poslal vatatu ZODPOVĚDNOST
To, co nyní napíši, píši jako sdílení se toho, co mně Bůh zjevil skrze svého Ducha, kterého mně dal, když jsem o něho podle slov Pana Ježíše prosil.
Lukáš 11,13
,,Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají."
Také jsem prosil nebeského Otce o jeho moudrost podle slova Jakuba, a tak nepochybuji ve svém srdci, že jsem jí od Otce nebeských světel dostal.
Jakub 1,5-7
,,Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí ."
Boží moudrost je něco, co je stále se mnou. A je tomu tak i proto, co řekl můj Pán a spasitel Ježíš, Otcem pomazaný Duchem svatým a mocí, a od té doby je Ježíš Pomazaný, což je řecké slovo KRISTOS. (skutky apoštolů 10,38)
Jan 14,13-14
,,A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já učiním.“
To však má jeden podstatný háček. Bez víry to není možné.
Matouš 21,22
,,A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit , dostanete.“
Marek 11,22
,,Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží."
A tak jsem prosil o víru Boží. Když jsem jí dostal, tak skrze ní nyní věřím a nepochybuji o tom, že jsem od Otce dostal jeho Moudrost, a že jsem dostal Ducha svatého.
Touto vírou VĚŘÍM, že všechno, co tady dále napíši, je z Ducha svatého a je z Otcovy moudrosti.
LIDSKÁ ZODPOVĚDNOST RUŠÍ BOŽÍ SPRAVEDLNOST, STOPROCENTNĚ.
Dále vysvětlím proč tomu tak je. Zodpovědnost člověka je důležitá, dále uvedu proč.
Abychom to dobře pochopili, potřebujeme si v prvé řadě uvědomit, co to je zodpovědnost.
Wikipedie
,,Odpovědnost (někdy také zodpovědnost[1]) je široký právní, morální a etický pojem, který označuje ručení osoby X za nějakou věc či jednání Y, případně před nějakou instancí Z. Je třeba rozlišovat mezi odpovědností retrospektivní – odpovědností za něco, co se už stalo, jako je tomu u odpovědnosti právní – a odpovědností prospektivní, jež osobě X něco ukládá do budoucnosti" V prvé řadě si musíme uvědomit, že v Boží spravedlnosti jde o Boží zodpovědnost, protože v Boží spravedlnosti jde o Boží skutky, ne o lidské skutky. A Bůh nese plnou zodpovědnost za své skutky, čímž se stává stoprocentně spravedlivým.
Komu se Bůh zodpovídá za své skutky a za své chování-charakter?
Bůh je zodpovědný sám sobě a každému, kdo se ho zeptá, proč je takový, jaký je, a proč učinil to, co učinil.
Ten, kdo jeho odpovědi přijímá jako jedinou pravdu, ten má podíl na této Boží spravedlnosti.
Člověk se nestává před Bohem spravedlivým vykonáním svých skutků, ale vírou ve vykonání Božích skutků Bohem.
A protože Bůh koná své skutky i skrze ty, kteří mu věří, že to takto činí, tak se tou vírou stávají zodpovědnými jeho zodpovědností za konání jeho skutků jím samým v nich.
Pokud si však člověk myslí, že musí vykonávat určité skutky, aby se tak stal zodpovědným před Bohem za tyto své skutky, ten tímto uplatňuje spravedlnost svou, založenou na vykonání svých skutků, a tím ruší spravedlnost Boží, která je založená výhradně na vykonání Božích skutků Bohem samotným.
Víra v toto Boží vykonávání Božích skutků Bohem samotným činí člověka spravedlivým před Bohem, a tím i zároveň plně zodpovědným před Bohem.
Vira v Boha a jeho skutky konané Bohem samotným, se stává jedinou zodpovědností člověka vůdčí Bohu.
Dravá šelma, která nyní vládne světu, ruší Boží spravedlnost tím, že nutí všechny obyvatele země, aby byli zodpovědní za své skutky.
Této dravé šelmě bylo dáno, aby svedla boj ze svatými-mocně oddělenými od hříchu, a přemohla je.
Všichni tito lidé v poslední době hovoří spolu s lidmi, kteří patří ještě světu, o zodpovědnosti před Bohem za své skutky, a myslí to zcela vážně, vyučujíc to v tak zvaných denominacích s velikou horlivostí.
A to je to vítězství té šelmy nad nimi.
Každý člověk, který se činí zodpovědným za své skutky před Bohem a před ostatními lidmi, dokonce před vlastním svědomím, aby tak své svědomí upokojil, ten ztrácí svojí svatost, protože svatým-mocně odděleným od hříchu a hříchů se člověk stává jedině vírou v Boží zodpovědnost za konání Božích skutků Bohem samotným.
Člověk, který věří, že Bůh vykoná svou mocí všechno co si předsevzal, aniž koná jakékoliv své skutky pro své ospravedlnění, aby se tak stal zodpovědným, ten jediný se touto vírou v moc Boha stává svatým, to je mocně odděleným od hříchu a svých hříchů.
Člověk totiž nemůže hřešit vůdčí Bohu jinak, než jedině skrze své skutky.
A každý, kdo se snaží být zodpovědný před Bohem, se tak může stát zodpovědným pouze dvěma způsoby.
Jeden způsob je učinit sám sebe zodpovědným za vlastní skutky a očekávat za ně od Boha odměnu.
Druhý způsob je uvěřit Bohu, že on sám učiní všechny skutky vedoucí k zodpovědnosti za ně.
Ten první způsob, jak být zodpovědný je hřích a působí hříchy, čímž se člověk stává hříšným.
Ten druhý způsob je svatý, a tak se člověk stává mocně odděleným od hříchu a svého hřešení.
Zodpovědným se člověk stává před Bohem svým rozhodnutím, které za něho nikdo jiný neučiní.
Buďto se člověk rozhodne stát se zodpovědným před Bohem vykonáváním svých skutků podle Božích nařízení, a nebo se rozhodne stát se před Bohem zodpovědným jedině vírou v mocné konání Božích skutků Bohem samotným.
To první rozhodnutí je smrt,
to druhé rozhodnutí je život věčný.
Svobodně jsem se rozhodl, a tak mám život věčný.
Neustále na mně však útočí zkoušky víry, a snaží se mně donutit přehodnotit mou víru, abych se raději pokusil stát se zodpovědným před Bohem svými skutky.
Díky slabosti mého těla, skrze které jediné bych se mohl pokusit stát zodpovědným před Bohem svými skutky, to nejde, a tak díky Bohu za tu slabost mého těla mně zbývá pouze ten jeden jediný způsob jak se stát před Bohem a vůdčí jemu zodpovědným.
Je to víra v jeho mocné konání jeho skutků ve mně a skrze mně.
Co budu konat, až toto dopíši?
Nevím, ale Bůh to ví, a já mu věřím, a to mně dává život.
Lidské plány člověka svazují, čímž se člověk stává nesvobodným, stává se zajatcem vlastních plánů, i když si myslí, že podle dobrého vzoru, stále je zajatcem.
Mnozí to snášejí s vírou, že jednou za to budou odměněni.
Ta odměna je však již tady. Je to víra v mocně konajícího Boha své skutky skrze ty, kteří tomu věří.
Jiří
