Milí bratři a sestry, přemýšlím o tom, jak se pozná, že nějaký prorok je pravý prorok. Když vezmu osudy biblických proroků, většinou je čekal krutý život a smrt. Dokonce ani apoštolové neměli ze své činnosti žádný profit a zemřeli časti mučednickou smrtí. Nejsou tohle znaky pravého proroka??? Nejsou tohle znaky skutečných svatých mužů či žen ?

 

Přemýšlel jsem nad životem jednoho z posledních proroků před Ježíše a současníkem Ježíše, nad Janem Křitelem.

 

Narodil se již starším rodičům a v dospělosti odchází na poušť. Pryč od lidí, od civilizace. Tam se s ním něco děje. Tam se připravuje na svůj Boží úkol. Ačkoliv asi vypadá dost odpudivě ve svém oblečení, přesto lidi přitahuje. Je to moc jeho slova. Lidé dokonce za ním jdou na poušť. Přicházejí i z daleka. Čím je tak přitahuje? Vždyť jim nelichotí, ba naopak. Ukazuje na jejich hříchy, oznamuje, že přijde Boží soud. To je zvláštní, že tehdy lidé na tohle to obvinění slyší. Že si uvědomují svoji hříšnost. To, že něco  s nimi není v pořádku. A mají možná strach ze soudu Božího.  Co může pomoci zachránit se před Božím soudem?

 

Pokání.

 

A tak křest vodou je projevem veřejného pokání. Chci se pokřtít, protože jsem hříšník.  Už malé dítě má tuhle zvláštní vlastnost. Když něco provede a vidí, že něco udělalo špatné, tak se mu uleví, když se mamince přizná. Tak je to i  s námi. Přiznat se Bohu, že jsem hříšník, v tom je úleva. Počátek záchrany, kterou za nás vykonal  a dokonal Pán Ježíš.

 

A tak Jan Křtitel vlastně připravuje cestu pro přijetí Pána Ježíše. Jakou? No přece pokání. Pokud nevyznám svoje hříchy před Bohem, nikdy Ježíše nepochopím a nepřijmu.

 

Jan Křtitel se jednoho dne setkává i s Pánem Ježíšem. Zajímavé, že ho poznává. Tehdy ještě Ježíš nebyl známý. Je přece bez hříchu a proč by měl být pokřtěn? Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně?  Jen to prosím udělej. Musíme splnit Boží vůli.  Když Ježíš vystoupil z vody, Jan Křtitel byl svědkem, jak se na něho z nebe snáší Duch Svatý v podobě holubice a hlas z nebe pravil, že toto je můj milovaný Syn, moje radost.

 

O Pánu Ježíši ještě před touto událostí Jan Křtitel pravil: „Já křtím vodou ty, kteří cítí svá provinění jako břemeno a vyznávají je. Avšak po mně  přijde někdo daleko mocnější než já, nejsem hodem ani toho, abych mu vyčistil obuv. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. ….“

 

Po této události je na to brzy Jan Křtitel zatčen a vsazen do vězení. Jeho kritika se nelíbila mocným. Jan je vězení určitě v těžkých životních podmínkách. Ví asi jen málo o Pánu Ježíši a jeho činech Přemýšlí, bilancuje a padá na něj i tíseň a pochybování. Proč nejsem s Mesiášem? Proč nejsem u toho, jak působí? Kdo teď křtí? Nekřtí Pán Ježíš? A pak se mu podaří nějakým způsobem díky svým žákům poslat Pánu Ježíši vzkaz.

„Jsi opravdu ten zaslíbený Mesiáš, nebo  máme čekat jiného? Jan tedy má pochybnosti. Jakou asi čeká odpověď?

„Vraťte se k Janovi  a povězte mu o tom, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou uzdravováni, hluší slyší, mrtví vstávají k životu a ti, kteří u lidí nic neznamenají, jsou ujišťováni, že Bůh s nimi počítá. Šťastný je ten, kdo mne přijímá bez výhrad“

 

Jan Křtitel dostává svědectví o působení Pána Ježíše a jeho moci  a to mu musí stačit. Ježíš mu neslibuje žádnou pomoc a ani ho neutěšuje. Ví, že to Jan Křtitel nemá ve vězení jednoduché. Nestane se zázrak jako v případě Jóba, ale ten přece nebyl prorok. Proroci mívají těžší osud.

 

Je mi Jana Křtitele strašně líto. To, co dostal od svých žáků jako zprávu od Pána Ježíše, bylo potvrzením toho, že jeho činnost proroka měla smysl. Nyní se vše naplnilo a on už nemá žádný úkol. Čeká na smrt, aby byl pak vzkříšen.   

 

V Matoušovi je psáno:“ Opravdu mezi všemi lidmi, kteří se kdy narodili,není nikdo, kdo by převyšoval svým posláním Jana Křtitele, a přece i nejskromnější z mých následovníků se dostal dá, než on .“

 

Věřím, že pravý prorok nemá nikdy ze své činnosti žádný materiální ani mocenský profit.