"I když se k marxistickému nebo postmarxistickému směru politická levice vždycky nehlásí, lze jej velmi snadno rozpoznat podle obdivně citovaných myslitelů, jejichž teorie se pokouší naroubovat na všechny vědní obory a každou profesi. Nápadně se rozšířil nemilosrdný pohled ideologů po vzoru Michela Foucaulta, že společnost netvoří komplex nesčetných dlouhodobých tradic a skupinových zájmů, nýbrž výlučně vztah k moci. Omezit složité vztahy mezi lidmi na primitivní společný jmenovatel je nepoctivé a vůbec nic nevysvětluje, zásadně ale deformuje porozumění životu, vždyť vedle mocenského vlivu působí také charita, odpuštění a láska. Kdybychom se zeptali většiny lidí, co považují za nejdůležitější, málokdo by odpověděl – moc a to jistě ne proto, že ještě nedorostli k pochopení Foucaulta, ale z jednoduchého důvodu, že je zvrácené nazírat život objektivem utkvělé představy maniaků. Nicméně určitému typu člověka se sklonem hledat ve světě vinu místo odpuštění, umožňuje Foucault svou spikleneckou teorií – kdo za všechno může – svět jednoduše vysvětlit. A to nejen v případě osobních vztahů, ale dokonce i na velkolepé politické scéně. Tito lidé totiž věří, že o všem rozhoduje a všechno řídí politika. Dnešní postmarxisté usilující vysvětlit svět kolem nás pokřiveným hlediskem Foucaulta a Marxe, přijali od Antonia Gramsciho koncepci společnosti ovládané panující kulturou, kterou považují za neméně nebezpečnou než materiální útlak dělnické třídy. Foucaltův druh ve zbrani Gilles Deleuze je nadchl myšlenkou, že se má každý osvobodit z pasti kulturní sítě, jež ho od narození svazuje. A tak stejně jako ve francouzské literární teorii nutno zahájit totální kulturní dekonstrukci. Pojem, jenž ovládl humanitní obory, je pro ně stejně důležitý jako je pro společnost jeho opak, stavět. " https://www.konzervativninoviny.cz/douglas-murray-o-marxistickych-korenech-progresivismu/