Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Osoby: JEŽÍŠ KRISTUS ŠIMON CYRENENSKÝ VOJÁCI VELITEL VOJÁKU Kratinká hra. Hříčka. Odehrává se za horkého odpoledne, před cestou na vrch popravný.Napsala: Rivka *************************************************************************** Vězení. Vlevo stojí JEŽÍŠ, okolo něj VOJÁCI. Vpravo je o stěnu opřen kříž.   1. VOJÁK: Hej! Počkejte! Ještě mu něco schází!   2. VOJÁK: Za chvíli už mu nic chybět nebude.   1. VOJÁK: Jakej by byl král bez odznaků svý moci?   2. VOJÁK: Svatá pravda! (směje se)   1. VOJÁK: (přináší trnovou korunu a třtinu, trnovou korunu narazí Kristovi na hlavu) Tak nám to sluší. Tak jsme pěknej král. Ještě žezlo, mladej, a bude to tip top. (vkládá Kristovi do pravé ruky třtinu)   2. VOJÁK: Jakej pán, takovej krám. Honosným šatem tě zahalíme, můj vládče. Bez něj přec nemůžeš předstoupit před svůj lid. (k 3. VOJÁKOVI) Bráško! Přines mu něco a koukej, ať je to dostatečně dobrý pro jeho majestát.   3. VOJÁK: (odchází, vrací se s červeným hadrem, značně děravým a ušpiněným, možná stará pokrývka - a neškodily by kusy slámy; podává ho 2. VOJÁKOVI) Tady.   1. VOJÁK: (dává Kristovi hadr na ramena) Ach! Pohlédněte na něj a dejte pozor, ať vaše oči neoslepnou z té vznešenosti. Království? Není to pro něj trochu málo? Vždyť on je stejně krásný jako císař! A protože je císař bohem, je krásný jako bůh sám! (odplivne si)   2. VOJÁK: Tak, spasiteli, popadni kříž a jdem.   JEŽÍŠ, do této chvíle prakticky nehybný, chce jít ke kříži   1. VOJÁK: Bez žezla? Jak by ho držel? Co ty na to, králi - tak lehce se necháš připravit vo svý království?   JEŽÍŠ: (poprvé se na něj podívá) Co nazýváš mým královstvím -   2. VOJÁK: Nezdržuj. Ty tvoje řeči snad platily na Magdalénu, nás platí stát. Čas se krátí a já mám hlad.   1. VOJÁK: Bez žezla jít nemůže.   4. VOJÁK: Povinnost je povinnost... Žádná zábava.   1. VOJÁK: A to je právě tvůj věčnej omyl. Hele, mě to taky nebaví. Na Golgotu daleko a venku je vedro. Jít musíme, tak proč si to nezpříjemnit. Já říkám - když krále, tak s žezlem. Bez těchhle (má potíže s vyslovením) distinkcí to prostě není vono.   2. VOJÁK: A žízeň. A za nikoho kříž netahám.   1. VOJÁK: Taky tě nikdo nenutí. Podívej - kdo má peníze, má moc. Kdo má moc, má co?   2. VOJÁK: Jenže ty nemáš peníze.   1. VOJÁK: Ale mám moc vod císaře propůjčenou, troubo. Takže jdem sehnat někoho, kdo za něj ten kříž vodnese, ať může králíček se vší parádou. Odcházejí, zůstává pouze JEŽÍŠ. Setřese s ramen červený hadr, sejme trnový věnec, ale neodloží ho. Dává ho stranou spolu se třtinou až těsně před návratem vojáků.   VOJÁCI se vracejí, před sebou vedou ŠIMONA. Šimon je muž asi padesátiletý, oblečený jako rolník, může mít také nějaké nářadí - motyku nebo podobně.   1. VOJÁK: Vedeme ti nosiče. Máš radost, spasiteli?   ŠIMON: Ale pánové -   2. VOJÁK: No?   ŠIMON: Pánové, já tedy... doopravdy nechápu -   1. VOJÁK: Co nechápeš? Tady je odsouzenec, tady je kříž. My jsme vojáci a přivedli jsme tě.   ŠIMON: Pánové vojáci, já ale nechápu proč? Proč jste mě přivedli?   1. VOJÁK: Něco se ti nelíbí?   ŠIMON nadechuje se, ale pauza je příliš krátká, aby mohl promluvit   1. VOJÁK: To je dobře, protože kdyby se ti nelíbilo, moh bys tam skončit taky. Nebo třeba místo něj. Vono je to totiž skoro jedno.   ŠIMON: Já protestuju! Budu si stěžovat!   1. VOJÁK: To můžeš, to můžeš. Třeba u vrchního rabína. (směje se)   ŠIMON: Nemáte právo...!   1. VOJÁK: Mně se zdá, že tady jsou lidi nějaký pomalejší v uvažování. Kdo jsme my? Vojáci. Čí vojáci? Císařovi. Co může císař? Všechno. Takže můžeme všechno.   4. VOJÁK: Já bych -   2. VOJÁK: Co?   4. VOJÁK: Přece jen bychom se snad měli zeptat velitele... Co když -   1. VOJÁK: Á, pan statečnej promluvil. Myslíš snad, že nás za to taky ukřižujou?   4. VOJÁK: To ne...   3. VOJÁK: Ale potrestat by nás mohli.   2. VOJÁK: Nerad bych přišel o žold. I tak je málo za co pít.   1. VOJÁK: Dobře, půjdem se zeptat. Vsadil bych kalhoty, že nám velitel tuhle kratochvilku dovolí!   Vojáci odcházejí, zůstává pouze JEŽÍŠ a ŠIMON   ŠIMON: (spíš sám k sobě) Tohle se přece musí nějak vysvětlit. (zakřičí) Haló! Chci mluvit s velitelem! Tak slyší mě někdo?   JEŽÍŠ: Obávám se, že zdi jsou tu velmi silné. Ostatně, i kdyby nebyly...   ŠIMON: Haló! To přece nejde! Aby mě jen tak chytili a odvedli sem. Nic jsem neudělal! Slyšíte mě?   JEŽÍŠ: ... jsou lidé, kteří mají uši... a neslyší.   ŠIMON: (vlastně až teď ho zaregistruje) Tohle jako bych odněkud znal.   JEŽÍŠ: Možná už jsem to někde říkal... Ano. Myslím, že ano.   ŠIMON: Nevíte, proč jsem tady? Vlastně, to je hloupá otázka. Jak byste to mohl vědět. Víte, proč jste tu vy? To už snad tak hloupá otázka není.   JEŽÍŠ: Vlastně vím obojí. Ačkoliv ne tak docela, pravda.   ŠIMON: Nemám chuť hrát si se slovíčky. Ani čas. Chci jít domů. Žena mě čeká.   JEŽÍŠ: Není třeba spěchat... Oni přijdou. Možná dřív, než si můžeme přát. Ale mohu vás uklidnit, vás zřejmě nečeká nic tak strašného. I když, kdo ví. Ví jen Bůh. Že ano, Bože?   ŠIMON: Mluvíte podivně.   JEŽÍŠ: Slova jsou vždy podivná. Jsou slova, která mohou zabít. Stačí znát ta správná.   ŠIMON: Slovo? Zabít může kámen, kopí, ruce, když vás uškrtí. Ale slovo?   JEŽÍŠ: Slovem se dá udělat mnoho, máte-li moc. Jako za rukou je člověk, za příkazem k popravě je vládce. Nebo lid. Vyberte si. Kříže jsou už jen důsledek.   ŠIMON: Oni to mysleli vážně? Mám být potrestán? Ukřižován? Za co? Nic jsem neprovedl!Nic jsem neudělal! (buší do dveří) Otevřete!   JEŽÍŠ: Špatně jste je pochopil. Nemějte strach. Ukřižován budu já. Proto jsem tady a proto jste tu i vy.   ŠIMON: Nerozumím.   JEŽÍŠ: Ani já ne. Bývaly doby, kdy jsem si myslel, že ano. Teď mám - určité pochybnosti. Na ně se ovšem neptáte. Budu tedy stručný - přivedli vás, abyste mi nesl kříž.   ŠIMON: Nevěděl jsem, že lze nést cizí kříž.   JEŽÍŠ: Nestává se to příliš často.   ŠIMON: Proč vlastně?   JEŽÍŠ: Řekněme, že pro zábavu.   ŠIMON: Nepřipadá mi to příliš zábavné.   JEŽÍŠ: Ani mně ne. Na tom ovšem celkem nesejde. My dva momentálně nemáme v téhle hře příliš velké slovo. Teď jsou na řadě vojáci. Není zvláštní, že poslední slovo mají většinou vojáci?   ŠIMON: Nevím. Je mi to jedno. Daleko zvláštnější mi připadá, že mě pár vojáků může chytit cestou domů a odvléct mě násilím do vězení, ani nevím proč. Tady mě nechají sedět se zločincem, někam si odejdou, a co já? Jsem unavený a chci domů. Žena mě čeká. Celý den jsem se dřel na poli a teď chci domů.   JEŽÍŠ: Už to nebude dlouho trvat. Za chvíli přijdou, vy odnesete kříž, mě na něj přibijí a můžete jít domů. Konec představení.   ŠIMON: To není velká útěcha. Krom toho pořád nechápu, proč bych měl nosit něčí kříž. Křižují snad mě? Člověče, co mně je do vašeho kříže?   JEŽÍŠ: Třeba jste tu, protože si to přál Bůh. V tom lepším případě. V horším případě jste tady, protože si to přál nájemný opilec.   ŠIMON: A vy?   JEŹÍŠ: Už jsem se, tuším, zmínil, že má přání nejsou zrovna brána v potaz.   ŠIMON: Myslím, proč jste tady.   JEŽÍŠ: Ach tak. Pokud to budeme brát popořádku, pak proto, že mě Pilát odsoudil. To chtěl izraelský lid. Lid to chtěl proto, že to chtěli kněží. Kněží to chtěli kvůli nebezpečí, které jsem pro ně představoval, nebezpečí jsem představoval kvůli svým slovům. Pak stačilo pár vět, která někdo pronesl ve vhodný čas k vhodným uším. Tím by tak nějak končil pozemský kauzální řetěz.   ŠIMON: Pozemský?   JEŹÍŠ: Teoreticky je na konci ještě Bůh. Teoreticky.   ŠIMON: Vy v Něj... nevěříte?   JEŽÍŠ: Nevím. Vám to nepřipadá absurdní? Jdete z pole, chytí vás pár vojáků, abyste nesl kříž člověku, o kterém jste v životě neslyšel. Já se domníval, že mé učení má smysl. Že je důležité, abych mluvil. Domníval jsem se, že si to Bůh přeje. On mlčí - a třeba mlčel vždycky. Třeba jsem si svou důležitost jen namlouval. A vy tu teď sedíte a čekáte. Jednomu vojákovi připadala vtipná představa, že půjdu ulicemi na smrt jako král - s žezlem a korunou (ukazuje na třtinu a trnový věnec). Což bych ovšem nemohl s křížem na zádech. Ačkoliv to nedomyslel - mně osobně připadá král s třtinou coby žezlem, sehnutý pod vahou kříže, ještě o něco humornější než ten, kterému dovolili kráčet vzpřímeně. O trochu. Na druhou stranu, vzpřímený král s třtinou a průvodem nosiče má taky něco do sebe.   ŠIMON: Co jste učil?   JEŽÍŠ: Tóru.   ŠIMON: Za Tóru vás odsoudili k smrti?   JEŽÍŠ: Učil jsem, že obsah je důležitější než forma. Že jednání nestačí k čistotě, není-li čisté myšlení. Že Bůh je tím nejdůležitějším, co máme. Že nepotřebuje oběti, ale lásku -   ŠIMON: Za to vás odsoudili? Bůh nám dal přikázání, abychom je dodržovali - ale koneckonců, slyšel jsem proroky, kterým se říká falešní, povídat daleko horší věci. A nikdo je neodsoudil.   JEŽÍŠ: Netvrdili, že jsem se provinil tímhle. Obvinění znělo - staví se na roveň Bohu.   ŠIMON: A stavěl jste se?   JEŽÍŠ: Ne. Jenže tento fakt byl pro konečný výsledek jaksi... nepříliš důležitý.   ŠIMON: Přece vám museli dát alespoň možnost nějaké obhajoby.   JEŽÍŠ: Formálně vzato ano. Byl jsem předvolán... ale nač o tom mluvit. Nač vůbec něco říkat. O jeden kříž víc nebo méně. Jak to říkal ten voják? Ono je to skoro jedno.   ŠIMON: Ale ten kříž mám nést já.   JEŽÍŠ: Neumřete na něm.   ŠIMON: Ne.   JEŽÍŠ: Smrt jako logický důsledek nesmyslného konání je beze smyslu.   ŠIMON: Boží záměry jsou nevyzpytatelné. Třeba... třeba právě proto máte umřít. Třeba právě smrtí se završí -   JEŽÍŠ: Boží plán?   ŠIMON: Boží plán. Třeba jsme tu oba z Božího plánu.   JEŽÍŠ: Dva hráči v komedii? Král s korunou z trní a žezlem z třtiny, být osel, aspoň by si pochutnal. Nemluvě o tom, že i vaše role je komičtější, než se na první pohled zdá.   ŠIMON: Jistě - být tu ze svobodné vůle, nikdy byste nevěděl, jestli vám chci pomoct nebo přitížit.   JEŽÍŠ: Nejste tu ze svobodné vůle. Ostatně si odporujete. V lepším případě.   ŠIMON: Vždycky máme na výběr ze dvou cest.   JEŽÍŠ: Já ne.   ŠIMON: Vy už jste si vybral. Zbývá smířit se.   Přichází VOJÁCI s VELITELEM. Nejdříve jen jako hlasy.   VELITEL: Odemkněte!   1. VOJÁK: No jo, no jo... Však ono mu nic neuteče.   2. VOJÁK: Můžeš bejt rád, že jsi z toho vyvázl tak lacino. Taky tě moh dát zbičovat.   (otvírají se dveře, vstupuje VELITEL)   VELITEL: Který z vás je Nazaretský?   JEŽÍŠ: Já.   VELITEL: (k Šimonovi) Takže vy jste...   ŠIMON: Šimon. Cyrenenský řečený.   VELITEL: Chci se vám omluvit. Chování mých vojáků bylo nepřípustné. Můžete jít samozřejmě domů. Je mi líto, pokud jsme vám způsobili nějaké nepříjemnosti.   ŠIMON (nehýbe se)   VELITEL: Moment. (k 1. VOJÁKOVI) Pojď sem!   1. VOJÁK: (přichází) Vomlouvám se, pane...   VELITEL: (ke Kristovi) Je čas jít.   ŠIMON jde ke kříži a dává si ho na záda   JEŽÍŠ: (k němu otočí hlavu - možná seděl, takže k Šimonovi vzhlíží) Která cesta je ta vaše?   ŠIMON: Záleží na tom?   JEŽÍŠ: Někomu ano.   ŠIMON: Pak je toho, komu na ní záleží.   JEŽÍŠ: (dává si na hlavu trnový věnec a do pravé ruky opět vezme třtinu) Je čas jít.   Všichni vycházejí ze dveří, první Ježíš, za ním Šimon.     KONEC