poslal seal Kázání o světě, který je chlévem
I ve dnech, kdy se většina z nás těšila z právě rozdaných dárků a prožívala pohodu u bohatě prostřeného svátečního stolu, bychom napočítali v naší České republice bohužel mnoho tisíc lidí, kteří nemají v životě to štěstí žít ve svém příbytku či jsou v jiné tíživé situaci.
Na tyto lidi, o které se stát již dávno nestará, myslí alespoň různé charitativní organizace a církve, které se snaží částečně zmírňovat trudný život těch, kdož jsou vlastní i nevlastní vinou na okraji společnosti. Luterská evangelická církev augsburgského vyznání v ČR, jejíž pražští věřící se scházejí na pravidelné bohoslužby v kostele Husova sboru Církve československé husitské v Praze 10, již tradičně uspořádala na Hod boží právě pro bezdomovce a lidi jinak životem zkoušené vánoční bohoslužbu spojenou s bohatým, vpravdě štědrovečerním pohoštěním. Pod vánočním stromečkem připravené praktické dárky - teplé ponožky, čepice, šály a rukavice - dávaly tušit, že štědrost zdejších hostitelů je veliká. Díky obětavosti mladé vikářky Eduardy Heczkové a jejích bližních, z ulice příchozí muži i ženy bez domova prožili několik hodin v příjemném prostředí evangelického kostela. Nejprve tradiční bohoslužba typická pro Hod boží, čtení z Lukášova evangelia i požehnání každému, kdo o ně projevil zájem. Kostelíkem se linula vznešená varhanní hudba doprovázená kytarou, církevní zpěvy, znalé jen věřícím, střídaly tradiční české i zahraniční koledy. I já jsem si ráda zplna plic zanotovala Nesem vám noviny či Tichou noc. Dobrovolní pomocníci, mezi něž jsem se spontánně zařadila, několik hodin připravovali stovky obložených chlebíčků a chystali na talířky kilogramy vánočního a slaného pečiva. To vše zcela samozřejmě, neokázale, bez televizních kamer a nároku na refundaci svých vlastních peněžních prostředků, které sami dali ze svých často velmi, velmi skromných příjmů. Toto mi ihned vytanulo na mysli, když jsem v sobotu večer zhlédla v televizním zpravodajství, jak byli na pražském arcibiskupství ten samý den přebohatě pohoštěni stejně sociálně postižení lidé. Jen ty talíře byly plnější, maso bylo tučnější, prostředí noblesnější a číšníci obsluhující bezdomovce se před kamerami činili opravdu ukázkově. Nebylo by křesťansky humánnější poskytnout těmto lidem systémově lepší život a po celý rok, než jedenkráte je v palácovém prostředí arcibiskupství pohostit jako krále?
Evangelická vikářka E. Heczková ve svém kázání vyšla z Lukášova evangelia, 2. kapitoly, 7. verše, v němž se - pro ateisty připomenu - praví o okolnostech zrození Ježíše Krista: Maria položila Ježíška do jeslí, protože se pro něho nenašlo místo pod střechou . Tento biblický verš se stal myšlenkovou osou jejího zamyšlení o chudých lidech - bez střechy a bez domova, pro něž společnost také nenachází místo pod střechou . S mimořádnou aktualizací a se znalostí současného stavu české společnosti, kdy na jedné straně jsou - dle statistických údajů - k dispozici volné prázdné byty a na druhé straně vykazujeme tisíce lidí bez příbytku - poukázala na asociálnost režimu. Již jsme zde měli takové zřízení, kdy lidé nespali na ulici, ale nyní se, bohužel, vracíme opět 2000 let nazpět, překvapila vikářka přítomné věřící i nevěřící přímostí svých slov a apelovala, aby rozhodně každý, kdo může volit, chodil k volbám, aby dal hlas těm, kdož myslí na chudé . Aktuálnost obsažená v kázání a jednoduchost a civilnost vyjadřování, které porozumí opravdu každý, mě velice překvapily. Jsou u nás svatostánky, kde člověk slyší opravdové lidské (či boží?) slovo bez přetvářky! Ztotožnění současného světa, vesměs ovládaného kapitálem, a chléva, do něhož byl zrozen Ježíš Kristus, bylo překvapivým vyvrcholením kázání mladé vikářky, která řekla: Tento svět je chlév, zaneřáděný vykořisťováním, tunelováním, bídou, dolarem a jadernými a chemickými zbraněmi. Každý, kdož můžete, pozvěte Pána do svého 'chléva' - ve své mysli - i do 'chléva' ve světě, aby bylo lépe.
Po společné modlitbě, završené sborovým zpěvem koledy Nám narodil se Kristus Pán, se rozvinula zábava, při níž se hrály a zpívaly i populární písně a snědly se úplně všechny dobroty. Ačkoli akce začínala o půl páté, ještě dlouho do večera někteří lidé seděli, poslouchali, zpívali, diskutovali. Možná i o tom, aby příští rok byl zejména pro ně příznivější, aby i tato dítka boží nalezla své místo na slunci .
Monika HOŘENÍ
