Máme nejen stejné zaměstnání, ale asi i podobné zkušenosti. Také jsem poznal pár církví.

Byl jsem odchován hlavně školou. Třídní a materialistický pohled na svět. Sociální bída, ale také hledání tajemství bytí a žití. Doma jen nemoci a bída. Sociální ponižování a v sobě závist až nenávist ke všem bohatým, i k bohatým komunistům. Ostatně kapitalisty jsem nemohl kolem sebe na vlastní oči vidět v době totality. A jak už jsem párkrát psal, jednoho dne se se mnou něco stalo. Jsem prvně na návštěvě u lidí, kteří mne pozvali na oběd. Je mi osmnáct a ani nevím, proč jsem tohle pozvání neodmítnul, jak bývalo u mně zvykem. Nestojím o soucit. Jsem mladý, zdravý, něco mne přece ještě v životě čeká a potká. Nevím. Žiji ze  dne na den. Učím se na zkoušky a nějak to nejde. Nic mne nebaví. Padá na mne strach a nejistota. Kdoví, zda bych tehdy chápal třeba to, co říkal Hospodin Abrahamovi. „ Neboj se, Františku, jsem Tvůj štít a odměna přemnohá..“  Možná bych zvolal to samé , co Abraham. Jaká odměna. Jsem sám, trápím se, nenacházím v ničem smysl..  A možná by Hospodim řekl: Dočkáš se, neboj, vydrž něco a čekej trpělivě, uč se a vzdělávej, já Ti pomohu vytvořit domov s tou nejlepší dívkou, která je pod nebem..“  A kdo ví, zda bych uměl mít tu víru jako Abraham, abych se zalíbil Bohu a on mne ji přičetl za spravedlnost. Bůh mne však určitěa záměrně  přivedl do věřící rodiny. Ne do rodiny nějakých fanatiků, ale zdravě a opravdově věřících. Už, když jsme tam v neděli vstoupil jsem ucítil vůni domova, vůni polévky a dobrého jídla a pohody. A pak se stalo, že před obědem řekl pán: „Františku, my se vždy před jídlem pomodlíme, nebude Ti to vadit.“ A já kývnul, že nevadí a sledoval, co se bude dít. Já  materialista a atheista. A pak jsem uviděl, že pán i paní sklopili oči, modlili se v sedě, a zazněla tak krásná slova, že jsem cítil, že tu ještě je někdo další, komu tohle říkají.  Tak krásná  a kouzelná atmosféra, kterou jsem nikdy nezažil.Najednou ta moje bariéra atheismu se prolomila. Cítil jsem, že existuje něco duchovního, co nechápu, ale existuje. Zvláštní. První nasměrování k Bohu, i když se ze mne nestal hned nějaký znovuzrozený člověk, ale člověk hledající jiným směrem. A tak této chvíli vděčím za cestu, ukázání  cesty a to není málo, ukázat správnou cestu. Já věřím, že byla správná, i když ne jednoduchá. Mnozí to mají těžší.

Ano, mívám někdy pochybnosti. Abraham je měl také. Uvěřil Bohu dětskou vírou a Bůh tuto víru dává za příklad, ale za pár roků bere osud  do svých rukou a zapomíná, co mu Bůh slíbil.

Takoví jsme my lidé. Bůh to  s námi nemá vůbec lehké. Měj se hezky.

dá se říct že v  Pánu Ježíši je důležitá,  a  rozhodující víra, která se uplatňuje láskou .Proroctví ustanou i poznání bude překonáno.Boží láska a milosrdenství je věčně.

Zdraví v.