Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

"Necitlivý zásah české policie proti našim bratřím a sestrám muslimům v čase  modlitby byl nepochybně hřích," uvedl Tomáš Halík. Pojďme se podívat na to, jak je v téhle větě všechno špatně - a to i z hlediska křesťanské věrouky.


Výše uvedenými slovy okomentoval Tomáš Halík zásah policistů, který proběhl v souvislosti s prací Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu koncem dubna v islámské modlitebně v Praze. Na aktivitě Tomáše Halíka jsou zajímavé dvě věci, na něž se zaměřím v tomto skromném článku:


1/ proč si vybral právě tenhle zásah, když o daleko spornějších postupech naší policie by mohl vydávat zásadní prohlášení od rána do večera (což nedělá),

2/ jak je možné, že člověk s theologickým vzděláním, který navíc působí jako duchovní pastýř, může vůbec vyslovit něco, za co by měl člověk vyletět už od přijímaček na bohosloveckou fakultu. Vezměme to bod po bodu.

1/ Nepochybný hřích české policie.

Zásahy policie, zvláště tam, kde je podezření na něco vážného, nikdy nevypadají jako koleda tříkrálová. Kdyby měli policisté nejprve zazvonit u dveří a zeptat se, jestli můžou jít dál, případně jestli s nimi může pan XY ven, daleko by se asi ruka spravedlnosti nedostala. Neznám přesné důvody toho, proč policie zasáhla právě tímto způsobem, a nezná je ani pan Halík, protože Úřad pro odhalování organizovaného zločinu už jaksi z principu podobné věci na nástěnce neuveřejňuje.

I kdyby byl zásah neadekvátní, zpackaný, nebyl by automaticky hřích, a to dokonce ani podle definice hříchu, kterou si pro tuto příležitost vymyslel pan Halík. Každý čin, který "zraňuje, rozněcuje nenávist a provokuje ducha pomsty," totiž nutně hřích být nemusí a často také není. Představte si, že chytnete někoho, jak vám krade kolo, a uštědříte mu královský kopanec do zadnice. Je velmi pravděpodobné, že tím u dotyčného roznítíte nenávist a že ani duch pomsty nejspíš nezůstane v jeho mysli zticha, ale hříchem vaše jednání skutečně nebude.

O zásahu policie, jehož skutečné důvody, okolnosti, rozhodnutí, která k němu vedla, veřejnost těžko dovede posoudit, jsem proto dalek hovořit jako o "nepochybném hříchu". Čím jsem si ovšem jist, že tahat bohosloveckou terminologii do velmi světské záležitosti, jakou je snaha policie odhalit organizovaný zločin, to je teprve ten skutečný hřích.

Říká se mu "vzývat jméno Boží nadarmo". Ne, sem skutečně nepatří všelijaké to "ježíšmarjá" nebo "kristepane", jak si lidé obvykle představují. Tady jde o něco hlubšího. O to, když k prosazení vlastního cíle, vlastní autority, vlastního názor zneužijeme autoritu Boží, za kterou se schováme a ze které si uděláme klacek na ostatní. To je přesně to, čeho se Halík dopustil - svůj názor a svoje gusto schoval za řeč víry tisíců lidí a tisíců let, ačkoli tu jde jen a pouze o jeho vlastní mínění. Takové počínání je nejen srabácké, ale - a tentokrát skutečně nepochybně - hříšné. Halík zde zneužil svojí pozice a mluví ústy křesťanstva tam, kde jenom hoví vlastní dušičce.  

2/ V čase modlitby

Zásah policie byl podle Halíka "necitlivý" (což se asi pozná na základě nějakého "měřítka citlivosti", o němž nerozhodují policejní oficíři na základě závažnosti vyšetřování, ale pan farář od Salvátora podle oka), protože se konal v čase modlitby.

Tohle se nezdá, ale možná je to to nejhorší, co Halík vyřkl. Muslimský - ani jakýkoli jiný - "čas modlitby" není veličinou nijak posvátnou tam, kde policie, velmi světská, ale také velmi potřebná, musí zasáhnout. Žijeme - díky Bohu - v sekulárním státě a pokud kriminalisté vyhodnotili, že bude užitečné využít právě tuto chvíli, dobře, že tak učinili - kdyby vtrhli na schůzku SRPŠ, bylo by to úplně totéž. Sám chodím do kostela a stát se nějaký takový zásah u nás při bohoslužbách, mohla by mi na něm vadit spousta věcí, které bych pak také požadoval prošetřit, stěžoval bych si na ně atd. atp. (čili totéž, co by dělal i nespokojený účastník SRPŠ), ale netahal bych do toho náboženství. O to tady fakt nejde.

Pokud tak Halík činí, připomíná takového toho začínajícího právníka v USA, který obchází nemocnice a nabízí pacientům, za co všechno by mohli zažalovat doktory. Halík se zjevně rozhodl stejným způsobem nabídnout muslimům nějakou tu munici, kdyby jí náhodou sami neměli dost. Děkujeme, to je velmi charakterní!

Naopak - neustále připomínat to, že v evropských státech platí jedno právo pro všechny, bez rozdílu vyznání, potřebují právě muslimové víc než kdo jiný - vzpomeňme si třeba na kauzu schvalování domácího násilí čelným představitelem muslimů v ČR (hodně se k tomu popsalo, i já si přiložil). Jejich častý argument, že muslimy je třeba soudit podle jejich vlastního, muslimského práva, prostě neplatí.  

3/ Muslimští bratři a sestry

Ano, křesťané si mezi sebou říkají často bratře a sestro. Dělá to i spousta dalších spolků, organizací, společenství lidí. Proč? Protože uznávají, že všichni mají společný základ, díky němuž jsou vlastně něco jako příbuzní. Tak prosté to je. "Bratři v Kristu" - takhle se oslovují prvotní křesťané a je toho plný Nový zákon, ale pochopitelně tak neoslovují příslušníky dalších vyznání, kterých v tehdejší Římské říši bylo nepočítaně.

Pan Halík by to mohl v rámci "velké ekumény" myslet tak, že protože přeci máme všichni jednoho Otce na Nebesích, jsme proto všichni bratři a sestry. Ano, ale abych někoho mohl oslovovat "bratře", musí to on nejdřív vidět stejně. Nevím, kolikrát jste v projevech muslimů narazili na spojení "naši křesťanští bratři", ale tohle vědomí společného základu zde citelně schází (a řekl bych, že právem, podoba islámu s křesťanstvím je podle mého názoru jen povrchní). Nemůžu říkat "bratře" někomu, kdo mi o to nestojí a koho moje bratříčkování nezajímá, protože tím mu leda tak nevyžádaně lezu do zadku. Právě tak, jako pan Halík. Sladce hovořit o "muslimských bratřích" je od důstojného pána dost nedůstojné počínání - čímž se dostáváme k úvaze, proč to dělá.  

Prapodivný klíč k výběru

Police v ČR provádí kdejaké zásahy a mnohé z nich podstatně blíž k čáře "hříchu" a ve věcech nesrovnatelně méně nebezpečných, než je podezření na organizovaný zločin v souvislosti s muslimy v ČR (zvláště když se nám tu nedávno tak pěkně odpálil palestinský diplomat pomocí nelegálně drženého vercajku). To Halíka nezajímá? Mně třeba daleko horší přišly zátahy na growshopy, při nichž podle mě dostala spravedlnost pěkně na *****l - nicméně tohle konkrétní téma tu nechci rozvíjet, chci jen říct, že velkohubě kázat o "necitlivých zásazích" a "nepochybném hříchu" může pan Halík dnes a denně, ale on si ausgerechnet vybere tohle... Proč to?

No proč. Je to prostě bonton v určitých kruzích liberálního intelektualismu a pana Halíka za to poplácají kamarádi po zádech. Víc bych za tím nehledal. I pan Halík si bude připadat lepší než ti ostatní - ono to totiž člověka povznáší, vyprávět o bratrství a podobných ušlechtilostech tam, kde jsou ostatní jen přízemně praktičtí. Vím to sám, také jsem býval kavárenský liberál. Budiž mu přáno. Jenomže na rozdíl od samohany obyčejné tahle Halíkova samohana mravně-intelektuální přilévá olej do ohně na dost nebezpečném místě.  

Kultura kýče

Halíkovo vystoupení řadím do kapitoly "kultura kýče." To jsou taková ta veřejná hesla, fráze, prohlášení, gesta, která velmi hezky vypadají, ale v lepším případě nemají obsah žádný a v horším případě jsou přímo škodlivá, protože jejich povrchnost brání člověku proniknout do hloubky, ke skutečnosti, jádru problémů.

Dokud tohle salonní žonglování se slovíčky slouží jenom jako hračka k pobavení společnosti u nedělní bábovky a čaje, budiž. Jenže v době hromadných sdělovacích prostředků a dosti povrchního nakládání s informacemi, v době inflace slova, je to docela hazard.

Necitlivý a v podstatě hříšný.

Robert J. Hřebíček

Zdroj: http://hrebicek.blog.idnes.cz