Grano Salis - Modlitba prezidenta

poslal Nepřihlášený

Prezident České republiky Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu dne 8. března 2013 ve Vladislavském sále Pražského hradu na závěr řekl: „Dovolte mi, abych své dnešní vystoupení, ač tolerantní ateista, uzavřel modlitbou, kterou mnozí z vás znáte. Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým.“ Tato prezidentova modlitba byla jistě pro většinu přítomných ve Vladislavském sále i pro většinu televiz- ních diváků velikým překvapením.

Asi nikdo nečekal, že prezident Miloš Zeman zakončí svůj první prezidentský projev modlitbou. Sám o sobě řekl, že je tolerantní ateista. Tím větším překvapením je jeho modlitba. Proč se tedy modlil? Jistě si uvědomuje, že se stal prezidentem zvláštním Božím řízením, že to není jeho zásluha. Jistě si také uvědomil, že jako člověk má omezené možnosti při plnění svých úkolů, při rozpoznání co je dobré a národu prospěšné, a co bude národu ke škodě. Jistě si je vědom, že běh dějin není v jeho moci.

O Pánu Bohu jistě ví, ale osobně Ho nezná. Přesto se na něj obrací s prosbou. Prosí Pána Boha o odvahu, pokoru a moudrost. To jistě potřebuje každý člověk, zvláště pak ten, kdo nese břímě zodpovědnosti za celý národ. My, kteří Pána Boha známe a žijeme s Ním, se modlíme, aby milostivý Pán Bůh vyslyšel jeho modlitbu a daroval mu mnohem víc, než prosil, aby mu také zjevil, že je jeho milujícím Otcem a jeho modlitbu „Otče náš“, kterou se také modlil, rovněž vyslyšel. Modleme se, aby také poznal, že prostředníkem mezi námi pomíjitelnými lidmi a věčným Bohem je „Boží Syn Pán Ježíš Kristus, který řekl: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Modleme se, aby měl také odvahu říci celému národu podobná slova jako T.G. Masaryk: Ježíš, ne prezident, toť smysl našich dějin a demokracie.

Osobně jsem vděčný, že pan prezident měl odvahu připomenout Pána Boha celému národu. Je příkladem člověka, který vyrůstal pod vlivemateistické ideologie, a přesto se nehanbí před celým národem obrátit se na Pána Boha s upřímnou prosbou. Jeho modlitba je veřejným vyznáním, že s Pánem Bohem počítá, že Pán Bůh je bytostí, která mu může dát to, co mu nikdo jiný dát nemůže. Jeho modlitba je také veřejným projevem úcty k Pánu Bohu. K těmto myšlenkám patří i jeho slova o budování chrámu, která v den inaugurace opět připomněl: „Každý z nás si ve svém životě staví chrám. Někdy je tím chrámem katedrála. Někdy venkovský kostelík. Někdy jenom kaplička a někdy boží muka. Ale vždy je to chrám. Chrám, který zobrazuje naše životní dílo.

Přejme si všichni, abychom - nebude-li nám dopřáno býti staviteli katedrály - byli alespoň staviteli o něco skromnějších chrámů. Aby za námi zůstalo něco, co odkážeme budoucím generacím.“ Všichni si uvědomujeme, že chrámy jsou budovány k uctívání živého Boha. Tam se křesťané scházejí, aby oslavovali svého Stvořitele a Spasitele Pána Ježíše Krista, naslouchali jeho slovu a učili se žít v moci Ducha svatého ve víře, lásce a naději. Kéž by se tato slova naplnila a každý člen tohoto národa začal svým životem budovat duchovní chrám k Boží cti a chvále.

Stanislav Kaczmarczyk

Zdroj: http://www.ks-sch.cz/files/Casopis%20Idea_50%20web.pdf.pdf

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace