Ahoj, Tondo, píšeš: 

Ve většině těch věcí, co František o mne píše, mám opačný postoj a mnohokrát jsem to tu psal.          To ti rád věřím :-)

Komunistický režim mi také není blízký. Ale také poctivě přiznávám, že když byla "sametová revoluce" bylo mi 20 let. Můj táta (otčím) byl komunista, však nijak aktivní, já byl mladý, naprosto puberťák, jak se takovým jako já tehdy říkalo "hašišák". Pivo, cigarety, muzika ... knajpy, zábavy ... to byl můj život. Jisté oplétačky s "režimem" jsem sice měl na střední po celou dobu nejen kvůli svému vzhledu a kvůli muzice a chování, například vystoupení ze školní SSM, založení vlastní buňky (i to tehdá šlo!), za rok a půl zakázána :-), různé recese, srpnové černé pásky ... třikrát noční výslech ... ovšem nic tak dramatického, navíc jsem byl naprostý světák ... přelom mne zastihl na vojně ... Tedy si přiznávám, že jsem nic dramatického nezažil a ani si to příliš neuvědomoval. Jak bývalá třídní na třídním srazu po 22 letech prvně prohlásila, že jsem byl vyzrálejší než mí spolužáci a zažila si se mnou své a ona že byla zapřísáhlá komunistka ... a omluvila se mi, což jsem jí musel oponovat, protože jsem byl jen puberťák a život byla pro mne jen recese, naprostý mladistvý protest. Ovšem ty negace, co jsi napsal, nejsou vlastnictvím komunismu, ač vím že kdo se v komunismu narodili a žili v něm, a nyní jsou proti němu, si tyto negace úzce spojují s komunismem. Jenže tyto vlastnosti mají lidé v různých režimech po celém světě. Takový zažitý příklad mého spolupracovníka, co má v USA známého ... byli se prý koupat, jemu vyletěl za jízdy ručník z auta na zahradu, kudy projížděli a on chtěl, aby mu kámoš zastavil, že si pro ten ručník zajde. Ten kámoš mu prý řekl, ať neblázní, jestli má rád svůj život, že by o něho také mohl přijít ... Tedy u nás přijde policajt k autu v poklidu, beze strachu o svůj život, ale v USA ... vidíš, co se děje ... Jistě, USA je veliký stát s mnoha obyvateli a s mnoha národnostmi a srovnávat to s námi nelze, těžko říci jaké by bylo srovnání s přepočtem na obyvatele (a národnostní skladbu obyvatel?). Jen tím chci říci, že dobří lidé jsou všude a všude i ti zlí, a kde je více příležitostí a možností k dobrému i ke zlému, projeví se to.

Že se neúčastníš církevních dohadů o jednotlivá učení jsem si všiml. Je však pro mne těžké spatřovat rozdíl v tom, když se zajímáš o to, co lidé konkrétně žijí a přitom se to máš dozvědět z internetových diskuzí. Navíc, to co zde (třeba) vyznávají jako svůj život, pochází z mnohdy také z naučených dogmat, čtených knih o náboženství nebo o životě zbožných, z vyznání, mystických (myšlenkových) vnímání, mnohdy se i ve slovech pozná, že jsou to rčení z knih (častěji z bible) a to zde lidé prezentují, jak to uvnitř prožívají, ale a o svém konkrétním životě, zda ta jejich vnímání skutečně korespondují s tím, co žijí, zde spíše nikdo nepíše. Napíše-li, pak se může dočkat i pohlavku za uši :-) ... Těžko tedy vskutku říci, že se zde absolutně neúčastníš dohadů o učení jednotlivých církví, zejména té římskokatolické, ale také i jiných, protože v dnešním světě jsou mnohá učení zastávaná lidmi z předávaných tradic, (napsal bych pověr), co poletují kolem od ucha k uchu (od ucha skrze ústa zase ke sluchu dalším). Lidé je pak vnímají naprosto niterně a bytostně, takže když přijde někdo z názorem, co se vyjímá z obecnosti a tradičnosti, reagují podrážděně a vlastně na tom není nic tak divného a zvláštního. 

Také i toho jsem si všiml, nešlo si nepovšimnout, dostalo se zde zkušenosti, nikoliv však první a měl bych být už se svou náturou na to zvyklý. Jen to mám, že pokud lidem tedy naprosto věříš, že to co píší je pravda a také to žijí, pak bys měl i Františkovi věřit, že to co píše o své negativní zkušenosti s věřícími z křesťanských společností (či státem registrovaných církví), skutečně prožil, nabyl této zkušenosti naprosto reálně, a vyprofilovalo ho to k odporu vůči takovým, jak píše, a proto to tak i vnímá, popisuje a nevěří ti. Jsem si vědom, že je těžké pak Františka přesvědčit o tom, že se v tobě nebo i v jiných mýlí a jakékoliv důkazní břemene požaduje na tobě. A já nevím, jestli je vůbec možné pro něho, ale i pro tebe, abyste našli společnou řeč. A všímám si, že vůbec neprospívá, když mu jeho nařčení a nálepky vracíš zpět na jeho hlavu. Také vůbec nevím, zda jste se už někdy potkali, zda měl nějaký ten konkrétní zážitek s tebou nebo se společenstvím, do kterého chodíš ...

Tohle je asi příliš osobní mezi tebou a Františkem. Tedy nemyslím ten socialismus, ale zkusil si žít i jinde? Jestli ano, proč jsi zde? (Možná i přesto vše miluješ tady ty lidičky ... alespoň ty kolem sebe). Kolik ti je let, Tondo? Od listopadu 89-tého je to už téměř 27 let, přičtu-li k tomu dětství, mladiství ... a ten věk cca 42-45 let zdvojnásobím ... :-) Zkutečný prožitek z komunistické éry to asi polovina života nebude. Já na to, co jsem prožíval a žil už více pohlížím zpět s dnešní optikou, ale bráním se tomu, abych to považoval za tehdejší skutečný prožitek. Mnoho "zážitků" z dětství jsou pak i zaslechnuté a tradované vzpomínky jiných, maminek a tatínků a brášků a sestřiček ... kteří danou situaci nějak vnímají toutéž optikou, jako by to prožívali dnes, s odstupem času. Nikdo nevnímá stejnou věc stejně i po létech, ale zapojuje do toho současný pohled a vnímání a prožívání toho, co žije dnes.

Snad jsem pochopil a vytušil, že jsi asi patříš do církve či křesťanského společenství, které má něco společného s americkými misionáři, se kterými nabyl negativní zkušenost. Snad jste si už psali nebo on o vás něco četl ... tak si to spojil a přiřadil k prožitku, co měl a má, a nemůže přijmout to, že by někdo nemohl být podvedený a nemít vsugerovanou takovou ideologii nebo ji aktivně zastávat. Tak jsi pro něho představitelem toho, s čím došel negativní zlé zkušenosti. Ale to nemusí být pravda, to nevím. Těžko se zbavit sám nálepky :-) Ale asi nepomůže a nepřidá, když mu budeš na hlavu vracet to, co o tobě píše nebo spíše o těch druhých, s nimiž došel negativního zážitku. Vím, že to používáš jako obranu, ale má účinek naprosto negativní, navíc tě pak tady mnozí považují za nadneseného a povýšeneckého. Ale já osobně vůbec netuším, jak na takové nálepky správně odpovědět. Snad to nechat být? A nakonec i já mám za poslední dobu nepříjemné zkušenosti a myslím si, že je snad nakonec lepší nekomunikovat, ač to asi vůbec k ničemu nepomůže.

Petr

  Kdybys měl někdy něco konkrétního proti tomu, co žiju nebo co píšu, budu rád, když to napíšeš, a rád ti odpovím. Tvoje výmysly a lži jsou tvoje, řeš si je ty.

  Budu rád i za informaci která letniční církev a koho pozvala, abych se mohl podívat, jestli o tom amíkovi lžeš a vymýšlíš si tak, jako o mne.