poslal BohemianAnonymus
Chtěl bych se zde ve zkratce podívat na určitý vývoj, pokud jde o odpuštění hříchů se zřetelem na to, že Spasitelova smírná oběť ukončila SZ odpuštění hříchů. Dále si kladu otázku, zda dnešní židovská bohoslužba vede ke smíření s Bohem; zda na základě nezrušitelné smlouvy s Bohem (1M. 17:7; 3M. 26:44) byly vyvolenému národu uděleny nějaké výjimky, které křesťané z pohanů nemají.
A. Starý Izrael
Toto období lze nazvat věkem Zákona. V něm existoval ve starém Izraeli systém obětí, z nichž nejdůležitější přinášel velekněz jednou za rok, kdy na den smíření, ve svatyni svatých obětuje za hříchy své i lidu.
Erich Sauer: SVÍTÁNÍ SPÁSY SVĚTA
7. kapitola: Životní cesta Zákona
A. Starozákonní společenství s Bohem (str. 114)
"Základem mozaické obětní služby tudíž není jenom shlazení, nýbrž smíření, nikoliv pouhá odplata v rámci soudcovské spravedlnosti, nýbrž relativní obnovení společenství vykupující láskou. To usmíření však umožňuje mozaická oběť "přikrytím" hříchu. Odejmout hřích sice nemůže, "neboť nemožné jest, aby krev býků a kozlů shladila hříchy" (Žd. 10,4.11) - to může jen a jen oběť Kristova (Žd. 9,26) - ale z hlediska Golgoty může přikrýt hříchy spáchané v důsledku lidské slabosti tak, aby je Bůh neměl na očích. To byl její úkol - a ve vztahu ke kříži - i její síla."
Vysvětlivky:
Poznámka autora: Všude tam, kde se ve Starém zákonu našich Biblí vyskytují slova "shladit, odpustit", je v hebrejské verzi použito slovesa "kaphar", tj. "přikrýt přetřením", "zakrýt" (totéž slovo jako v 1M 6,14). Z téhož kmene je odvozeno i slovo "kapporeth", vlastně něco (hříchy) k "přikrytí", tj. slitovnice. Str. 114.
Mozaická oběť - Mozaika představuje nějaký obraz, složený např. z různobarevných kaménků. Různé starozákonní oběti byly obrazem té jedinečné oběti Pána Ježíše Krista - pozn, redakce. Str. 118.
B. Spasitelova přítomnost na zemi
Spasitelovým příchodem na zem započal věk milosti, ve kterém žijeme dosud, a který skončí vytržením církve (1Tes. 4:17). Spasitel se nikdy nevyjádřil v tom smyslu, že oběti přinášené Bohu v jeruzalémském chrámu nemají smysl. Jen zdůrazňuje, že cestou realizace obětí je nemožné zbavit se nároků, jež Bůh člověku ukládá. Jde hlavně o milosrdenství. (Mt. 9:13; 12:7). A milosrdenství dává Pán přednost před obětmi, zvláště když tyto oběti nevycházejí z pokorného srdce. Oběti bez milosrdenství jen popouzejí Hospodina.
Spasitel odpouští hříchy přímo, na základě autority Božího Syna:
Mk. 2:5 "Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji."
Spasitelův postoj k zákoníkovi
Lk. 10:25-28 "A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím? A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš? A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého. I řekl jemu: Právě jsi odpověděl. To čiň a živ budeš."
Z těchto textů je zřejmé, že v této době fungovalo vedle sebe SZ i Spasitelovo odpuštění hříchů. První text říká, že Spasitel odpouští "teď", tedy v tomto věku. Nicméně toto odpuštění má lokální charakter, neboť je omezeno pouze na Izrael.
Mt. 15:24 "On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu izraelského."
Text z Lk. 10 je zajímavý tím, že Spasitel nevyzval onoho zákoníka k následování, jako učedníky a např. bohatého mládence. (Mt. 19:20-22) proto, že k Němu nepřišel s čistými úmysly. Spasitel tedy zákoníkovi potvrdil možnost spasení na základě zachovávání Zákona, dokonce jinde potvrzuje jeho nezměnitelnost (Lk. 16:17), protože nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit (Mt. 5:17).
Spasitel neodpustil hříchy zákoníkovi proto, že Ho o to ani nežádal - jen Ho přišel pokoušet. Nicméně mu nevzal možnost záchrany na základě dodržování Zákona, i když ho usvědčil z jeho nedodržování. Jaká velkorysost! Jaká milost!
C. Po Spasitelově vzkříšení
Kristus sám je smírnou obětí za hříchy lidstva. Tím navždy ukončil systém SZ obětí. On učinil "oboje jedno", Židy i pohany, když zbořil hradbu vedoucí na různo (Ef. 2:14).
Ř. 3:25 "Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázání spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů."
Žd. 9:28 "Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí hříchů;"
Žd. 7:27 "Kterýž nepotřeboval na každý den, jako onino nejvyšší kněží, nejprve za své vlastní hříchy obětovati, potom za lid. Nebo učinil to jednou, samého sebe obětovav.
Ř. 10:4 "Konec zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu."
Ef. 2:14,15 "Nebo onť jest pokoj náš, kterýž učinil oboje jedno, zbořiv hradbu dělící na různo. A nepřátelství, totiž zákon přikázání v ustanoveních, vyprázdniv skrze tělo své, aby ty oboje vzdělal v samém sobě v jednoho nového člověka, tak čině pokoj."
Žd. 10:19,20 "Majíce tedy bratří, plnou svobodu ke vjití do svatyně skrze krev Ježíšovu, (Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,)"
Opona chrámová roztržena od vrchu až dolů!! Nyní máme skrze Spasitelovu oběť přímý přístup do svatyně svatých, tedy k Bohu Otci. (Mt. 27:51; Mk. 15:38; Lk. 23:45!!!)
Na základě smírné oběti je hlásáno odpuštění hříchů, a to i těch, které nemohly být skrze zákon Mojžíšův ospravedlněny.
Sk. 13:38,39 "A protož vám známo buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů. A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto, každý kdož věří, bývá ospravedlněn."
Toto odpuštění má již globální charakter - není již omezeno na Izrael a mohou ho dosáhnout všichni, kteří o to stojí.
D. Dopady Spasitelova vzkříšení na Izrael
Cyklus SZ obětí byl Hospodinem hrozným způsobem ukončen vyvrácením Jeruzaléma a zničením chrámu v r. 70 n.l.
Proč?
Protože Izrael popouzel Hospodina, a město nepoznalo čas navštívení svého:
Lk. 19:46 "Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej však učinili peleší lotrovskou."
Lk. 19:44 "A s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého."
Bůh, za exodu Izraele ponechal Amorejským 40 letou lhůtu milosti. Přibližně stejnou dobu ponechal Izraeli od smrti Spasitelovy po zničení Jeruzaléma a druhého chrámu v r. + 70. Jak Amorejští, tak i Izrael dobu milosti nevyužili.
A protože této doby milosti nevyužili, neobrátili se ke Spasiteli a neplakali hořce jako nad jednorozeným (Zach. 12:10), pak je to v budoucnu (při druhém Spasitelově příchodu) teprve čeká.
Židé odmítli Spasitele a zvolili si Barabáše (J. 18:40). Proto byl obležený Jeruzalém v moci několika zločineckých skupin. Dále odmítli krále ve prospěch císaře (J. 19:15) - a císař pak skutečně přišel!!!
Dali přednost zločinci před Nevinným, nenáviděnému římskému císaři před vlastním člověkem. V kontrastu s touto zlobou, Spasitel na kříži za ně prosí (Lk. 23:34).
K tématu:
Jestliže tedy byl ukončen cyklus SZ obětí, pak dnešní židovská bohoslužba je z hlediska SZ neúplná.
Dnešní židovská bohoslužba je výrazem určitého zatvrzení, které je a bude jen dočasné, jak píše apoštol Pavel:
Ř. 11:25,26 " . . Zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů. A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Sióna vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba."
Ř. 9:27 "Izaiáš pak volá nad Izraelem řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou."
Toto zatvrzení se prezentuje jako závoj (zástěra), který znehodnocuje židovskou bohoslužbu:
2Kor. 3:14-16 "Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá. Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš zástěra jest položena na jejich srdci. Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra."
Nicméně Izrael přijme Spasitele, i když to bude cestou utrpení:
Zach. 12:10 " . . I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad ním, jako kvílením nad jednorozeným; hořce, pravím, plakati budou nad ním, jako hořce plačí nad prvorozeným."
Zach. 8:22,23 "A tak přijdou lidé mnozí a národové nesčíslní, aby hledali Hospodina zástupů v Jeruzalémě a kořili se tváři Hospodinově. Takto praví Hospodin zástupů: V těch dnech chopí se deset mužů ze všech jazyků těch národů, chopí se pravím, podolka jednoho Žida, řkouce: Půjdeme s vámi, nebo slyšíme, že jest Bůh s vámi."
Židé byli bez velekněze i chrámu i po vyvrácení Jeruzaléma v r. -587. Oběti jim byly Bohem jistě prominuty, protože j nim neměli příležitost. Ale po zničení druhého chrámu v r. +70 mají šanci v Kristu (stejně jako i my), který se stal veleknězem všech věřících:
Žd. 7:26 "Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, neposkvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl."
E. Spasitel radikálně překvalifikoval cestu spásy
J. 10:7 " . . Že já jsem dvéře ovcí."
J. 10:9 "Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude."
J. 10:30 "Já a Otec jedno jsme."
J. 14:6 "Já jsem ta cesta, i pravda i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne."
Mimo Krista cesta k Bohu nevede!
F. Spasitel nastolil ostré rozdělení mezi svou církví a světem
Lk. 12:51 "Což se domníváte, že bych přišel pokoj uvésti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení."
J. 3:18 "Kdož věří v něho nebude odsouzen, ale kdož nevěří, JIŽŤ jest odsouzen, nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího."
J. 15:19 " . .ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí."
J. 17:16 "Z světať nejsou, jako i já nejsem ze světa."
G. Láska ke Spasiteli musí mít nutně nadpozemský rozměr
J. 14:21 "A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe."
Mt. 10:37 "Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, není mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, není mne hoden."
Z těchto textů vyplývá, že jen ten, kdo miluje Syna láskou přesahující lidský rozměr, bude milován Otcem a má naději na záchranu. Tedy tvrzení, že bude spasen každý dobrý judaista, muslim, či buddhista, je zavádějící, lživé.
Z tohoto biblického pohledu pohledu jsou na tom judaisté, muslimové, buddhisté k křesťané, jejichž lásky ustydla (Mt. 24:12) naprosto STEJNĚ. Pokud jsme vzdáleni od Boha, pak již nezáleží na tom, do jaké míry. Všichni jsme zhřešili a jsme daleko od Boží slávy (Ř. 3:23).
Bůh nečiní rozdílu mezi Židy a pohany:
Sk. 10:34 "Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijímač osob." (Ř. 2:11)
Nebeský Otec si svého Syna a Jeho oběti tak cení, že zablokoval cestu spásy skrze Zákon. (J. 10:7,9; J. 14:6; Ř. 9:21-33; 1Pt. 2:6-8).
Ř. 3:20 "Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha."
Řadu let jsem žil v přesvědčení, že dnešní věřící Židé (judaisté), jsou s ohledem na mnohá zaslíbení a nezrušitelnou smlouvu s Hospodinem Bohu milejší, než my kristovci. Jejich výsady jsem jim přál a přeji stále. Ale když se mi začal otevírat rozsah, dosah a dopady Spasitelovy oběti pro celý svět a vesmír, otevřel se mi nový svět, svět bez hranic, v jehož centru stojí Kristus.
Kol. 2:2,3 " . . ku poznání tajemství Boha, i Otce i Krista. V němž jsou skryty všickni pokladové moudrosti a známosti."
K tématu:
Z těchto důvodů mám za to, že dnešní věřící Židé (judaisté) žijí v iluzi; úžasná a stále platná zaslíbení jim neotvírají cestu k Bohu mimo Krista. Naopak - skrze Krista se jim jako národu otevírá nádherná budoucnost!!! Je zvláštní, že si zatím židé nekladou (pokud vím) otázku, proč Hospodin dopustil zničení druhého chrámu a ukončení bohoslužby. Po r. 70 nastupuje rabínský judaismus jen jako jakási redukovaná forma židovské bohoslužby, ve 2. stol. pak saduceové úplně zmizeli. Chybějící svatá Písma (NZ) "nahradil" Talmud (hebr. "Učení"), skrze nějž, jako dílo lidské, upadli Židé ve své historii do řady potíží.
Jestliže judaisté odcházejí nesmířeni s Bohem na věčnost, je to tragédie; Kristus je nadějí nejen pro ně, ale pro nás všechny. A to je důvod k modlitbám za hynoucí Izrael, potažmo celý svět; dokáží ale Židé tyto argumenty přijmout, a po veleknězi (Žd. 4:14) a Smírci (Ř. 3:25) se poohlédnout?
BA
