Grano Salis - Posvěcení předchází před požehnáním

Karels poslal:

Název tady této úvahy, jsem bratři a sestry, zvolil zcela záměrně. Co pro nás znamená, když se modlíme, aby nás Pán Bůh ještě více posvětil. A také když se modlíme, aby nás Pán Bůh požehnal a obdařil hojností. A co znamená, když to slovo svatý, chápeme jako oddělený. Co to může říct do našeho konkrétního života? A jaký to má v smysl a dopad? Na tyto a podobné otázky se pokusím zodpovědět v této úvaze.

Když mluvíme o svatosti a o oddělení, musíme se vrátit v Bibli do knihy Genesis. Konkrétně ke stvoření světa. V tomto stvoření se dá vysledovat určitý ráz, nebo charakter, který hned nemusí být na první pohled patrný. První tři dny stvoření tvoří páry s následujícími třemi dny stvoření. A také první tři dny jsou něčím charakteristické, oproti následujícím třem dnům. První tři dny jsou charakteristické zvláště pak činem oddělení a jednotným číslem v činech stvoření. Naproti tomu následující tři dny jsou charakteristické množstvím a množným číslem v činech stvoření. Jak jsem se už dříve zmínil, tak první tři dny jsou zvláštní svým stvořitelským činem oddělení. Pán Bůh v prvním dni odděluje světlo od tmy, aby ve čtvrtý den mohl stvořit slunce a měsíc. Pán Bůh také odděluje v den druhý vody pod klenbou od vod nad klenbou, klenbu pojmenuje nebe a v den pátý může tak stvořit ptáky, kteří mohou létat na této obloze. Třetí den Pán Bůh shromáždí vody na jedno místo, a takovým způsobem oddělí moře od souše. Aby v den šestý mohl stvořit různé živočichy, kteří se pohybují po této souši. A také stvoří člověka. Mohli bychom takto pokračovat i dále. Myšlenka, kterou sleduji je tato: Životu, množství a požehnání předchází zcela jistě stvořitelský čin oddělení. Tato myšlenka bude ústřední myšlenkou celé této úvahy.

Pokud budeme pozorně číst Gen 2:4 – 25 je to podrobná zpráva o stvoření člověka. To, čeho si možná člověk nevšimne na první pohled je, že celá tato pasáž je charakteristická zvláště činem oddělení, nebo rozdělení. Pán Bůh stvořil člověka, Adama. A „oddělením“ z něj, stvořil jeho ženu (Gen 2:21–23). A dále, muž má opustit svou rodinu tj. oddělit se od ní, aby vznikla nová rodina, nový život. Odděluje se, tentokrát od svých rodičů, aby mohl založit svoji vlastní rodinu (Gen 2:24). A opět, z Edenu vychází řeka, která se rozděluje do čtyř toků (Gen 2:10). Celá tato pasáž Božího slova je charakteristická svým zaměřením se na stvořitelský čin oddělení (Gen 2:4 – 25). Příběh o stvoření člověka z hlediska této zvláštní perspektivy, se potom stává základem pro požehnání, hojnosti a života ve zprávě o stvoření člověka podle první kapitoly: Gen 1: 26–28 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

Jsem toho názoru, že ty jednotlivé činy oddělení ve zprávě o stvoření člověka podle druhé kapitoly v knize Genesis jsou jakýmsi předchůdcem života a množství, a také požehnání člověka v první kapitole knihy Genesis. Jednoduše řečeno, bez těch jednotlivých stvořitelských činů oddělení zaznamenaných v Gen 2:4–25, by nemohlo vůbec přijít Boží požehnání v Gen 1: 26–28. Avšak tento princip není patrný jenom ve zprávě o stvoření světa. Toto uvažování můžeme najít také v události při vyjití Božího lidu z Egypta. Boží lid vychází z Egypta a Pán Bůh rozděluje Rudé moře, aby Izrael mohl vejít do skutečného života a nadobro se vymanit od pronásledovatelů. Do té doby byl Izrael stále ještě pronásledovaný Egyptským Faraónem a jeho vojskem. Podobně Pán Bůh rozděluje řeku Jordán, aby mohl konečně po 40 letech vstoupit Izrael do zaslíbené země. Do zaslíbené země, která je spojená s plností života a mnohým požehnáním. Znova si můžeme všimnout toho, že před požehnáním nejprve Pán Bůh odděluje, respektive v tomto případě rozděluje vody.

Vzhledem k tomu, že se toto Boží slovo oddělení vyskytuje ve zprávě o stvoření světa. I nadále je to Boží slovo pro Boží stvořitelský čin. Například čin oddělení jedněch národů od druhých v Mt. 25:32 „a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů“ je stvořitelský čin, i když v této souvislosti je spojený se soudem. A kdo jiný může být lepším soudcem, než ten který vše stvořil? V případě Božího soudu je to oddělení nutné před vstupem Božího lidu do plnosti života a požehnání. Čin oddělení je tady kvůli tomu, aby se ukázala Boží spravedlnost a Jeho věrnost, a také aby spravedliví, tj. Boží vyvolení mohli vstoupit do věčného života (Mt 25:46). Bez tohoto stvořitelského činu oddělení, by to nemohlo být možné. A co například roztržení chrámové opony? Zase ta stejná myšlenka. Myšlenka o tom, že před požehnáním je čin oddělení, rozdělení. V tomto případě je to roztržení chrámové opony. (Mt 27:51)

Jako poslední argument, může posloužit příklad samotného Izraele. Izrael je oddělen od ostatních národů. Pán Bůh dává Izraeli zákony, nařízení a předpisy, které má dodržovat. Tyto zákony zcela jednoznačně vydělují Izrael od ostatních národů země (jsou to nejen zákony, ale je to také smlouva uzavřená mezi Bohem a Izraelem). Izrael je oddělený od způsobu pohanského myšlení ostatních národů. Ale to platilo jenom v tom případě, když tyto zákony Izrael dodržoval. Potom jej Pán Bůh bohatě žehnal, dával tomuto lidu dobré věci. Ale v okamžiku, když začal jednat po způsobu okolních národů, začalo se mu naopak dařit zle. A znovu je tady naznačená linie, kterou jsem nalezl v Bibli. Před požehnáním a opravdovým životem předchází čin oddělení.

Ale proč o tom všem píšu? Často je slyšet v našich sborech Pane Bože požehnej nás, Pane Bože dej nám plnost života, tvé radosti, atd…

Ale pokud opravdu o tohle všechno stojíme, já věřím, že ano. Potom se můžeme nechat inspirovat tím, co jsem objevil v Bibli. Pán Bůh nás zastavil na naší cestě do záhuby a tím, že jsme učinili pokání a přijali Pána Ježíše do našeho života, tak Bůh oddělil náš starý život od toho nového života. Naše požehnání, plnost života, radost, ty pravé hodnoty, jsou jaksi přirozeným důsledkem nasměrování v našem životě. Dám vám jeden příklad, do té doby než jsme se obrátili k Pánu Bohu, než jsme učinili pokání, tak jsme šli jakoby pryč od slunce, od slunce, které je zdrojem tepla a světla. Slunce bylo za našimi zády a začalo se víc a víc stmívat, zatímco jsme šli, až jsme se ocitli téměř v úplné tmě. V okamžiku, kdy jsme se obrátili čelem ke slunci, ke zdroji světla, tak se na naší cestě, kterou se ubíráme, začalo rozednívat a bylo tam stále větší světlo. A tak je to i s námi a s Naším Bohem. Tento příklad, toto podobenství, dávám do souvislosti s požehnáním. Naše požehnání je přirozený důsledek změny chůze, změny orientace v našem životě. Pán Bůh samotný, svými podivuhodnými činy, způsobil rozdělení, oddělení. Oddělení, které nám vytvořilo prostor, kde jsme se svobodně rozhodli následovat Pána Boha. A tak vstoupili do nové kvality života, vstoupili do toho opravdového života s Naším Pánem Ježíšem. To samotné oddělení, to jsou svaté hodnoty a svaté Boží činy, zaznamenané v Bibli, které nám umožnili vstoupit na dráhu věčného života. V Bibli, jeho slově, je kupříkladu řečeno: „tohle je ta cesta, vydej se po ní …“ , naproti jinému varování, „po této cestě nejdi, tohle nedělej, jinak zahyneš navěky…“ /parafráze/

Na závěr, a věřím, že to není jenom moje přání, ale i Boží touha. Pokud tedy chceme vejít do plnosti Boží, do plnosti Kristovy, vytrvejme v našem vydání se Pánu Bohu a zůstaňme oddělení od životního stylu tohoto světa.

Karels

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace