Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Je udělená milost dále něčím podmíněna?


Apoštol Pavel nám říká tato jasná slova:

(Ef 1,3 - 2,10)
Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu.  On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce,   když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista  ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu.  V něm máme vykoupení skrze jeho krev -- odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti,  kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti,   když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si předsevzal,   aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci: ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm.  V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle,   abychom tu byli k chvále jeho slávy, my, kteří jsme již předtím doufali v Krista.   V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým,   jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy.   Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pánu Ježíši a o lásce ke všem svatým,   nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách,   aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého   a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých   a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly.   Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,   vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím.   A všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nade vším církvi,   která je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem naplňuje.
Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy,  v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti.  Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní. 
Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval,  i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem -- milostí jste zachráněni --  a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši,  aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar;  není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.   Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. ...




Z těchto Pavlových slov vyplývá, že Bůh je vždycky ten první, kdo obdarovává člověka.
Obdarovává nás zcela nepodmíněně, zcela bez  zásluh z našich skutků.

Jak tedy chápet podmíněnost v Božích darech? Je zde vůbec nějaká?
Já osobně podmíněnost spatřuji v následnosti adekvátního využití Božího daru člověkem.



Pokusím se to demonstrovat na příkladu:
Pokud nám Bůh zamýšlí dát chléb, ve skutečnosti nám dá úrodu, ze které se prací člověka stane mouka, dá nám vodu i kvásek na těsto, dá nám i energii pece, abychom chléb mohli upéct.
Každý z Božích darů je nám tak dáván především se záměrem jako příležitost spolupracovat s Bohem, dělat něco spolu, prožívat spolu živé společenství i při práci.

Každý z Božích darů je nám tedy dáván spíš jako "polotovar" k dopracování.

Dar víry - využití tohoto daru je podmíněno následným růstem ve víře ve spolupráci člověka s Bohem skrze skutky - Ef 2,10 - jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. ..
Dar účasti na Kristově vykoupení ve křtu - konečné spasení člověka po smrti je podmíněno jeho vytrváním v životě s Kristem, vytrváním v dobrém (Mt 24,13; Mk 13,13).




Následně nevyužitý Boží dar je jako zakopaná hřivna - a je to člověk, kdo se rozhodne ji zakopat či využít!
Někteří z vás tuto následnou podmíněnost správného využití Božích darů zcela odmítají vidět.
S oblibou se přitom odvolávají na proroka Jeremiáše:

(Jr 31,33-34)
... ale toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.   Nebudou již učit jeden druhého ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát všichni, od nejmenšího do největšího, je Hospodinův výrok, protože odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu. ...


Chápat tento výrok jako jenom prostý čin Boha bez lidské odezvy, jako by Bůh zmanipuloval člověka, bez jeho vědomí z něj učinil někoho jiného, kdo se už bude chovat správně - tak takovou představu považuji za úplně nesprávnou, mylnou.
Takto věci nefungují.

Je to především Hospodin sám, kdo se ve smlouvě zavazuje. Hospodin vyžaduje od lidu (tedy od druhé smluvní strany), aby i on zachovával věrnost smlouvě. Avšak i nevěrnému lidu zůstává Bůh věrný. Hospodin smlouvu dodržuje i tam, kde ji lid opustil. Trestá sice lid pro přestoupení, ale tím svou smlouvu neruší, nevypovídá.

Nová smlouva také nebude bez zákona, který ukazuje cestu vpřed. Nebude však napsán na deskách kamenných.
Hospodin jej dá do nitra, napíše do srdce.
Napíše nikoli však bez souhlasu člověka a bez jeho následné spolupráce!
Srdce v biblickém pojetí je sídlem poznání, rozhodování člověka, sídlem lidské vůle. Stane se tedy "zákon nové smlouvy"  vnitřním normativem života lidu i každého jednotlivce, který se pro život s Bohem sám rozhodne. Nebude vynucován mocí a nátlakem. Bude to "zákon svobody" (Jk 1,25; Jk 2,12).
Poznáním Hospodina se především myslí poznání jeho vůle a život v poslušnosti a obecenství s Bohem. Jako poznávání a naplňování Boží vůle.