Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Nedávno jsem se dozvěděl o budoucím rozvodu své sestřenice s jejím manželem. Ano, dozvěděl. Moc jsme se nestýkali a teď je mi to líto. Vzala si kluka svého srdce, pěkného pohledného mladíka. Vypadal mile a i jeho chování bylo jaksi něžné. Svatbu měli v katolickém kostele a on je snad, dle prohlášení příbuzných, silně věřící katolík. Narodily se jim dvě děti, to druhé relativně nedávno. Často se stěhovali z bytu do bytu.

Její muž, jak si ještě vzpomínám, si přibíral i druhou práci. Dá se říci, že miluje děti. Tulil se k nim více než bych byl zvyklý já. Jenže… zcela náhodně se má příbuzná dověděla o něčem, co jí zcela zničilo život. Teď, již ne nejmladší zůstane se dvěma dětmi. Je homosexuál. Své sexuální vztahy s muži předlouho utajoval. Již před manželstvím chodil s dívkou, která se o jeho sexuální náklonnosti k mužům dověděla. Poslední změna bydlení nebyla šťastná. V onom domě se ubytovala i ona dívka. Jenže od ní se to má sestřenice nedověděla. Jen si přečetla z jeho mobilu SMS. Již nic netajil. Přiznal se k mnoha sexuálním stykům s muži během manželství. Hledal je přes internet a našel. Hledal ty intelektuálnější. Jsou také ženatí. Dovedu pochopit, že „jinak orientovaný“, je oddělen od touhy mít děti. Děti miluje. Změkčilé chování k dětem bylo nápadné, ale nic nenamítám. Nyní však za sebou zanechal zničenou ženu. Zklamanou životem. To po čem toužila, nemá. Snad ani nikdy neměla. Chtěla muže, který by ji miloval na celý život. Byla zneužita. On získal, co chtěl – děti. A ty možná ztratí. On by chtěl nechat vše při starém. Být ženat, sexuálně s ženou být jen jednou do roka, a sdílet lože se svými muži. Měl na to právo? Jestliže chtěl své děti, měl se vzdát své orientace. Nechtěl-li se vzdát poměru s muži, měl vzít břemeno bezdětného. Chtěl však oboje. Zachoval se podle. Neměl právo do svých plánů zatahovat tu, která by na to nikdy nepřistoupila. Z pohledu bible není homosexualita podporovaným jevem. Rozumím, že to nemají gayové lehké. Z pohledu Bible, pokud nebudou nadpřirozeně uzdraveni Bohem, jsou víceméně odsouzeni k břemenu samoty. Každý člověk chce být milován. I oni. Bůh však stvořil ženu pro muže. Stvoření se však pokazilo. Uhnulo ze své cesty. Pokažené stvoření lze dnes vidět více než kdykoli předtím. Rodí se děti s deformovanými těly. Dvě osobnosti ve společném těle. Telata mají více končetin. Rodí se lidé oboupohlavní. Mají ženské tělo a pohlaví muže. Ano i takoví se rodí. Rodí se i ti, kdo mají oboje pohlaví. To vše způsobil pád člověka a prohlubuje se. Chybné dědičné vrozenosti jsou. Může k nim patřit i homosexualita. Bůh však takto své stvoření neučinil. Nelze z toho vinit Boha. Člověk nese odplatu za svou zvrácenost. Někteří z homosexuálů se dozajista takto nenarodili. A bůh homosexuály netvoří. Často se mluví o vrozené homosexuální orientaci. Je-li to tak, pak při vývoji plodu musela nastat chyba. A je-li tomu opravdu tak. Nemají to jedinci s homosexuálním chováním jednoduché. Narodili-li se tak, nejsou způsobilí pro manželství. Je to asi těžké břemeno. Kdo jej unese. Je to také kříž. Ježíš nám však ony kříže a břemena pomáhá nést. Neodsuzuji manžela své příbuzné pro jinou sexuální orientaci. Neodsuzuji ho ani pro touhu po rodinném životě a rodičovství. Bůh však učinil ženu pro muže a děti pro manželství muže a ženy. Některé ženy a někteří muži však bývají neplodní. Abraham i Sára nemohli mít děti. Dělali proto vše. Bůh jim však zaslíbil potomka, z něhož vzejde početný národ. Ale dlouho se nic nedělo. Byli už staří. Přišli však na myšlenku zástupného manželství. Avšak z Izmaele se vyvolený národ nestal. Abraham a Sára získali dítě, ale z vlastní vůle. To však Bůh nechce. A tak nakonec otěhotněla Sára. Stejný příklad si lze vzít i z Izáka a Rebeky. Získat dítě jen z vlastní vůle není tou Boží cestou. Adopce bývá řešení. Je sice z vlastní vůle a tedy ne to nejlepší, ale má být činěna především z lásky k onomu dítěti a ne z lásky k sobě. Dítě potřebuje matku a otce, tak to Bůh určil. Homosexuálové tudíž nemají východisko. Bible mluví o sexuálním styku mezi jedinci stejného pohlaví jako o ohavnosti v Božích očích. Je tomu tak. Mají být odsouzeni k samotě? Jistě že ne. Ježíš by se od nich neodvrátil. Miluje všechny lidi. Jako člověk zůstal panicem. Bez náchylnosti k mužům i k ženám. Nebyl homosexuál. Byl dokonalý. A nikdy nezhřešil. Byl přítelem nevěstek a odpouštěl jim. Avšak také řekl, aby přestaly hřešit. Neschvaluji homosexuální jednání a ani neodsuzuji tyto lidi. Je neštěstí mít nálepku ohavnosti. Ta nálepka je však přilepena jen tehdy, je-li hřích dokonán, je-li projeven. Hřích nosíme v srdci každý. Všichni přece zhřešili a není nikdo spravedlivý, není ani jeden. Manžel mé příbuzné se však zachoval podle a není z řad homosexuálů jediný. Vždyť se stýkal se stejně ženatými muži. Je-li cizoložství pouze od slov cizí lože, pak zcizoložil tak, jak může zcizoložit i heterosexuál. Navíc se dopustil podvodu a lži. Zatoužil a tak i učinil, že svedl jiné ženaté muže. Dopustil se nejen homosexuálního styku, ale i bisexuálního. Je katolík. Může za to vše Bůh? Ne. Může za to společnost, křesťanství, církve? Nikoli! Ale může za to každý člověk. Je to kolektivní hřích a vina. Všichni jsme hříšní. Víme, co říká zákon, že je špatné, ale ten boj s hříchem ve svém těle prohráváme. Myslím, že i homosexuálové vědí, tam uvnitř srdce, že to k čemu tíhne jejich srdce není dobré. Proto chvála Ježíši, který nás může vysvobodit z tohoto těla hříchu! Mají těžké břímě lidské kolektivní viny. Jako by na ně byla uvalena. Nechci jim to ztěžovat. Potřebují pomoc nás křesťanských heterosexuálů. Nemyslím na sex. Myslím na vřelé přijetí, sdílení se s nimi v přátelství. Možná by i vřelé (ale pouze) obětí nikomu z nás neublížilo. My, lidé, ač všelijak moudře znající Bibli a zachovávající ji, nesmíme ty z nich, kteří se rozhodli své břímě nést a nepodlehnout mu, zanechat satanu. Nesmíme. Hřích někteří z nich (někteří, neboť část tak činí pro své ukájení a jiní nečiní rozdílu mezi ženou a mužem) nenesou zcela vlastní vinou, nýbrž tou kolektivní. V listu Římanům je psáno, že je Bůh nechal napospas jejich zvrácené mysli a též nečistým choutkám jejich srdcí. Koho však? Nás. Nás všechny. Heterosexuály i homosexuály. Existuje však pak i vina jednotlivce. Ta vina je v tom, že víme že za své hříšné jednání zasluhujeme smrt a přesto tak činíme. Někteří z nás hříšné jednání odsuzují, ale činí totéž. Jiní to jednání, které Bůh označil za hřích, již neoznačují hříchem a obhajují je. Tak i dále šíří hřích a jiným je schvalují. Tyto dvě jednání jistě dojdou své odplaty. Není lehké nést břemeno kolektivní viny a zároveň i přistoupit i na to, že je to i můj vlastní hřích. Kdo to pochopí? Hřích počíná již v srdci. Naše srdce se musí změnit. A to sami nedokážeme. Mohou nám pomoci přátelé, můžeme se snažit se s tím i sami vypořádat, ale bez Ježíše a bez Boha je to jen jakési pachtění. Dobrá zpráva je, že své hříchy nemusíme nést sami. Za své hříchy můžeme jednotlivě i kolektivně. Člověk sám pod břemenem upadne. Podléhá. Svědomí nás trýzní a srdce se neupokojí, ať si třebas říkáme, že to hřích není. Ježíš vzal na sebe hříchy celého světa a řekl, abychom přišli za ním všichni, kdo jsme obtíženi a dá nám odpočinout. Onoho břemene hříšného těla však zbaveni nejsme. Ve svém duchu můžeme u Ježíše odpočinout a díky Svatému Duchu též i hříšné sklony našeho těla umlčet. Těším se na to, až bude naše tělo zbaveno hříšnosti. Až budeme oblečeni do těla svatosti a neporušitelnosti. Do té doby, ať do své smrti či do příchodu Páně, budeme sténat ve svém těle hříšnosti. Svatost pak překoná hřích, anebo ten umře s tělem. V nebi již budeme jako andělé. Nebude již svateb a ani sexu. Nebude touha po sexu. I ta zanikne. Zbude však jistě láska. Láska však ne sexuální, tělesná. Jsme-li však dnes v tomto těle a tíhneme-li jím k hříchu, je to boj. Nevzdávejme to. Nikdo. Homosexualita není horším hříchem než lež. Za homosexuální orientaci se není nutno stydět, nelze ji však obhajovat. Všichni na ni neseme vinu. Všichni bez rozdílu. Nemůže však si myslet, že když za můj hřích můžou i všichni ostatní, že já jsem tedy bez viny. Jsem odpovědný své hříšné sklony umrtvovat. Co umře, již nežije. Před Bohem již nejsme odpovědní za stav svého hříšného srdce. Ježíš již přinesl oběť. Zůstáváme však odpovědni za své jednání. Jistě i padáme. Uvědomujeme-li si však svůj pád, čiňme pokání a nechtějme vědomě padnouti znovu. A odpouštějme si, co jsme si. Ale i odpuštění má svou výhradu. Lze odpustit i 70 x 7 za den tomu, kdo v opravdové lítosti přijde prosit o odpuštění. Takový je i náš Bůh. Kdo však o odpuštění nežádá, neb činí znovu bezostyšně zlé, tomu nelze odpustit. Ani Bůh tak nečiní. Kdyby tomu tak bylo, stačila by víra v Krista bez skutků. Hřešme, neboť kdo více hříchů učiní, tomu více odpuštěno bude. Proto všichni čiňme pokání za hříchy své a celého světa, neboť všichni za stav tohoto světa můžeme. A milujme hříšníka, ale ne jeho hřích. Vždyť i sami sebe miluje a své vlastní hříchy mnohdy dokonce přehlížíme. Čemu však člověk podlehne, tím i zotročen bývá. Kdo tedy miluje svůj hřích, je v otroctví hříchu. Neobhajujme své hříchy, ale mrtvěme je. Nakonec pak však každý z nás sám za sebe vydá počet Bohu. Petr Šíma