To bude nějaký omyl. Na opovědi, které jsem již dostal, nečekám.

  Toník

Jenže to, je hluboké nepochopení toho, co je hřích. Hřích není až ten skutek, který člověk vykoná veden svou hříšností. Ježíš říká: hřích je v tom, že ve mě nevěří.Tím má na mysli, že lidé v něm nevidí svůj obraz, vzor. Čili hříchem je vše, co není Boží vlastností danou člověku. A s tímto hříchem, nepodobou Bohu, se všichni rodíme. Všichni Adamovi potomci se rodí s hříšnou přirozeností a je úplně jedno, jak se ta hříšnost bude projevovat. Jestli vrozenou homosexualitou, nebo vrozeným cizoložstvím, nebo vrozenou touhou krást. U Tebe je problém, že svou homosexualitu nevnímáš jako důsledek hříchu Adama, který způsobil, že všichni lidé se rodí s hříšnými sklony, ale jako něco, co Ti dal Bůh a tudíž to není hřích, ale jen jiná orientace. Dokud nezměníš svůj pohled na celkový stav člověka, jako na hříšný, tak nikdy nepochopíš proč přišel Ježíš. Prostě, jestli si myslíš, že homosexuální orientace je dar od Boha a není na ní nic špatného, tak jsi nepoznal jaký je Bůh a jaký je jeho záměr s námi. On stvořil člověka jako muže a ženu a řekl jim, ať se milují, množí a naplní zemi. Z toho je dost zřejmé, že sexuální náklonnost ke stejnému pohlaví nebyla jeho úmyslem. A protože není jeho úmyslem, tak je produktem Adamova odpadnutí od Boha. Člověk, který pozná v Ježíšovi tu pravou podobu člověka i Boha, ten přirozeně zatouží se zbavit všeho, co není s Bohem v souladu. Čili i svých vrozených náklonností. Nevymlouvá se na to, že mu byly dány aniž by o ně stál, ale hledá u Boha oddělení se od nich. Neřeší to, jestli je to jeho vina, nebo vina předků, ale nechce v tom žít. Ty říkáš, že s tím bojuješ a já Ti věřím, ale zároveň u Tebe vidím jakési omlouvání toho stavu a hlavně neustálé výčitky k Bohu. Pokud budeš Boha stále kritizovat a vidět v něm šmíráka a sadistu, tak s ním nebudeš moci spolupracovat na svém vysvobození a bez jeho pomoci se hříšné přirozenosti nezbavíš. Člověk přece vždy spolupracuje jen s tím, komu důvěřuje. Ty mu nedůvěřuješ jeho dobrotu a lásku a vidíš v něm šmíráka, sadistu a špatného otce. Takže všechno táhneš sám a podle toho to v Tvém životě dopadá. Žádný pokoj, žádná radost ze společenství s dobrým Otcem. Dokud nepochopíš, že ta chyba není v myšlení Boha, ale v myšlení Tvém, bude to pořád stejné.

  Jestli mají pravdu ti, co říkají, že orientace je vrozená, tak asi od početí a jestli má pravdu apoštol Pavel, tak ještě o kus dříve.

  Jestli mají pravdu ti, co říkají, že orietace je daná výchovou, tak jsem heterosexuál někdy od doby mezi narozením a pubertou.

  To záleží na tom co byste chtěl dokazovat. Nejsem tu proto abych někomu něco dokazoval, ale pokud něco potřebujete dokázat, pokusím se.

Ahoj Petře.

Vidím to tak, že Bůh s námi jedná jako Otec s dítětem. Neomezuje se ve své podstatě, ale kvůli nám se, v jednání s námi, snižuje na naši úroveň, abychom mu byli schopni porozumět. Proto i Syn přišel v těle člověka mezi nás.

Řecké slovo překládané jako víra, má v řečtině i význam důvěra. A já jsem přesvědčen, že ke spasení je potřeba především důvěra v Boha a ne jen víra samotná. Víra bez vztahu přijímá fakta, která jsou rozumem uchopitelná. Víra bez vztahu je ale také schopná vymyslet z Písma učení, které přesahuje možnosti našeho rozumu, ale nekoresponduje s nám zjevenou Boží láskou. Jako třeba kalvinismus. Nikdo z nás nemůže s jistotou rozumu vědět, podle čeho Bůh zachraňuje některé lidi. Proč syn uvěří a matka ne. Ale poznání Boží nezměrné lásky zjevené v oběti Ježíše Krista, nám ukazuje, že je nesmyslné věřit, že Bůh chce spasit jen některé a druzí jsou mu lhostejní, jen proto, že některé verše je tak možné pochopit.

Stejně tak věříme, že to, co oko nevidělo, ucho neslyšelo a co na lidskou mysl nevstoupilo, nám Bůh připravil v nebesích. Nevěříme tomu proto, že nám to připadá logické a že tomu rozumíme, ale proto, že Bohu důvěřujeme, protože jsme poznali, že nás miluje. Proto mu důvěřujeme, že pro nás připravil nádherné věci.

A tak se mi jeví, že pokud je Bůh v něčem omezen, tak je to v tom, že ho v jeho moci omezuje jen jeho rozhodnutí nás milovat a stvořit nás ke svému obrazu a podobě. A to omezení se projevuje v tom, že nám sice nabízí on sám své spasení, ale rozhodnutí pro něj nechává na nás.