poslal Frantisek100 1Když spatřil
zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho
učedníci.
·
2Tu otevřel ústa
a učil je:
Čemu je učil? Jsou to rybáři
a těžko mohli znát Písmo jako třeba Pavel. Ale mají cit, srdce a Pán
Ježíš je něčím přitahuje. A on jim chce říct něco, co zatím nechápou a co se
týká nebe.
3„Blaze chudým v
duchu, neboť jejich je království nebeské.
Mluví hlavně k nim, protože oni budou lidmi, kteří budou
učit a připracovat jiné lidi pro Boží království. A právě učedníci musí být
vzorem. A do tohoto království musí být lidé připraveni, mít určité vlastnosti.
Pán Ježíš vlastně podává charakteristiku občana Božího království. Takže
popisuje vlastnosti člověka v nebi.
Chudý v duchu.
Člověka napadnou hned
lidé s nějakou intelektuální vadou. To jsou lidé důvěřiví, často se usmívají a
zdají se bezstarostnými a neví nic o problémech světa, jsou také bázliví….
Chudý v duchu si však uvědomuje, jak
toho málo ví a jak úžasná je Boží nekonečná moudrost. Sokrates prohlásil: "Vím,
že nic nevím" Přitom toho tolik znal
ve své době. Dnes je naopak doba lidí, kteří si myslí, že vědí všechno a vůbec
se nesklání nad Boží moudrostí. Je v nich pýcha na to, co znají či umí. V ráji
k té pýše nutil už Satan, když sliboval, že lidé budou jako bohové. Chudí duchem
jsou ti, kteří se sklání nad Boží moudrostí a uvědomují si, jak jsou proti Bohu
v poznání chudí. Poznání nesmí vést k pýše.
Dnes víme, že lidským poznáním se hodně toho na planetě zkazilo,
příroda, ovzduší, zdraví….
Člověk, který se cítí chudý v tomto smyslu před Boží
moudrostí, je ten, který je i občanem Božího království, obdivuje Boha , a ne
sebe a člověka.
·
4Blaze těm, kdo
pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Pláč je jev, který doprovází emoce smutku, někdy i radosti a jiných stavů.
Jaký pláč asi má na myslí Pán Ježíš? Asi pláč, po kterém přijde
potěšení. Nad čím asi ti lidé budou plakat. ? Myslím, že velice emotivním projeven
je poznání a prožívání hříchu a nemožnosti se toho nějak zbavit. Pláč nad hříchem je jiný a jiný je pláč radosti
z pochopení a z poznání odpuštění díky Ježíši Kristu.
Tak to mohl myslet Pán Ježíš, který dobře znal lidskou duši.
Ale s pláčem máme i jiné zkušenosti. Pláčeme, když máme
trápení a hledáme pomoc. Modlíme se a
pak se vše změní tak, že pláčeme radostí a jsme blíže k Bohu. V nebi pláč
nebude.
·
5Blaze tichým,
neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Ano, v Boží království je místo pro tiché bytosti, a ne pro
buřiče a věčné revolucionáře, kteří chtějí stále něco měnit , staví se proti
králi. Ostatně jednu takovou vzpouru už nebe zažilo a vedl ji Satan.
Tišší pro Boží království jsou ti, kteří přijmou v nebi pro
sebe i nízké postavení. Tichost na Zemi je jistě příprava, ale neznamená zde,
kde vládne zlo, zbabělost. Je-li
potřeba, člověk bojuje. V nebi bude převládat ticho jako ve vesmíru.
·
6Blaze těm, kdo
hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Co je vlastně spravedlnost? Široký pojem. Většinou je to v
subjektivním smyslu náš nárok na lidské
jednání a vztahy. A tuhle spravedlnost má téměř každý člověk jinou a není nikdy uspokojen. Stále si myslí, že by to mělo být jinak. A na Zemi
člověk nikdy nemá klid. Tato touha bude uspokojena až v nebi. V našem světě spravedlnost není. Když si
myslíme, že jednáme spravedlivé, ten
druhý má pocit, že to spravedlivé není a naopak. To je i ten problém chudí a bohatí , jak řeší Komenský v Dopisech do
nebe.
Na druhé straně touha po spravedlnosti vedla k vytvoření soudnictvím
, morálních kodexů apod.
Bůh za spravedlnost pokládá víru. Přece tak hovořil k Abrahamovi, který
Bohu uvěřil, aniž by byl splněn Boží slib. A Abraham se raduje dopředu, protože
věří Bohu.
V nebi bude jen spravedlnost.
·
7Blaze
milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Milosrdenství je účinný soucit s člověkem v nouzi, s někým potřebným
či bezmocným, s člověkem zadluženým, nemajícím nárok na příznivé zacházení. Ten
soucit nemají jen věřící, ale podívejme se na to, jak bohatě naši lidé
přispívají na Dobrého anděla a jiné
organizace, které pomáhají. Milosrdenství není milost a odpuštění hříchu. Když po
válce církve pomáhaly unikajícím válečným zločincům, tak to bylo zneužité
milosrdenství. Někdy je v tomto jednání nespravedlnost, když duchovní
navštěvuji kriminály, aby potěšili lidi, co páchali zlo, ale už nejdou potěšit
jejich oběti. Jeden citát říká: „Milosrdný je ten, kdo má bědné srdce, kdo je
jat smutkem z bídy druhého, jako by to byla jeho vlastní bída. A z toho
následuje, že se přičiňuje k zahnání bídy druhého, jako bídy vlastní: a to
jest účinek milosrdenství." V milosrdném člověku není nenávist a proto je
tak důležitá pro nebe.
·
8Blaze těm, kdo
mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Souvisí to s upřímností. Co na srdci to na jazyku a také na činech. Nejsou tam
žádné postranní úmysly. Nakonec Bůh vidí do srdce a pozná, jací jsme. Co by
lidé s nečistým srdcem dělali v nebi?
9Blaze těm, kdo působí
pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
V nebi nebudou války a konflikty.
Dovedeme si vůbec představit nebe???