Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 5. ODKUD JE ZLO?     I.Moj: 8/21: „.. myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho..“ Na otázku odkud je zlo nalézáme odpovědi nejrozmanitější:  „Zlo je trest nebo zkouška od Pána Boha“, případně „koho Bůh miluje, toho trestá“, říkají zbožní. „Kdyby Bůh doopravdy existoval, pak by nikdy nemohl dovolit všechno to zlé“, oponují pochybovači. „Všechno zlé je k něčemu dobré“, nebo zbož­něji, „Pán Bůh obrací každé zlo v dobro“, relativizují někteří dobro i zlo. Často pak lidé obviňují z původcovství zla Satana nebo osud, jiní sociální poměry, a někteří třeba Židy, komunisty, Mohamedány, nebo jakési zlé lidi. Také však můžete zavřít oči a svěřit se Boží vůli s vědomím, že Pán Bůh nejlépe ví co, proč a jak dělá, a my o dobrém a zlém nemáme přemýšlet, ale pokorně se podřídit. „Pán Bůh mne vede za ruku...“ a „Co činí Bůh vše dobré jest...“ jsou dva příklady oblíbených písní v mé církvi.

V bibli nenajdeme hotovou odpověď. Bible není filosofickým slovníkem. Místo hotových odpovědí nám nabízí stylizovaná vyprávění o tom, jak jeden národ, vyme­zený svým náboženským myšlením, se v průběhu svých dějin prokousával lidskými i společenskými problémy. Jak se učil ptát, a jak se učil hledat odpovědi. Nesnadno, přetržitě, dobře i zle. Zato konkrétně. Proto také zcela běžně přicházejí na jednu a tu­též otázku v Bibli různé odpovědi, podle autora, místa, situace i času. A my se cítíme zmateni. Řešení není v tom, že si v bibli budeme z možných odpovědí vybírat právě ty co se nám hodí. Ani že si z rozmanitých biblických odpovědí vytvoříme jakýsi morální průměr. Řešení je v tom, že se z biblického hledání poučíme, že jím budeme strženi,- a sami do něho vstoupíme. Že tedy nepůjdeme životem jen tak, ale že se budeme ptát. Co je dobré a co zlé. A hledat svou odpověď. Pro sebe a pro svou konkrétní situaci. Na svou vlastní odpovědnost a riziko. Podrobeni,- a to je to k čemu nás Bible navádí a svádí,- podrobeni základním hlediskům Ježíšovského učení. To je to, k čemu slouží a má sloužit Bible. Takže to je to první, co chci zdůraznit: Že totiž bible nám nedává hotovou odpověď na otázku co je a odkud je zlo. Ale snaží se nás místo toho svým hledáním strhnout, abychom s touto otázkou šli životem, a správnou odpověď ustavičně hledali a řešili. V Bibli se ovšem o problematice dobrého a zlého hovoří doslovně na mnoha stech místech a to ještě v různých příbězích často značně složitých a neprůhledných. Za­čneme-li však pokusem hledat odpověď na otázku co a odkud je zlo a přidržíme se Kralického překladu, narazíme na překvapivou skutečnost: Kralická bible shodně s originály slovo „zlo“ vůbec nezná. Zná jen slova „zlý, zlá, zlé“ a to především jakožto adjektivum. Toto kralické „zlý, zlá, zlé“ má pak v originále především význam něčeho nepra­vého, poškozeného a nefunkčního, a to v mnoha různých konkrétních významech. Když si ty významy srovnáme (svedeni Karlem Čapkem) podle abecedy, dostaneme se ke slovům „ bezcenný, bezohledný, bláznivý, darebný, křivý, leklý, mrzutý... až po shnilý, škodlivý, špatný, závistivý, zetlelý, zkřivený, zlobný, zničený, zvrácený...“ a snad i dalším. Takto všelijak „zlé“ pak v Bibli mohou být například: „ cesta, čin, člověk, den, do­bytek, duchové, hřích, jazyk, jídlo... až po srdce, strom, svědomí, úlovek, útisk, vodu, vředy, zástup, zboží, žádost a ženu.“ Souhrnně se pak mluví velice často o „zlých věcech“, nebo o „tom což jest zlé před očima Hospodinovýma“. Je zajímavé, že jsem nenašel žádný příklad, aby Bible pokládala za zlou například bouři, vichr, země­třesní, potopu, požár.. nebo alespoň nemoc, válku a boj. Jakoby nábožensko- morální hodnocení těchto jevů bylo mimo lidskou kompetenci. Bible tedy zná slova „zlý- zlá- zlé“ především jako přídavná jména vztahující se k něčemu zcela konkrétnímu. Zlé ovoce, zlý strom. Ale vedle toho zná bible ještě samo­statně stojící podstatné jméno „zlé“, znamenající všechno konkrétní zlé dohromady, všechno to co je zlé před očima Hospodinovýma. Je to souhrn všech zlých věcí. Ale nyní pozor: Souhrn všech konkrétních zlých věcí je něco jiného než abstraktně chá­pané ZLO. Abstrakcí „ZLA“ jakožto něčeho stojícího jakoby samo o sobě povyšujeme je na mocnost stojící nad člověkem, na transcendentní faktor. Biblické „zlé“,- to jsou však jen konkrétní zlé věci, skutky a zlí lidé dohromady. Jsou a dějí se na konkrétních místech a v konkrétní čas. A mají zcela jednotlivě svou konkrétní podobu, svého pů­sobce a své oběti. Podle Bible neexistuje ZLO samo o sobě. Existují jen zlí lidé, zlé činy, a zlé věci. Což všechno dohromady tvoří kolektivní „ZLÉ“. Je omyl, škoda a vážná chyba, že ekumenický překlad bible se tomuto myšlení zpronevěřuje. A to tím, že ve svém překladu na rozdíl od Kralických termín ZLO v oné nepůvodní a nebiblické představě abstraktního jevu zavádí. Snad ve snaze vyjádřit problém moderněji a filosofičtěji, ale rozhodně ke škodě věci. A to je to druhé a snad nejdůležitější, co jsem z biblického pohledu zatím vyrozu­měl. Zlo v biblickém pojetí není žádná mocnost- mystérium - transcendence - metafy­zika. Zlo není nic co by nás mohlo, mělo nebo smělo přesahovat či dokonce ochromo­vat. Před zlem se nelze sklánět. Zlo je docela normální a obyčejné ubližování, švindlování a šlendrián. A je vždy konkrétní. Zlý je vždy někdo nebo něco. Zlo se vždy k něčemu nebo na něco vztahuje. A vždy má svého konkrétního nositele a své oběti. Rovněž „dobro“ jakožto abstraktní kategorii Kraličtí shodně s originálem neznají, a znají „dobré“ jakožto adjektivum, tedy jakožto „dobré věci“ respektive jakožto ko­lektivum,- tedy „všechny dobré věci dohromady“. Specifickými „dobrými věcmi“jsou pak například: „Boží dílo, Boží spasení, dny, fíky, Hospodin,... stvoření, svědectví, svědomí, úlovek, vědění, víno, vůle, vyznání, zákon, země, znamení“, opět vedle širo­kého „což dobrého jest“ respektive „což dobrého před očima Hospodinovýma“.. A já to opět uvádím jen proto, abych ukázal a zdůraznil, jak široce a konkrétně bible myslí. Ta biblická představa, že zlo stejně jako dobro nejsou něčím metafyzickým co by existovalo samo o sobě, ale že jsou každodenní lidskou praxí odehrávající se průběžně na zemi mezi konkrétními živými lidmi,- ta biblická představa zdá se také zcela jedno­značně ukazovat, že působcem dobrého i zlého je člověk. Člověk rozhoduje o tom, zda jeho život bude dobrý nebo zlý, protože ten život se skládá z předlouhé řady kroků. A kterýkoliv a každý ten krok nemůže nebýt buď dobrý nebo zlý. Smím-li po­užít biblický obraz,- pak zdrojem zlého stejně jako zdrojem dobrého je lidské srdce. Jenže: „Myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho... “, tak to čteme ve verši, který stojí v záhlaví našeho uvažování, a jsou to slova uvedená jako od samého Hos­podina. Do biblického pozemského realismu zaznívá slovo dějinného pesimismu. Lidé jsou takoví, že tíhnou ke zlému. Cokoliv mají tendenci pokazit a snadněji ubližují než pomáhají. A je téměř neuvěřitelné, že ten povzdech zaznívá podle Bible z úst samého Hospodina. Hospodin nechtěl mít člověka zlého, nestvořil mu zlé srdce. Hospodin je překvapen. Přesto slibuje „už nikdy nevyhubím všechno živé.. i když srdce lidské zlé je od mladosti jeho...“ Je to Hospodin, který se diví, a je to Hospodin, který je zklamán.  A bibličtí autoři jen nesnadno komponují příběh o hadu v ráji a o původním hří­chu, který se dále dědí, aby se s tímto problémem vypořádali. Bible ví, že o dobrém a zlém rozhoduje člověk ve svém srdci. Ale Bible neví, proč je lidské srdce zlé od mla­dosti jeho. A je zajímavé, že se s tímto problémem doposud nevypořádala ani moderní věda. Doopravdy existuje v člověku apriorní sklon ke zlému? A pakliže ano, je tento sklon ke zlému geneticky předurčen, nebo se zlému učíme pod srdcem své matky, nebo až ve společnosti? Nebo se naopak až ve společnosti učíme dobrému ? Nikdy jsem o tom zatím neslyšel a přece je ta otázka jednou z nejdůležitějších. Zbývá otázka, jak svět zlého ušetřit a zbavit. A opět dostaneme širokou stupnici představ. Od myšlenky, že zlu je možno se postavit pouze zbožností, modlitbou a po­káním až po názor,- a to názor dnes velice současný,- že zlo je možno a nutno vyvrátit z kořene ohněm a mečem. Když kdesi uprostřed stojí představa, že proti skutečnému a velkému zlu se lze postavit především systémovými změnami ve společnosti. *** Ježíš, tak se domnívám, přijal za své biblické myšlení o tom, že dobré i zlé se děje zde na zemi v konkrétních životních situacích konkrétních lidí. A jeho působení a jeho výzva se proto obracely a dodnes obrací na tyto konkrétní lidi. A to ani ne na vládce světa, na filosofy, kněžstvo a mudrce, ne na vojáky, politiky a mocnáře. Ale na obyčejné lidi. Na ty, kteří jsou blahoslaveni jako „tiší v zemi“, jako „tiší kteří obdrží zemi v dědictví“. Pokud bychom chtěli zařadit oč Ježíši šlo, snad bychom mohli říci, že mu šlo o nenásilnou náboženskou revoluci zdola. Tím ovšem narazil na zkamenělou tradici. Původní tak zvaný Mojžíšův zákon,- to je dávný soubor nábožensko- právních ustanovení zachycený ve starozákonních spi­sech a později doplňovaný a rozšiřovaný v knihách židovských mudrců,- tedy ten pů­vodní tak zvaný Mojžíšův zákon měl vychovat židovskou společnost v Boží lid cestou zákona, trestů a náboženských opatření. Bez znatelného úspěchu. Po více než tisíci le­tech bylo Židovstvo ve společenském i politickém rozkladu a tak zvaný Boží zákon se proměnil ve svou vlastní karikaturu, kde lpění na liteře a vnějších formalitách udu­sily vlastního ducha. Ježíš neruší stará ustanovení. Ale obrací se s novou výzvou a zaslíbeními na kon­krétní obyčejné lidi jakožto tvůrce a nositele dobrého i zlého, aby je strhl k vnitřní by­tostné proměně. Ježíš věří v sílu slova, přesvědčení, víry, lásky, služby, oběti a na­děje. A sám končí krutou, nespravedlivou a potupnou smrtí opuštěn skoro od všech. Smrtí však, která je doprovázena iracionální vizí, že neznamená konec jeho cesty, ale teprve skutečný její začátek. To se stalo před skoro dvěma tisíci lety. Opět bez znatelného společenského úspě­chu. Těžko hájit představu, že naše civilizace je křesťanská. A že náš svět je lepší než by jinak byl. Ale ten Ježíšovský apel na obyčejné lidi, na jejichž úrovni a jejichž pro­střednictvím se i dnes realizuje dobré i zlé, ten apel stále trvá a obrací se i na nás. *** Já vím, že ty otázky o kterých jsem dnes mluvil jsou daleko složitější. I biblický názor na ně je složitější. Ale i v této složitosti snad platí to, co jsem se pokusil z Bible vystihnout a Vám naznačit: Že totiž dobro a zlo nejsou metafysickými abstrakcemi ani transcendentními jevy. Ale že jsou konkrétní praxí odehrávající se v konkrétních lidských osudech a vztazích. Zlo nás nesmí fascinovat. Nesmíme se před ním třást protože nikdy nebylo a nebude ničím jiným než šlendriánem, podvodem a ubližováním. Ale ani dobro není nebeskou záležitostí. I ono je pozemskou praxí. A tedy konkrétními projevy porozumění, ochoty a přátelství mezi konkrétními lidmi. To neznamená, že odporovat zlému a pomáhat dobrému by nevyžadovalo odvahu a statečnost. Naopak. Je k tomu třeba mnoha odvahy a statečnosti, sebezapření a odří­kání a také hledání a přemýšlení, a proto také hodně studia a dívání se a zkoušení. Včetně ochoty podívat se na své vlastní srdce. Zjistíme-li přitom, že je máme zlé, a to třeba i zlé od mladosti jeho, protože neumíme milovat jiné jako sebe samé a protože neumíme činit druhým to co bychom chtěli aby jiní činili nám, pak máme nejvyšší čas, abychom se obrátili. Pokud nám k tomuto prohlédnutí, procitnutí a obrácení pomůže Ježišovské myšlení a učení... nebo i jeho příklad... nebo i jeho smrt... pak je to jen dobré. (04/11/01)   Obsah: 1. JE BIBLE SVATÁ?
2. O PŘEDSTAVĚ BOHA
3. O KRÁLOVSTVÍ BOŽÍM
4. O VÍŘE
5. ODKUD JE ZLO?
6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?
7. PAŠIJE PODLE EVANGELIÍ
8. O DUCHU A DUŠI PODLE BIBLE
9. JEŽÍŠ A KŘESŤANSTVÍ
    ------------------------------------------------------------------------------------------------------ Malý křesťanský heretikon - sbírka několika vybraných výkladů Bible, přednesených mezi přáteli v průběhu posledních let. Vydal vlastním nákladem  v roce 2005 Ilja Herold, Čajkovského 10, 130 00 Praha 3,  e-mail i.herold@quick.cz >.