Co se týče možnosti narodit se do církve, tak slyším spíš to slovo: Musíte se narodit znovu. Co se týče "vyvoleného národa", toho "vyvolení" vůbec, tak já nemám to slovo spojené s nějakými výhradně pozitivními obrazy. Vyvolení ve SZ je spíš určité zaúkolování. A očekávají se výsledky, jinak následuje masakr. To je něco, nad čím se pohané pohoršují, ale není jiného způsobu, jak rozlišit spravedlnost od nespravedlnosti, než že důsledky činů dopadnou ne jen na hříšníka, ale na celý hříšný národ včetně pár spravedlivých.
Upřímně, vlastně ani vyvolení v Kristu nevnímám jako nějakou jízdu na tripu. Je mi vůbec vzdálené, ba odporné, takové to sladkobolné křesťanství, zalikající se sladkostí a superláskou ke všemu a ke všem. K pohanům a jejich filosofiím mám stejně odmítavý vztah jako ke své minulosti. Rozumím jim, ale nesouhlasím a zvěstuju úzkou cestu. Zároveň není ve mě žádných úzkostí z nebe či pekla. O to nejde. Jde jen o tu svobodu.
A k tomu poslednímu obrazu o misionáři, ta netečnost a nezájem je opravdu smrtelná. I tady platí obraz o dětech. Nebudeme-li jako děti toužící po růstu, po překonání dětinskosti, po dospělosti, jistě nevejdeme do božího království. Zlatí všichni hledající, tápající a filosofující, než živé mrtvoly s lahváčem!