tu stejnou totální, neopodstatněnou víru v Katolicismus a závazky "následovat katolickou víru a ne vlastní názor." (Time, 6. prosinec 1993)10 A tak on hlídá "víru" ne zkoumáním zda to, co je vyučováno v katolických seminářích, univerzitách a kazatelen po celém světě souhlasí se Slovem Božím, ale zda je to v souladu s katolickou tradicí kterou učí papežové, sněmy a církevní otcové - a mnoho z toho z falešných dekretů. Vatikán II. říká, že "jak Písmo, tak i Tradice, musí být přijímány a ctěny se stejným pocitem oddanosti a úcty!"11 Nový "Univerzální Katechismus Katolické Církve" nedávno vydaný Vatikánem prohlašuje:
"Církev, které bylo svěřeno předávání a vysvětlování Božího Odhalení, nečerpá pouze ze Svatého Písma její jistotu na všechny části Odhalení, ale také z Tradice a Magistéria"...12
CÍRKEV STOJÍ PRAVDĚ V CESTĚ.
Kristus prohlásil: "Budete.li pokračovat v mém slovu, potom jste skutečně mými učedníky; poznáte pravdu! (žádný náznak jiného zdroje pravdy!) (Jan 8:31-32) Toto prohlášení neučinil pro 12 apoštolů, ale obyčejným lidem, kteří právě uvěřili (Verš 30) Neřekl ani slovo o tom, že by Jeho pravda měla být vyložena rabíny - a pochopitelně - římsko katolická hierarchie ani neexistovala! Boží Slovo bylo k dostání. Mělo být pochopeno, uvěřeno a poslechnuto novými Křesťany. To bylo všechno, co Ježíš očekával od svých následovníků a co očekává od nás dnes!
Řím blokuje jednotlivci přístup k pravdě. Katolíci se nemohou učit přímo z Kristových slov, ale Z JEJICH VÝKLADU CÍRKVÍ! Kristus řekl:"Přijďte ke mně. a já vám dám vám odpočinek."(Matouš 11:28) Řím nedovoluje nikomu, aby šel přímo ke Kristu, ale sám sebe ustavil, jako bezprostřední rozdělovatel Boží milosti nutné ke spáse a k poznání Boží pravdy. V tomto bodu je Řím zcela neústupný, protože jinak by ztratil veškerou kontrolu nad svými lidmi, kteří by si uvědomili, že tak mohou učinit sami bez Vatikánu.
Inspiroval by Bůh své Slovo a potom odepřel prostým lidem schopnost to Slovo pochopit, bez nějaké vybrané elity? Žádal by Bůh od miliardy lidí, aby podřídili svou mysl jedné hierarchii tím, že od ní slepě přijmou výklad Božího Slova? Pakliže je Boží Duch schopný "přinést světu důkaz hříchu, o spravedlnosti a soudu," (Jan 16:8) potom je jistě schopný učit ty, ve kterých obývá. Jan říká, že Křesťané kterým píše, nemusejí hledat nějakou speciální třídu lidí aby je učila, ale že "mají posvěcení Duchem, který je učí všechny věci." (1 Jan 2:27)
Pakliže všichni Křesťané "jsou vedeni Božím Duchem" (Římanům 8:14) potom také všichni musí mít schopnost Písmu, které bylo Božím Duchem inspirováno, porozumět! Křesťané přijali "..Ducha z Boha, aby věděli, co jim bylo Bohem darováno." (1 Korint. 2:12) Nikde nečteme ani náznak toho, že by nějaké duchovenstvo mělo Písmo vykládat pro každého jiného. A proč by také mělo? Všichni Křesťané "mají mysl Krista." (verš 16) Řím se nikdy neodváží tyto pravdy přiznat, protože pak by všichni pod ním byli rázem osvobozeni.
Řím stále hledá pravdu "vně" Božího Slova. Zamyslete se nad římskou pontifikální universitou sv. Tomáše Aquinského. Papež Jan Pavel II. tam graduoval. Její 1200 studentů ze 135 zemí provádí "pátrání po pravdě" skrze tisíce svazků o teologii a filosofii v univerzitní knihovně a mají to jako "životní objekt!"13 Máme zde Krista, který praví, že poslušnost Jeho Slova přinese poznání pravdy - na druhé straně hledání pravdy v knihovně. Pouze jedno může být pravdou!
SMRTELNÉ SPIRITUÁLNÍ OTROCTVÍ.
Prostí Bereané kontrolovali Pavlovo učení ne skrze hierarchií v Římě, která ještě ani neexistovala, ale Božím Slovem, Biblí. (Skutky 17:11) Taková praxe byla chvályhodná jak tenkrát, tak i dnes. Je stále odpovědností jednotlivců znát Boží Slovo a tímto slovem zkoumat učení každého učitele, bez ohledu na jeho postavení! A toto Bible učí!
Římští Katolíci, právě jako Mormoni, Svědkové Jehovy a členové dalších kultů musí přijmout - ne zkoumat - učení jejich církví. Ta Kniha, která přináší Život, Světlo a Svobodu jednotlivcům a národům je spirituálně na řetězu mimo dosah. Pochopitelně, takové zadržování Božího Slova od lidu, je zcela konzistentní s katolickým důsledným potlačováním základních lidských svobod svědomí, tisku a náboženství.
Mezi "zločiny", za které byli Křesťané upalováni Španělskou Inkvizicí, byla distribuce a čtení Bible. Pašování Biblí do komunistických, nebo muslimských zemí je zcela pochopitelné - ale představte si nutnost "pašování" Bible do „křesťanské“ země jako na příklad Španělsko, a být za to odsouzený k strašné smrti! A přesto při jedné "Auto de Fe" v Sevile 22 prosince 1560, Julian Hernandez, jeden z těch, kteří byli upalováni na hranici při této příležitosti, byl prohlášený za arci-heretika protože -
"..S velikým úsilím a neuvěřitelnou lstí, provezl do Španělska zakázané knihy - Bible a Nové Zákony, které přivezl z dalekých míst (Německo) kde ochraňují bezbožné. (Protestanty) Tento člověk pevně věří, že Bůh, skrze Písmo hovoří stejným způsobem k duchovenstvu a k prostému lidu.".(Emelio Martinez, "Recuerdos de Antano", 1909)14
Přemýšlejte: Víra v to, že Bůh může sdělovat svou pravdu nejenom kněžstvu, ale i prostým věřícím byla zločinem, který se trestal smrtí!!! Řím se nezměnil, přesto že Bible už není otevřeně zakazována jako v minulosti. Provádět to dnes, by byla špatná taktika a zřejmě by vyvolala opačnou reakci. Je lepší cesta! Dovolte lidem, aby měli Bibli ve svých rukou, a dokonce povzbuzujte její čtení, ale držte ji od jejich srdcí tvrzením, že pouze církev ji může vyložit!
V tom stejném je důvěra v Bibli podminována učením Říma, že Bible není důvěryhodná ve svém popisování historie nebo vědy. Katolicismus béře symbolicky mínění z knihy Jonáš, co se týká "univerzality spásy," a popírá, že opravdový prorok jménem Jonáš byl spolknut opravdovou rybou. (Our Sunday Visitor, 5 červen 1994)15 První kapitoly Genese jsou právě tak považovány za symbolické výrazy spíše, než výpověď skutečného stvoření vesmíru a člověka. Tím jsou automaticky otevřené dveře pro evoluční teorii. Dokonce i Uchvácení (Rapture) je viděno jako symbolické, bez skutečného odchodu Křesťanů do nebe. Katolíci považují Rapture za iluzorní. (New Covenant, červen 1993)16 Instrukce Biblické Komise z roku 1964 prohlašuje, že literární chápání Bible, které přijali křesťanští Fundamentalisté "je intelektuální sebevraždou." (Our Sunday Visitor, 5 červen 1994)17
DALA NÁM KATOLICKÁ CÍRKEV BIBLI ?
Existuje tvrzení, že pouze církev může Bibli vysvětlit, protože to byla právě katolická církev, která nám Bibli dala. To je jako názor, že když nám Pavel napsal epištoly, potřebujeme Pavla, aby nám je vysvětlil! Kromě toho nám církev Bibli nedala - v žádném případě ne Starý Zákon - v té době žádná církev neexistovala! A pakliže nebylo zapotřebí katolické církve aby nám dala Starý Zákon, nebylo jí zapotřebí ani pro Zákon Nový!
Oblíbená otázka advokátů Katolicismu je: "Jak víte, že Lukáš napsal Lukáše, nebo že Matouš napsal evangelium Matouše? Oni tvrdí, že katolická tradice obsahuje tyto informace. Přesto žádná tradice není schopná dokázat kdo napsal "Židům," "Joba," "Ester," či mnoho žalmů. Ale ani na tom nezáleží! Autoři byli inspirovaní Božím Duchem a to je to důležité! Tato inspirace svědčí v nitru čtenářů, kteří sami mají v sobě stejného Ducha, který inspiroval Písmo.
Katolické tvrzení, že Nový Zákon se k nám dostal od církve skrze sněmy je lež! Žádný ranný sněm nevynesl nikdy jakýkoliv závěr o tom, co je kanonické; a přesto na těchto sněmech, pro podporu svých argumentů, obě strany citovaly Nový Zákon, který byl zřejmě všeobecně přijat, BEZ JAKÉHOKOLIV JEDNÁNÍ SNĚMU NA DEFINICI KÁNONU! Synoda v Antiochu, v A.D. 266, odmítla doktrínu Pavla Samosaty jako "cizí církevnímu kánonu." Sněm v Nicea v r. 325 poukazuje na "ten kánon," a Sněm Laodicejský v 363 vyzýval, aby "pouze "kanonizované" knihy jak Starého, tak i Nového zákona byly čteny v kostele. A přesto tyto sněmy nepovažovaly za nutné, aby napsaly seznam knih kánonu, čímž se naznačuje, že už byly velmi dobře známé a přijaté všeobecným souhlasem Křesťanů, ve kterých je přece Svatý Duch!
Až teprve na Třetím Sněmu v Kartágu, v A.D. 397, máme první sněmové rozhodnutí co se týče kánonu. (Henry Clarence Theissen, "Introduction to the New Testament", 1943)18 To je snad trochu pozdě, pakliže Křesťané bez toho nevěděli které knihy byly v Novém Zákonu a tudíž je nemohli používat, jak dnes tvrdí Řím! Historie dokazuje, že knihy Nového Zákona byly známé, přijaté Křesťany a byly v široké cirkulaci NEJMÉNĚ 300 LET PŘED TÍM, NEŽ JE KARTÁGO VYHLÁSILO! Historik W.H.C. Frend píše:
"Evangelia a epištoly obíhaly po Ásii, Sýrii a Alexandrii (Řím není tak jistý), byly čteny a bylo o nich diskutováno v křesťanských synagogách všude tam, kolem roku 100. V Polykarpovém krátkém dopise je překvapivé množství přímých a nepřímých citátů z Nového Zákona: Matouše, Lukáše a Jana, Skutků, dopisu Galatským, Tesalonským, Korintským, Efezkým, Filipským, Koloským, Římanům, obzvláště 1Petr a 1 a 2 Jan jsou používané.
Křesťanské Písmo bylo citováno tak familiárně, že to naznačuje pravidelné používání po delší čas." (W.H.C. Frend,"The Rise of Christianity") 19
Žádný sněm rabínů nerozhodoval o kánonu Starého Zákona. Tento kánon byl Israelem uznáván tak, jak byl psaný. Daniel, zajatec v Babylónu, měl kopii Jeremiáše napsanou jen několik let dříve a studoval ji jako Písmo! (Daniel 9:2) Jsme si jistí, že Starý Zákon byl velmi dobře známý když zde byl Kristus - a určitě mnohem dříve, protože každý Israelita měl povinnost nad ním "meditovat dnem i nocí."
BOŽÍ SLOVO MLUVÍ PŘÍMO KE KAŽDÉMU.
V dobách Starého Zákona bylo očekáváno, že obyčejní, prostí lidé budou znát Písmo - ne pomocí výkladu rabínů - ale sami pro sebe a také tomu budou rozumět. Tento fakt, právě tak jako dosažitelnost Písma pro všechny, je velmi jasný z výtky Krista, když hovoří s těmi učedníky na cestě do Emaus:"Jak nechápaví jste! To je vám tak těžké uvěřit prorokům? (Lukáš 24:25) Určitě by na ně nebyl tak ostrý, kdyby i takoví prostí lidé neměli odpovědnost za znalost Písma. On jim potom vysvětlil všechno v Písmu, co se týkalo Jeho. Celé Písmo bylo k dosažení i těm vzdáleným věřícím z Beroje na sever Řecka kteří, jak jsme se dozvěděli, "pátrali denně v Písmu."
To samé vidíme ve faktu, že Timoteus znal Písmo or ranného mládí (2 Timot.3:15) Je zcela jisté, že v časech Starého Zákona nikdo nehledal hierarchii aby dostal "oficiální" výklad Bible. Nedělala to ani ranná církev, a ani my bychom tak neměli činit dnes.
Prostá slova Bible, bez dominantního postavení římsko katolické církve a bez autoritářství jejího duchovenstva. Priscilla a Aquila byli prostí manželé, kteří se živili denní prací výroby stanů (Skutky 18:3) Ale i tak se scházela "církev" v jejich domě (1 Korint. 16:19) byli zcela schopní učitelé Písma, a dokonce dali instrukce i tak výřečnému člověku, jako byl Apollo (Skutky 18:26) Pavel o nich mluvil jako o "svých pomocnících v Kristu." (Skutky 16:3) Tito lidé nikdy do semináře nechodili, a nebyli částí nějaké duchovní skupiny, (která v té době ani neexistovala). Ale znali Boha a Jeho Slovo skrze Ducha, který v nich pobýval. A tak by měli i všichni Křesťané dnes.
SMUTNÉ NÁSLEDKY.
Bohužel, průměrný Katolík byl učen, aby se obrátil na církevní hierarchii pro instrukce, které Svatý Duch touží dávat přímo Křesťanům. Navrhnout Římu, že Svatý Duch mluví k jednotlivci skrze slova Bible, vyvolá jeho prokletí! Ve Středověku by takový názor, vyvolal každopádně víc, než pouhé prokletí! Karl Keating, jeden z vedoucích laických apologetů Katolicismu píše:
"Katolík věří v inspiraci protože - řečeno prostě a otevřeně - ho tak učí církev! Dále Katolík věří, že ta stejná církev má jak schopnost, tak i autoritu - tento inspirovaný text vykládat. Křesťanský Fundamentalista nemá žádnou jinou interpretační autoritu než sám sebe. (Karl Keating, "Catholicism and Fundamentalism: The Attack on Romanism by Bible Christians," 1988)20
Ve skutečnosti Fundamentalisté hledají vedení Svatého Ducha. Katolicismus si také činí nároky na to stejné vedení, ale pouze pro svou hierarchii, která jediná může být vedená Duchem k porozumění Bible. Ale Bible přece učí, že každý Křesťan je obydlen, zmocněný a vedený Svatým Duchem. Ve skutečnosti - bez tohoto vnitřního Svědka není člověk ani Křesťanem:
"Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Krista, není Jeho...Ti, kdo se dají vést Božím Duchem, tito jsou synové Boží... Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme děti Boha." (Římanům 8:9,14,16)
"Nám to však Bůh zjevil skrze svého Ducha.. Boží věci zná pouze Jeho Duch ...My jsme však nepřijali ducha světa ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli věci, které nám Bůh daroval... O tom i mluvíme, ale ne tak, jak učí člověk, ale slovy Ducha, jak ten nás učí. (1 Korint.2:10-13)
Když je zbožný Katolík přesvědčený, že on sám Bibli porozumět nemůže, je vystaven na milost a nemilost své církvi a musí věřit cokoliv ona učí. "Catechismus Konverta" to podává zcela otevřeně:
"Člověk může obdržet Boží moudrost pouze skrze katolickou církev a její příslušné složky. Jakmile se Katolík naučil přijmout učení o principu božské autority, která sídlí v katolické církvi, ten který hledá, je potom připraven přijmout cokoliv, co božská církev učí ve věcech víry, morálky a cestě spásy." (Reverend Peter Geiermann, "The Convert Catechism of Catholic Doctrine", 1977) 21
Zde máme opět ten arogantní, první princip který každý kult, každý guru či prorok, má napsáno na dveřích svého kostela: "Rozum si uložte v šatně a věřte všemu, co zde uslyšíte!" Tento návrh mají rádi ti, kteří se domnívají, že když se vzdají vlastního uvažování ve prospěch neomylné autority, mohou utéct odpovědnosti vůči Bohu, kterou potom přebírá ta neomylná autorita. Druzí se obávají toho, že když budou myslet nezávisle, církev je vyloučí. A tam přece není "žádná spása!“ Toto učení se táhne celým Vatikánem II.22 Tímto způsobem Boží Slovo, které má hovořit přímo a mocně ke každému jednotlivci, je drženo z dosahu každého Katolíka jeho církví.
KDY BYL PŘIJAT KÁNON NOVÉHO ZÁKONA?
Z historických důkazů je zcela jasné, že Nový Zákon, právě tak jako Starý Zákon, byl přijmutý a schválený věřícími hned jak byl psán. Další důkaz přichází z Petrova svědectví:
"jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Měkterá místa v nich jsou těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují jako ostatní Písmo ke své záhubě." (2 Petr 3:15-16)
Petr uznává Pavlovy dopisy za Písmo. A takový pohled, zřejmě měli Křesťané jeho doby. "Ostatní Písmo," v době Petra znamenalo většinu zbytku Nového Zákona. Kromě toho byly tyto knihy běžně k dostání a velmi dobře známé a všeobecně schválené již v této ranné době (AD 66) že Petr ani necítil potřebu je vyjmenovat. Křesťané věděli co je Bohem inspirované a co ne, právě tak jako domorodec z džungle ví že evangelium Ježíše Krista je pravdou skrze přesvědčující moc Božího Ducha.
Tragedií je, že Katolictví učí nejenom, že pouze církevní hierarchie je schopná vyložit Bibli, ale že nikdo nemůže evangeliu uvěřit bez potvrzení katolické církve o jeho pravosti! Keaton tvrdí, že samotné evangelium nemá žádnou sílu bez doporučení katolické církve. Cituje sv. Augustina: "Nebyl bych uvěřil evangeliu, kdyby mně autorita katolické církve k tomu nepřinutila."23 Pakliže toto je pravda, potom nikdo nemohl, před Třetím Sněmem v Kartágu v r. 397, učit nebo uvěřit evangelium Ježíše Krista!
A přesto bylo evangelium prohlašováno a věřeno od samého počátku. Pavel obrátil svět vzhůru nohama evangeliem. (Skutky 17:6) Během prvních dvou století asi deset procent obyvatelstva římského impéria se obrátilo na Křesťanství, studovalo, meditovalo a bylo vedené Písmem Starého i Nového Zákona právě tak, jako my dnes! Když oni mohli poznat, které knihy jsou a které nejsou inspirované, bez ověřujícího "razítka" katolické církve, která v té době ještě neexistovala, pak tak můžeme učinit i my.
Absurdita a ničivý účinek učení, že Boží Slovo musí mít schválení Říma, je jasně viditelný. Je rouháním tvrdit, že evangelium samo o sobě nemá sílu ke spasení, nebo že Boží Duch nemůže použít Písmo, aby hovořil přímo k srdci Křesťana. V tomto pohledu je katolická církev tou jedinou pravou církví. Je zcela neomylná, a až po jejím prohlášením že Bible je pravdivá - se Bible stává pravdivou a teprve potom je možné učit evangelium - jak arogantní! A přesto to Katolíkovi připadá zcela přirozené, protože katolická církev je - podle katolické církve - jedinou cestou k spáse! Náš věčný úděl potom nezávisí na našem vztahu ke Spasiteli, ale na vztahu k církvi a podílením se jejích svátostech!
Tato "teorie" je popřená samou Biblí. Kristus a jeho učedníci učili a vyhlašovali evangelium dlouho před tím, než vznikla kterákoliv církev! Na počátku své činnosti - dokonce před tím, než se o "své církvi" vůbec zmínil - poslal Ježíš své učedníky, aby šli do měst a vesnic a učili evangelium (Lukáš 9:6) Jedenáctkrát čteme ve všech evangeliích, že Kristus a Jeho učedníci učili evangelium, které "je Boží silou ku spáse všech, kteří uvěří." (Římským 1:16) A to přes tu skutečnost, že neexistovala katolická církev, která by "potvrdila," že tomu tak je! Právě tak nepotřebuje evangelium žádné "schválení" dnes!
Tři tisíce duší bylo spaseno v Den Letnic - aniž by býval Petr pronesl jedno jediné slovo o neomylné církvi, která by byla dala svou pečeť souhlasu na to, co bylo učeno! Dokonce ani po Letnicích nevidíme nikde žádný pokus Křesťanů, kteří "začali kázat evangelium všude kam přišli." (Skutky 8:4) aby se snažili dokázat, že existuje nějaká neomylná církev, která by byla toto evangelium schválila. Čteme o tom, jak Filip učil v Samarii, a Pavel totéž na jiných místech kde mnoho lidí uvěřilo; přesto nikde není evangelium podpořeno prohlášením, že Kristus založil neomylnou církev a že biskupové této církve schválili to, co se učí. Pakliže schválení katolické církve nebylo zapotřebí tehdy, není jej zapotřebí ani dnes, protože Boží Slovo je "živé a mocné... posuzuje touhy i myšlenky srdce.."( Židům 4:12)
Písmo samo je dostatečné.
"Ukaž mi jediný verš v Bibli, který by jasně prohlašoval: "Sola Scriptura!" Jinými slovy, že Bible sama o sobě postačuje!" Tak velmi často zní výzva obhájců Katolicismu. Právě tak by mohli žádat jediný verš který prohlašuje, že Bůh je trojjediná bytost Otce, Syna a Svatého Ducha! Žádný specifický verš to netvrdí a přesto doktrínu Trojice přijali jak Katolíci, tak i Protestanté! Právě tak neexistuje specifický verš o "dostatečnosti Bible." Ovšem, jakmile dáme dohromady více veršů Písma, které se týkají tohoto subjektu, potom se jasně ukáže, že Bible učí svou dostatečnost jak přesvědčit čtenáře o své hodnověrnosti, tak i schopnosti vést k duchovní dospělosti každého, kdo má v sobě Božího Ducha a kdo studuje Bibli s otevřeným srdcem.
Pavel prohlásil, že Písmo bylo dáno "pro doktrínu, k usvědčování, k nápravě a k výchově." a že Bible dělá muže či ženu "připravené k dobrým skutkům." (2 Timoteovi 3:16-17) Jinými slovy: Bible obsahuje veškeré učení (doktríny), opravy a instrukce pro křesťanský život, který je potřebný pro ty, kteří se chtějí stát dokonalými v Kristu.
Obhájci Katolicismu citují kardinála Johna Henry Newmana z devatenáctého století, který prohlásil: "V tom případě tato pasáž dokazuje že vše co tedy potřebujeme, je Starý Zákon, protože Timoteus měl pouze Starý Zákon!24 Toto prohlášení je pomýlené z několika důvodů:
Za prvé Timoteus měl více než Starý Zákon! Toto je druhá epištola od Pavla, to znamená, že měl - nejméně - dva dopisy od Pavla kromě Starého Zákona. Pavel dále píše že bude brzy popravený. To znamená že se jedná o jeho poslední dopis, a tak Timoteus musel mít - při nejmenším - všechny dopisy či epištoly od Pavla. Datum je - pravděpodobně - AD 66. To znamená, že měl první tři evamgelia a většinu Nového Zákona!
Kromě toho, když Pavel řekne "celé Písmo," je jasné, že má na mysli celou Bibli - ne pouze to, co bylo napsáno do té doby. Podobný slovní obrat je často v Bibli použitý a nikdy to neznamená pouze to, co bylo do té doby napsáno. Když Ježíš říká:"Slovo, které jsem řekl, ho bude v ten poslední den soudit" (Jan 12:48) nemá na mysli pouze to, co řekl do té doby! Právě tak když říká:"Tvé Slovo je pravda," (Jan 17:17) má jistě na mysli c e l é Boží Slovo, i když ještě nebylo napsáno!
Když autor dopisu k Židům píše: "Boží Slovo je živé a mocné - ostřejší, než kterýkoliv meč," nemá na mysli pouze to, co bylo do té doby napsáno! Ani pro Pavla pojem "celé Písmo" neznamenalo pouze to, co bylo napsáno do té doby. A tak kardinál Newman udělal velmi naivní chybu. Přesto ale noví obhájci jeho teorie citují s důvěrou jeho prohlášení, aby popřeli dostatečnost Bible.
"Aby Boží člověk byl dokonalý," znamená jednoduše to, že Boží Slovo je vše, co člověk potřebuje, aby se stal dospělým, prostě vším co Bůh si přeje aby se Křesťan stal. Obhájci Katolicismu poukazují na další verše, kde slovo "perfektní" či "dokonalý" je použito jako na příklad: "Chceš-li být perfektní, prodej vše co máš a dej to chudým," nebo: "A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků." Katolíci tvrdí: Pakliže je možné argumentovat podle 2Timoteovi 3:17, že Bible sama o sobě je dostatečná ke zdokonalení věřícího, potom "prodání všeho a rozdání chudým" - nebo být trpělivým - také postačuje ke zdokonalení Křesťana.
Příklad je opět "vedle." Dejme tomu, že trenér nabídne sportovci dokonalou výživu se všemi výživnými prvky a vitamíny jako to jediné co tento potřebuje, aby se stal dokonalým atletem. To přece neznamená, že k tomu není zapotřebí tréning! Pavel učí, že doktrína, usvědčování, oprava a výchova k dokonalosti, které jsou obsažené v Písmu, jsou dostatečné pro zdokonalení Křesťana tak, jak si přeje Bůh. To přece neznamená, že člověk se nemusí učit trpělivosti, zdokonalovat svou víru a poslušnost, snažit se o lepší charakter... Znamená to, že v oblasti doktríny (učení) oprav a výchovy, člověk nepotřebuje další pomoc z tradice či z jiných zdrojů.
Kromě toho Pavel pokračuje, že Boží člověk je "skrze Písmo dokonale připravený pro každý dobrý skutek.". Bible nic podobného netvrdí o trpělivosti, lásce, dobročinnosti či tradici! Pavel jasně učí "SOLA SCRIPTURA!" (Pouze Bible!) Tuto doktrínu nevynalezli Reformátoři - tu odvodili z Písma!
ÚSTŘEDNÍ OTÁZKA - JASNÁ VOLBA.
Když Thomas Howard, bratr Alžběty Elliotové (ženy zabitého misionáře Jima Elliota) se stal Katolíkem, Gordon College ho propustila. Jedním z důvodů byla skutečnost, že prohlášení víry které každý musel podepsat označující Bibli, "jako jediného vůdce ve víře i praxi," nemůže podepsat žádný Katolík! Howard uznal, že "Sola Scriptura" je unikátní pro Protestantismus a že on, jako Katolík, to podepsat nemůže!25
"Sola Scriptura" zůstává srdcem Reformace! Člověk se musí rozhodnout mezi autoritou Bible a nebo katolické církve! Je zcela zřejmé, že slepé podřízení se jakékoliv světské hierarchii, odporuje Bibli! Kromě toho víme z historie, že římsko katolické církvi počínaje papežem, se věřit nedá!
Nejtragičtější důsledek této slepé víry v církev, jako v jediného vykladatele Božího Slova je fakt, že stamiliony Katolíků věří církvi pro svou věčnou budoucnost. Otázka spásy je tudíž ústředním problémem, který rozděluje Katolíky a Evangelíky.
