/Běžná praxe je taková: po padesáti létech najednou vystoupí nějaký člověk s tvrzením, že byl v mládí zneužíván knězem.

Toto je ta blbost, ta absurdita!/

To ovšem dost fabuluješ.

Mnichovská arcidiecéze vedená současným arcibiskupem Reinhardem Marxem, si nechala prověřit u renomované mnichovské kanceláře veškeré informace o sexuálním obtěžování i zneužívání duchovními osobami za léta 1945– 2019. Staré, původní informace, známé a zaznamenané v dokumentech už v čase, kdy k obtěžování a zneužívání došlo. Sám arcibiskup Marx sdělil, že nehodlá do šetření nijak zasahovat a počká si, s jakými výsledky kancelář Westpfahl Spilker Wastl po více než roční práci vyjde na veřejnost na tiskové konferenci. Ta proběhla 20. ledna 2022. Právníci na ní představili materiál čítající skoro dva tisíce stran, kde popsali 497 případů, do nichž bylo za sedmdesát let zapojeno na 235 násilníků. Období, kdy byl Joseph Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., mnichovským arcibiskupem, se týká 280 stran – jsou na nich popsány čtyři případy, u nichž zpráva konstatuje, že Ratzinger nezasáhl proti zařazení delikventů do pastorační služby.

Považuješ tedy počin mnichovské arcidiecéze, arcibiskupa Marxe, i obecně snahu Vatikánu, katolické církve, vypořádat se s kostlivci ve skříni za projev "soudobého vzepětí progresivismu" stejně jako Duka a Klaus ?

Myslíš, že tak jako Duka se na věci dívá i papež František ?

Oko oko, jsi ty vůbec katolik ? :-)

Nejsi náhodou starokatolik ? 

Při této příležitosti si vždycky vzpomenu na 90. léta, jak mě osahávaly opilé učitelky na Dni učitelů a narozkách. Přemýšlím, co by se asi tak stalo, kdybych zašel za ředitelem a řekl mu, že mě ohmatávaly kolegyně v nočních hodinách v jídelně školy nebo v družině. :-) Asi by se mě zeptal, proč tam lezu :-) Proč chodíš s nimi pařit, když víš, že jak jsou v rauši, tak by zneuctily i starého školníka, natož mladého kolegu - to by mi řekl. :-) No jo no.... neměl jsem tam lozit. Ale tak mně se nic nestalo a nemám z toho trauma. Jsou to jen historky pro pobavení. Akorát musím říct, že extra moc záleželo, jak dotyčná vypadala. Když to byla mladá, jemná, spíše submisivní, tak mě spontánně bavilo s takovou tančit ploužáky a klidně se při tanci hodně tisknout tělo na tělo. To bylo vlastně příjemné. I pro mě. Ale když se na mě tlačila 100 kilová brýlatá ropucha ve věku mé matky, tak jsem měl co dělat, abych v sobě udržel ty chlebíčky, co jsem na párty snědl. :-) A když mi  pak další ropucha

 dala pod stolem svoji ruku do mého rozkroku, tak pak už se zdekuješ a jedeš dom. :-) Naštěstí šlo vždycky utéct. :-) Nebyl jsem hrdina. Prchal jsem. :-)