Dobrý den, od toho se odpíchnu. Všiml jsem si, že někteří pisatelé chtějí vnutit cizí zkušenost nad vlastní. A setkávám se s tím celý život. Popřít vlastní zkušenost a řídit se cizí. Věřím tomu, že Ukrajinec, kterému poškodili nebo zničili barák při průjezdu cizího vojska, upřímně nenávidí ty, co mu to způsobili. Naprosto tomu rozumím. Mě nemusí nikdo vyučovat empatii. Já mám empatii vrozenou. Ale já nežiju tam, žiju tady. A tady jsem musel kvůli inkluzi dvakrát z určité školy přejít na jinou. Mně Evropská unie a její nápady reálně poškozují život. Ne hypoteticky, akademicky, ale reálně. Páč když opouštíš pracoviště, je to stres. Stres je hledat školu, kde inkluze není. Už je toho jako šafránu. A inkluze škodí těm žákům. Celé třídě. Už jsem to tu vysvětloval. Nebo nemůžu sehnat lékařský teploměr rtuťový. Ten je přesný. Ty náhradní jsou nepřesné a k ničemu. Přesně měří akorát rtuťový. Ten EU zakázala. A tak bych mohl pokračovat položku po položce. 

V 80. letech jsem cítil hněv na SSSR. Když jsem špatně četl azbuku. Mně se azbuka strašně pletla a trápili mě s ní. Takže jsem cítil odpor ke všemu ruskému. Dále jsme museli chodit na 1. máje a VŘSR do průvodů a na ruské filmy. Bylo to odporné, jak to vnucovali. Moji rodiče byli zváni do školy - gymnázium, že jsem problémový. Dostal jsem důtku ředitele školy za neomluvené hodiny (nebyl jsem v kině na ruský film). Ale pak přišel v r. 89 převrat a všechno špatné skončilo. Ruští vojáci odešli, na VŠ jsem už neměl žádné potíže, 90. léta byla svobodná. Jenže v r. 2004 jsme vstoupili do EU a problémy opět začaly. Začalo to v práci, kdy jsme najednou museli dělat různé administrativní úkony. Na všechno najednou musel být papír. A všechno prý kvůli EU. Spousta věcí se začala zakazovat.

Znovu říkám, chápu, že jinde to mají jinak. Na Ukrajině nějak. U nás nějak. Chápu, že třebas nějaký Indián v Amazonii trpí, když mu odlesňují prales, jeho domov, těžaři dřeva je vyhánějí. Na této planetě je 8 miliard lidí a každý má nějaké trápení. 

Ale já nemůžu nadřadit cizí trápení nad své trápení a cizí zkušenost nad svoji zkušenost!

To stejné s náboženstvím a vírou v Boha nebo obecně esoteriku. Kolik lidí mě přesvědčovalo, že mluvili s duchy. Nebo s Ježíšem. Nebo že byli nemocní, modlili se a nemoc ustoupila. Nebo zažili něco mimořádného. Ok. Ok. Ok. ale pořád jsme u stejného problému. Pořád po mně někdo chce, abych nadřadil cizí - jeho zkušenost - nad moji vlastní. A to nejde. Já jsem neměl žádný esoterický vjem, žádnou nadpřirozenou zkušenost, proto nevěřím. Nemůžu nadřadit něčí vyprávění nad svoji zkušenost. To stejné platí jako pro náboženství, tak pro politiku. Pro jakoukoli oblast života. Dejme tomu vztahy, sex. Někdo mě přesvědčuje, že nejlepší je manželství a kupa dětí. Ok. Ok. Ale pro něho. ne pro mě. Někdo jiný mě zase přesvědčuje, že nejlepší je zcela nezávazný život, pouze jednorázovky. Ok. Ale pro něj. Ne pro mě. 

Dále bych mohl vzít hudbu, jídlo, cokoli. Opravdu cokoli a na tom ukázat, jak je nesmyslné chtít, aby se nadřadila cizí zkušenost nad vlastní. Nechápu, proč to ti lidi dělají... 

Je to přesně tak, jak píše Nemohoucí1. On žije v EU, tak řeší primárně EU. Taky odmítá nadřazovat cizí zkušenost nad svoji vlastní. Tak je to správně. Žijeme jen jednou a nedostaneme další život. Musíme se postarat o sebe a svůj stát, svoji obec, svoji rodinu, sami sebe.