Stačí si poslechnout svědectví: Někteří přenášeli malé kopečky či krtčí hromádky, jiní však dokonce velehory. Děsivě vyhlížející útesy narkomanie, nemocí, závislostí, nepřátelství i třeba jen rodinné nepohody, dokázali vrhnout do hlubin moře, které v biblické mluvě představuje shromaždiště temných sil. Stačí si potom jen uvědomit, že s pomocí Boží můžeme dokázat cokoliv.

Použitý Ježíšův citát si vykládáme vždy symbolicky a vnímáme tedy jako materiální obraz věcí duchovních i hmotných. A výrok bereme jako nadsázku, neboť Ježíš hovořil také v symbolech i v nadsázkách.

Zkusme to postavit ještě jinak, třeba v reálné podobě: Třeba věříme, že letadlo s námi nespadne. Takto věří všichni, kdo do letadla nastupují (snad vyjma teroristů), nezávisle na jejich náboženských či ateistických postojích. Taková víra je ovšem založená na technických předpokladech konstrukce stroje, na výcviku, zkušenosti a odpovědnosti posádky. Také dost na atmosférických podmínkách při letu, tedy i na něčem, co technika ani člověk nemají plně v rukách. Zde je tedy na místě spoléhat se na moc Nejvyšší.

Kdo věří vírou Boží, o níž mluví Ježíš, a tedy věří, „že co říká se i děje, bude to mít“. Tedy mám víru, že letadlo určitě nespadne. Věřím vírou Boží, vírou podle mě neotřesitelnou. Opravdu? Ale – copak se to ozývá – musím křičet: „Pomoz mé nedověře!“ Neboť si vzpomenu na slova modlitby … buď vůle Tvá... Já totiž neznám vůli Boží. Jak potom mohu bez pochybností věřit, že to, co říkám, se stane?

Vezmu to ještě ze zkušenosti. Potřeboval jsem něco upravit a tak jsem roztáhl skládací schůdky, něco jako štafle. Používal jsem je mnohokrát. Vždy jsem předem poprosil Pána, aby mě ochraňoval. I tentokrát. Navzdor modlitebnímu přání stalo se však, že schůdky se pode mnou složily a já jsem z výšky spadl. Na záda. Tam mi na zemi po chvíli došlo, co se stalo a zkoušel jsem, zda mám kostru v pořádku. Všechno dobře dopadlo, což se mi potvrdilo i po týdnu, kdy všechny bolesti přešly. Nicméně je tu reálná zkušenost – moje modlitba plná víry nepomohla. Nebo mě Pánbůh vzal za slovíčko a přesto že mě nechal spadnout, tak mě dokonale ochránil? Děkuji i za to, Pane.

Mohu opravdu věřit, když Bůh není automat a nestačí, abychom stiskli tlačítko modlitby aby nám bylo vyhověno? Jsem rád, že Bůh není automat a určitě modlitby našich nenávistných nepřátel nevyplní. Jsem rád, že se v případě modliteb nechová zákonitě jako třeba v Jeho zákonu přitažlivosti. A když se Bůh nechová zákonicky, tak se tedy chová milostivě. Neboť máme Bibli a něco jsme již o Bohu slyšeli a tak víme, že se nechová nevypočitatelně. Neboť kde je Bůh, tam je i řád. Milostí pro nás je i to, že se zákonicky nechová. Milostí je, že On nectí kauzalitu (příčina má následek, třeba hřích má za následek smrt), ačkoliv zákon příčiny a následku je základem řádu hmoty. Tedy že nás kvůli našim pochybením hned nepotrestá, ačkoliv bychom si to v řádu světa zasloužili. Tedy pro mě je to milostí určitě, když už ne pro ty přesvatělé.

Na prvním místě je nutné víru mít. Mít znamená vlastnit. Víru je nutné si přivlastnit. Ani nepřeženu, když řeknu, že víru je nutné si uzurpovat – mám ji, je moje a za žádnou cenu se jí nevzdám. Když Ježíš říkal „víra tvá tě uzdravila“, tak neprováděl nějakou evangelizaci, nebo uzdravení nepodmínil tím, že v Něho uvěří. Stačilo vědět, že On má tu moc. Vědět to svou vlastní vírou, která tím, že je soustředěna na Boha, je vírou Boží.

Na druhém místě je nutné si uvědomit, že tvořit vírou zázraky znamená pro nevěřícího pozorovatele téměř vždy vznik negativního postoje. Ježíš Nazaretský zázračně uzdravoval. Když se to o něm rozkřiklo, chtěli ho někteří zabít. A ostatní se dodatečně připojili. Tvořit vírou divy je pro tento svět kontraproduktivní. Vede to k pravému opaku – k nedůvěře a k nepřátelství. Zkuste podat svědectví nevěřícímu tím, že budete svědčit o zázraku proměny a uzdravení ze závislostí. Zkušenosti hovoří, že velká část to přijme jako zprávu nějakého fanatika, spíš pomatence, který trpí utkvělou představou. A nějaká část vůči vám pojme nepřátelství.

Víru počítá apoštol Pavel mezi Boží dary. Zde pouze převezmu, co jsem slyšel a četl: Takový dar víry je ten, který vede ke konání zjevných zázraků. Tedy takových zázraků, které jsou vidět každému. Jako ten uschlý fíkovník.

Takovou víru obdrželi první apoštolé. V historii se vyskytlo mnoho osobností, kteří dar víry projevili na odiv.

My ostatní tu naši víru prožíváme denně se zázraky tak početnými, že je bereme za samozřejmost. Samozřejmost lásky.