poslal Pavel
Katolický modernismus,
jeho kořeny, hlavní myšlenky, teologické principy a kritika .
( vytaženo z knihy Davida Frýdla "Reformní náboženské hnutí v počátcích Československé republiky" , Edice Pontes Pragenses, Svazek 14, vydáno v roce 2001)
Katolický modernismus .. vznikl z potřeby aktuálně reagovat na skutečnost měnící se tváře světa, společnosti i církve .
V křesťanství jako první cestu modernismu otevírali protestanti .. svými důrazy na vědeckou metodu studia bible ( studium pramenů a textová kritika), pochopení pro humanitní a sociální cítění, historická studia dějin církve atd. ...
Modernismus je snahou o přivedení církve věroučně i prakticky do styku s metodami myšlení, k jejichž respektování se dospělo ve všech oborech lidského žití, ... je to snaha překlenout propast, která odděluje historické křesťanství od moderního člověka ... je snahou smířit katolickou církev s novou dobou .
Ve spojitosti s počátky modernismu je nutno zmínit postavu papeže Lva XIII. (1810-1903), který v průběhu svého pontifikátů výrazným způsobem ovlivnil prostředí v katolické církvi a otevřel cestu novým směrům, které ji více měly přiblížit modernímu světu.
Encyklika Aeterni Patris z r. 1879 uvádí do církve neotomismus, ....který měl být obranou před postupujícím racionalismem a liberalismem .....
Předehrou modernismu se stal tzv. amerikanismus, u jehož počátků stál Isaak Thomas Hecker, konvertita z evangelictví ke katolicismu. Snažil se o obrodu amerického katolictví duchem svobody a právem na osobní přesvědčení. ... Z německých teologů zde byl Hermann Schell, který se snažil o moderní zpracování obsahu katolické víry a jejího obhájení před vědeckým fórem. Nejvíce se modernismus rozvinul ve Francii a v Anglii ( Alfréd Loisy a George Tyrell ) u nichž nacházíme panteistické tendence.
Modernismus ve své mnohotvárnosti ... nebyl schopen vytvořit jednotící učení, .. dílčí teze nacházíme útržkovitě u různých autorů.
Modernismus stojí na pozici noetického agnosticismu, který popírá metafyzické poznávání Boha a naopak jej nahrazuje tzv. " náboženskou zkušeností", jež bývá označována jako zjevení ...
Křesťanství je nahlíženo jako útvar, který v náboženském vývoji stojí prozatím na nejvyšším stupni, v budoucnu může být překonáno něčím novým a vyšším.
Dogmata jsou podle modernistů pouhými pojmovými symboly, které znázorňují vztah mezi Bohem a člověkem a jsou proměnlivé v závislosti na čase, míře dosaženého poznání a lidského pokroku. Modernisté prosazují nutnost revize učení církve a jeho přizpůsobení potřebám současné doby . Stejně jako náboženství, i dogmata se mají vyvíjet. Jakmile přestanou budit náboženskou zkušenost ( svým původem iracionální - v duši jednotlivce ), jsou bezcenná a musí být nahrazena dogmaty novými a lepšími.
Problematickou se pro modernismus stala norma víry. Nemohla to být dogmata, kriticky přehodnocovaná i zpochybňovaná, normou se nemohlo stát Písmo, které jakožto objektivní a racionální lidské svědectví, byť vycházející z imanentní božské reality v duších biblických autorů, nemůže normovat víru, která je ve svém základě iracionální. Konečným kritériem ( normou ) víry se modernistům stává dosti nejasný pojem Ducha Kristova. Tento Duch je chápán jako podvědomá veličina v duši Ježíšově i jeho vyznavačů, která se projevuje ve skutečném životě . Proto modernisté také mluví o Ježíšově životě a Kristus je představován jako mravní a morální vzor..
Církev není božského původu. Vzniká z lidské potřeby předávat si své náboženské objektivizace a je plodem kolektivního vědomí věřících téže víry. Ježíš je vnitřním (duchovním) principem církve, nikoli však jejím historickým původcem.
Modernisté zvláště důrazně volají po demokratizaci církve, ve které nemůže být její učitelský a pastýřský řád odvozován od Krista, nýbrž pochází jen z historické zkušenosti a nutnosti autority v církvi.
Modernistická kritika učení církve se dá shrnout do následujících bodů :
I. Písmo musí být vykládáno bez předsudků o jeho nadpřirozeném vzniku a tedy jako každé jiné lidské dílo ( Loisy ),
II.Písmo svaté není dílem Božím (Henry),
III. Jednotlivé knihy a části Písma jsou neautentické co do autorů i obsahu (Morin,Loisy),
IV. Creatio ex nihilo ( stvoření z ničeho ) podle knihy Genesis je z hlediska vědy nemožné , a proto musí být tento pojem zaměněn (Morin),
V. Podání o prvním pádu je pouhou bájí (Morin),
VI. Trojiční učení není zjevenou pravdou, nýbrž mýtem, svým původem v pohanství a filosofii (Morin),
VII. Výklad podobenství v evangeliích není od Krista, nýbrž od evangelistů a prvních křesťanů (Loisy),
VIII. Mnoho věcí popsaných v evangeliích se nestalo a bylo napsáno ku prospěchu čtenářů (Loisy),
IX. Evangelia jsou výsledkem četných redakcí a dodatků a jen nepatrná část z nich obsahuje původní Ježíšovo učení ,
X. Janovo evangelium není historií, nýbrž mystickým rozjímáním o tajemství spásy (Loisy,Morin),
XI. Ježíš byl pouhým člověkem. Marie, jeho matka, byla obyčejná žena (Loisy),
XII. Ježíš nezaložil církev (Loisy),
XIII.Křesťanství není svým charakterem nadpřirozené,
XIV. Svátosti nebyly ustanoveny Kristem (Loisy, Morin),
XV. Papežství je neoprávněné (Loisy)
Loisy ( nar. 1857 ) opouští církev po vydání encykliky Pascendi Domini gregis r. 1907, která modernismus zakázala.
V českém prostředí se modernismus nerozvinul do takové šíře jako v jiných zemích zjevně proto, že zde scházela postava formátu Tyrellova či Loisyho, jež by se odvážila zásadně přehodnotit učení katolické církve.
Máme-li přistoupit ke kritickému zhodnocení modernismu a objevit v něm nosné a tvořivé prvky, připomeňme ještě jednou jeho základní teologické principy " Noetický agnosticismus, teologický a liturgický symbolismus, dogmatický evolucionismus , princip náboženské zkušenosti a norma Ducha Kristova.
Noetický agnosticismus vyjadřuje nemožnost poznání Boha z imanetních ( vlastních ?) předpokladů světa a lidského ducha. Biblicky chápané zjevení je osobní zkušeností člověka ze setkání s Bohem. Toto setkání je podepřeno jasným racionálně uchopitelným oslovením člověka Bohem. Není tedy záležitostí čistě iracionální, podvědomou, na které by rozum neměl svoji účast. Naopak,nejprve se zjevení odehrává mimo lidské nitro v dějinné události a teprve pak Boží Slovo přichází ke svému příjemci, kterým je člověk. V tomto zjevení však Bůh nadále zůstává Pánem a člověk ani ve skutečnosti zjevení nemůže Bohem manipulovat. Modernistické pojetí zjevení a víry tak znamená odduchovnění a odosobnění křesťanství a věřícího člověka.
.....
