poslal Nepřihlášený Z knihy Z. Vojtíška "Netradiční náboženství"
http://www.sekty.cz/texty/netradicni_nabozenstvi/kap3/hnutiviry.html
Hnutí víry vzniklo v 70. letech tohoto století ve Spojených státech. Navazuje na letniční a charismatické hnutí, spojuje ovšem křesťanskou víru s prvky tzv. hnutí lidského potenciálu. Netvoří pevnou strukturu, má pouze několik center, která slouží jako školy a ohniska nadšení, z nichž se pak učení a nový zápal šíří dál hlavně pomocí publikací, audiokazet a videokazet či cestujících misionářů. Nevytváří vždy organizace církevního typu, nýbrž také jen volná sdružení, nadace, školící centra apod. Spíše než o vznik jedné církve jde tomuto hnutí o proniknutí do stávajících křesťanských denominací a o jejich ovlivnění.
Charakteristická je pro toto hnutí víra, že v možnostech člověka je mnohem víc, než jak běžně žije, a že tento nevyužitý lidský potenciál chce Bůh naplnit, aby člověk ve všech směrech prosperoval. Za jediný limitující faktor se považuje naše víra. Máme jen to, čemu věříme, co si představujeme, o čem hovoříme jako o hotové věci a co na Bohu požadujeme. Věřící má být tedy podle tohoto učení naprosto zdravý (má zemřít až sešlostí věkem), bohatý a všestranně úspěšný. Všechny problémy lze řešit velkou vírou, která se projeví absolutním nasazením a zbavením se všeho, co by tuto víru omezovalo.
Důsledkem tohoto učení je to, že jeho vyznavači např. odhazují brýle (a také ovšem bez nich třeba i usedají za volant) ve víře, že jejich oční vada je vlastně již uzdravena a že toto uzdravení je nutné právě odložením brýlí prokázat. Jindy zase odevzdávají své náboženské skupině neúměrně vysoké částky s tím, že když takto prokáží svou velkou víru a obětavost, otevřou si tím cestu k budoucímu bohatství. Největší pozornost si ovšem toto hnutí vyžádalo svými masovými shromážděními, na nichž lidé měli být duchovně i tělesně uzdraveni. Po roce 1989 byla řada těchto shromáždění na stadiónech i v jiných prostorách na celém našem území. V bouřlivé atmosféře si pak nemocní většinou chodili pro uzdravující dotek na pódium. Pro některé byl tento moment takovým zážitkem, že bezvládně padli do připravených rukou pomocníků, někteří pocítili na několik minut či hodin úlevu ze své bolesti, někteří se cítili a dodnes cítí být uzdraveni ze své většinou psychosomatické choroby, někteří odcházeli s velkým zklamáním a hořkostí.
Toto učení přitahuje především ty, kteří se buď nechtějí sklonit před žádným omezením nebo se neumějí s překážkami a nezdary vyrovnat. A není divu, že to jsou často mladí lidé - pro ty samozřejmě není nic mimořádného být zdravý a alespoň relativně úspěšný. Ve vzrušující atmosféře shromáždění je v nich vzbuzena ohromná naděje a přehnané očekávání. Jsou uváděny desítky svědectví, kdy tento „zákon víry“ údajně fungoval. Na jejich základě je člověk přesvědčen, že i v jeho životě záleží všechno jen na něm, resp. na jeho víře. Vrhá se s plným nasazením do situací, v nichž má tato víra fungovat. Všechny události interpretuje jako úspěchy, protože přiznání neúspěchů by znamenalo nedostatek víry a velké zklamání ze sebe samého. Sílu k tomuto životnímu stylu nachází na dalších shromážděních, kde jsou jeho naděje opět povzbuzeny.
Těm, kterým se daří být zdraví a úspěšní (anebo si to alespoň namluvit), se stává život zrychleným a vzrušujícím snem. Horší je to ovšem tehdy, když z tohoto kolotoče silácké víry kvůli nějakému skutečně těžkému problému vypadnou nebo když se jim na něj např. pro nemoc ani nepodaří nasednout. Takoví pak kromě svých problémů nesou ještě těžké břemeno osobní viny za to, že neobstáli před Bohem, protože jejich víra dostatečně nefungovala. Bůh by jim přece podle tohoto učení chtěl dát zdraví, úspěch apod., jenom kdyby oni na to měli dostatek víry. Od svých vůdců totiž vědí, že nesmějí ani na chviličku o předmětu své víry pochybovat, jinak nemůže být víra dost účinná. Je však těžké nezapochybovat, když je člověk v úzkých. A pochyby již znamenají nedostatek víry, a tím i vinu. Psychické potíže v důsledku tohoto učení nejsou nijak výjimečné.
Název: hnutí víry (Faith Movement), jeho učení bývá někdy též nazýváno teologií prosperity (Health & Wealth Theology). Za zakladatele se považuje Američan KENNETH E. HAGIN (* 1917). Kolem HAGINA se vytvořilo jedno z ústředí hnutí víry v oklahomské Tulse, USA (biblická škola Rhema). Jiným centrem je jihoafrický Johannesburg. Nás nejvíce ovlivňuje centrum ve švédské Uppsale (existuje od 80. let), jehož hlavní postavou je ULF EKMAN, vedoucí mezinárodní organizace Slovo života. Studoval na Haginově škole v USA. Slovo života vytvořilo v České republice několik sborů. Biblická škola pro intenzivní studium při zaměstnání je v Brně (ředitelem je Švéd MICAEL LUNDIN). Ústředí: Křesťanská společnost Slovo života, Růžinovská 1159 / 4, Praha 4. Dřívější název: Voda života. Předsedou společnosti je MARTIN JANDA. Symbolem Slova života je otevřená bible, meč a duha.
Díky působení australského misionáře STEVA RYDERA vzniklo v Čechách, ale především na Moravě několik sborů, vytvářejících organizaci R. O. F. C. (Reach out for Christ, angl. „kampaň pro Krista“). Čelním představitelem je TODD LEVIN, pastor R. O. F. C. v Bruntále.
Ke hnutí víry je možno zařadit i samostatný sbor Nový život v Ústí nad Labem (orientován na Sbor Víry v Budapešti), misii Holy Ghost End Time Ministries afrického misionáře Festuse Nsohy i pražské biblické školy Dómata a Victory Christian Center. Učení hnutí víry zastává i australský reemigrant JOHN PODMOLIK, který v Olomouci založil církev Pánova cesta a pokouší se i o vlastní překlad bible.
Základní věroučnou knihou celého hnutí víry je bible, doplněná množstvím publikací autorů hnutí víry. Počet členů a příznivců u nás je odhadován na více než tisíc.
Ukázka ze spisu KENNETHA HAGINA Uplatňování duchovní autority, přeložil TOMÁŠ STANĚK, vydala Voda života, 1990:
Někdy se lidé nechávají ďáblem podvést a zbytečně přicházejí o požehnání. Boží záměr není, aby věřící byli postiženi chudobou. Bůh řekl, že máme v životě vládnout. Nechce, aby nám nebo našim rodinám vládl ďábel. Když byly moje děti ještě malé a ďábel se jim snažil přinést nějakou nemoc, vždycky jsem se na něho rozzlobil a nařídil mu, ať dá ruce od mých dětí pryč. Říkal jsem mu „Na tomto panství jsem vládcem já. V tomto domě nevládneš ty, ale já skrze Ježíše Krista“. Přinutil jsem ho k útěku a on utíkal. A vy ho můžete přinutit k útěku taky.
