poslal Olda Ekumenickou bohoslužbou si 6.7.2005 lidé v Husinci na Prachaticku připomněli 590. výročí upálení mistra Jana Husa. Na bohoslužbě vystoupil se svým projevem i prezident Václav Klaus.
V dnešní sváteční den si připomínáme 590. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa, člověka, který jako málokdo jiný ovlivnil osudy naší země a který svým tragickým osudem a svou obětí hluboce poznamenal duchovní život a myšlení celého našeho národa. To mu za celých těchto 590 let nemohl nikdo vzít, i když se o to mnozí – s nejrůznějšími úmysly – stále znovu pokoušeli.
Včera jsem se na moravském Velehradě zúčastnil vzpomínkových slavností na další dvě mimořádné osobnosti našich dějin, na slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje, kteří k nám již v raném středověku, půl tisíciletí před Husem, přinesli křesťanství a slovanskou liturgii. Život a dílo Mistra Jana Husa představují podobný mezník. Na konci středověku otřásl celou tehdejší společností a přispěl k vytváření předpokladů pro příchod doby moderní. Cyril a Metoděj jsou ale pro nás více pojmy či symboly, zatímco Jan Hus je pro nás i na počátku 21. století postavou velmi reálnou.
Přestože žil ve středověku, jehož myšlenkové ovzduší je nám hodně vzdálené, a přestože byl především náboženským myslitelem a reformátorem, jeho zápas s mocnými tehdejšího světa odrážel obecný a proto stále přítomný problém lidské společnosti. Je to problém svobody a odpovědnosti člověka za svůj vlastní život i za věci, které jsou kolem něho. Je to problém života ve společenském uspořádání, které nedává stejnou šanci velkým a malým, mocným a bezmocným, silným a slabým. Pro Husa si byli před Bohem všichni rovni. Všichni měli právo hodnotit poměry své doby vyšším mravním, v jeho pojetí náboženským hlediskem, a shledali-li jejich stav neuspokojivým, měli právo je měnit.
Tento radikální pohled narazil na netolerantnost tehdejší církve. Ta spoutávala život člověka rigidními dogmaty a rezignovala na mravně závazná a pravdivá měřítka toho, co je dobro a co zlo. Hus byl označen za kacíře proto, že bořil strnulý příkrov dogmat, který se rozprostíral nad tehdejší Evropou a že každému jednotlivci nabízel právo přít se o svou pravdu. Ve své životní klíčové chvíli měl na výběr mlčet, anebo odvolat. Neučinil ani jedno, ani druhé a za to, že zůstal sám sebou, krutě zaplatil.
Naše dnešní problémy jsou jen zdánlivě zcela odlišné od náboženských sporů středověku. V podstatě jde stále o totéž. I dnes musíme bojovat se snahami spoutávat náš život do sítí všeobjímajících příkazů a zákazů. I dnes bojujeme s farizejstvím a pokrytectvím, které za libě znějícími frázemi o dobru a lásce skrývají velmi pozemské a velmi konkrétní osobní hmotné zájmy. I dnes se musíme utkávat s ambicemi samozvaných majitelů jediné pravdy, kteří si činí nárok rozhodovat za nás o tom, co je správné a pro nás dobré. I dnes musíme čelit pokusům ustanovit nad životy lidí i zemí univerzální autoritu, která se na názory jednotlivců nemusí ohlížet a která smí – bez nás – vládnout v zájmu údajných vyšších cílů a nových dogmat. I dnes jsou ti, kteří se odváží pozvednout hlas, kritizovat či snažit se o nápravu věcí veřejných, stavěni na pranýř.
Mistr Jan Hus přežil staletí a v naší paměti stále žije. Každé epoše a každé době má co říci. Nikoli náhodou byl součástí všech velkých společenských zápasů, které se v naší zemi odehrály. Ať to bylo období reformace a protireformace, ať to byla éra národního obrození a boje o samostatný stát, ať to byla doba národního ohrožení v minulém století, osoba Mistra Jana Husa byla symbolem, který oslovoval. V jeho osobě nacházeli naši předchůdci posilu ve svých vlastních zápasech. Tento vzdělanec, univerzitní mistr a intelektuál ovlivnil české dějiny i národní vědomí více než většina panovníků či vojevůdců. Jeho odkaz a mravní poselství je třeba připomínat. Jeho památku je třeba uchovat. Jsem velmi rád, že jsem tak mohl učinit právě dnes a právě tady, na místě, kde se tento velký Čech narodil.
Lidové noviny 7. 7. 2005
Zdroj: http://lidovky.centrum.cz/
