Grano Salis - Modlitba Otče náš – změna části textu této modlitby „neuveď nás v pokušení“

poslal karels

Otčenáš neboli modlitba Páně je pravděpodobně nejznámější křesťanská modlitba. V evangeliu podle Matouše je tato modlitba součástí kázání na hoře, ve kterém Ježíš představuje svoje poselství.

Nic v poslední době nezaujalo jak vyznávající křesťany, tak i mnohé nekřesťany, rozhodnutí papeže změnit pasáž této modlitby. Jde o část modlitby: „neuveď nás v pokušení“, kterou chce papež změnit na „nedovol, abychom podlehli pokušení“. (Evangelium podle Matouše 6,13)

Papež František se svým rozhodnutím změnit text modlitby Otče náš má naprostou pravdu! Já se už tak roky modlím „nedopusť, abych upadl do pokušení“ a hned vysvětlím proč je původní text „neuveď nás v pokušení“ zavádějící.

1. Důvod je teologický, to znamená, že podle smyslu tohoto textu je to Bůh, který uvádí do pokušení. Což není možné, neboť tak by původcem zla byl samotný Pán Bůh! Tomuto odporuje biblický text například zde:

„Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.“ (list Jakubův 1,13)

Tenhle teologický smysl je hlavním argumentem, ten druhý důvod, který uvádím – jazykový, není tak důležitý.

2. Důvod odmítnutí je jazykový. Prosím vás, v pozadí textu „neuveď nás v pokušení“ je aramejština nebo hebrejština. Nemůžeme s jistotou říct, který jazyk z těchto dvou to je, protože máme k dispozici jenom originální řecký text.

V hebrejštině (i aramejštině) existuje slovesná kategorie tzv. kauzativů. Počítám, že jste o nich asi nikdy neslyšeli. Je to specialita semitských jazyků. (určitě se se vyskytuje i v arabštině a jak jsem se právě dneska dozvěděl, tak existuje i v čínštině)

Kauzativní slovesa jsou taková slovesa, která vyjadřující vztah mezi dvěma na sebe navazujícími ději nebo skutečnostmi, z nichž druhý děj (skutečnost) je následek děje prvního. Kauzativy, mají tedy kauzální dopad. Příklad výše řečeného: v základní kategorii, v kategorii qal, je sloveso zabít. V kauzativu, tedy v hifilu, bude smysl slovesa následující: „dát někoho zabít, způsobit, že někdo zemře“ (je to kauzalita, proto také název této slovesné kategorie – tzv. kauzativy)

Krásný příklad kauzativů je začátek desatera:

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ (Ex 20,2)

Někde na jiném místě Bible se můžeme dočíst, že lid Izraele vyvedl z Egypta Mojžíš, naproti tomu v tomto textu se dočítáme, že lid Izraele vyvedl z Egypta Hospodin Bůh a sloveso „vyvedl“ je opět v hifilu. Kde je tedy pravda? Obě možnosti platí! Pán Bůh vyvedl lid Izraele prostřednictvím Mojžíše.

Jediným slovesem v námi uvažovaném textu je הוצאתיך. Překládá se tady to sloveso se sufixem jako „vyvedl jsem tě“. V našem národním překladu, v českém překladu to vůbec nevyzní, ale přesnější překlad by měl být: „já jsem způsobil tvé vyvedení“ הוצאתיך. Takže by mělo být vlastně „zaznamenáno“ v našich překladech Bible, že Hospodin Bůh nechal vyvést Izrael.

Vysvětlení? Pán Bůh působí takovou intenzitou, že Izrael odchází z Egypta. Není pouze zázrak, že Izrael odchází z Egypta, ale jakým způsobem odchází. Deset ran, zatvrzení srdce faraóna Bohem – ale tak akorát, aby farao Izrael nezničil, zároveň ale tak, aby mohl Bůh zjevit ještě řadu svých dalších znamení a zázraků.

Pán Bůh tedy nějak působí a Izrael odchází. V češtině to lze pochopit pouze na základě dvou dějů, tedy dvou sloves, v semitských jazycích stačí pouze jediné sloveso v tzv. kauzativu. V hebrejštině je to הוצאתיך [hocetíchá]. Problém je, že v českém překladu, podobně v dalších překladech se tahle kauzalita nepřekládá, prostě se pouze celý překlad zjednoduší „vyvedl jsem tě“ namísto „způsobil jsem tvé vyvedení“.

Ještě jeden příklad slovesné kategorie kauzativů. Kauzativ hifil můžeme pochopit například díky slovesu „kraloval“. V hebrejštině je to sloveso מלך ve slovesné kategorii qal, což znamená „kraloval“, ale totéž sloveso v jiné slovesné kategorii, konkrétně v kategorii hifil, znamená „ustanovil za krále“ המליך Prostě a jednoduše, Pán Bůh tahal za „nitky politických vztahů“ v království tak, až nakonec prosadil svůj vlastní záměr při výběru, kdo dosedne na královský trůn.

A teď k modlitbě Otče náš, v které je text „neuveď nás v pokušení“. Můj předpoklad je, že v pozadí tohoto slovního spojení je právě v semitské řeči kauzativ. Ale jak to tedy přeložit?

Do češtiny také text z úvodu desatera překládáme „vyvedl jsem tě“, přestože je to hebrejské sloveso znamenající „způsobil jsem tvé vyvedení, tvůj odchod“. (avšak tím jednoduchým překladem, který máme zaznamenaný i v Bibli, se kauzalita naprosto vytratila)

Pokud bych vytvářel imperativ tady od tohoto způsobu slovesa, případně jiný semitský slovesný způsob, jak bych to měl ale přeložit? Jako „nevyváděj“, nebo „nedopusť, aby vyšel“? Druhá možnost reflektuje právě onu kauzalitu slovesa, ale je zase nepřirozená pro překlad.

Podobně chápu text modlitby Otče náš, kde je původně uvedeno „neuveď nás v pokušení“.

Formulace „neuveď nás v pokušení“ zřejmě má v původním znění nějakou semitskou slovesnou kategorii, já tipuji na hifil, což bylo ale přeloženo prostě takto, kauzalita se překladem do řeckého (a latinského znění) vytratila. Je to kvůli jednoduchému důvodu, řečtina, latina, stejně jako čeština slovesnou kategorii kauzativů nezná. Aby se zpětně reflektovala kauzalita v textu modlitby Otče náš, potom by správně mělo být: „nedovol, abychom podlehli pokušení“. A to je právě návrh papeže Františka k textu modlitby Otče náš.

Teď jsem se díval na Delitzschův Nový Zákon v hebrejštině, který v Evangeliu podle Matouše 6,13 v tom textu hifil se záporkou, tedy kauzativ, má:

וְאַל־תְּבִיאֵנוּ [veal-tevienu] tedy už před více než sto lety (v roce 1877) pan Franz Delitzsch překládá pasáž textu s hifilem tedy kauzativem. A můj výklad má smysl.

Žel můžu se jenom domnívat, že je to právě takto, protože původní text modlitby Otče náš je řecký, hebrejština nebo aramejština se jenom v pozadí tohoto textu předpokládá. Ale vždyť náš Pán Ježíš byl Žid nikoliv Řek, že ano?

Uvedu svou verzi modlitby „Otče náš“, kterou se modlím v soukromí už řadu let (když jsem sám). Pokud se modlíme společně v církvi, tak se modlím samozřejmě tradičně. Měním množné číslo na jednotné, protože se modlím sám a modlím se přesně takto:

Otče můj, jenž jsi na nebesích,

posvěť se jméno tvé,

přijď Království tvé,

buď vůle tvá

jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb můj vezdejší dej mi dnes

a odpusť mi moje viny,

jakož i já odpouštím svým viníkům

a nedopusť, abych upadl do pokušení,

ale zbav mě, vysvoboď mě ode všeho zlého.

Neboť tvé je království i moc i sláva od věků až na navěky.

Ve jménu Pána Ježíše Krista Amen.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace