Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 237, komentářů celkem: 429553, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 426 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy
Dzehenuti

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116476517
přístupů od 17. 10. 2001

Aktivity a kampaně: Ze spárů démonů - o islámu
Vloženo Neděle, 05. leden 2014 @ 18:58:23 CET Vložil: Stepan

Svědectví poslal Elijah

Na jedné konferenci jsem kdysi obdržel knihu Cesta pro Abrahamovy syny.  Pojednává o životních osudech lidí - muslimů a židů, kteří našli jako Pána a Spasitele Ježíše Krista. Až včera jsem do ní nahlédl a přečetl si několik příběhů, z nichž devátý, který se jmenuje Ze spárů démonů - mě zasáhl. V poslední letech se stává trendem pořádat různé "ekumenické" modlitby a setkání. Myslím, že i z tohoto příběhu jasně vyplývá, co stojí v pozadí těchto duchovních akcí a o co vlastně v konečném důsledku jde těm, kteří tvrdí, že evangelizace je dnes už zbytečná hloupost a na čí straně tito lidé ve skutečnosti jsou... 


Na jedné konferenci jsem kdysi obdržel knihu Cesta pro Abrahamovy syny - pojednává o životních osudech lidí - muslimů a židů, kteří našli jako Pána a Spasitele Ježíše Krista. Až včera jsem do ní nahlédl a přečetl si několik příběhů, z nichž devátý, který se jmenuje Ze spárů démonů - mě zasáhl. V poslední letech se stává trendem pořádat různé "ekumenické" modlitby a setkání. Myslím, že i z tohoto příběhu jasně vyplývá, co stojí v pozadí těchto duchovních akcí a o co vlastně v konečném důsledku jde těm, kteří tvrdí, že evangelizace je dnes už zbytečná hloupost a na čí straně tito lidé ve skutečnosti jsou... Mám rád muslimy a za svůj život jsem se bavil s několika desítkami z nich - často mi jako lidé "sednou" mnohem více než Evropané - lidé z našeho civilizačního okruhu. Obvykle moc nezapadali do šablon, do kterých jsou zařazováni skrze různé média nebo sdělovací prostředky. I když  mezi nábožensky orientovanými muslimy určitě existují  mnohé výjimky, tak například z různých cestopisů nebo zkušeností mých známých vím, že se mnoho muslimů na blízkém východě nebo v Iránu  jeví Evropanům jako velmi pohostinní a přátelští lidé - Co se ale týče samotného islámu - ten často slouží jako prostředek k šíření zla a nenávisti. Každému by mělo být zřejmé, že snahy o ztotožnění islámského boha Alláha se Stvořitelem tohoto světa - Bohem, kterého známe z Bible je naprosto zcestná a svědčí o tom, že dotyční nikdy skutečného - živého Boha nepoznali - nebylo jim dáno zjevení - poznání Pána od Boha, ale jen od lidí - skrze tělo a krev, z tradice... Křesťan by neměl mít nic proti kontaktu, komunikaci a rozhovorům s lidmi hlasícím se k jiným naboženstvím. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy začnu směšovat či zaměňovat křestanského Boha - Boha Stvořitele - s různými "bohy" - démony z jiných náboženství - a podílet se na na tzv. "ekumenických" modlitbách, kde se lidé domnívají nebo jsou utvrzováni, že uctívají a modlí se (potom co se zahalí kříže) k jednomu "bohu". 1.Kor. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.

  • 1. Kor. 22 - 23 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,
 Řim. 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Ze spáru démonů - zveřejněno se svolením Křesťanské misijní společnostiMarek 33:17-18 Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí -li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce...Mk (16,17-18)Jako malý chlapec vyrůstající v muslimské rodině v turecké Ankaře jsem měl velký hlad po Božích věcech. Už jako dítě jsem chtěl vědět o Bohu více. Praktikoval jsem islám tak, jak mě tomu naučili: Modlil jsem se pětkrát denně a každý pátek jsem chodil se svým dědečkem do mešity. Jednou v době, kdy mi bylo asi deset roků se stalo, že mě dědeček napomenul za to, že jsem v mešitě dal najevo své pocity. Ten den se ve mně něco zlomilo a trvalo mnoho let, než se toto zranění zahojilo. Když mi bylo třináct, moje rodina emigrovala do Spojených států amerických. Protože jsem tam nikoho neznal a cítil jsem se osamělý, ještě více jsem se ponořil do náboženství. Dělal jsem všechno proto, abych zaplnil vnitřní prázdnotu. V době kolem mých patnácti či šestnácti let, kdy prázdnota v mém nitru stále přetrvávala, jsem začal víc přemýšlet nad tím, co vlastně dělám. Z koránu jsem se naučil nazpaměť arabské modlitby, které jsem pětkrát denně odříkával, ale protože jsem mluvil turecky a anglicky, pořádně jsem tomu, co říkám, nerozuměl. Dělal jsem to jen jako svou náboženskou povinnost. Stále dokola se opakující modlitby mě zanechávaly prázdného. Tento vnitřní stav zesílil vždy hlavně po pátečních modlitbách. Modlitby byly plné nenávisti. Začal jsem si klást otázku odkud se taková nenávist bere. Vždy byla součástí poselství islámu. Už v dětství jsem slýchával nenávistná slova vůči křesťanům, a protože jsem byl Turek, také především vůči Arménům a Řekům. Pak ale jednoho dne, když jsem byl zrovna na polední páteční modlitbě v islámském centru v Baton Rouge v Louisianě, byla v mešitě kázána velká nenávist vůči Americe a Izraeli. V ten den jsem se rozhodl, že už do mešity chodit nebudu. Hledal jsem pokoj a lásku a tato nenávist nebyla v životě tím, po čem jsem v životě toužil. Byl jsem rád, že můžu žít v Americe a nerozuměl jsem tomu, jak zde ostatní můžou žít a přesto tuto zemi tak nenávidět.Přestal jsem tedy chodit do mešity, přestal jsem se modlit a praktikovat islám. To však nevyřešilo prázdnotu v mém srdci - ta stále zůstávala. Protože jsem byl teenager a toužil jsem mít přátele, začal jsem chodit po večírcích, kouřit marihuanu, brát drogy a pilulky extáze. Bylo to šílené období. Takto jsem žil několik let až do jedné noci, kdy jsem si uvědomil, že tento způsob života není to, co jsem hledal. Hluboko v srdci jsem najednou věděl, že žiji v hříchu. Tehdy jsem neměl nejmenší potuchy o spasení. V islámu se vyučuje o hříchu a pekle, ale ne o spasení. Podle islámu si musíte vždy svou spásu zasloužit, ale nikdy si nejste dostatečně jisti, jestli jí dosáhnete. Proto jsem si myslel, že jsem se dopustil neodpustitelného hříchu a skončím v pekle. Přestože jsem se poté už nikdy nevrátil k užívání drog, zápasil jsem mnoho let s démony, kteří se mě ve spánku snažili zadusit nebo s démony, kteří po mně skákali a zatínali do mého těla drápy. Z toho všeho jsem pociťoval nesnesitelnou fyzickou bolest. Měl jsem také nečisté sny.  Pod vlivem drog jsme kdysi viděli a dělali mnoho divných věcí, kterými jsme se otevřeli démonům. A s nimi jsem ted měl co do činění. Snažil jsem se svůj život změnit. V náboženství se o obnovu snažíte sami. Proto jsem se snažil, abych se stal dobrým člověkem a žil dobrý život. Získal jsem stipendium na vysokou školu a vrhl jsem se do studia. Nic však nemohlo zaplnit mou prádnotu.Na vysoké škole jsem potkával lidi, kteří se snažili se mnou sdílet evangelium. Má mysl bývalého muslima s tím, co mi říkali, bojovala, protože jsem byl vyučován v tom, že Ježíš ve skutečnosti nezemřel na kříži ani není Boží syn. Moje hlava vznášela argumenty, ale moje srdce bylo tak hladové po Bohu! Kvůli všemu v čem jsem byl vychováván jsem najednou jakoby uvízl v pasti. Přešlo mnoho času, kdy mi Bůh žehnal skrze sny, vidění a přátele, kteří mi zprostředkovávali Ježíšovu lásku. Po mnoha letech mě nakonec můj spolubydlící vedl k vydání se Pánu. Během následujích měsíců došlo v mém životě k radikální změně. Pán mě osvobodil ze všech pout a hněvu. Dříve jsem trpěl nejistotou a strachem. On mě však uzdravoval. Mé modlitební chvíle byly úžasné. Stále jsem se chtěl modlit a číst si Bibli. Také jsem k Pánu přivedl některé ze svých přátel i svou matku a sestru. Otec nejprve nevěděl, co na to říct, ale i jeho se Bůh dotýkal tak zvláštními způsoby, že mu později svůj život vydal i on. Ježíš pro mě byl někým naprosto úžasným. Uvědomil jsem si, že na mém životě leželo tolik prokletí. Bůh mě však vysvobodil z mnoha temných a nečistých věcí. Dokonale mě osvobodil od démonského útlaku. Byl jsem plný radosti a vášně pro Boha. Mohl jsem spočinout v jeho lásce a pochopit, že spasení si nemohu zasloužit. Nejde totiž o to, co jsem udělal já, ale o to, co udělal Ježíš, když zemřel, aby zaplatil za můj hřích. Na mně bylo jen, abych to od něj přijal. V listopadu 1995 jsem prožil nadpřirozenou zkušenost, kdy se mi zjevil Ježíš a povolal mne do služby. V tu dobu jsem pracoval v Houstonu v Texasu. I když jsem měl skvělou práci, necítil jsem se spokojený. Říkal jsem si, že musí být něco víc. V Ježíši Kristu jsem našel život, přesto jsem znovu začal pociťovat určitou prázdnotu. Volal jsem k Bohu a on mi poslal velmi působivý sen, ve kterém mi ukázal, jak lidé mého národa umírají kvůli poutům islámu. Cítil jsem, že mě volá, abych jim  řekl evangelium života. Během měsíce jsem opustil svou kariéru, prodal nebo daroval většinu svých věcí a se dvěma kufry se přestěhoval zpátky do Turecka. Neznal jsem tam žádné křesťany ani církve, měl jsem tam jen široké příbuzenstvo. 
Bůh mě však vybavil vším, co jsem potřeboval. Krátce po mém příjezdu mě jedné noci Bůh pokřtil svým ohněm a vyzbrojil pro službu: Přijal jsem dar mluvení v jazycích. Když se tato událost stala biblickým učedníkům, byli schopni konat stejné zázraky jako Ježíš. O několik dní později jsem vložil ruce na jednu muslimskou dívku, která měla na krku nádor velikosti golfového míčku. Vykřikla, že ji má ruka pálí - ucítila Boží oheň - a celý nádor zmizel. Od té doby si mě Pán tímto způsobem použil jako svůj nástroj nesčetněkrát. Nyní je to už čtrnáct let, co sloužím v Turecku kázáním evangelia muslimům, a Bůh mé slovo potvrzuje divy, znameními, zázraky a mnohým přináší ujištění o své lásce, která trvá nyní i navěky. 

Podobná témata

Svědectví

"Ze spárů démonů - o islámu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 238 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Ze spárů démonů - o islámu (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Neděle, 05. leden 2014 @ 19:47:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To je neuvěřitelné !!! Jen mám strach, aby to nebyl podvod.



Re: Ze spárů démonů - o islámu (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 06. leden 2014 @ 09:43:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dovedete si představit že byste žil někde na blízkém východě třeba jako lékař, kněz a nebo konvertita z islámu ? Tak jako spousta lidí kteří tam hlásají Evangelium a pomáhají lidem v nouzi a nevědí dne ani hodiny kdy mohou být uneseni, zavražděni, znásilněny  nebo umučeni spolu se svými svěřenci ?

Zajímavé že tihle lidé vždycky pomáhají všem. I muslimům v nouzi. Nedělají rozdíly mezi sirotky, starými a zmrzačenými lidmi a mezi těmi kteří přišli o střechu nad hlavou ale dávají jim jíst, pít, oblékají je a ošetřují jejich rány na těle i na duši. Což je jeden z nejúčinnějších způsobů jak hlásat Evangelium. V největším nebezpečí žijí konvertiti, kdykoliv je může podřezat jako dobytče i ten nejbližší příbuzný a to i v dobré víře že koná dobrý skutek, tak jak je psáno. Přesto se k muslimům chovají normálně a nevykládají hlouposti o démonech. Těžko si dovedu představit že bych něco takového dokázal.




Re: Ze spárů démonů - o islámu (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Pondělí, 06. leden 2014 @ 18:05:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Slyšel jsem několik svědectví o vysvobození z moci Satana. Některá byla k neuvěření. Tedy podle událostí, které se přitom odehrály.


Kdybych sám neprožil několik rozumem nevysvětlitelných událostí, ničemu z těch svědectví bych nevěřil. Jsem totiž jako i my všichni zde odchováni racionálním empirickým myšlením, nevěříme tedy ničemu, co se neopakuje nebo co nedokážeme objasnit na základě znalostí opakujících se jevů. Tedy stručně řečeno, co nelze objasnit vědecky. Problém je v tom, že věda postihuje jen hmotný svět, nikoliv svět celý, tedy nepostihuje svět nehmotný. Myšlenka, slovo, atd., jsou nehmotné.


Ano, Bůh tvoří zákony, na něž se můžeme spolehnout dnes, zítra, a které platily v minulosti a budou platit do doby, než je Bůh změní. Jenže Bůh tvoří nejen zákony, ale také od zákonů osvobozuje. Osvobozuje i od zákonů hmoty. Největším zázrakem vítězícím nad mrtvou hmotou je život. Klidně si vytvořte buňku se všemi částicemi a s veškerou strukturou, kterou jinak živé buňky obsahují. Pokud dosáhnete, aby do této vámi stvořené mrtvé hmoty vstoupil život, tedy aby se buňka začala dělit, klidně o sobě prohlásím, že jsem lhář a že vy jste bůh.


Nevěřit zázrakům? Pokud máme trochu soudnosti, tak to znamená nevěřit evangeliu. Vše, co se děje skrze Boží moc evangelia je zázrak.


Tímto netvrdím, že se na zázracích z Boží moci nedá parazitovat.


P.S.


Zkuste se zamyslet nad racionální vědeckou definicí života, uvedenou například ve Wikipedii. Přečtěte si zvláště kapitolu nazvanou "Život jako součást biosféry", třetí a čtvrtý odstavec. A zamyslete se nad poslední větou, kde se píše o podmínce původu. Otázka zní: Původu života od koho?




Re: Ze spárů démonů - o islámu (Skóre: 1)
Vložil: MilanH v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 10:00:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No jo... Kafarnaumští také začali skřípat zuby, když jim Ježíš dal za vzor Sidoňanku a Aramejce.. to už bylo na "jediné pravé" moc... :-)
Draci Protestantští, jak vás tady tak  poslouchám a čtu, tak je mi jasné, že nejen nevěstky a celníci vás předhánějí do Ráje.. typuji, že i pár muslimů tam bude dřív...  jo jo...
Hele - já vás chápu..  znám to taky..  asi bych to nazval "kledba spravedlivých a osobně povolaných". Člověk si myslí, jak je dobrej.. (viz farizeus v Chrámu..) a ono za tím... nějaký pohani a dokonce šéf nějaké guerily od pohanů.. Hele, někdy skřípu taky.. :-) vlastně dost často.. :-)))
(no, ale moc k smíchu   to není...)



Bůh islámu je jiným bohem, Stado (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Středa, 15. leden 2014 @ 20:49:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Staňa (Oko) staví judaisty do stejné pozice s muslimy. Z některých jeho komentářů jsem nabyl dojmu, že do této skupiny snad řadí i Izraelity z doby před Ježíšem (jmenuje Mojžíše, krále Davida, soudce a proroky), což mi přijde od někoho, kdo jistě ví, co znamená spojení ekonomie spásy docela absurdní. Leč podívejme se na judaisty a muslimy.

Základním vyznáním víry judaistů je tzv. Šema Jisra`el: "Slyš, Izraeli, JHVH (Jahve) je náš Bůh, JHVH je jeden." Alternativně lze překládat jako "Slyš, Izraeli, JHVH je náš Bůh - pouze JHVH." Jak známo, už v dobách Ježíše bylo Boží jméno Jahve nahrazováno slovem Adonai (někdy též jako Hašem = to Jméno), který v češtině tradičně překládáme jako Hospodin. Každý křesťan toto vyznání víry podepíše, neboť sám Ježíš Šemu recitoval a označil ji za největší přikázání (Mk 10,29). Judaisté tedy společně s námi každý den vzdávají chválu jedinému Bohu - Jahvemu. V judaismu existují dva autoritativní prameny zjevení. Jedním je Tanach, což je sbírka knih totožná (co do obsahu, pořadí knih je odlišné) s "protestantským" Starým zákonem či Starou smlouvou. Vzájemně se sice více či méně lišíme v interpretaci, ale já i judaista se shodneme na tom, že jde o slovo Boží. Druhým pramenem je tzv. ústní Tóra. V podstatě jde o ústní tradici otců, která byla postupem času zapsána, i když tradiční výklad je takový, že ústní Tóru obdržel Mojžíš spolu s tou psanou. O judaistech lze tedy oprávněně tvrdit, že se klanějí stejnému Bohu jako my, ale jejich poznání je omezené a jsou v područí lidské tradice. Kdybychom se měli pokusit najít paralelu mezi křesťanstvím a judaismem z doby Krista, pak by judaisté byli v podobném postavení jako tehdejší Samaritáni.

Pokud jde o muslimy, jejich vyznání víry (šaháda) má dvě části. V první se konstatuje:"vyznávám, že není boha kromě Boha (Alláha)." Křesťané (když tedy vynecháme třeba polyteistické mormony, kteří se za křesťany označují) a judaisté jsou monoteisté a tudíž s muslimy sdílíme víru, že existuje pouze jediný Bůh. Problém nastává s druhou částí vyznání víry muslimů:"a vyznávám, že Mohamed je posel/prorok Boží." Muslimové se hlásí k tomu, že se klanějí bohu, který poslal Mohameda jako proroka. Já nevěřím, že Mohamed je prorok pověřený Bohem (JHVH), z čehož plyne, že se neklaním a neuctívám toho, kdo ho poslal. Můj Bůh - jediný pravý Bůh - o bohu, který poslal Mohameda, mluví např. ústy Izajáše (Iz 44. kapitola). Můj Bůh vlastně neekumenicky zesměšňuje všechna falešná božstva, když je v 7. verši vyzývá, aby mu sdělili věci minulé a vysvětlili jejich smysl a aby ho poučili o věcech budoucích. Bůh Mohamedův se o to pokusil v Koránu a sám mě opakovaně vyzval, abych jako křesťan porovnal jeho slovo s Biblí. Netřeba dodávat, že výsledek je zřejmý - autor Koránu ve výzvě vyhlášené prostřednictvím Izajáše žalostně selhal. Stačí si porovnat případy, kdy se v Koránu vyprávějí nám z Bible dobře známé věci. A ten, komu se nechce moc hledat, si může položit jednoduchou otázku:"Byl Ježíš ukřižován?" Podle Bible ano, podle Koránu ne.




Re: Ze spárů démonů - o islámu (Skóre: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Pátek, 17. leden 2014 @ 15:12:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
K problému totožnosti Panovníka Hospodina, Boha Izraele s Bohem muslimů Alláhem, mohu jen připojit krátký kompilát z mých komentářů z článku MŮJ POHLED NA PASÁŽE ZJEVENÍ, TÝKAJÍCÍ SE CÍRKVE . Jednou tento bůh dá Izrael zemi dědičně s přísahou, vyzývá k prosbám za pokoj Jeruzaléma a tvrdí, že smlouvu s Izraelem navěky nezruší, pak ale tentýž  bůh náhle obrátí a stává se nepřítelem Izraelenárod, který si vyvolil nazývá opicemi opovrženými a prohlašuje, že svůj národ zahubí. TAK TOTO JE NESMYSLNÝ BŮH, JSOUCÍ SÁM SE SEBOU V ROZPORU. V takového boha sice mohou věřit římští katolíci, ale já nikoliv. BA



Re: Ze spárů démonů - o islámu (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Sobota, 18. leden 2014 @ 16:05:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
...keďže pokladám rímsky katolicizmus za ,,pohanské náboženstvo s kresťanskými prvkami,,...uvádzam úryvok z knihy Manfred Jacobs ,,Assisi a nové náboženství Jana Pavla II,,...po prečítaní nie je ťažké chápať duševné pochody náboženských horlivcov ktorí nevidia rozdiel medzi Bohom Abraháma, Mohameda a indiána Jonessa...
-----------------------------------------

Od 5. února 1962 se tedy nacházíme ve znamení „vodnáře”. Podle učení New Age vodnář „vylije na svět vodu” jako symbol nového ducha (nového křtu). Ten má lidstvo přivést k „novému věku”, k rozšíření uvědomění, a tím je tedy učinit schopné k tak žádoucímu „osvícení”, k životu „bez potíží a problémů”.17 Tak se celý kruh uzavřel a jako na začátku stojíme znovu před světovou vládou (One World) a světovým náboženstvím, z něhož ovšem Kristus nevyzařuje jako Kyrios, nýbrž pouze jako rovný mezi rovnými! Rok 1962 našeho letopočtu má proto pro jisté kruhy zcela mimořádný význam. Vtírá se otázka, zda jde skutečně o pouhou náhodu, že začátek druhého vatikánského koncilu připadá na tento rok? Dokonce i nejbližší okolí Jana XXIII. bylo rozrušeno a zmateno jeho nečekaným a náhlým rozhodnutím svolat v nemožně krátkém termínu na rok 1962 koncil. Rovněž nový Missale Romanum 18 Jana XXIII. spadá do tohoto roku! Podnik z 27. října 1986 v Assisi, jehož „duch mění svět”, který byl jako „výrazný mezník lidských dějin celosvětově patrný” a jenž má „způsobit začátek nového věku”, má ovšem svou delší prehistorii...

Ohledně Assisi Jan Pavel II. 21. září 1986 žádal jménem míru od všech pozvaných náboženství ‚důslednou věrnost‘ svým religiózním tradicím. Doslova tehdy řekl: ‚Tato společná důsledná věrnost vlastním náboženským tradicím je dnes více než kdy jindy požadavkem míru.’”23 Výzvou představitelům religiózních společenstev zachovávat naprostou věrnost svým vlastním náboženstvím bylo papežem poprvé v celých dějinách katolické církve odvoláno a zrušeno poslání našeho Pána! Stejně tak se již nedbá Kristových slov o rozlišování duchů (Mt 10,34), neboť jsou v diametrálním rozporu se současnou církevní politikou a překážejí dialogu s jinověrci. K jasnějšímu ozřejmení si nedávno do církevní terminologie našel cestu nový slovní obrat, že „by bylo mylné a zavádějící mluvit o různých náboženstvích, a místo toho se má raději říkat, že máme různé náboženské tradice, kterých lze využít k vzájemnému korigování a obohacování”.24  Potom už ani tolik nezaráží, když Jan Pavel II. nejenže podporuje zcela obecně náboženskou toleranci, nýbrž i pozdvihuje indický duchovní život na jakousi normu. V proslovu z 5. února 1986 v indickém Madrásu mj. řekl: „V souvislosti s religiózním pluralismem je duch tolerance, odedávna patřící k indickému dědictví, nejen žádoucí, nýbrž přímo nezbytný.”25 – Zde je na místě otázka, zda Jan Pavel II. vůbec postřehl, že hinduistické osobnosti požadují náboženskou toleranci výhradně ve smyslu hinduistického religiózního pojetí? Právě tím, že hinduismus nevylučuje žádné jiné náboženství a hlásá tedy religiózní „pravdu“, si sám nárokuje být ztělesněním náboženské pravdy...

ivanp



Re: Ze spárů démonů - o islámu (Skóre: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Neděle, 19. leden 2014 @ 18:39:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pro jednoho odpadlíka od Boha, který evidentně ztratil schopnost jakékoli logické argumentace, viz citát: „Příště se raději vyjadřuj ke své víře a nesnaž se posuzovat katolickou víru, kterou znáš evidentně jen velmi povrchně.“   znovu opakuji jen toto:   Kolosální hloupost. Neexistuje katolická, nebo protestantská víra, ale jen víra v Pána Ježíše Krista. Viz např. Ř. 3:26; Ef. 4:5!!! Vše ostatní je fikce. BA



Re: Ze spárů démonů - o islámu (Skóre: 1)
Vložil: MilanH v Sobota, 25. leden 2014 @ 22:07:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jojo Draci... s islámem nehnete... na něj neplatí žádné čáry..
Jak Bůh rozhodl, tak se také stane..

spíš by jste se měli dohodnout se svým protivníkem zavčas.. dokud je ještě na cestě...



Stránka vygenerována za: 1.69 sekundy