poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 13. Svůdce duší.
Na jejím čele bylo napsáno jméno.. MATKA OHAVNOSTÍ ZEMĚ.
Apokalypsa 17:5
"Církev učí a nařizuje že používání odpustků je blahodárné pro Křesťany a doporučené Svatými Sněmy - měla by v církvi zůstat;a odsuzuje kletbou každého, kdo tvrdí že jsou zbytečné, nebo že církev nemá právo tyto dávat... Vatikán II.1
"Od nejrannějších dob církev měla tradici vystavovat obrazy a sochy našeho Pána, Jeho svaté Matky a svatých k uctívání od věrných... Tato praxe vystavování svatých obrazů a soch pro uctívání má zůstat nadále.... Vatikán II.2
"Podívejte se na ovoce Reformace se všemi jejími rozlišnostmi a denominacemi mezi Protestanty," je časté volání katolických apologetů. "Jak může takový zmatek být od Boha?" Implikace je, že pouze Protestanté mají doktrinální diference mezi sebou, zatím co Katolická církev je jednota 980 miliónů lidí, věrných členů, kteří všichni věří a praktikují stejnou věc. To je ovšem velmi daleko od pravdy. Katolicismus dává falešný dojem jednoty, protože veškeré nesouhlasy jak v doktríně, tak i v praxi se drží v tajnosti. Jak E. Michael Jones vedoucí katolický spisovatel píše že:
"věrní neopouští katolickou církev, protože je jedinou Kristovou loďkou, bez ohledu na to, jaké vlny hereze útočí na její strany, člověk nemá nikdy právo vyskočit z loďky - dokonce ani za největší bouře...."3
VÁŽNÉ ROZDÍLY.
Jak už jsme viděli, papežové nesouhlasili jeden s druhým, a exkomunikovali jeden druhého i když ti exkomunikovaní zůstávají na zlatém seznamu jako ti druzí! Sněmy nesouhlasily jeden s druhým, a bývaly někdy i vážné rozpory v tom samém sněmu. Bylo mnoho disidentů při Trentském Sněmu - Sněm, který nepředstavoval celou církev, ale přesto zůstává hlavním zdrojem dogmat dneška. Při Vatikánu I,, bylo mnoho biskupů proti papežské neomylnosti, a teprve později, ze strachu před papežovým hněvem podepsali. To samé se stalo při Vatikánu II,, když papež Pavel VI. udusil opozici.
Anglická verze nového Univerzálnímu Katechismu byla zadržena déle než rok, kvůli rozdílům mezi biskupy. Některé z nich vyšly najevo při Národní Konferenci Katolických Biskupů, listopadu 15-18, ve Washingtonu D.C. Mnohý biskup vyjádřil doktrinální obavy. Arcibiskup Rembert Weakland z Milwaukee prohlásil na konferenci: "Existuje právě teď ohromný neklid a nejistota ohledně liturgie." 4
Početné rozdíly uvnitř římsko katolické církve jdou celou škálou od super-konzervatismu k víře a praxi kněží a jeptišek hluboko ponořených v Buddhismu či Hinduismu, až po Hans Kungovu liberalismu. Tento je tak daleko od oficiální linie, že v roce 1979 Vatikán vypověděl jeho statut teologa. Ale i přesto Kung zůstává silným vlivem uvnitř katolické církve. Nebo vezměte Mathew Foxe, kterého Vatikán umlčil na celý rok, ale potom se hlasitě znovu objevil s názory, které jsou vyloženě pohanské a New Age. Vyhnaný od Dominikánů ale ne exkomunikovaný z církve pro své hereze, Fox vstoupil do Episkopální církve. Široká škála jiných teologů v církvi zůstává - od Maryknoll kněží a jeptišek vyznávajících Marxismus, až ke společnosti horlivců papeže Pia X., kteří jsou skandalizováni ekumenismem Jana Pavla II.
VELIKÉ SCHIZMA.
Existovalo při nejmenším, právě tolik rozdílů mezi Katolíky jako mezi Protestanty během těch století a existují podnes. Některé z těch svárů se vyřizovaly mečem a oštěpem. Pomyslete, prosím na to Velké Schizma, když Francie a Itálie bojovaly o lukrativní prebendy papežství. V roce 1378 Urban VI Neapolitán, se stal papežem. Při pokusu vykonat tolik potřebnou reformu, papež exkomunikoval kardinály, kteří prodávali své prebendy. Byl to dobře myšlený, ale politicky pošetilý tah. Jak von Dollinger vysvětluje:
Prodávání prebend, církevních úřadů a jiných výhod, bylo vždy denním chlebem římské Curie a vzduch jejího života; bez tohoto by se celá ta mašina zastavila a rozpadla. Kardinálové měli - z jejich pohledu silný základ proto, aby trvali na tom, že bez této praxe nemohou přežít. A tak se postavili proti Urbanovi VI, a zvolili si Klementa VII, člověka bližšího jejich srdci. A tím se stalo, že od 1378 do 1409 mělo Západní Křesťanství dva zdroje "neomylnosti." (Ignaz von Dollinger, "The Pope and the Council," 1869)5
V roce 1409 byla Pisa jevištěm pro synodu z celé Evropy, která byla svolána, aby zahojila roztržku. Bylo to poprvé po 300 letech, kdy účastníci takového sjezdu mohli otevřeně mluvit i svobodně volit. Všichni si oddechli - dokonce s pocitem vítězství, když dva papežové, Řehoř XII a Benedikt XIII byli odstraněni jako heretici a synoda zvolila papeže třetího, Alexandra V. ! Pochopitelně ani jeden z těch dvou papežů se nepodřídil rozhodnutí synody! A tak najednou byli na scéně tři neomylní vikáři Krista právě tak, jako tomu bylo o 350 let dříve. Tato situace trvala od 1409-1415. (Dollinger).6
Je možné, že to je jedna z těch "ohavností," které viděl Jan ve své vizi: Žena porodí člověka, který se bude prohlašovat za "Kristova vikáře" - a dokonce ještě hůře - tři muži, každý z nich tvrdí že je Kristovým zástupcem, a proklíná ty druhé dva? Kateřina ze Sieny, která přemluvila papeže Řehoře XI, sedmého z Avignonských papežů, aby se vrátil do Říma, je dnes uznávaná jako katolická svatá, a přesto byla mocnou podporou Urbana VI, který je ale na listině anti-papežů.
TA NEJVĚTŠÍ OHAVNOST.
Těsně před svou smrtí, Kateřina, která mívala dlouhá období transů ve kterých viděla údajně nebe, očistec a peklo, dostala „povolení od Boha,“ aby "nesla trest za hřích celého světa". (Catholic Encyclopedia 1907-23 edition)7 My víme, že Kristova smrt zaplatila plně za hříchy světa! Byla Kateřina exkomunikována jako heretik za takové rouhání? Ne. Byla tak obdivována za svou "oběť", že ji římsko katolická církev vyhlásila za svatou!
500 let později přijme církev tvrzení, že utrpení, (doložené stigmaty = krvácení z rukou, nohou a na boku, kde byl Kristus probodnut), které trpěl 50 let8 mnich Padre Pio (Padre Pio Foundation of America, 1993) bylo také splátkou za hříchy světa. Pio tvrdil, že mnohem více mrtvých než živých duší ho navštívilo v jeho klášterní kobce. Duše mu přišly poděkovat za to, že zaplatil za jejich hříchy svým utrpením tak, že byly propuštěny z očistce a vešly do nebe. Druzí mnichové dosvědčili, že slýchali mnoho hlasů hovořících s Padrem Pio v noci.9
Ovšem Bible nás opakovatelně ujišťuje, že Kristus trpěl plný trest za hříchy světa: "Ve kterém jsme vykoupeni skrze Jeho krev, odpuštění hříchů, dle bohatství Jeho milosti" (Efezkým 1:7, Koloským 1:14) Nezbývá nic, co by hříšníci museli zaplatit za pardon z Boží milosti. Dluh byl plně zaplacen. "Dokonáno jest" zvolal Kristus než na tom kříži zemřel. (Jan 19:30) Tvrdit něco jiného, je vyložená hereze!
Jan Křtitel nazval Krista "Beránkem Božím, který snímá hříchy světa.". Všichni ostatní jsou hříšníci - včetně Padro Pia ("všichni zhřešili," Římanům 3:23) by museli zemřít za vlastní hříchy a tak by nemohli platit za hříchy druhých. Petr přece prohlásil že Kristus jednou pro vždy "trpěl za hříchy - spravedlivý za nespravedlivé, aby nás mohl přivést k Bohu".... ( 1 Petr 3:18)
A přesto Kateřina Sienská, Padre Pio, a další "trpící svatí" jsou uctíváni milióny Katolíky a milióny Katolíků se k nim modlí, včetně nynějšího papeže, za to, že trpěli za hříchy jiných. Tito jsou vlastně větší nežli Kristus, protože Jeho utrpení nechává ještě mnoho dobrých Katolíků v očistci, kdežto utrpení Padre Pia osvobodilo mnoho do nebe. Vatikán II vyhlašuje, že "věřící vždy nesli svůj kříž jako "odčinění viny za vlastní hříchy a hříchy jiných", aby pomohli svým bratřím obdržet Boží spásu". Flannery.10
Takové rouhání je jedna z ohavností, které katolická církev zrodila a které "kojí" až dodnes ...Může být větší ohavnost než učení, že hříšníci, za které Kristus zaplatil plnou pokutu za hřích, potřebují ještě "pracovat na vykoupení svých hříchů a hříchů jiných?
TVÉ HNUSNÉ MODLY.
Biblický termín "ohavnost,“ (abomination) je spirituální výraz, spojený s modloslužebnictvím. Bůh odsoudil Israel pro "Tvé hnusné modly." (Ezechiel 16:36) Okultní praxe se také nazývá ohavností, společně s nedovoleným a perverzním sexem. Jelikož ta žena jedoucí na zvířeti je "Matkou děvek a ohavností," zdá se že toto zlo, které má kořeny v Babylónu, bude pod *****m charakterizovat světové náboženství, které ta žena reprezentuje. Je nazývána "Matkou" těch věcí, protože je rozvíjela a podporovala. Tento popis se hodí přesně jak na historickou, tak i na současnou praxi římsko katolické církve.
Biblický zákaz zobrazení či znázornění čehokoliv pro náboženské účely a klanět se jim a Boží odpor vůči této pohanské praxi, je jasně postaven v druhém z Deseti Přikázání a v mnoha jiných pasážích Bible. Na příklad:"Neuděláte si modly, ani si nevztyčíte tesanou sochu ani odlitou podobu ...aby jste se jí klaněli, je to ohavnost v očích Boha... Nechť je prokletý ten, kdo si udělá vytesanou nebo odlitou podobu, ohavnost v mých očích!." (Leviticus 26.1, Deuteronomy 27:15) A přesto Vatikán II. tyto doporučuje a prohlašuje, že mají být "uctívány věrnými." V katolických kostelích na celém světě vidíme "věrné"na kolenou před podobami toho či onoho "svatého," nejčastěji před Marií.
Druhé Přikázání, které dal Bůh Israeli říká:"Neučiníš si žádnou podobu, či podobu něčeho co je v nebi či co je na zemi..nebudeš se jim klanět, ani jim sloužit." (Exodus 20:4-5, Deuteronomy 5:8-9) Jak obešla katolická církev tento jasný zákaz? Udělala něco horšího, než pouhé ignorování - doslova toto přikázání před lidmi skryla!
Desatero Přikázání, které je vytištěno v katolickém katechismu nemá druhé přikázání o zákazu podob a soch, ale církev rozdělila poslední, desáté na dvě části. To je flagrantní odmítnutí jasného Božího příkazu! Kromě toho je její odmítnutí nepoctivě zakryto tím, že celé druhé přikázání vynechala! Je to úmyslný podvod a klam na členstvo, které neví z Bible nic, co jim kněží neřeknou!
Když císař Lev III. vydal z Konstantinopole edikt, který nařizoval nucený křest Židů, byl chválen. Když ale v r. 726 žádal, aby všechny obrazy a sochy byly zničeny, vyvolal ohromný pokřik a odpor, jak od laiků, tak i od duchovenstva! Papež Řehoř II. se vyslovil, že obrazy a sochy nebyly zbožňovány, pouze uctívány. Pravda však vyšla najevo v jeho dopise císaři: "Pokud se týče sochy sv. Petra, kterého celé západní království považuje za boha na zemi, celý Západ by se strašně pomstil, kdyby tato byla zničena!" (Chamberlin, "The Bad Popes")11 Z tohoto problému vypukla kolem Raveny krvavá válka a římská synoda exkomunikovala všechny, kteří útočili na obrazy či sochy.
Křesťané nepoužívali nic podobného do doby, kdy se stal Konstantin hlavou církve. Církev se snažila si usmířit pohany tím, že podržela jejich modly a dala jim křesťanská jména. Tato praxe je stále částí Santerie a woodoo.
Katoličtí apologeti trvají na tom, že neuctívají obrazy či sochy, ale "svatého", kterého podoba reprezentuje. Ale papež Jan Pavel II otevřeně propaguje pohanskou víru, že tyto předměty mají svou moc. Nedávno v bazilice sv. Petra prohlásil:
Záhadná "Přítomnost" transcendentního Prototypu se zdá, jakoby byla přemístěna do posvátných předmětů... Zbožné meditování takového zobrazení, se zdá mít očistný vliv na duši věřícího, protože podoba sama - požehnaná knězem - může, v určitém smyslu, v analogii se svátostmi, být ve skutečnosti považovaná za cestu božské milosti." (The Pope speaks, March/April 1990).12
Takové modloslužebnictví je Biblí opakovatelně odsuzováno jako spirituální cizoložství či smilstvo. Řím je tou "Matkou Děvek" i v tomto směru. Matkou, která zavedla milióny do uctívání bůžků.
SPÁSA NA PRODEJ.
Hlavním obchodem římsko katolické církve bylo prodávání spásy naivním věrným, a z toho v podstatě vzniklo církevní bohatství. A dělá to ve jménu Krista, který nabízí spásu jako dar! Ježíš řekl svým učedníkům: Zdarma jste dostali, zdarma rozdávejte!" (Matouš 10:8) Neexistuje větší ohavnost a přesto Řím nejenom že toho nelituje, ale pokračuje s tím dodnes.
V době papeže Lva X. (1513-21) papeže, který proklel a exkomunikoval Martina Luthera, byly vydány římským kancléřstvím speciální ceny, které měly být zaplaceny za jakýkoliv zločin. I vražda měla svou cenu! Na příklad děkan, který spáchal vraždu, mohl dostat "rozhřešení" za dvacet korun! Tito "pomazaní zločinci" jak se jim říkalo, pakliže jednou dostali pardon od církve, nemohli už být souzeni civilní autoritou!
"Výprodej spásy" Lva X, nebyl nic nového. O 200 let dříve Jan XXII (1316-21) dělal to stejné, když dal dohromady "ceník" za všechny možné zločiny, od vraždy, přes incest až po sodomii. Čím více Katolíci hřešili, tím bohatší církev byla! Takové výdělečné systémy operovaly po léta.
Innocent VIII. (1484-92) na příklad uděloval dvacetileté "Butterbriefe" odpustky. Za určitou částku si jeden mohl koupit povolení jíst svá oblíbená jídla během Postu a i jiných dnů předepsaných pro postní dobu. Byl to způsob jak se člověku půst započítal, i když normálně hodoval. Lidé prostě věřili, že papež takovou moc má. Nakonec, není pravdou, že cokoliv svážou či rozvážou na zemi? Výnos z takového podnikání postavil most přes Labe. Julius III. (1550-55) obnovil tyto odpustky za slušný poplatek, po dalších 20 let, když přijmul úřad.
Lev X nechal strhnout baziliku Konstantina a počal stavět chrám sv. Petra z velké části zaplacený z peněz získaných od lidí, kteří se domnívali, že tím získávají odpuštění hříchů a vstup do nebe. Tato nádherná stavba stojí jako jeden kus evidence, že Řím je "Matkou ohavností."
Jako Giovanni de Medici, Lev byl ustaven abotem k prvnímu přijímání, když mu bylo sedm. Ve třinácti se stal kardinálem! Přesto že byl nejmladším kardinálem do té doby, papež Benedikt IX. nastoupil na Petrův trůn již v 11 letech! Dovedete si představit jedenáctiletého chlapce, jak slavnostně vyhlašuje odpuštění hříchů, jako jediný neomylný zástupce Krista na zemi? Byl to Lev X., který pověřil dominikánského mnicha Tetzela, aby prodával odpustky, které podle něho osvobodí duše z očistce - nebo osvobozuje kupujícího. je-li zakoupena v jeho jménu, od očistce vůbec!
Tetzelovo nechvalně známé rčení bylo: "Jakmile mince v truhle zazvoní, duše hned očistec opustí!" Jak může být někdo tak naivní a uvěří, že odpuštění hříchů, za které Kristus trpěl na kříži, se dá koupit za peníze? Tento "Bůh" Katolicismu, který jedná podle jakýchkoliv regulací, které si zkorumpovaná církev vymyslí - jasně není Bohem Bible! Byla to právě ohavnost prodávání spásy za peníze co popudila Martina Luthera a zapálila oheň Reformace!
Dobře mínějící Protestanté, kteří chtějí věřit v to nejlepší, si představují, že římský Katolicismus se už zbavil minulých ohavností, včetně prodeje odpustků. Kniha Charlese Colsona "The Reformers" předvádí právě takový příklad nesprávných informací. Přesto že v knize je mnoho pravdy, mylně prezentuje římský Katolicismus jako biblické Křesťanství a volá za Evangelíky po spojení. Colson píše: "Reformátoři na příklad napadli katolickou praxi prodávání odpustků; dnes už tato praxe neexistuje (kromě moderního ekvivalentu, který praktikují někteří bezohlední televizní dryáčníci - ironicky většinou Protestanté, kteří slibují uzdravení a požehnání za příspěvek. (Charles Colson "The Body, Being Light in Darkness," 1992)13
Schvalujeme jeho odsouzení "bezohledných televizních dryáčníků," ale udivuje nás nesprávný pohled na Řím! Hlavní dokument Vatikánu II. věnuje 17 stránek k vysvětlení praxe odpustků, jak je obdržet a proklíná všechny ty kteří popírají, že církev má právo dávat odpustky pro spásu! (Flannery)14 Pravidla jsou komplexní, a směšná - právě tak jako ohavná! Dovedete si představit Boha, jak ctí taková pravidla jako udělování odpustků „platných pouze ve dnech, určených papežem“ a že plné odpustky, platné pouze pro mrtvé "mohou být zakoupeny ve všech kostelích druhého listopadu?15 To celé učení o odpustcích popírá dostatečnost Kristovy výkupné oběti za hříchy na kříži. (Podívejte se na apendix B pro další podrobnosti.)
Některé starodávné odpustky platí podnes. Nedávná poznámka v "Inside Vatican" připomněla Katolíkům, že 18 a 19 srpna 1994 se naskýtá neobyčejná příležitost pro získání speciálních odpustků:
Papež Celestin V. udělil "Svaté Dveře" Katedrále Maria Collemagio ve své Bule, 29 září 1294. Obdržet takový "pardon" odpustku, je nutné být v Katedrále mezi 18.00 hod. 28 srpna a v 18.00 hod. 29 srpna, skutečně litovat svých hříchů, vyzpovídat se, jít na mši a k přijímání během 8 dnů po návštěvě. "Svaté Dveře" jsou otevřeny každý rok, ale tento rok, 1994 je sedmi sté výročí Buly Pardonu. Jděte tam!16
VAROVÁNÍ: PŘED NÁMI JE REFORMACE!
Za zavřenou bránou kostela Wittenberského zámku, na jejíž dveře přibil Martin Luther svých 95 tezí, byly svaté relikvie, (včetně údajného vrkoče vlasů Marie) nabízející dva milióny let odpustků těm, kteří je budou - podle stanovených příkazů - uctívat. Nikdy se Římsko Katolická církev za takový podvod, který zavedl velká množství věřících do klamu a lži, dodnes neomluvila! A jak se vlastně jeden omluví za duše, které jsou v pekle proto, že jim někdo prodal padělaný lístek do nebe?
Ať už jakkoliv důmyslné, a i občas nechutné jsou způsoby dnešních televizních "prodavačů spásy," žádný systém, žádné hrabivé, mamonářské schéma v historii nedosahuje prodeji odpustků ani po kotníky! Získal mnoho peněz pro papeže v době Reformace. V roce 593 byl papež Řehoř I. původcem této nebiblické ale velmi výnosné novinky, že existuje místo zvané očistec, ve kterém duše zemřelých trpí aby se očistily ze svých hříchů a byly plně vykoupeny "od dluhu věčného trestu." Tato smyšlenka byla prohlášena za církevní dogma na Sněmu ve Florencii v r. 1439 a zůstává důležitou částí římského Katolicismu dodnes.
Nebyly to takovéto vylhané hereze, které rozdělovaly Katolíky. Všichni se zdáli být uspokojeni slibem, že jednou je církev - tak nějak - vezme do nebe, bez ohledu na to, jak odporné a zcela nesmyslné pro lidský zdravý rozum tyto metody jsou. Jak Chamberlin kdysi napsal:"Oko víry je slepé vůči případným nesrovnalostem".17 Byly to vždy boje mezi soutěžícími papeži, a tvrzení že právě pouze ten či onen má patent na spásu, které rozdělovaly církev - ne výmysly neomylných papežů - ať už jakkoliv fantastické, a hlavně nebiblické!
Sněm v Kostnici (1414-18) sesadil všechny tři papeže, kteří, každý z nich, tvrdili že jsou Vikáři Krista, a zvolil nového papeže Martina V., a tím se církev opět spojila. (Pre viac detailov viď Apendix D). Mnoho biskupů bylo názoru, že reformace je zoufale potřebná. Aby obrátil církev směrem k reformaci, Sněm v Kostnici nařídil, aby se konal ekumenický sněm každých deset let. Papež Martin V poslušně - svolal sněm v r. 1423 - nejdříve v Pávii, potom v Sieně. Ale v okamžiku, kdy se ukázaly první snahy o reformu, rychle sněm rozpustil. Udaný důvod pro zrušení? "Malé množství přítomných."
Jeho následník, Eugenius IV, se nemohl vyhnout povinnosti, kterou zdědil od svého předchůdce, ke které se zavázal ještě před svým zvolením. (Dollinger).18
ZÁPAS O SVRCHOVANOST.
Eugenius nařídil, aby se sněm rozpustil téměř okamžitě pod záminkou, ale shromáždění odmítlo a boj s papežem začal. Nejprve měl na své straně většinu evropské populace a i krále Zikmunda. Marně se snažil papež exkomunikovat všechny preláty zapojené do boje proti němu. Podpora pro reformu proudila do sněmu od králů, princů, biskupů, prelátů a univerzit. Pod tlakem byl papež nucen dát sněmu své posvěcení a uznat svrchovanost Sněmů nad papeži, které papež Pius IX. obrátí při Vatikánu I.
Sněm sesadil Eugenia a nazval ho "notorickým porušovatelem míru a jednoty v Boží církvi, kupčíkem s boží milostí, křivopřísežníkem, tvrdohlavým heretikem, marnotratníkem církevních práv a majetku, neschopným a škodlivým pro administraci římského pontifikátu!" (Sidney Ehler, John Morrrall, "Church and State Throuh Centuries.")19 A přesto je jeho jméno na oficiálním seznamu vikářů Krista. S velikou odvahou sněm nařídil:
"Veškeré církevní dosazování do úřadu, bude vykonáno v souladu s kánonem církve; veškeré prodávání prebend a jiných výhod okamžitě ustane! Všichni kněží - bez ohledu na hodnost, ihned se zbaví svých konkubín, a kdo tak neučiní do dvou měsíců po vydání tohoto nařízení, bude zbavený svého úřadu - i kdyby to byl římský biskup. Papežové nebudou požadovat ani přijímat jakékoliv poplatky za církevní úřad. Ode dnes nebude papež pomýšlet na poklady tohoto světa, ale světa, který má přijít!“
Tato medicína se ukázala být příliš silnou a vlna veřejného mínění se obrátila proti Sněmu. (Dollinger)20 Lidé reformaci chtěli - ale ne tak velikou! A to poslední, co by si Curia a papež přáli, aby se od nich požadoval život a příklad Křesťana a to ještě se Sněmem, který by na to dohlížel! Papež Eugenius svolal vlastní sněm ve Florencii, sesadil a proklel všechny členy Sněmu v Basileji "vyhlásil nad Basilejí interdikt, exkomunikoval městskou radu, a požádal aby lidé plundrovali kupce, kteří by přiváželi do města zboží, protože je psáno: "Spravedlivý zničí bezbožného!" 21 Potom papež uplatil krále Frederika 100 tisíci florinty, "plus císařskou korunou, pověřenou vybírat desátky ze všech jeho německých prebend, a dal plnou moc jeho zpovědníku, aby dal králi dvojité plné odpuštění všech hříchů!" Tak odporné a nekřesťanské byly způsoby, jak papežové používali svou moc, včetně odpouštění hříchů.
Basilejský Sněm nemohl soutěžit s papežovou mocí a bohatstvím. Eugenius měl veškerou podporu, kterou potřeboval. Von Dollinger komentuje: "Eugeniovo vítězství bylo kompletní. Když ležel na smrtelné posteli, obdržel čestnou návštěvu německých vyslanců. Tato událost byla oslavována (7/2 1447) zvoněním všech zvonů Říma, plus slavnostní ohně. Dokonce i ty malé ústupky, které pro Němce učinil, odvolal později v tajných Bulách! V roce 1443, jeden anonymní německý Katolík, v zármutku nad svou církví, se zdá obrážet tu stejnou vizi, kterou dal Bůh Janovi v Apokalypse 17:
"Římská prostitutka má tolik milenců opilých jejím smilstvem, že Kristova Nevěsta, Církev a Sněm, který ji reprezentuje, sotva dostane loajální věrnost od jednoho z tisíce.22
Jak tak umíral po tom co triumfoval nad Sněmem a i Německem, Eugenius volal v agónii svědomí: "O co lépe by bylo pro spásu mé duše, kdybych se nikdy nestal kardinálem a papežem!"23 Následující papež Mikuláš V (1447-55) zrušil Eugeniovy dekrety proti basilejskému Sněmu a přesto oba, jako neomylní, zůstávají na oficiálním seznamu podnes!. Toto byla poslední příležitost pro reformaci papežství Neuspěla. Ve velmi krátké době bude římská Curie vyrábět další padělané dokumenty, aby dokázala papežskou neomylnost a svrchovanost nad celým světem.
KORUPCE JEDNÉ ÉRY.
Římská nadvláda nad církví a světem po více jak tisíc let skrze exkomunikace, mučení a smrt vedla k tak obrovské korupci a zkaženosti, že se i svět stáhnul do sebe v hrůze a úžasu. Celým Křesťanstvem se ozval hlas volající po reformaci církve. Všichni ale věděli že je to nemožné, dokud Římský Dvůr zůstane takovým, jakým byl: "Kde každé darebáctví je prosazováno a chráněno - a jak se pomalu rozšiřuje, není naděje na reformaci.“ 24
Mezi papeži, kteří následovali Mikuláše na údajném trůnu Petra byli takoví, jejichž zlo bylo za hranicí lidské fantazie. Von Dollinger píše o Pavlu II., Sixtu IV., Innocentu VIII., a Alexandru VI., že každý z nich se pokoušel "převýšit zlo svého předchůdce!" Jeden součastník řekl, že Pavel II. udělal z papežského trůnu "zapáchající stoku svými prostopášnostmi a zkaženostmi." 25 Poutníci, kteří přicházeli do Říma s velikým očekáváním, odcházeli domů zbavení všech iluzí, jako Martin Luther, aby prohlásili, že „v hlavním městě Křesťanství, na ňadrech velké matky a milenky všech církví, si duchovenstvo -téměř bez vyjímky - drží konkubíny.“26 A církev z toho bohatne.
Sixtus IV., (1471-84) který prodal licence římským bordelům za roční poplatek a vyhlásil daň z konkubín kněžstva, si vymyslel ještě důmyslnější metodu na naplnění církevních pokladnic. Papeži přicházející po něm, tento nápad použijí do posledního stříbrňáku. Sixtus rozhodl, že jako vikář Krista, může aplikovat odpustky na mrtvé, jako na živé. Byla to novinka na kterou nikdo před ním nepřišel, která se ukázala být neuvěřitelně lukrativní.
Který žijící příbuzný by odmítnul zakoupit propuštění pro zemřelou matku, otce, tetu, strýce či dítě z muk očistce? A pochopitelně, čím bohatší žijící příbuzní byli, tím více to stál "transport" z očistce do nebe!" Člověk žasne, jak vůbec někdo mohl takovému zkaženému papeži uvěřit, ale Sixtus nebyl o nic horší než ti druzí, a konec konců byl vikářem Krista a nástupcem Petra, ne? Chamberlin to opět dobře podává: Žádný světský monarcha, ať už jakkoliv mocný a ctnostný, nemohl doufat že získá takovou instinktivní úctu, jakou lidé měli pro následovníka Petra - ať už byl jakkoliv zlý a zkažený!"27 Těch několik odvážných duší, jako Savonarola z Florencie, kteří se odvážili kritizovat římské ohavnosti, byli posláni na ohnivou hranici.
SNĚM TRENTSKÝ.
Takový byl stav Římsko Katolické církve v době Reformace. Uvědom si, že Luther a Kalvín byli zbožní mniši! Protestanté v té době ještě neexistovali. To slovo nebylo ještě vynalezeno. Veliké množství lidí volalo po reformaci už více jak dvě stě let. Ale nikdo z nich, včetně Luthera i Kalvína nechtěli církev opustit. Chtěli ji předělat zevnitř.
Zuřiví nad zpochybněním jejich autority, papežové by poslali Luthera i Kalvína na hranici, ale nemohli se jich dotknout, pro ochranu některých německých princů, a tak je hierarchie nakonec vypověděla z církve. Velké množství lidí, kterým se zdvihal žaludek nad arogantním despotismem papežství, jejich útlaku i zabíjení těch kteří se nesklonili, následovali Luthera a Kalvína a další vůdce Reformace ven z církve, opilí z prvního nadechnutí čerstvého vzduchu svobody.
A pojednou Protestanství - tento hlas "hereze" vzkvétal a byl na pochodu všude! Papež Pavel III. viděl jak se jeho impérium zmenšuje, právě tak jako jeho vliv na krále končil. Tento despotický renesanční papež, "věnoval kardinálské klobouky svým synovcům - jeden čtrnáctiletý, druhý sedmnáctiletý, i když každý věděl o jejich notorické nemravnosti.28 Tento Pavel III. se snažil zachránit situaci na dvou frontách. A) Svolal sněm v Trentu, aby odsoudil Reformaci teologicky a B) za scénou organizoval "svatou válku," která měla vyhladit Protestantství ze světa, ve jménu Ježíše Krista.
Římská popularita byla na velmi nízkém bodu když se sešel v Trentu sněm, (1545) Ten měl reagovat na hrozbu Protestantů, kteří ohrožovali církev ve většině Evropy. Existovalo mnoho duchovenstva uvnitř katolické církve, kteří si uvědomili potřebu reformace a doufali, že Trent ji nastolí. Tak by bylo možné přivítat zpět ztracené protestantské ovečky. Ale papež a jeho Curia měli zcela jiné plány!
V úvodní řeči biskup Coriolano Martorano povzbuzoval všechny, kteří v reformu doufali. Bohužel, jen velmi málo takových byli účastníky, protože papež si tam dosadil většinu svých lidí. Von Dollinger popisuje tuto pohnutou řeč:
Obraz, kterým Martorano vykreslil a zobrazil italské kardinály a biskupy jako kruté, lakomé, plné pýchy, kteří napáchali neuvěřitelnou škodu na církvi, šokoval přítomné. Neznámý autor, který popisoval toto první zasedání v dopise příteli se domníval, že Luther nikdy ostřeji nemluvil! 29
Ovšem skutečnost byla taková, že tento ojedinělý výkřik pro návrat pravého Křesťanství, byl následován chórem, který podporoval všechno to zlo, o kterém Martorano hovořil. Sněm Trentský, kontrolovaný Italy, dokázal že je neschopný podívat se faktům tváří v tvář! Když se přece jeden ne-italský delegát dostal k slovu a znovu obžaloval papežství, italští biskupové dupali a křičeli že "tento prokletý bídák nesmí mluvit - měl by přijít před soud!" 30 "Svoboda projevu" byla na stejné úrovni jako bude za 325 let později při Vatikánu I.
Slavný očitý svědek napsal krátce po otevření sněmu, že nic dobrého se od těch "monstrózních biskupů" čekat nedá. „Že jediné, co na nich bylo episkopální (biskupské), byly jejich róby! Tito lidé se stali biskupy skrze královskou přízeň, vyjednáváním, skrze peníze, kriminální činy, a nebo po dlouhých letech strávených v Curii. Ti všichni by museli být sesazeni, aby Trent mohl přinést něco dobrého - ale to je nemožné.." 31 Jiný současník, Pallavicini napsal:
Italští biskupové neznali žádný jiný cíl, než zachovat Apoštolské Biskupství a jeho nádheru. Domnívali se, že v tomto se ukázali jako dobří Italové a dobří Křesťané.32
KATOLICKO-PROTESTANTSKÉ VÁLKY.
Neuspokojen prokletím Protestantů teologicky - kánony a edikty Trentu obsahují víc než 100 anathem proti protestantské víře - papež Pavel III. je chtěl také zničit fyzicky. Nabídnul "Svatému Římskému Císaři jeden milión sto tisíc dukátů, 12 tisíc mužů pěchoty a 500 koní, pakliže se obrátí plnou silou proti těm "heretikům." Katolický císař byl šťastný, že dostal důvod aby přivedl nepřátelské německé prince do područí, přitom zničil Protestantství a tak dal své říši sjednocenou katolickou víru, která zároveň posílí jeho vládu.33
Začala válka, která trvala přes deset let. Pavel III. vydal Bulu, která exkomunikovala každého, kdo by odporoval císaři a zároveň štědré odpustky tomu, kdo by mu pomáhal.. Po těžkých ztrátách na obou stranách a častých zrad mezi nepřátelskými vládci, zůstali Protestanté dostatečně silní, aby přinutili císaře ke kompromisu. Will Durant vysvětluje dohodu, která vytvořila státní církve, které v Evropě existují dodnes:
"Aby se udržel mír mezi státy a zároveň i uvnitř, každý princ si zvolí mezi Římským Katolicismem a Lutheranismem; všichni jeho občané mají přijmout jeho náboženství - kdo nesouhlasí, může emigrovat.“ Nikdo nepředstíral nijakou toleranci! Princip, který Reformace ve svém mládí držela - právo soukromého posouzení - byl kompletně zamítnut jak Katolíky, tak i Protestanty! Protestanté souhlasili s Charlesem a s papeži, že jednota náboženské víry byla životně nutná pro sociální pořádek a mír. Princové měli ty, kteří nesouhlasí vykázat, namísto aby je poslali na hranici.. Skutečným vítězem nebyla svoboda vyznání, ale svoboda princů! Každý z nich se stal, jako Jindřich VIII. svrchovanou hlavou církve, ať už katolické nebo protestantské ve své říši, s právem jmenovat duchovenstvo a lidi, kteří budou definovat povinnou víru. "Erastiánský" princip - to že stát má vládnout církvi - byl definitivně založen. A protože to byli princové, ne teologové, kdo vedl Protestantství k vítězství, tak tito také si přivlastnili ovoce - svou teritoriální svrchovanost nad císařem, a duchovní svrchovanost nad církví. Ve skutečnosti Svatá Římská Říše nezahynula v roce 1806, ale v 1555. (Durant) 34
Příběh Reformace byl vyprávěn také jinak. Bylo mnoho zla na obou stranách, na které nemáme čas. My máme jen jeden výlučný cíl v této knize: Identifikovat ženu jedoucí na zvířeti v 17 kapitole Apokalypsy. V této kapitole chceme demonstrovat, že má na čele nápis "Matka všech ohavností". Vyjděme pro teď z minulosti do současnosti.
"Ohavnost," řecky "bdćlugma," je spirituální výraz. Není větší ohavnosti, než odmítnout oběť, kterou Kristus za nás na tom kříži vykonal - mimo toho, že člověk vede i jiné lidi k té stejné ohavnosti. Tato "bdćlugma," v různých formách, pokračuje v římském Katolicismu dodnes. Další z velkých podvodů Říma se týká manželství a rozvodu.
ROZVOD POD JINÝM JMÉNEM.
Římsko Katolická církev je známá pro svůj jednoznačný postoj vůči rozvodu. Ale v tom stejném čase je ověřeně jedinečným rozvodovým mlýnem, který je skrytý tím, že se mu dává jiné jméno. Církev uděluje jen ve Spojených Státech "anulmenty" po deseti tisíci každým rokem. (National Catholic Reporter, 27 srpen 1993)35 Její používání psychologie je obzvláště perverzní. Mnoho "anulmentů" je povoleno z "psychologických" důvodů, jako že byl někdo vychovaný v "nefunkční" rodině, nebo byl "psychologicky nepřipravený“ na manželství, které bylo uzavřeno před lety a produkovalo děti. Je to vrchol pokrytectví a cynismu - další ohavnost, kterou Řím zplodil.
Zde je výňatek z typického dopisu z katolické diecéze, který ospravedlňuje rozrušené a úzkosti plné ženě "anulment" povolený jejímu manželovi po 30 letech manželství: 5 dětí, manžel i žena Katolíci:
"Toto vyšetření soudem Katolické církve rozhoduje, zda ten základní prvek Svátosti Manželské nechyběl v době, kdy manželství počalo. Pakliže soud rozhodne že takový prvek z hlediska církve scházel, potom vás vaše manželství nezavazuje, pokud se církve týče. Toto rozhodnutí nemá žádné civilní implikace a nečiní z vašich dětí, děti nemanželské.“
Pochopitelně neexistují "civilní implikace." I když jsou soudy občas nespravedlivé, civilní soudci nejsou ještě připravení předstírat, že se manželství vlastně nepřihodilo proto, že jedna ze stran nyní tvrdí že nebyl(a) psychologicky připraven(a), nebo měl(a) mentální výhrady k tomu, zda manželství "vyjde" nebo ne! Je velmi smutné, že někteří Katolíci si tajně, před svatbou vyplňují tajné dopisy pro své advokáty, ve kterých vyjadřují pochyby pro případ, že manželství nevyjde. Slib "pro dobré či zlé," by měl být dodržen, protože když porušíte slib s požehnáním církve, potom se nedá věřit nikomu!
"PrimeTime" televizní show, 6 ledna 1994 jednal právě o problému katolických anulmentů. Katolický kněz si vzpomněl, že mu jednou kanonický právník řekl: "Neexistuje jediné katolické manželství ve Spojených Státech, které by nešlo anulovat!" Značný počet žen hovořilo o svých bývalých manželech, jak po rozvodu hledali církevní anulment, aby se mohli církevně znovu oženit: Barbara Zimmermanová vdaná 27 let, matka 5 dětí, Pat Cadigan vdaná 23 let, Sheila Rauch Kennedy, vdaná za kongresmana Josefa P. Kennedyho, nejstaršího syna Boba Kennedyho 12 let s dvěmi dětmi.
Katolický kněz na show vysvětloval, že anulmenty byly uděleny i když církev nevěří na rozvod. Vysvětli, že anulment znamená, "že toto manželství nikdy nebylo." Paní Kennedyová zlostně odvětila: "Prohlásit že manželství, které trvalo téměř 13 let, po devíti letech zasnoubení, nikdy neexistovalo - je neuvěřitelné." Josef Kennedy jí vysvětlil: "Musíš chápat, že tomu nikdo už dávno nevěří. Je to jen taková katolická hatlanina. Církev vyžaduje, aby se to tak říkalo, neber to vážně!"36
Zatím co tvrdí, že je pro svatost, církev korumpuje své přívržence. Barbara Zimmermanová na té stejné show prohlásila: " Víte, když má církev říká: "No víte, rozvod dostat nemůžete, ale my vaše manželství anulujeme, a tím dojdeme k tomu stejnému - to je slizké! Je to sprosté! Je to jakoby říkali "obejdeme naše vlastní předpisy!"
Implikace pro věčnost, jsou velmi vážné! Pakliže se nedá katolické církvi věřit, že říká pravdu o manželství a rozvodu, jak jí chcete věřit, když jde o spásu? Být ošizen v tomto životě je drahé dost - ale být ošizený o věčný život je ztráta, která se nedá nahradit!
Zlatý pohár, který drží v ruce ta žena jedoucí na zvířeti je naplněný "ohavnostmi a špínou jejího smilstva." ( Apokalypsa 17:4) Nikdy nebylo a není jiné město na tomto světě než "křesťanský" Řím, které by se tak perfektně podobalo popisu Jana! Bylo svůdcem duší, a vedlo miliony do ohavnosti modloslužebnictví, sexuální nemorálnosti, do popření dostatečnosti Kristovy výkupné oběti na kříži, a do nakupování falešné spásy lidské duše. To všechno církev dělala zatím co se prezentovala jako jediná pravá a spásonosná církev jednající ve jménu Ježíše Krista.
