Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Velice nerad bych se dopustil "krádeže" článku, ale vzhledem k tomu, že zde již pár prací z Katolik revue bylo, a že její autoři jsou přes svoji vyhraněnost tolerantní, posléze tak činím. Byť na víru a praxi oněch redaktorů můžeme mít z protestantské pozice odlišný pohled, jsou vždy čitelní, věrní svému pohledu a nikdy nepodlehli nasládlému ekumenismu kočkopsí teologie. Věří v absolutní pravdu a jsou ochotni ji hájit. Podle mého soudu jsou to dnes právě  oni, kteří hájí katolické nauky tím katolicky nejortodoxnějším a historicky rigorózním způsobem. Oceňuji, když s někým mohu nesouhlasit v jasně definovaných a vymezených pozicích.

Při čtení tohoto článku mne napadlo, že charismatický trimfalismus je v podstatě katolickou eschatologií. Tento článek - podle mne - dokumetuje, že například Rick Joyner nenese řád Svaté stolice nadarmo. Kdo četl Poslední bitvu, má nyní možnost srovnání. (Pastýř) zdroj: http://www.katolikrevue.cz/fronda/chvala_triumfalismu_ales_jirkovsky.htm Chvála triumfalismu
Aleš Jirkovský Rád bych se podělil s čtenáři Katolík revue o pohled na katolickou Církev, inspirovaný obrazem neznámého mistra. Byla na něm vyobrazena ohromná skála, která se tyčila nad celou Zemí a vystupovala až do hloubi vesmíru. Na jejím vrcholu byla vybudována basilika sv. Petra, uvnitř které seděl na nádherném zlatém trůně papež s tiárou na hlavě, náměstek Kristův na zemi, jemuž byla svěřena soudcovská a vrchní moc nad všemi dušemi Církve. Kolem stála římská kurie, zástup kardinálského sboru a před papežem stál prelát a předčítal všechna slavná dogmata katolické církve svěřené jí Bohem a Jeho Zjevením. Basilika byla podepřena dvěma sloupy: jeden sloup měl nápis Písmo svaté a druhý svatá Tradice: dva Božské pilíře Zjevení. Ke skále se hrnuly zástupy heretiků, schismatiků, muslimů, Židů, dalších přívrženců falešných náboženských kultů, zednářů, neznabohů a všech, kteří se rouhali Bohu Ježíši Kristu a Jeho svaté Církvi. Šli kajícím průvodem s obličejem ozářeným Božím světlem, které svítilo za basilikou. Uvnitř světla byla zobrazena Nejsvětější Trojice, vedle stála svatá Panna a mocně zástup povzbuzovala, aby se smířil s Bohem a Jeho naukou, kterou hlásá pouze římskokatolická Církev. Byl to nádherný obraz triumfu katolické Církve, oné slavné skály, o kterou se roztříštila kdejaká hereze (blud), schisma a urážka Boha. Ve skále byla umístěna ozdobená brána s nápisem: Extra muros Ecclesiae non est salus (Za hradbami Církve není spásy). U ní stáli andělé a pobízeli zástup zoufalců a volnomyšlenkářů k pokání a smíření. Všichni před bránou odhazovali symbolické atributy své nevěry: muslimové Korán, zednáři své zástěry a úhelnice, heretici se zříkali svých nauk, kterými znesvětili katolickou nauku, schismatici se obraceli k Náměstku Kristovu, aby jim odpustil jejich těžký zločin. Všichni měli jedno společné: činili pokání za strašné urážky a Bůh jim odpustil, Bůh se sám radoval, že zvítězil ON a Jeho zjevení. Na oltáři, hned vedle papežského trůnu, v basilice se právě sloužila slavná mše a Kristus mohutně sestupoval na oltář při proměňování, aby byl rozdílen všem, kteří byli přijímáni do Církve, rozmnožil v nich milost a zahladil nepravost. Kristus sestoupil, abychom se mu stali podobní a měli s ním život věčný. Sláva katolicismu trvá a nemůže ji zničit žádná hereze, žádný ekumenismus, žádná náboženská svoboda, žádná Francouzská revoluce, žádný -ismus, protože katolická církev bude trvat až do skonání světa a bude ve svém triumfu vítězit nad vší lidskou ubohostí a zlem démonů. Bude archou Noemovou, která uchrání lid širé země, který se chce vrátit zpět ke Kristu. Ano, katolická Církev žije, žije i její slavná římská latinská mše, žije slavné INTROIBO AD ALTARE DEI (Vstoupím k oltáři Božímu), žije modlitba růžence, která dopomohla k mnohým vítězstvím katolíků nad pohany a nevěrci, žije mohutná mariánská úcta rozmnožující milosti Boží. Matka Boží je nám dána jako Pomocnice křesťanů. Existují ještě katoličtí uniatští a latinští kněží, kteří vedou věřící ke spáse, vyučují je Evangeliu Kristovu i v dobách zmatení a učí je odmítat bludy a zlo, které katolická Církev vždy zavrhovala. Katolická Církev žije, mohutný zástup Církve bojující, Církve trpící a Církve vítězné vede svůj poslední a rozhodný boj proti Satanovi a všem jeho soukmenovcům. Boj je veden jasně a zřetelně, i když se nepřátelské oddíly dostaly dovnitř viditelné struktury Církve. Každá ulice tohoto slavného města postaveného na skále je pevností, kterou budou katolíci bránit. Každý dům, každé poschodí je pevností, kde nepřítel musí počítat s katolickým odporem. Každá škola, každá tradiční katolická kaple, každé místo v zaměstnání se stane bitevním polem, kde se svádí boj mezi pravověřím a ďábelskou lží. Církev Boží, město obehnané hradbami se nevzdává a již dopředu je jasné, že vítězství patří Bohu a Jeho římské Církvi. Písmo svaté a Tradice to dosvědčují. Církev, mystické tělo Kristovo, nelze kontaminovat zlem a hříchem – stále žije, vítězí a není nikoho, žádné viditelné ani neviditelné síly, která by ho mohla přemoci. Vše je na pochodu, svatí s nebeskými korouhvemi a standartami se modlí s úpěnlivostí jim vlastní, vysílají pomoc oddílům Církve bojující. Duše v očistci lkají za nás mohutně v ohni očistcovém a my, zde na zemi, ve valle lacrimarum- v slzavém údolí, my bojujeme v obleženém městě a bráníme skálu Petrovu proti nejhorším nepřátelům neviditelným a jejich lidským napomahačům. I když klesáme pod tíhou lidské slabosti, přece se za pomoci svátostí a modlitby znovu pozdvihujeme a bereme do rukou dvojsečný meč Písma a štít celé katolické Tradice a vycházíme znovu ze skály Církve Boží, abychom bojovali za našeho Spasitele a získávali pro Něho duše. Zbývající kohorty Božího lidu směřují na tu či onu nepřátelskou pevnost a vede se boj na duchovní úrovni, který je daleko strašnější než nejkrvavější válečná bitva. Kristus objímá svou Církev, svého Náměstka a Svatá Panna se přimlouvá za Církev Boží, aby vytrvala. Kristus nám říká, že na konci časů málokdo vytrvá ve správné víře, ale ten kdo vydrží až dokonce válečné vřavy, bude spasen. Co může být nádhernějšího než pohled na majestátní katolickou Církev s jejím leskem, triumfalismem, vítěznou tváří, která ukazuje každému, že není protivníka, který by ji zničil. Není možné ji zničit sebetěžším hříchem, sebetěžší urážkou. Na Boží stavbu na této planetě, na stavbu Nejsvětější Trojice v celém vesmíru, se andělé dívají s úžasem, protože je vystavěna na nepotopitelné skále Petrově, na mocné skále, před kterou se chvěje ponížený a v pýše ustrnulý Satan s démony. Oslavují ji zástupy svatých a andělské kůry. Kolem vidíme temnotu hříchu, zlobu démonů. Když je město na skále, tj. Církev, napadáno nepřáteli ze všech stran, přece je vítězství na Boží straně. Nechvějme se, nebojme se, ale věřme Evangeliu, kde je napsáno, že pouze Církev vystavěná na Petrovi je ta pravá. Je to pro nás tak povzbudivé, že čerpáme mnoho sil z této zvěsti, ze svátostí a z katolického triumfu Římské Církve s papežem v čele, že si musíme býti jisti, že zvítězíme. I kdyby celé evangelium obsahovalo pouze tuto větu zaslíbení, potom je to věta, která nás musí naplňovat radostí. Cele a totálně nasazeni pro Krista a Jeho římskou Církev, Jeho latinskou mši, pro starobylé východní rity, za svatou Unii, za katolickou nauku, za svatý růženec, za svatou Tradici bojujme a již se nechvějme, protože máme velkou naději. Kristus a svatá Panna již zvítězili. Nestojí totiž na straně, která prohrává. Nemůžeme nikdy prohrát, protože Bůh a Jeho svatá Matka již porazili nepřátele své. Klenba basiliky je prodchnuta jasem Božího světla a Božské Srdce Ježíšovo tepe jasně a klidně. Nechvěje se. Není proč. Kristus zahanbil všechny nepřátele svým křížem, dal jim nemilosrdně najevo, že kříž je to, co je rozdrtí a jehož tíhu nemohou snést. Ano, nepřátelé Církve nenávidí kříž, je jim nesnesitelným znamením podobně jako démonům, protože prohráli spolu se Satanem, který byl vládcem tohoto světa. Prohráli, i když se na oko zdá, že dnes opět vyhrávají uvnitř Církve. V pravdě apokalyptický a eschatologický boj nastává a naší svatou povinností je bránit římskou Církev, jedinou pravou Církev Boží na této planetě a ve vesmíru, proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli, který chce rozdupat dědictví Kristovo a svaté Panny. Panno Maria, která jsi svou nohou rozdrtila hada - Satana a všechny hereze, dej nám zvítězit a pozdvihnout slavnou gloriolu římského katolicismu a papežství, které hájí ortodoxní nauku svěřenou Bohem. Jak kdysi napsal P. Mäder: „ V rozhodném světovém boji, který, jak se zdá, na Církev čeká, bude záviset náš katolický lid – jak je vidět např. v Rusku, Mexiku a Španělsku - v poslední řadě na mši svaté. Mohou nám naše chrámy a kláštery pobořit, mohou nám zničit náš tisk a naše spolky, mohou nás zatlačit zpátky do katakomb, ale my nezhyneme, pokud budeme mít mši svatou a pokud bude prolévána na našich oltářích drahocenná krev. Pokud budeme mít mši svatou, budeme mít mučedníky a pokud máme mučedníky, budeme mít budoucnost. Proto budiž našim heslem: Ať žije mše svatá!“ (P. R. Mäder, Zpět ke mši svaté, Praha, 1938, str. 84) Tuž se, milý katolíku, tuž, naostři svůj dvojsečný meč Písma, připrav štít katolické Tradice, vezmi svatý růženec a braň svého svatého Krále a svou nejmilejší nebeskou Paní. Sláva Kristu, Svaté Panně a jejím srdcím, sláva všem svatým, sláva papežství, sláva pravé katolické římské mši, navždy buď sláva až do skonání všech věků. VIVAT CHRISTUS ET SANCTA MARIA! VIVA CRISTO REY!