| DANIEL RAUS 07|11|2015
„Nevím, jestli víte, co je to zabíjení ze cti,“ těmito slovy začíná článek na internetových stránkách amerických novin Wall Street Journal . Říká je 17letá Rifka Bary, která se s rodinou přestěhovala do Spojených států ze Srí Lanky v roce 2000. Rifka je čtyři roky tajnou křesťankou, ale v červenci 2009 se rozhodla utéct z domova. Bojí se o svůj život, pokud by rodiče zjistili, že „odpadla od islámu“. Rifka tedy pokračuje: „Tahle víra – nevím, jestli mi rozumíte – je úplně jiná, než si myslíte.“
Své rodiče popisuje dívka jako „oddané muslimy“. „A právě proto mě musejí zabít,“ dodává. Vysvětluje, že podle toho, čemu její rodiče věří, se ona narodila jako muslimka, a to je čest. Tím, že se stala křesťankou, musí být prolita její krev. „Pokud milují Boha víc než mě, musí to udělat, takže mi jde o život, jestli rozumíte,“ dodává Rifka doslova. V současné době se nachází na Floridě, kde ji přijala rodina Blakeyho a Beverly Lorenzových, kteří vedou jednu z tamních církví.
Pro Američany je svědectví Rifky studenou sprchou, kterou zažívají Evropané už delší dobu. Dívka totiž říká: „Chlapci, vy mluvíte o náboženské svobodě? Tak byste měli vědět, že já ji nemám. A nechci zemřít.“ Její případ se dostal před soud v Orlandu. Soudce Daniel Dawson rozhodl, že Rifka zatím nebude vrácela rodičům do Ohia, kteří o to žádají. Během vyšetřování byla na Floridě, a to až do dalšího stání.
Právní zástupce Rifky upozornil na to, že otec jeho klientky je v úzkém napojení na islámské kulturní centrum, které je podle něj ve spojení s Muslimským bratrstvem. Mluvčí islámského centra to popíráa dodává, že v islámském právu nic jako zabití odpadlíka nefiguruje. S tím souhlasí i Rada pro americkoislámské vztahy, která přišla s vlastní verzí celého případu. Obavy nejsou podle mluvčího na místě – jde jen o jedno velké melodrama pubertální dívky, které zneužívají křesťanští zélóti, stejně jako lidé, kteří podlehli islamofóbii nebo oportunističtí politici.
Noviny Orlando Sentinel uveřejnily článek, který poznamenává, že otec dívky je zlatník, který patří ke střední třídě. Nikdy nebyl zaznamenán žádný případ násilí nebo jeho radikalismu. Celý případ považuje za tah proti muslimům. Autor článku Mike Thomas nevidí důvod, proč by chtěl otec zabít svou dceru a tvrdí, že Rifka může svobodně vyznávat, co chce. Rifka však pod přísahou u soudu citovala slova svého otce, který byl rozčilen tak, jak ho ještě nikdy neviděla: „Když máš toho Ježíše v srdci, jsi pro mě mrtvá. Už nejsi moje dcera. Zabiju tě.“
Noviny Wall Street Journal se tedy ptají, nakolik může někdo z vnějšího pohledu měřit pravdu a nakolik je odpovědné odmítat Rifčino svědectví jako hysterii dospívajícího adolescenta. A dodává, že ve světě dochází ročně k pěti tisícům zabití ze cti – toto číslo přitom uvádějí velmi mírné odhady organizace OSN. Ženy v islámských zemích a v komunitách přistěhovalců jsou skutečně obětí práva, které počítá s mučením a vraždou jako s nástroji svého prosazení. Bere jím tak základní lidská práva, především samotné právo na život.
Že šaría uznává trest smrti za odpadlictví od islámu, potvrdil v dubnu harvardský kaplan Tahá Abdul Bassír. Jeho soukromý email se dostal na veřejnost a vyvolal značný skandál. Evropané si začínají nebezpečí vražd ze cti uvědomovat, což je v kontrastu s nevědomostí, panující kolem amerického případu. Evropané totiž nemohou ignorovat dívky, které pro sebe žádají stejnou svobodu, jakou poskytují hostitelské země. Příběhy útěků z domova a následné navrácení těchto uprchlíků zpět rodičům, kteří slibují odpuštění, se totiž až příliš často změnily v odevzdání bezbranných obětí do rukou popravčích.
V roce 2006 byla v Londýně zavražděna 20letá Banaz Mahmodová, kterou její strýc a otec zabil poté, co jí policie odmítla poskytnout ochranu. V roce 2002 byla na pařížském předměstí zaživa upálena17letá Sohani Benzianová. V dubnu 2009 se dostal za mříže 20letý Turek, který měl napadat, bít a nakonec zabít svou sestru, když se dozvěděl o jejím potratu. Evropané před těmito titulky neuniknou, takže policie na kontinentu hledá společnou strategii v boji proti tomuto fenoménu. Rada Evropy vydala varování, že vraždy ze cti jsou na vzestupu, hlavně ve Francii, Švédsku, Holandsku, v Británii a v Turecku.
Francie vyvinula sociální síť, jež by měla obětem pomáhat. Právě zde žije největší muslimská menšina v Evropě. Podobně postižené dívky jako je Rifka v Americe tam naleznou útočiště a specializované poradce například z organizace Hlas žen. Ve Francii by Rifčino svědectví nebral nikdo na lehkou váhu, konstatuje deník Wall Street Journal . Na videu se jí novinář ptá: „Myslíš si, že je to jenom vyhrožování, nebo by to skutečně udělal?“ Rifka odpovídá: „Kolik takových případů ještě potřebujete? Máte jich stovky.“ Deník tedy končí otázkou, kolik takových dívek, jako je Rifka, bude ještě muset zemřít?
PS: Rifka utekla z domova v roce 2009, nakonec byla do svých 18. let umístěna dle rozhodnutí soudu v dětském domově a rodičům nenavrácena. Dnes 22 letá žena však i po takové době říká, že žije ve stálém strachu.
ZDROJ: Daniel Raus
|
