20Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, ·

21a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ ·

22Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“  

 Vidíme, jak se sami sobě diví? Možná mají strach, abych to nebyl já sám? Nikdo  z nich si nebyl jistý. A zrada Jidáše? Úplně zbytečná. Pána Ježíše by zatkli i bez spolupráce s Jidášem,.   A vraťme se k ději a  k tomu, čeho si všímá a co popisuje dál  Jan.   Pán Ježíš odstoupí od stolu, od večere, opásá plátnem, můžeme říci, že se připraví pracovně, bere umyvadlo s vodou a chce omývat učedníkům nohy. Proč zrovna nyní? Oni si přece nohy už nechali omýt při vstupu do budovy. Nyní to nemá žádný hygienický smysl. Proč to dělá? Chce, aby něco zažili, něco, na co nestačí jen slova. Je  to úžasná  zážitková terapie. Pán Ježíš jim mnohokrát vysvětluje, co všechno bude muset vytrpět a prožít  a obětován, ale oni to nechápou. Teď něco zažijí čili pocítí na vlastní kůži.   Co už jednou zažil Petr?   ·  

13Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ · 

14Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ ·  15Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ · 

16Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ ·  

17Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 

Petr jako jeden  z prvních učedníků správně vyzná, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého.    Ale je schopen pochopit i to další? Smysl Ježíšovy existence v lidském těle tady na Zemi?? Za pár dní mluví jinak.   Dál se dozvídáme toto: 

20Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. ·  

21Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. ·  

22Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ ·  23Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“  

 Sotva Petr začal uvažovat o tom, že by se měl Pán Ježíš vyhnout obětování, zavraždění, tak Pán Ježíš reaguje zcela nečekaně: Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka   To je ta lidská pýcha.Odmítání Boží oběti a tím i záchrany. A Pán Ježíš říká, toto do vaší duše namlouvá satan.   A teď odbočím, ale nebudu se tím dál zabývat? Nemohlo být třeba tohle motivaci zrady Jidáše? Ne peníze, vždyť ten obnos 30 stříbrných mělo hodnotu jen jednoho malého pozemku., ale satanova provokace. Donutit  či vyprovokovat Ježíše, aby bojoval lidskými způsoby moci a násilím. Ale pak v  té zahradě poznal i Jidáš, že se mýlil a výc*****u  lekci dostal i Petr.: Cituji:   ·  

51Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. ·  

52Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. ·  53Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?   

 a Jan to popisuje takto:   ·  

10Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos. ·  

11Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“  

   Tady vidíme, že Pán Ježíš mohl vše změnit. A to by se  jistě líbilo učedníkům.  A třeba by se i Jidáš dočkal toho, co tím asi sledoval. Ale pak by nikoho nezachránil. A co dělali učedníci, když to uviděli?

12Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho.  

 a Matouš píše:     ·  

55V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. ·  

56Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.   

   Ale vrátím se k začátku příběhu.   Pán Ježíš  má před sebou mísu s vodou, je opásaný plátnem na utírání nohou a klečí před Petrem. Co bych udělal já vy či já místě Petra. Před vámi klečí ten, kdo má nejvyšší postavení, Pán nebe, Pán světa, Mesiáš, král, vlastně sám Bůh. Já bych to nevydržel, vyskočil z té židle a naopak bych tuhle službu chtěl udělat jemu. Ale tady nešlo o službu jemu. Tady šlo zážitek. Vidíš, jak se  Pán Ježíš ponižuje. Je Ti to nepochopitelné, ale je to nutné.   Sledujme to v Božím Slově:    ·  

6Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ ·  

7Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“   

Vidíte , zdráhá stejně, jako bychom tak se chovali i my. A Pán Ježíš mu sděluje, že to, co nyní nechápe, pochopí později.   A tak Petr, pro kterého se jeví nepřirozené, aby před ním  klečel Pán Ježíš, chce se z toho dostat jinak. Jak?   Co říká dál Petr?   · 

8Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ ·  

9Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“   

Proč? Protože při této činnosti nebude Pán Ježíš klečet. Nebude v takovém poníženém postavení. 

A jak reaguje Pán Ježíš?   ·  

10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“  

 Opět chce Pán Ježíš vyjádřit důležitou duchovní záležitost obrazně. Přestavte si, že jste vykoupáni. Tehdy se lidí nekoupali doma, ale někde v lázních. Obléknou se a vezmou si na nohu sandály a jdou domů. Cesty jsou prašné. Umažou se. Ne, ale nohy čisté opět nebudou. Umažou s dotykem země. Vy jste čistí díky tomu ( a tady Pán Ježíš předbíhá čas), že za vás zaplatím, obětuji se a kdo ve mne uvěří bude čistý, bude zbaven hříchu v tom duchovním stavu před Bohem. Ale Jidáš a jemu podobní, kteří mají v sobě myšlení  nepřítele Boha. bohužel čistí nebudou, protože ve mne a v moji oběť  nevěří. Ale pozor. Vaše nohy se dotýkají, ale zase se to myslí obrazně, této země, kde panuje stále hřích. Znečistí se jím. Tak jako vy se běžném ve svém jednání s okolím bohužel také často setkáte s hříchem a bohužel se jím znečistíte. Ale ne  už celá duše, celé tělo, ale nohy, čili jen  část vaší duše.       ·  

12Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? 

13Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. ·  

14Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. ·  15Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.  

 Pán Ježíš ukončí svoji práci, všem umyl nohy, možná i přes malé protesty, a zeptá se, zda chápou, co učinil. A znovu potvrzuje. Ano,jsem Mistr  a Pán. A když já, pán jsem se ponížil před vámi, je to těžké pro vás, abyste se ponížili jeden před druhým???? Tady nejde o vaši tělesnou hygienu. Ale o něco úplně jiného.   Ten  večer Pán Ježíš říká ještě něco důležitého:   ·  

34Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. ·  

35Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“  

 Víte, tady jde o to, že všichni máme část duchovního těla pošpiněného hříchem, špatným jednáním apod. někdy snad za to ani přímo nemůžeme, protože někdy si musíme vybrat mezi dvěma či  více zly. To obrazné omývání nohou, je totiž vzájemné odpouštění. A to je možné jen mezi vámi věřícími ve mne, v Pána Ježíše, opravdovými křesťany. Když si dokážete vzájemně odpustit, umýt si vzájemně ty hříchem pošpiněné nohy, pak je  to důkazem, že jste moji učedníci a že žijete v lásce  a všichni kolem to vidí a poznají.  Ano, tohle jsou učedníci Pána Ježíše!!   Bohužel. Najdeme takové učedníky  a takové společenství??