Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

MODLITBY SMÍŘENÍ - ŠANCE PRO CÍRKEV
Světlana Vránová - 27. února 2003 Na Křesťanské konferenci v Praze v roce 1997 měl Jim Goll proroctví, které bylo přijato jako klíčové slovo pro Českou republiku: "Ruka Hospodinova je na ČR jako ruka zachování. Zachovávající ruka, která ochraňuje od mnoha trápení. A přesto, že přišly těžké doby, byla to ta ochraňující ruka, která ochránila tento národ, ochránila tuto zemi. A já vám nabízím, že tato ruka ochraňující bude nadále suverénně spočívat na tomto lidu a na této zemi, dokud budete volat k Hospodinu. Dokud budete volat k Hospodinu, tato ochraňující ruka zůstane nad vámi. A i kdyby v sousedních zemích došlo k větším těžkostem, zmatkům i revolucím, požehnání z ochraňující ruky může zůstat nad vámi. Pán slyší vaše modlitby vyznání hříchů, vaše činy smíření a to uvolňuje tu ochraňující ruku pro vaši zemi." (Jim Goll, 6.7.1998)

Nedokážu hodnotit situaci v České republice z hlediska ekonomického či politického. Pán mi ale dlouhodobě položil na srdce modlitby za počasí a za ochranu ČR před živelnými pohromami a věřím, že ke mně skrze počasí mluví o duchovní situaci v národě. V několika uplynulých letech jsme mohli sledovat doslovné naplnění proroctví o Boží ochraňující ruce. I když v okolních zemích byly velké problémy s povodněmi, sněhem, větrem, krupobitím, byly velké materiální škody i ztráty na životech, v ČR jsme žili v klidu, přírodní katastrofy se nás dotýkaly jen zcela okrajově. Boží ruka byla zcela hmatatelně nad námi. Až na jaře v roce 2002 se najednou "něco" stalo. Od června celou zemi sužovaly vichřice a nárazové větry, provázené krupobitím a přívalovými dešti. V srpnu přišla povodeň, která sice zasáhla i okolní státy, ale tentokrát bylo řádění živlů právě u nás nejhorší a nejničivější. K dovršení všeho přišla velká voda v lednu 2003. Jakoby Boží ochrana náhle zmizela. Co se to děje? Přemýšlela jsem, jak srovnat následky těchto živelných pohrom s proroctvím o ochraňující Boží ruce nad ČR. Ptala jsem se: "Pane, já vím, že situace není nijak růžová, ale vždyť činy smíření pokračují. Jen v tom roce 2002, roce doposud nejhorších pohrom, se konaly modlitby smíření s Židy a s Rakušany! Navíc - tolik lidí se modlí za ČR, funguje modlitební stráž KMS, běží 24 hodinový modlitební řetěz KS, modlí se AC, modlí se JB, modlíme se i za ochranu proti pohromám. V naší zemi jsou stovky spravedlivých, kteří k Tobě volají. Tak co se stalo?" Myslím, že odpověď, kterou mi Pán dal, je taková: Smíření s Židy i s Rakušany je důležitá věc, která se Hospodinu líbí. Ale copak můžeme říci, že CÍRKEV uspořádala modlitby smíření? Kolik křesťanů se jich zúčastnilo? Kolik denominací? Nakolik obě akce vzala Církev za své a podpořila je alespoň modlitbami “na dálku”? Kolik křesťanů vůbec vědělo, že se ty akce konají? V obou případech akci pořádala malá skupina lidí s omezenou podporou. Ve skutečnosti je situace taková, že ani akce KMS nejsou vnímány jako akce, vyjadřující postoje Církve jako celku. A co se týká modliteb? Modlí se tu spousta lidí. Díky Bohu za ně. Ale jak? Každý zvlášť, každý “po svém”, sjednotit Boží lid ke společným modlitbám se zdá nemožné. Jak vážně bereme modlitby za svou zemi, když na modlitební v rámci modlitební stráže KMS chodí v průměru 9 lidí? Když nejsme ani po dvou letech schopní úplně zaplnit 24 hodinový modlitební řetěz? Když už ani MOKON není natolik “zajímavý”, abychom na něj přijeli? Slovo o Boží ochraňující ruce přišlo v kontextu KK 97, kde probíhaly modlitby smíření s Rómy. Uviděla jsem, že to, co tehdy stačilo, aby Pán to slovo dal, dnes už nestačí. Bůh očekával, že se pohneme dál. Pochopila jsem, že “činy smíření” nejsou jen pokání z postojů vůči Němcům, Rómům, Židům, Rakušanům... Je to i vzájemné pokání mezi vedoucími jednotlivých denominací v ČR, jednotlivých sborů, pokání mezi členy církve - které má vést k usmíření, uzdravení, odpuštění, ke zlepšení vztahů. Jenže my jsme na tom v této oblasti daleko hůř, než jsme byli v roce 1997. Na “smíření s Němci” přijížděly autobusy z celé ČR. Na “smíření s Rakušany” přijelo z Čech několik jednotlivců. Vedoucí, kteří spolu před časem blízce přátelili, se dnes nestýkají. Sbory, které se společně modlily, mají dnes každý spoustu vlastních programů. To ale není naplňování podmínek, které nám Pán dal! Na setkání prorockého týmu v září 2002 jsme se shodli na tom, že povodně byly varováním pro církev. Boží ochraňující ruka tu NEMUSÍ být! Už od poloviny června "počasí bláznilo", Pán nás testoval lokálními pohromami. Povstaneme a zvedneme proti tomu hlas, když se vlastně tak moc neděje? My jsme nepovstali a On pustil stavidla. Co ještě musí Bůh dopustit, aby se česká církev vzpamatovala? Je strašné konstatovat, že ani to, že Bůh dopustil, aby 1/3 země byla zaplavená povodní, církví neotřáslo. Místo toho, abychom “roztrhli roucha a usedli do popela”, místo toho, abychom začali křičet k Bohu o milost - jeden vedle druhého, lhostejno kdo odkud, vedeme debaty o tom, je-li to všechno soud, nebo “normální běh přírody”! 5.1.03 jsem prožila, že vedeme spoustu malých lokálních bojů, každý sám, místo toho, abychom se postavili k velkému boji na jednotné frontě. Cítila jsem velkou tíhu a bolest z toho, že církev prohrála důležitou bitvu. Zemi, kterou měla moc svými modlitbami ochránit, vydala Církev k popleněn Po srpnových povodních přišlo různým lidem několikeré varování, že se Boží ruka stáhla. Mnohá proroctví oznamují, že přijdou ještě horší pohromy, protože ČR již není zaštítěna Boží rukou. Některá proroctví mluví o zhoubnosti současného rozdělení v charismatických sborech, kdy se denominace uzavírají do sebe a otevřeně vyznávají, že další údy těla Kristova nepotřebují, kdy se jednotlivé sbory štěpí a vzniklé skupiny si vzájemně zlořečí a kdy jedna denominace přerušuje styky s druhou denominací, která se nechová tak, jak by (prý) měla. Proroctví mluví i o tom, že se nemodlíme s roztrženým srdcem a namísto smíření jsme plní ješitnosti, vůdcové mají své osobní vize, ostatní nepotřebují a nevyhledávají příležitosti ke smíření. Věřím, že se můžeme shodnout na jednom: Pán Bůh má dostatek moci zastavit/zmírnit ničivý dopad svých soudů. On je svrchovaným Pánem nad živly. Toto vědomí by nám mělo stačit k tomu, abychom k Němu začali volat o milost, o pomoc a ochranu - všichni společně, jako Jeho tělo. Pokud to nejsme ochotní a schopní udělat, přivoláváme na sebe a na svou zemi další Boží hněv. Pokud se Boží lid nepozdvihne k modlitbám v jednotě, je velmi pravděpodobné, že živelné pohromy, které nás potkaly, byly doopravdy jen začátek. Scénář, podle kterého bude situace pokračovat, má ve svých rukou Církev. Příspěvek je zkrácenou verzí vyjádření prorocké služby k duchovní situaci v ČR, který na vyžádání pro KMS připravili M. Kačírek, P. Trantina a S. Vránová